Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 A 112/2010 - 54

vztahu způsobem, který z hlediska ústavnosti nevzbuzuje pochyb. V případech, kdy tento vztah

nevzniká ex lege, ale na základě rozhodnutí příslušného orgánu státu ..., má stát nezadatelné

právo rozhodnout, zda určité osobě občanství udělí, a pokud tak neučiní, neporušuje tím

žádné právo zaručenéu, ústavními zákony ani mezinárodní smlouvou ve smyslu

. Takový postup není rozporný ani s Evropskou úmluvou o státním občanství…“. při

projednávání každé žádosti je nutné použít integrační hledisko a nespokojit se pouze

s formálním naplněním zákona o státním občanství. Je nutné zabývat se integrací do

společnosti v širších souvislostech. Odkazuje mimo jiné na dřívější rozsudek Městského

soudu v Praze ze dne 20.4.2007 č.j. -54, který judikoval, že adekvátní smyslu

a účelu zákona je i to, že správní orgány přihlédly k tomu, jakým způsobem se žalobce snaží

integrovat na území ČR. Z rozhodovací činnosti Městského soudu v Praze žalovaný

připomněl mj. i rozsudek ze dne 25.3.2005 č.j. -24, který se zabýval zásadou

jednotného státního občanství v rodině a považoval za logické, že se tato zásada respektuje

v případě nezletilého žadatele, který má úzké rodinné vztahy na rodiče, a proto se správní

orgán zabývá jeho rodinnými poměry v širších souvislostech. Žalovaný považuje za lichou

námitku žalobkyně, že její žádost o udělení státního občanství České republiky nebyla

posuzována individuálně, řádně a spolehlivě způsobem, jaký předpokládá . Podle

žalovaného byl naopak vzat v úvahu věk žalobkyně a ve vazbě na tuto okolnost i rodinné

poměry jejích rodičů, na nichž je jmenovaná při svém pobytu v České republice citově,

výchovou a péčí zcela závislá. Podle žalovaného bylo nutné vzít do úvahy i způsob, jakým

žalobkyně získala trvalý pobyt na území České republiky. V jejím případě se tak stalo za

účelem sloučení rodiny s matkou – cizinkou, které však státní občanství České republiky

nebylo uděleno. Pokud tedy správní orgán aplikoval zásadu zachování jednotného státního

občanství v rodině v případě žalobkyně a dospěl k závěru, že její žádosti o udělení státního

občanství České republiky nevyhoví, když nevyhověl ani žádosti její matky, odpovídalo to

skutečnostem zjištěným v tomto konkrétním správním řízení, neboť se zjišťovaly vazby

žalobkyně na další členy rodiny s tím, že se tak posuzovala i integrační hlediska u těch členů

její rodiny, na nichž je žalobkyně závislá. Podle žalovaného neudělením státního občanství

České republiky nebyla žalobkyně zkrácena na svých právech. Nelze totiž odhlédnout od

toho, že svá práva žalobkyně s ohledem na svůj věk, rozumovou vyspělost a rodinné vazby

uplatňuje prostřednictvím rodičů – cizinců jako svých zákonných zástupců, neboť není

schopna svá práva uplatnit samostatně a bez výhrad vlastním jednáním. Nelze tak konstatovat,

že je plně v české společnosti integrována a že má již s českým státem vytvořen pevný

svazek. Z žádného dokladu založeného ve správním spisu ani nevyplývá, že by byla

žalobkyně v důsledku absence českého občanství jakkoli omezována ve svých aktivitách,

zejména sportovních, jak se snaží naznačit.

Na vyjádření žalovaného k žalobě reagovala žalobkyně replikou, v níž vyslovuje

přesvědčení, že aktuální judikatura Nejvyššího správního soudu ve věci státního občanství

(rozsudky ze dne 18.12.2008 č.j. nebo ze dne 20.8.2009 č.j. ) se

vyvíjí ve prospěch žadatelů o státní občanství, když také zásadu přiměřenosti považuje za

podstatnou při řízení o udělení státního občanství.

Při jednání před soudem žalobkyně ústy svého právního zástupce připomněla základní

právní argumenty žaloby. Žalobkyně se domnívá, že v řízení o udělení státního občanství je

nutno vést v jistých mantinelech, které dávají limity pro možné správní uvážení, a připomíná

v této souvislosti zásadu přiměřenosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ve

věci sp. zn. . Domnívá se, že splnila veškeré základní podmínky, narodila se

v České republice, trvale v ní žije, mluví bez jakéhokoli problému česky, je integrována do

české společnosti a aktivně zde sportuje. V České republice má veškeré zázemí, přičemž

absence občanství ji značně limituje zejména v jejích sportovních aktivitách. Respektuje

názor žalovaného, pokud jde o posuzování a úvahy při udělování státního občanství, ale má za

to, že je to zákon, který sám umožňuje udělit státní občanství i nezletilému na jeho žádost.

Rovněž z hlediska rodičů a rodinných příslušníků u ní neexistují žádné překážky pro

nevyhovění žádosti. Je sice pravdou, že u matky došlo v minulosti k porušení předpisů

o zdravotním pojištění, avšak to by nemělo být na újmu nezletilé žalobkyně. Matce nezletilé

nebylo v minulosti uděleno státní občanství České republiky.

Žalované ministerstvo setrvalo v průběhu jednání před soudem na právním názoru, který

byl vyjádřen jak v napadených rozhodnutích prvního a druhého stupně, tak i ve vyjádření

k žalobě. Nikdo z rodiny nezletilé žalobkyně, tedy ani její otec nemá české státní občanství,

resp. i otec nezletilé je čínským státním občanem.

Při soudním přezkumu zákonnosti a správnosti rozhodnutí se vychází ze skutkového

a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 odst. 1 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „“).

Při přezkumu zákonnosti správního rozhodnutí týkajícího se neudělení státního občanství,

jakož i posouzení, zda správní řízení předcházející soudnímu přezkumu trpělo vadami, pro

které by bylo nutné správní rozhodnutí zrušit, zvláště pak takovými, které mohly mít za

následek nezákoné rozhodnutí o věci samé, je nutno dále vycházet ze základní teze právní

úpravy nabývání státního občanství České republiky, totiž že platná právní úprava (§ 7 a násl.

, o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky, ve znění

pozdějších předpisů, dále „zákon o státním občanství“) nezakládá nárok na udělení státního

občanství.

Významnou součástí soudního přezkumu se tak stává přezkum zákonnosti napadeného

správního rozhodnutí z toho pohledu, zda při jeho utváření nepřekročil správní orgán meze

správního uvážení stanovené zákonem nebo je nezneužil (srov. věta druhá ).

V případě zjištění takového pochybení soud zruší napadené rozhodnutí rovněž pro

nezákonnost.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí ministra vnitra včetně rozhodnutí ministerstva

vnitra jako správního orgánu prvního stupně, a to v mezích uplatněných žalobních bodů

a v mezích žalobního návrhu. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Nedůvodnost žaloby

není dána tím, že na udělení státního občanství České republiky není právní nárok (tato otázka

koneckonců ani nebyla mezi žalobkyní a žalovaným spornou), nýbrž tím, že důvodná není

výtka žalobkyně tvrdící na straně žalovaného i správního orgánu prvního stupně překročení

mezí správního uvážení či dokonce poukazující na libovůli těchto správních orgánů

a nerespektování principu legitimního očekávání.

Především je nutno připomenout, že Ústavní soud již před časem jednoznačně judikoval –

kromě závěru připomenutého již výše – svým usnesením ze dne 8.3.2000 č.j. ,

že každý suverénní stát má právo stanovit podmínky, za kterých mohou cizinci vstupovat na

jeho území, pobývat na něm a případně získat státní občanství, a že není žádného základního

práva, které by suverénní stát mohl porušit tím, že cizinci státní občanství neudělí.

Z rozhodnutí ministra vnitra i Ministerstva vnitra, resp. z jejich odůvodnění, vyplývá, že

správní orgány obou stupňů se zabývaly žádostí nezletilé žalobkyně – cizinky značně

podrobně a že dostatečně zjistily skutkový stav věci, potřebný pro rozhodnutí. Za základní

kritérium pro rozhodnutí ve věci udělení státního občanství nezletilé žalobkyni zvolily správní

orgány obou stupňů posouzení rodinných poměrů žalobkyně s důrazem na její rodinné vazby.

Za stěžejní důvod, pro který nebylo nakonec nezletilé žalobkyni uděleno státní občanství

České republiky, považovaly správní orgány obou stupňů skutečnost, že je nutno se u ní

zaměřit na zhodnocení stupně integrace nezletilé včetně nejbližších rodinných příslušníků, na

něž je odkázána výchovou i výživou a zachování principu jednotného státního občanství

především u nezletilé a jejích, byť rozvedených rodičů. Takové posouzení, resp. uvážení

nevybočuje z přípustných tolerovaných mezí správního uvážení a neznamená jejich

překročení či dokonce zneužití.

Soud považuje za správné a logické, že se správní orgány obou stupňů zaměřily ve svých

úvahách na rodinné vazby a rodinné poměry v širších souvislostech, a jejich posouzení nemá,

co by vytkl. Adekvátní (tedy přiměřené) smyslu zákona je, že správní orgány obou stupňů

přihlédly k tomu, jakým způsobem se žalobkyně integruje do české společnosti. Důvody, pro

které nebylo žádosti o udělení státního občanství vyhověno, jsou z odůvodnění rozhodnutí

obou správních orgánů zřejmé a dostatečné pro to, aby soud mohl učinit závěr, že správní

orgány obou stupňů nerozhodovaly na základě libovůle, jak jim žalobkyně vytýká,

a nepřekročily meze správního uvážení stanovené zákonem ani nezneužily správní uvážení.

Vzhledem k tomu, že mezi účastníky není sporu o tom, že udělení státního občanství není

nárokové, není třeba se dále zabývat již vyjudikovanou tezí, co znamená zákonný termín

„státní občanství … lze … udělit“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

7.6.2006 č.j. -51, kterým byla zamítnuta kasační stížnost podaná proti výše

citovanému rozsudku Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. .

Z uvedených důvodů byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta ( ). Tato

skutečnost nebrání žalobkyni, aby v budoucnu případně opětovně požádala příslušný správní

úřad o udělení státního občanství České republiky, změní-li se situace a dosáhne-li její

integrace ve společnosti té intenzity, která podle uvážení příslušného správního úřadu v jejím

případě dosud chyběla.

Soud neshledal důvodu, aby se odchýlil nejen od své vlastní rozhodovací činnosti, ale i judikatury Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu.

Důvodná není ani námitka, kterou žalobkyně uvedla až ve své replice a která poukazuje na

rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28.2.2007 č.j. -52, ze dne

18.12.2008 č.j. -92 a ze dne 20.8.2009 č.j. -81. Jejich právní závěry

nejsou v rozporu s tím, k čemu dospěly správní orgány obou stupňů a soud v tomto řízení

založeném na jiném skutkovém základě, a to na posuzování žádosti nezletilé cizinky o udělení

státního občanství za situace, kdy nikomu z její rodiny, zejména pak rodičům, nebylo uděleno

státní občanství České republiky a kdy žalobkyně ani její rodina nemá právní problém

s pobytem v České republice. Nelze ani přehlédnout skutečnost, že rozšířit žalobu o další

žalobní body, jak učinila žalobkyně v replice argumentací opírající se o druhý a třetí z výše

zmíněných rozsudků Nejvyššího správního soudu, lze jen ve lhůtě pro podání žaloby.

V tomto ohledu je podaná replika již za hranicí uplatněných žalobních bodů. Nad rámec

řečeného lze dodat, že správní orgány obou stupňů nepochybily ani z hlediska principu, který

vyslovil Ústavní soud a připomněl Nejvyšší správní soud v jednom ze zmíněných rozsudků,

totiž z pohledu přiměřenosti, kterou je třeba poměřovat a kterou v daném případě ve

skutečnosti také byla poměřována možnost případného prolomení principu jednotného

státního občanství nejbližších rodinných příslušníků, který požadovala v rámci rodiny

nezletilá žalobkyně.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení Žalobkyně nebyla ve

věci úspěšná, a proto jí náhrada nákladů řízení nenáleží. Žalovaný sice byl úspěšný, avšak

náhrady nákladů v soudním řízení se vzdal.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 20.9.2013

JUDr. Jan Ryba předseda senátu