Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ad 7/2011 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy

Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce:

JUDr. P. V., zast. JUDr. Ondřejem Moravcem, advokátem se sídlem Hradec Králové,

Resslova 1253, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v

řízení o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14.2.2011 č. 6/2011

t a k t o :

I. Rozhodnutí ministra vnitra ze dne 14.2.2011 č. 6/2011 se zrušuje a věc se

vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši

10.712,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám

právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ondřeje Moravce.

O d ů v o d n ě n í:

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)

ministr vnitra zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení

Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 18.10.2010 č.j. OSZ-130755-6/D-

Bv-2010 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) a toto rozhodnutí potvrdil.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolací orgán nejprve konstatoval, že rozhodnutím

správního orgánu I. stupně byl žalobci k datu 1.9.2010 přiznán podle § 160 zákona

č. , o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“) výsluhový příspěvek ve výši 2.887,- Kč.

Poté odvolací orgán shrnul obsah žalobcova odvolání. Uvedl, že odvolatel namítl, že do doby

rozhodné pro účely výsluhového příspěvku mu bylo započteno pouze 22 let a 153 dnů,

přestože jeho služební poměr trval nepřetržitě od 1.6.1975 a měl by mít nárok na výsluhový

příspěvek ve výši 50 % průměrného měsíčního služebního příjmu. Vyjádřil podiv nad

pokračování 2 9Ad 7/2011

skutečností, že mu nebyla započtena doba trvání služebního poměru v tehdejším Sboru

národní bezpečnosti ve složce Státní bezpečnosti na úseku s kontrarozvědným zaměřením,

když mu byla dána důvěra vykonávat službu až do roku 2010 a nebylo mu prokázáno, že by

se dopustil protiprávního jednání. V odůvodnění napadeného rozhodnutí následuje již jen tato

jediná věta: „Služební funkcionář postupoval v souladu s ust. § 224 odst. 4 písm. a) zákona,

a proto není důvodu pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí.“

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného

rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě označil napadené rozhodnutí

za nepřezkoumatelné, protože žalovaný se v něm nijak nevypořádal s námitkami, které

uplatnil v odvolání. Z napadeného rozhodnutí tak není zřejmé, zda se odvolací orgán vůbec

zabýval konkrétními okolnostmi daného případu, jak je reflektoval a k jakým závěrům dospěl.

V dalších částech žaloby žalobce namítl, že správním orgánem zjištěný skutkový stav

nemá oporu ve spisech, že v jeho případě vůbec nemělo dojít k aplikaci § 224 odst. 4 písm. a)

zákona o služebním poměru, že dané ustanovení je v rozporu s ústavním pořádkem České

republiky a že v důsledku jeho aplikace byl dotčen na svém ústavně zaručeném základním

právu na ochranu majetku, neboť je mu neoprávněně vyplácen nižší výsluhový příspěvek, než

jaký by mu náležel, kdyby této protiústavní úpravy nebylo. Žalobce proto zároveň navrhl, aby

soud, pokud se neztotožní s ostatními žalobními námitkami, řízení přerušil a věc předložil

Ústavnímu soudu s návrhem na zrušení ustanovení § 224 odst. 4 zákona o služebním poměru.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě

popřel opodstatněnost žalobních námitek, přičemž poukázal zejména na pravomocné

rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ve věcech služebního

poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-928/2007 vydané podle § 224 odst. 1 zákona

o služebním poměru, kterým bylo již dříve rozhodnuto o odpočtu doby služby uvedené ve

čtvrtém odstavci téhož ustanovení. Správní orgán I. stupně byl při rozhodování v žalobcově

věci tímto předchozím pravomocným rozhodnutím, proti němuž žalobce nikterak nebrojil,

vázán a nebyl povinen žalobci vysvětlovat, proč mu není započtena veškerá doba trvání

služebního poměru. Žalovaný ve vyjádření k žalobě dále mj. uvedl, že není oprávněn

posuzovat míru ústavnosti ust. § 224 odst. 4 písm. a) zákona o služebním poměru.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že není zřejmé, z čeho žalovaný

dovozuje, že rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ve věcech

služebního poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-928/2007 bylo pro správní orgány

rozhodující o výši žalobcova výsluhového příspěvku závazné. Poukázal na to, že rozhodnutí

správního orgánu I. stupně ani napadené rozhodnutí v odůvodnění na žádná další rozhodnutí

neodkazují, přestože jejich povinnou náležitostí je uvedení podkladů, ze kterých správní orgán

při rozhodování vycházel. Žalobce má za to, že rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního

ředitelství Hradec Králové ve věcech služebního poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-

928/2007 je nicotné, neboť orgán policie jej vydal zcela mimo svou kompetenci. Uvedené

rozhodnutí je v rozporu se zákonem, i pokud jde o jeho věcnou stránku, a to z týchž důvodů

jako napadené rozhodnutí. Dle názoru žalobce se přitom nejedná o rozhodnutí ve smyslu § 65

Vzhledem k jeho povaze se jedná o rozhodnutí o předběžné otázce, které má dočasný

charakter. Soud jím není vázán, nicméně je oprávněn v rámci tohoto řízení přezkoumat jeho

zákonnost, ukáže-li se to potřebným.

V posuzované věci vyšel soud z následně uvedené právní úpravy:

pokračování 3 9Ad 7/2011

Podle § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru v odůvodnění služební funkcionář

uvede důvody vydání rozhodnutí, z jakých podkladů vycházel při rozhodnutí, jakými úvahami

byl veden při jejich hodnocení a při výkladu právních a služebních předpisů, jakož i způsob,

jakým se vypořádal s návrhy a námitkami účastníka a s jeho vyjádřením k podkladům

rozhodnutí. Odůvodnění rozhodnutí není třeba, jestliže služební funkcionář vyhoví žádosti

účastníka v plném rozsahu.

Podle § 190 odst. 7 zákona o služebním poměru odvolací orgán přezkoumává

napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, v rozsahu, jaký je uveden v odvolání.

Zákonnost přezkoumává v celém rozsahu. K vadám řízení přihlíží jen tehdy, pokud mohly mít

vliv na zákonnost nebo správnost napadeného rozhodnutí.

Podle soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez

jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku

důvodů rozhodnutí.

Po provedeném řízení soudu nezbylo než přisvědčit žalobci v tom, že napadené

rozhodnutí je vzhledem k nedostatku důvodů nepřezkoumatelné.

Jak již bylo konstatováno shora, jedinou reakcí odvolacího orgánu na žalobcovy

odvolací námitky, kterou lze v odůvodnění napadeného rozhodnutí nalézt, je věta: „Služební

funkcionář postupoval v souladu s ust. § 224 odst. 4 písm. a) zákona, a proto není důvodu pro

změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí.“ Tato věta představuje pouhé konstatování

souladu postupu správního orgánu I. stupně se zákonem, ze kterého však nelze seznat, jakým

způsobem odvolací orgán uvážil o jednotlivých odvolacích námitkách a proč tyto námitky

shledal nedůvodnými či irelevantními. I rozhodnutí odvolacího orgánu musí obsahovat

náležitosti stanovené v § 181 odst. 5 zákona o služebním poměru, což znamená, že z jeho

odůvodnění musí být mj. zřejmý způsob, jakým se odvolací orgán vypořádal s návrhy

a (odvolacími) námitkami účastníka řízení. Tato povinnost ostatně vyplývá i z ustanovení

§ 190 odst. 7 zákona o služebním poměru, které vymezuje rozsah, v jakém odvolací orgán

přezkoumává odvoláním napadené rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo. Je-li podle

zmíněného ustanovení odvolací orgán při své přezkumné činnosti vázán rozsahem uvedeným

v odvolání, znamená to, že se musí zabývat všemi odvolacími námitkami, posoudit jejich

důvodnost a úvahy, k nimž v tomto směru dospěje, dostatečně určitým a srozumitelným

způsobem uvést v odůvodnění svého rozhodnutí. Pokud tak neučiní, stejně jako to neučinil

odvolací orgán v souzené věci, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

Žalobce v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně vznesl řadu

námitek, ve kterých vyjádřil svůj nesouhlas se započtenou délkou trvání jeho služebního

poměru, namítl protiústavnost § 224 zákona o služebním poměru, tvrdil, že jsou mu upírána

práva, která mají jeho bývalí kolegové, poukazoval na řádný výkon služby z jeho strany či se

dovolával zákazu retroaktivity. Z napadeného rozhodnutí, jak bylo rekapitulováno shora, je

zřejmé, že odvolací orgán tyto odvolací námitky zcela pominul a nijak se s nimi nevypořádal.

Žalobce na toto pochybení žalovaného v žalobě poukazuje, když namítá nepřezkoumatelnost

napadeného rozhodnutí, kterou oprávněně spatřuje v tom, že žalovaný se vůbec nezabýval

jeho námitkami uplatněnými v odvolání. Soudu vzhledem k výše uvedenému nezbylo než

napadené rozhodnutí podle rozsudkem bez jednání zrušit pro jeho

nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. V souladu s ust. soud

současně vyslovil, že se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

pokračování 4 9Ad 7/2011

Vytčená vada napadeného rozhodnutí spočívající v absenci jakýchkoliv úvah

odvolacího orgánu ohledně důvodnosti odvolacích námitek brání tomu, aby se soud mohl

žalobními body zabývat z věcného hlediska. Prvotním předpokladem toho, aby soud mohl na

základě podané žaloby přezkoumat, zda je napadené rozhodnutí správního orgánu v souladu

se zákonem, je existence přezkoumatelného rozhodnutí, tj. takového rozhodnutí, z něhož je

patrné, jaké důvody žalovaný správní orgán k jeho vydání vedly. Soud nemůže nahrazovat

chybějící právní posouzení věci odvolacím orgánem vlastními úvahami, neboť by tím

nepřípustně zasahoval do činnosti veřejné správy.

Nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nevypořádání námitek uplatněných

účastníkem řízení v řádném opravném prostředku nemůže být zhojena tím, že žalovaný svou

argumentaci k některým těmto námitkám uvede až ve vyjádření k žalobě. Předmětem

soudního přezkumu je zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí správního orgánu jakožto

správního aktu, který bezprostředně zasahuje do právní sféry žalobce. Vyjádření žalovaného

k žalobě je toliko procesním úkonem správního orgánu učiněným v rámci řízení před soudem,

který se práv a povinností žalobce nedotýká, netvoří jeden celek s přezkoumávaným

rozhodnutím, a proto jím nemohou být zhojeny případné nedostatky a vady napadeného

rozhodnutí mající za následek jeho nezákonnost. Soud k tomu pro úplnost dodává, že

rozhodnutí ředitele Policie ČR, Okresního ředitelství Hradec Králové ve věcech služebního

poměru ze dne 14.5.2007 č.j. ORHK-928/2007, na které žalovaný opakovaně poukazuje ve

vyjádření k žalobě, není jako podklad, ze kterého služební funkcionář při rozhodování ve věci

samé vycházel, uvedeno ani v odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ani

v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Ve druhém výroku tohoto rozsudku přiznal soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1

věta prvá žalobci, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení. Náklady,

které žalobci v řízení vznikly, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2.000,- Kč

a v nákladech souvisejících s právním zastoupením žalobce advokátem. Tyto jsou tvořeny

jednak odměnou za právní zastoupení žalobce advokátem, a to za tři úkony právní služby

(převzetí zastoupení, sepsání žaloby, replika), přičemž sazba odměny za jeden úkon právní

služby činí dle advokátního tarifu - , 2.100,- Kč (,

písm. f/ , ve znění účinném do 31.12.2012). Náklady právního

zastoupení žalobce jsou dále tvořeny třemi paušálními částkami ve výši 300,- Kč (§ 13 odst. 3

, ve znění účinném od 1.9.2006) a částkou 1.512,- Kč odpovídající

dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést

podle , o dani z přidané hodnoty ( ). Celková výše

nákladů, které žalobci v tomto řízení vznikly, tedy činí 10.712,- Kč. Soud proto uložil

žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v této výši, a to ve stanovené

lhůtě k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Ondřeje Moravce (§ 149 odst. 1

ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103

odst. 1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

pokračování 5 9Ad 7/2011

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační

stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 31. října 2013

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Markéta Matznerová, DiS.