Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 127/2010 - 66

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy

Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:

BESTGOLF TRADE s.r.o., v likvidaci, se sídlem Praha 4, K Jezeru 240, IČ: 27641350,

zast. JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 1389/42, proti

žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody 12/1222,

za účasti této osoby zúčastněné na řízení: SIT PRAGUE a.s., se sídlem Praha 1,

Lannova 2061/8, IČ: 63078988, zast. Mgr. Danem Modlitbou, advokátem se sídlem Praha 5,

Na Bělidle 2/830, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.4.2010

č.j. 283/2010-220-SP/3

t a k t o:

I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy, odboru civilního letectví ze dne

14.4.2010 č.j. 283/2010-220-SP/3 a rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví ze

dne 2.2.2010 č.j. 09/730/0065/AIRS/03/10 se zrušují a věc se vrací

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši

11.922,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám

právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Vladimíra Šmerala.

II. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Úřad pro civilní letectví (dále jen „správní orgán I. stupně“) jako speciální stavební

úřad pro letecké stavby rozhodnutím ze dne 2.2.2010 č.j. 09/730/0065/AIRS/03/10 podle

, o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) nařídil odstranění

stavby „Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“ na pozemku p.č. 540/12 a 540/13 v k.ú.

pokračování 2 9A 127/2010

Letňany, kraj Praha, vlastníka BESTGOLF TRADE s.r.o., Křimovská 384, 184 00 Praha 8,

IČ: 27641350, a to ve lhůtě do pěti týdnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Správní orgán I. stupně současně v rozhodnutí stanovil podmínky, které musí být při

odstraňování stavby dodrženy.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)

žalovaný rozhodl o odvolání podaném žalobcem proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně

tak, že odvolání se vyhovuje a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se z úřední povinnosti

mění tak, že text výroku rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví se v části

„ Úřad pro civilní letectví jako speciální stavební úřad pro letecké stavby ve smyslu

ustanovení odst. l) o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon), dále jen stavební zákon a ustanovení a

o civilním letectví v platném znění, podle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního

zákona nařizuje odstranění stavby Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“ na pozemku

p.č. 540/12 a 540/13 v k.ú. Letňany, kraj Praha, vlastníka BESTGOLF TRADE s.r.o.,

Křimovská 384, 184 00 Praha 8, IČ: 27641350, ve lhůtě do 5-ti týdnů ode dne nabytí právní

moci tohoto rozhodnutí. “

nahrazuje textem:

„Úřad pro civilní letectví jako speciální stavební úřad pro letecké stavby dle

ustanovení , o územním plánování a stavebním

řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a ustanovení § 36 odst. 3 a § 89 odst. 2

písm. b) , o civilním letectví a o změně a doplnění

Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve znění

pozdějších předpisů, nařizuje dle ustanovení , ve

znění pozdějších předpisů, vlastníkovi stavby - obchodní společnosti BESTGOLF TRADE,

s.r.o., IČ 276 41 350, se sídlem Praha 4, K Jezem 240, za níž právně jedná jednatel Mgr. Ing.

Vlastimil Mlčoch,

odstranění stavby s názvem „Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“, a to včetně

veškerých terénních úprav, které jsou její nedílnou součástí, a uvedení předmětných pozemků

do původního stavu,

nacházející se na pozemcích p.č. 540/4, 540/7, 540/12 a 540/13 v katastrálním území Letňany, kraj Praha, a to ve lhůtě 12-ti týdnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“

Stavba s názvem „Zázemí golfového klubu, letiště Letňany“ jako taková sestává ze

souboru funkčně propojených mobilních stavebních buněk, bazénu zapuštěného do země, 21

samostatně umístěných betonových kvádrů o rozměrech o velikosti cca 1m2 sloužících jako

jednotlivá odpaliště, speciální stavby pro reklamu tak, jak ji definuje § 2 odst. 3 zákona

č. , ve znění pozdějších předpisů, tedy elektrického reklamního panelu

umístěného v areálu odstraňované stavby, a podzemní energetické přípojky.

Žalovaný současně rozhodl, že podmínky stanovené napadeným rozhodnutím Úřadu

pro civilní letectví ze dne 2.února 2010, č.j. 09/730/0065/AIRS/03/10, se nemění a při

odstraňování výše uvedené stavby musí být bez dalšího plně dodrženy.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného

rozhodnutí. V žalobě konstatoval, že v předchozím řízení podal odvolání, na základě kterého

byl odvolací orgán podle povinen přezkoumat soulad napadeného rozhodnutí

pokračování 3 9A 127/2010

a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy. Povinností žalovaného jakožto

odvolacího orgánu dále bylo přezkoumat správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu námitek

uvedených v odvolání. Žalovaný však zcela ignoroval povinnosti uložené mu správním

řádem, když tyto vykonal velmi povrchně a některými námitkami žalobce uvedenými

v odvolání se vůbec nezabýval. V tomto směru žalobce odkázal soud na obsah jeho odvolání

ze dne 22.02.2010 s tím, že argumenty uvedené v tomto odvolání označil za žalobní body, ze

kterých je podle něj patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje výrok

napadeného rozhodnutí za nezákonný.

Žalobce dále uvedl, že žalovaný vyhověl napadenému odvolání a postupem podle § 90

odst. 1 písm. c) změnil rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Tímto

postupem odňal žalobci jakožto účastníkovi řízení, jemuž je ukládána povinnost, možnost

odvolat se, což je v přímém rozporu se shora uvedenou právní normou.

Napadené rozhodnutí je též v rozporu s jednou ze základních zásad, které upravují

pravomoci odvolacího orgánu, podle níž nelze změnit odvoláním napadené rozhodnutí

v neprospěch odvolatele. Žalovaný, vědom si tohoto flagrantního porušení platného práva, se

pokusil tuto věc zhojit argumentací uvedenou v čl. VIII. napadeného rozhodnutí. Dle názoru

žalobce však jde o účelovou a manipulativní argumentaci. Žalobce takový výkon práva

orgánem státní správy odmítá a považuje ho za diskriminační.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí nařídil žalobci odstranit jakýsi reklamní panel,

o kterém bez dalšího tvrdí, že se jedná o speciální stavbu pro reklamu. V této souvislosti

žalobce namítl, že mu jednak o tom, že by se jednalo o stavbu pro reklamu, není nic známo,

jednak, a to je podstatné, není vlastníkem uvedené věci, ani ji na místě neinstaloval, ani ji

neprovozoval, a nemá s ní tedy nic společného. Proto mu v tomto směru nelze nic nařizovat

ani ukládat. Obdobná situace je ohledně dalších věcí, jejichž odstranění je žalobci nařizováno

a které vůbec nebyly předmětem jakéhokoliv předcházejícího řízení.

Výše uvedené skutečnosti dle žalobce osvědčují, jakým způsobem v dané věci orgány

státní moci vůči žalobci postupovaly. Jednalo se o postup bez provádění místního šetření, bez

provádění důkazů vlastnictví k předmětným věcem atd., kdy úkony jsou prováděny „od

stolu,“ tj. bez patřičné znalosti věci, přičemž žalobcem akcentovaný a listinami prokázaný

podezřele vstřícný přístup Úřadu pro civilní letectví vůči společnosti SIT PRAGUE a.s., která

je se žalobcem v právním sporu, je žalovaným ignorován. Žalobce k tomu dodal, že ve

skutečnosti jde o soukromoprávní spor mezi žalobcem a obchodní společností SIT PRAGUE

a.s., která v rozporu s platnou nájemní smlouvou činí vše pro to, aby žalobce, který léta

provozuje golfové zařízení, z místa vytlačila a celý provoz včetně zákazníků převzala sama.

Do této akce soukromoprávní povahy „zapojila“ spřízněné orgány státní správy a důsledkem

je stávající situace.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě

popřel opodstatněnost uplatněných žalobních námitek. Má za to, že v rámci odvolacího řízení

postupoval v souladu se . Pokud jde o reklamní panel, je vzhledem k jeho

umístění v areálu golfového klubu a obsahu lákajícímu ke hře nezpochybnitelné, že se jedná

o specifickou stavbu pro reklamu propagující účel využití odstraňované stavby. Tato

specifická stavba pro reklamu byla v době ohledání na místě samém, které odvolací orgán

provedl dne 24.3.2010, součástí odstraňované stavby. I kdyby žalobce nebyl vlastníkem

tohoto přenosného reklamního zařízení, ale pouze pronajímatelem, i tak by ho musel z areálu

nepovolené stavby, kam ho umístil v rozporu s právními předpisy, bez dalšího odstranit.

pokračování 4 9A 127/2010

Výrokem napadeného rozhodnutí žalovaný z důvodu právní jistoty účastníků řízení

blíže specifikoval výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahující obecný pojem

„zázemí golfového klubu,“ zejména konkretizoval jednotlivé součásti odstraňované stavby.

Tím však žalobci nebyla stanovena nová povinnost, ale bylo pouze výslovně konstatováno to,

co samo o sobě nepřímo vyplývá z výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Povinnost

odstranit předmětnou stavbu byla pouze zpřesněna. Žalobci tudíž nevznikla namítaná újma

z důvodu ztráty možnosti se odvolat. Z provedeného ohledání na místě samém též vyplynulo,

že jednotlivé funkční součásti odstraňované stavby se nachází pouze na pozemcích parc. č.

540/12 a 540/13,, které jsou uvedeny ve výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ale též

na pozemcích parc. č. 540/104 a 540/107. I tuto skutečnost musel žalovaný zohlednit ve

výroku napadeného rozhodnutí.

Žalovaný rovněž nepochybil tím, že úřední záznam (o jím provedeném místním

šetření) nezaslal účastníkům řízení k vyjádření, neboť úřední záznam není v rámci řízení

novým důkazem. Jednalo se pouze o pregnantně zaznamenaný aktuální stav věci, tedy

předmětných staveb a souvisejících zařízení, včetně pozemků, na kterých tyto stavby leží. Lze

předpokládat, že žalobci i majiteli předmětných pozemků, společnosti SIT PRAGUE a.s., je

reálný stav věci, tj. současný stav odstraňované stavby, dobře znám. Nebylo tedy zapotřebí

zasílat jim aktuální výčet všech součástí odstraňované stavby, souvisejících zařízení

a pozemků.

Osoba zúčastněná na řízení svého práva podat písemné vyjádření k věci samé nevyužila.

Při ústním jednání před soudem účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

Žalobce označil výrok napadeného rozhodnutí za nepřezkoumatelný a nevykonatelný. Má za

to, že v řízení před správním orgánem nebyla dodržena zásada materiální pravdy, protože

správní orgán nezjišťoval skutečný stav věci, pokud jde o to, kdo je vlastníkem dané stavby.

Správní orgán pouze usoudil, že by to mohl být žalobce. V rámci změny rozhodnutí správního

orgánu I. stupně provedené napadeným rozhodnutím byly do výroku nově zahrnuty další

pozemky, a žalobci tak byla uložena nová povinnost. Došlo tak k porušení zásad

dvojinstančnosti řízení a žalobci bylo tímto postupem odňato právo na odvolání. Časový sled

událostí dle názoru žalobce prokazuje nadstandardní vztah mezi Úřadem pro civilní letectví

a společností SIT PRAGUE a.s. Žalobce dodal, že řízení o civilní žalobě mezi ním

a jmenovanou společností dosud probíhá.

Žalovaný při jednání před soudem uvedl, že stavba zázemí golfového klubu byla

provedena bez jakýchkoliv povolení. Žalobce v mezidobí odstranil reklamní panel a stavbu

opustil.

Osoba zúčastněná na řízení při jednání před soudem zdůraznila, že nikdy nedala souhlas k umístění odstraňovaných staveb.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí,

jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních

bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování

správního orgánu ( ). Po provedeném řízení dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí

nemůže obstát.

pokračování 5 9A 127/2010

Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona, ve znění účinném k datu vydání

napadeného rozhodnutí, stavební úřad nařídí vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem

jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez rozhodnutí nebo opatření

stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním.

Podle stavebního zákona na postupy a řízení se použijí ustanovení , pokud tento zákon nestanoví jinak.

Podle nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán

tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je

nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými v § 2.

Podle nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před

vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká

žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit

se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Podle jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že

napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,

a) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a řízení zastaví,

b) napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání

správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací

správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při

novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání, anebo

c) napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; změnu nelze provést, pokud by tím

některému z účastníků, jemuž je ukládána povinnost, hrozila újma z důvodu ztráty možnosti

odvolat se; podle § 36 odst. 3 se postupuje, pouze pokud jde o podklady rozhodnutí nově

pořízené odvolacím správním orgánem; je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění, změní

odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; odvolací správní orgán nemůže svým

rozhodnutím změnit rozhodnutí orgánu územního samosprávného celku vydané v samostatné

působnosti.

Podle soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem

a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,

b) proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí,

je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění,

c) pro podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem, mohlo-li mít za

následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

Podle věta druhá z důvodů uvedených v odstavcích 1 a 2 soud

napadené rozhodnutí zruší, popřípadě vysloví jeho nicotnost i tehdy, vyjdou-li tyto vady

najevo při jednání.

Soud o věci uvážil takto:

Odkaz žalobce na obsah jeho odvolání (proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně)

není způsobilým žalobním bodem, na základě něhož by soud mohl a měl přezkoumat

zákonnost napadeného rozhodnutí. Podle odst. l písm. d) musí žaloba obsahovat

pokračování 6 9A 127/2010

žalobní body, z nichž musí být patrné, z jakých skutkových a právních důvodů považuje

žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Tvrzené důvody

nezákonnosti napadeného rozhodnutí musí být tedy v žalobě proti rozhodnutí správního

orgánu uvedeny výslovně; odkaz na jiná podání žalobce a tam uváděnou argumentaci je

z hlediska vymezení rozsahu soudního přezkumu napadeného rozhodnutí nepostačující.

Z uvedených důvodů se soud nemohl zabývat argumenty, které žalobce uváděl v odvolání, ale

nikoli již v podané žalobě. Považoval-li žalobce argumenty obsažené v odvolání za významné

pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí v přezkumném soudním řízení, měl je vtělit

do žaloby; pokud tak neučinil, nemůže k nim soud přihlížet.

Jak již bylo soudem konstatováno, podle odst. l písm. d) musí být ze

žalobních bodů patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené

výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Přezkumné řízení soudní je totiž založeno na

zásadě dispoziční, z níž vyplývá, že specifikace konkrétních důvodů nezákonnosti,

popř. nicotnosti napadeného rozhodnutí je úkolem žalobce a nikoliv soudu, který není

oprávněn k tomu, aby tyto důvody za žalobce sám vyhledával či domýšlel. Jinými slovy

řečeno, je věcí žalobce, aby v žalobě zřetelně vymezil rozsah přezkumu napadeného

rozhodnutí, jímž je soud vázán, a to uvedením konkrétních žalobních bodů (námitek) ve

smyslu shora citovaného odst. l písm. d)

Za konkrétní žalobní námitku nelze považovat tvrzení žalobce, že žalovaný „zcela

ignoroval povinnosti ukládané mu , když tyto vykonal velmi povrchně s tím,

že některými námitkami žalobce uvedenými v odvolání se vůbec nezabýval.“ Nekonkrétnost

uvedené žalobní námitky, spočívající v tom, že žalobce nespecifikoval, které jeho odvolací

námitky zůstaly žalovaným opomenuty, brání tomu, aby se jí soud jakkoliv zabýval.

Totéž platí i pro žalobní tvrzení, podle kterého je napadené rozhodnutí v rozporu se

zásadou, že odvoláním napadené rozhodnutí nelze změnit v neprospěch odvolatele. Žalobce

v podané žalobě neobjasnil, na základě čeho usuzuje, že změna rozhodnutí správního orgánu

I. stupně, kterou provedl žalovaný napadeným rozhodnutím, je v jeho neprospěch. Také jeho

tvrzení, že argumentace žalovaného obsažená v bodě VIII. odůvodnění napadeného

rozhodnutí je účelová, manipulativní a diskriminační, je zcela obecné a nekonkrétní, neboť

z něj nelze seznat, v čem tkví namítaná účelovost, manipulativnost či diskriminační povaha

argumentace správního orgánu. Neobstojí ani ničím nedoložený poukaz žalobce na „listinami

prokázaný podezřele vstřícný přístup ze strany Úřadu pro civilní letectví vůči společnosti SIT

PRAGUE a.s.“ K těmto žalobním bodům nemohl soud pro jejich naprostou nekonkrétnost při

přezkumu zákonnosti napadeného rozhodnutí přihlížet.

Poznámka žalobce, že v dané věci se ve skutečnosti jedná o soukromoprávní spor

mezi ním a obchodní společností SIT PRAGUE a.s., která jedná v rozporu s platnou nájemní

smlouvou, je pro posouzení důvodnosti žaloby irelevantní. V řízení o žalobě podané žalobcem

proti napadenému rozhodnutí soud neřeší soukromoprávní spor mezi oběma subjekty, ani

nezkoumá to, zda společnost SIT PRAGUE a.s., dodržuje uzavřenou nájemní smlouvu.

Úkolem soudu je přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, a to na podkladě žalobních

námitek uplatněných v žalobě.

Z obsahu jinak značně nekonkrétní žaloby lze nicméně dovodit, že žalobce v rámci

své obrany namítá, že není vlastníkem reklamního panelu ani dalších věcí, jejichž odstranění

je mu napadeným rozhodnutím nařizováno, a žalovanému, jakož i správnímu orgánu I. stupně

v této souvislosti vytýká, že v řízení postupovaly „bez provádění důkazů vlastnictví

pokračování 7 9A 127/2010

k předmětným věcem.“ Této námitce, kterou žalobce ve své podstatě brojí proti

nedostatečnému zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí ve věci samé, musel

soud přisvědčit.

Podle § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební úřad nařídí vlastníku stavby,

popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě, odstranění stavby prováděné nebo provedené bez

rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu

s ním. Z dikce citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že odstranění stavby lze nařídit

pouze vlastníku stavby, popřípadě s jeho souhlasem jiné osobě. Podmínkou nařízení

odstranění určité stavby žalobci je tedy nejenom zjištění toho, že se jedná o stavbu

prováděnou nebo provedenou bez rozhodnutí nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného

tímto zákonem anebo v rozporu s ním, ale současně i zjištění, že žalobce je vlastníkem této

stavby. Touto skutečností se však správní orgány obou stupňů v řízení nezabývaly.

Z obsahu spisového materiálu i z odůvodnění rozhodnutí správního orgánů obou

stupňů nelze dovodit, že by v řízení, jež vyústilo ve vydání napadeného rozhodnutí, bylo

provedeno dostatečné dokazování za účelem zjištění, zda je žalobce skutečně vlastníkem

stavby, kterou je mu nařizováno odstranit. Správní orgány obou stupňů mlčky vycházejí

z toho, že žalobce je vlastníkem předmětné stavby, aniž by se touto otázkou v řízení náležitě

zabývaly a provedly za tím účelem potřebné dokazování. Konstatování společnosti SIT

PRAGUE a.s., obsažené v jejím stanovisku k zahájení řízení k odstranění nepovolené stavby

ze dne 13.10.2009, že „uvedené nepovolené stavby na letišti v Letňanech ... jsou údajně ve

vlastnictví našeho nájemce společnosti BESTGOLF TRADE s.r.o....“, k prokázání vlastnictví

žalobce k předmětné stavbě nepostačuje. Správní orgán I. stupně v odůvodnění svého

rozhodnutí hovoří o žalobci jako o „vlastníkovi výše jmenovaných objektů“, aniž by jakkoliv

zdůvodnil, na základě jakých důkazů žalobce za jejich vlastníka považuje. Jeho odkaz na

„místní šetření, které vykonal dne 20.5.2009,“ v tomto směru neobstojí, neboť ve spise se

jednak žádný protokol o místním šetření konaném v tento den nenachází, nehledě k tomu, že

řízení v této věci bylo vůči žalobci zahájeno až oznámením ze dne 29.10.2009. Pokud jde

o odůvodnění napadeného rozhodnutí, ani v něm nebylo jakkoliv zdůvodněno, na základě

jakých důkazů dospěl žalovaný k závěru, že žalobce je vlastníkem předmětné stavby, resp.

jejích „součástí,“ za které žalovaný označuje soubor funkčně propojených mobilních

stavebních buněk, bazén, betonové kvádry sloužící jako odpaliště aj.

Jediným důkazem, který žalovaný v tomto směru v napadeném rozhodnutí hodnotil, je

faktura prokazující odkoupení mobilní buňky – kontejneru žalobcem. Jedná se zřejmě

o fakturu – daňový doklad č. 180175/08 vystavený dne 18.6.2008 Aeroklubem Praha

Letňany, jímž jmenovaný subjekt žalobci vyfakturoval částku 47.600,- Kč za „prodej

kontejnerů a buněk.“ Žalovaný nicméně z tohoto listinného důkazu v bodě VI. napadeného

rozhodnutí dovozuje, že žalobce v roce 2008 od provozovatele letiště odkoupil jeden kus

mobilní buňky – kontejneru, který mu byl do té doby pronajímán za účelem uskladnění

náčiní. Dle žalovaného však z předložených listinných důkazů v žádném případě nevyplývá,

že by předmětem prodeje bylo větší množství funkčně propojených stavebních buněk

tvořících vlastní zázemí golfového klubu.

Lze shrnout, že pokud jde o otázku žalobcova vlastnictví ke stavbě, kterou je mu

napadeným rozhodnutím nařizováno odstranit, resp. k jejím jednotlivým součástem, nebyla

tato – kromě hodnocení výše zmíněné faktury – napadeným rozhodnutím nijak řešena,

přestože se z hlediska aplikace § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona jedná o otázku

pokračování 8 9A 127/2010

naprosto zásadní. Napadené rozhodnutí je v tomto směru nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Další podstatnou vadou řízení, k níž byl soud nucen přihlédnout z úřední povinnosti, je

skutečnost, že k vymezení rozsahu předmětné stavby došlo až ve výroku napadeného

rozhodnutí, jímž bylo správní řízení ukončeno. Správní orgán I. stupně v oznámení o zahájení

řízení ze dne 29.10.2009 adresovaném žalobci a též ve svém rozhodnutí ze dne 2.2.2010

o nařízení odstranění této stavby nepovolenou stavbu označil slovy „Zázemí golfového klubu,

letiště Letňany“ na pozemku p.č. 540/12 a 540/13 v k.ú. Letňany, kraj Praha. Takovou

specifikaci stavby považuje soud za naprosto nedostatečnou, a to vzhledem k její neurčitosti.

Z uvedeného označení není zřejmé, čím (jakou konkrétní stavbou, stavbami či jejich

součástmi) je zázemí golfového klubu tvořeno. Z napadeného rozhodnutí pak vyplývá, že

předmětná stavba se nachází nejen na pozemcích parc.č. 540/12 a 540/13 v k.ú. Letňany, ale

též na dalších pozemcích. V řízení o nařízení odstranění nepovolené stavby je dle náhledu

soudu nezbytné již na počátku řízení stavbu, které se dané řízení týká, označit dostatečně

určitým a nezaměnitelným způsobem, aby účastníkům řízení bylo zřejmé, ohledně jaké stavby

je řízení vedeno. Tento požadavek je plně v souladu se zásadou předvídatelnosti rozhodnutí a

se zásadou ochrany právní jistoty účastníků řízení. V rozporu se uvedenými zásadami je

naopak postup správních orgánů, při kterém se účastník řízení, jemuž je odstranění

nepovolené stavby nařizováno, až z konečného rozhodnutí odvolacího orgánu dozví, jakou

stavbu či stavby má vlastně odstranit.

V souzené věci až žalovaný v rámci odvolacího řízení při ohledání na místě samém,

které se konalo dne 8.4.2010, zjistil, z čeho sestává komplex tzv. „zázemí“ golfového klubu

a na kterých pozemcích se nachází. Žalovanému je však nutno vytknout, že uvedené ohledání

na místě samém neprovedl jako řádný důkaz za účasti účastníků řízení. Ti o tomto procesním

úkonu nebyli vůbec vyrozuměni, o čemž svědčí i samotný úřední záznam sepsaný o ohledání

příslušnou úřední osobou. Za této situace není úřední záznam o ohledání použitelný jako

podklad pro rozhodnutí ve věci samé, neboť se nejedná o důkaz, který byl proveden v souladu

s právními předpisy, tj. po předchozím vyrozumění účastníků řízení ve smyslu § 51 odst. 2

.

Neobstojí argumentace žalovaného, že žalobci i společnosti SIT PRAGUE a.s., byl

stav odstraňované stavby dobře znám, a proto jim nebylo zapotřebí zasílat aktuální výčet

všech součástí odstraňované stavby, souvisejících zařízení a pozemků, který byl odvolacím

orgánem zjištěn při ohledání na místě samém. Lze sice předpokládat, že žalobce byl

v rozhodné době obeznámen s aktuálním stavem stavby či staveb nacházejících se v areálu

jím provozovaného golfového klubu, to však správní orgán nezbavovalo povinnosti stavbu, jíž

se dané řízení týká, dostatečně určitým způsobem specifikovat již na počátku řízení (k tomu

viz výše). Jestliže ale v souzené věci žalobce seznal, jakou stavbu a na jakých pozemcích má

vlastně odstranit, až z napadeného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu

I. stupně změněno a předmětná stavba poprvé specifikována, lze přisvědčit jeho námitce, že

tento postup žalovaného byl v rozporu s , neboť mu tím

vznikla újma z důvodu ztráty možnosti odvolat se. Pokud žalobce nevěděl, co všechno dle

názoru správního orgánu tvoří součást předmětné stavby, nemohl v řízení před správním

orgánem I. stupně ani v odvolání vznášet relevantní námitky (že daná stavba není nepovolená,

že není jejím vlastníkem, popř. že se vůbec nejedná o součást této stavby atd.).

S přihlédnutím ke všem shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným

ustanovením soudu nezbylo než napadené rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost spočívající

pokračování 9 9A 127/2010

v nedostatku důvodů a pro výše vytčenou vadu řízení zrušit ( ). Protože

totožnými vadami řízení (absence zdůvodnění toho, na základě jakých zjištění správní orgán

považuje žalobce za vlastníka stavby, kterou mu nařizuje odstranit, a z jakých důkazů tato

zjištění čerpal; nedostatečná specifikace předmětné stavby) je stiženo i rozhodnutí správního

orgánu I. stupně, soud v souladu s zrušil i toto rozhodnutí. Podle

soud současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. Právním názorem, který

soud ve zrušujícím rozsudku vyslovil, je v dalším řízení správní orgán vázán (§ 78 odst. 5

).

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1

věta prvá žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení.

Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši

2.0 ,- Kč a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou

tvořeny jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní

služby (převzetí zastoupení, sepsání žaloby, účast při jednání soudu), přičemž sazba odměny

za první dva úkony provedené do 31.12.2012 činí dle advokátního tarifu - vyhlášky

č. , 2.100,- Kč ( , , ve znění

účinném od 1.9.2006) a sazba odměny za účast při jednání soudu činí 3.100,- Kč (§ 7, § 9

odst. 4 písm. d/ , ve znění účinném od 1.1.2013). Náklady právního

zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami po 300,- Kč (§ 13 odst. 3

, ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 1.722,- Kč odpovídající

dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést

podle , o dani z přidané hodnoty ( ).

V daném případě soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost neuložil

a neshledal ani důvody hodné zvláštního zřetele, pro které by jí mohl přiznat právo na

náhradu dalších nákladů řízení, a proto ve třetím výroku tohoto rozsudku podle § 60 odst. 5

rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103

odst. 1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační

stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 23. října 2013

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Markéta Matznerová, DiS.