Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 21/2010 - 44

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy

Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce:

AB style s.r.o. se sídlem ulice Křižíkova 1774 Frýdek- Místek, IČ: 258 41 084 proti

žalovanému : Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o

žalobě na přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne

1.12.2009, zn. Sp. O-454517, č.j.: O-454517/68838/2008/ÚPV,

t a k t o : I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu

průmyslového vlastnictví ze dne 1.12.2009, zn.sp. O-454517, č.j. O-454517/68841/2008/ÚPV

jímž bylo k rozkladu podaným společností RUDOLF JELÍNEK a.s. změněno rozhodnutí

Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20.10.2008 o zamítnutí námitek proti zápisu

přihlašovaného kombinovaného označení „AB STYLE MORAVSKÁ SLIVOVICE CZECH

REPUBLIC PREMIUM QUALITY“, zn. sp. O-454517, jehož přihlašovatelem je žalobce.

Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo změněno tak, že ve výroku pod bodem I. se

přihláška kombinované ochranné známky ve znění AB STYLE MORAVSKÁ SLIVOVICE

CZECH REPUBLIC PREMIUM QUALITY k námitkám dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č.

zamítá a ve výroku pod bodem II.se námitky podané podle ust.

písm. g) citovaného zákona proti zápisu předmětné přihlášky ochranné známky zamítají.

V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný ze zjištění, že námitky

společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s. proti přihlášce předmětné ochranné známky uplatněné

podle § 7 odst. 1 písm. a) a g) cit. zákona byly zamítnuty proto, že u přihlašovaného označení

neexistuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny s namítanou prioritně starší

pokračování 2 9A 21/2010

kombinovanou ochrannou známkou č. 233544 ve znění „R.JELÍNEK SLIVOVICE JEMNÁ

SPIRIT DISTILLET FROM PLUMS“ zapsanou pro shodné nebo podobné výrobky ( § 7 odst.

1 písm. a)) a že se namítající společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s. nepodařilo předloženými

doklady prokázat, že zápisem zveřejněného označení do rejstříku ochranných známek dojde

k zásahu do jeho starších práv k jinému - staršímu namítanému nezapsanému označení (§ 7

odst. 1 písm. g).

Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s rozkladovými námitkami

společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s., která jako namítající byla toho názoru, že přihlašované

označení je natolik podobné namítané ochranné známce, že spotřebitel může být uveden

v omyl o původu výrobků. Namítající uvedl, že etiketa obou srovnávaných označení má tvar

kruhu a že nejvýraznějším prvkem je vyobrazení švestek a slovní prvek SLIVOVICE . U

přihlašovaného označení je to rovněž vyobrazení švestek a slovní spojení „MORAVSKÁ

SLIVOVICE.“. Podle namítajícího je slovní prvek „SLIVOVICE“ u namítané ochranné

známky proveden velmi podobným typem písma a je umístěn podél horního okraje etikety.

Namítající souhlasil také s tím, že nikomu nevzniká právo výlučného užívání vyobrazení

švestek i označení SLIVOVICE, nicméně i přesto se domnívá, že s ohledem na podobnost

obou označení zde hrozí pro spotřebitele nebezpečí záměny, neboť se v tomto případě jedná o

shodné známkové motivy. Ostatní slovní prvky u předmětných označení nemohou vést

k odlišení srovnávaných označení. Poukázal také na to, že přihlašované označení je

přihlašováno v černobílém provedení, takže v případě zápisu předmětného označení do

rejstříku ochranných známek je přihlašovatel oprávněn užívat toto označení v jakémkoliv

barevném provedení. Namítající společnost RUDOLF JELÍNEK a.s. rovněž nesouhlasila

s tvrzením správního orgánu, že neprokázala užívání nezapsaného označení „R.JELÍNEK

MORAVSKÁ Švestka“ na trhu ve větším než místním dosahu. Poukázala na to, že v den

vydání napadeného rozhodnutí vydal správní orgán 1. stupně ve věci pod sp. zn. O-454514

rozhodnutí, že uvedené označení bylo užíváno ve větším než místním dosahu.

. K uvedeným námitkám žalobce jako přihlašovatel uvedl, že u interpretace pojmu

zaměnitelnost se nelze zaměřit pouze na srovnání údajně dominantních prvků kombinovaného

označení, poněvadž může být sporné, jaký prvek je dominantní. Rozdíly u posuzovaných

označení jsou dány tím, že namítaná ochranná známka je tvořena třemi etiketami, takže je i

nepravdivé tvrzení namítajícího, že etiketa obou značení má tvar kruhu. Namítající také

účelově vypustil slovní prvek „MORAVSKÁ“ u přihlašovaného označení, protože údajně

nemůže přispět k odlišení tohoto označení od namítané ochranné známky. Přihlašovatel také

nikterak nedal najevo, že by vyhotovoval přihlašované označení v barvách, jak se domnívá

namítající.

Žalovaný k uvedeným rozkladovým námitkám vyšel z ust. § 26 odst. 4, § 7 odst. 1

písm. a) a písm. g) , srovnal přihlášky obou předmětných označení

s tím, že přihlašované kombinované označení bylo přihlášeno dne 11.12.2007 se zveřejněním

dne 23.1.2008 pro alkoholické nápoje ve třídě 33 a služby ve třídě 33 a 35. Namítaná barevná

kombinovaná ochranná známka byla zapsána do rejstříku ochranných známek dne 23.5.2001

s právem přednosti dne 2.6.1999 pro alkoholické nápoje, zejména slivovice ve třídě 33.

Z uvedeného vyplynulo, že namítaná ochranná známka má dřívější právo přednosti, a proto se

žalovaný nejprve dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona zabýval otázkou pravděpodobnosti záměny

ochranných známek z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického. Předestřel, že u

kombinovaných ochranných známek je některý z prvků chráněného označení zvýrazněn,

ostatní prvky označení potlačuje a stává se tak prvkem dominantním. Oproti tomu je

přihlašované označení tvořeno etiketou ve tvaru pergamenu se svinutými a roztřepenými

okraji, uprostřed etikety se nacházejí tři slovní prvky. Slovní prvek „MORAVSKÁ“ je napsán

[OBRÁZEK]pokračování 3 9A 21/2010

v horní části etikety do oblouku velkými tiskacími ozdobnými písmeny, pod tímto je umístěn

obrazový prvek tří švestek visících na větvičce s lístkem, přičemž na jedné ze švestek se

vyskytuje logo společnosti přihlašovatele, tj. písmena „AB“ doplněná v horní části korunkou

a slovem „STYLE“, které je umístněno přes výše uvedená písmena. Pod obrazovým prvkem

je třetí slovní prvek „SLIVOVICE“ napsán do oblouku velkými tiskacími písmeny. V horní

části etikety se na svitku nachází slovní spojení „CZECH REPUBLIC“ a v dolní části etikety

na svitku pak slovní spojení „PREMIUM QUALITY“. Přihlašované označení obsahuje dva

výrazné prvky slovní spojení “MORAVSKÁ SLIVOVICE” a grafický prvek zpodobňující

větvičku se třemi švestkami..

Žalovaný z vizuálního hlediska zhodnotil, že přihlašované označení obsahuje dva

výrazné prvky a to slovní spojení „MORAVSKÁ SLIVOVICE a grafický prvek zpodobňující

větvičku se třemi švestkami. Ačkoliv se jedná o obvykle užívané prvky ve spojení

s označováním destilátů, zaujmou spotřebitele na prvním místě. Ostatní prvky samy o sobě

nijak nepřispívají k distinktivitě označení a protože označení je přihlašováno v černobílém

provedení, byl by přihlašovatel oprávněn takto zapsanou ochrannou známku užívat

v jakémkoliv barevném provedení, tedy i v barevné kombinaci totožné s namítanou

ochrannou známkou. Žalovaný dále u namítané ochranné známky uvedl, že je tvořena

kruhovou etiketou výrazné žluté barvy s černým lemováním a dominantním grafickým

vyobrazením větvičky se čtyřmi visícími švestkami a několika lístky, kdy v horní části etikety

je po vnitřním obvodu kruhu umístněn nápis „SLIVOVICE“ provedený v červené barvě

velkými písmeny, zbylé nápisy informují o původu výrobku (PRODUCT OF CZECH

REPUBLIC) a o druhu nápoje (SPIRIT DISTILLET FROM PLUMS). Tyto informace však

nepřispívají k distinktivitě označení, jednak protože jsou provedeny drobným písmem, jednak

protože jsou v anglickém jazyce a uvedené informace nemusí být pro běžného českého

spotřebitele plně srozumitelné. Namítaná ochranná známka je doplněna dvěma nálepkami

červené barvy umístěnými nad a pod kruhovou etiketou a obsahujícími nápis „R. JELÍNEK“

provedený žlutými písmeny velké tiskací abecedy v horní nálepce a nápis „DISTILLED AND

BOTTLED BY RUDOLF JELÍNEK DISTILLERIES VIZOVICE – CZECH REPUBLIC“v

dolní nálepce, rozdělený do tří řádků a provedený černým a žlutým písmem velké tiskací

abecedy.

Z uvedeného srovnání žalovaný dovodil, že z vizuálního hlediska jsou obě označení

tvořena shodně etiketami obsahujícími jako dominantní grafický prvek obrázek švestek a

významově shodný nápis SLIVOVICE s podobným stylem písma. Byť je přihlašované

označení tvořeno etiketou ve formě pergamenu, je nicméně také kulatého tvaru a byť

obsahuje navíc slovní prvek MORAVSKÁ, ten vypovídá pouze o oblasti, ze které destilát

pochází. Prioritní úvahou je, které elementy označení jsou shodné, nikoliv úvaha o tom, které

jsou odlišné, neboť vůdčí ideou známkového práva je volba takového známkového motivu a

prvku označení, které nemohou evokovat příbuznost s označeními již zapsanými. Motivem se

rozumí rozhodující složky porovnávaných označení, které při celkovém posuzování jsou

výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení. Sourodé známkové motivy

mohou způsobit zaměnitelnost ochranných známek. Zkoumání podobnosti tak nemůže být

založeno jen na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na porovnání

známkových motivů. Vedoucí známkový motiv pak upoutá pozornost průměrného

spotřebitele jako první. Ačkoliv jsou výrazné prvky obou označení ve vztahu k destilátům

prvky popisnými a s nízkou rozlišovací způsobilostí, lze konstatovat, že s ohledem na své

umístění a velikost upoutají pozornost spotřebitele tak, jak je uvedeno i v rozhodnutí

Evropského soudu I. stupně T-6/01 ve věci Matratzen.

Při porovnávání označení z fonetického hlediska žalovaný konstatoval, že dominantní slovní prvek obou označení ve znění “ SLIVOVICE” bude spotřebitel vyslovovat tak, jak se

[OBRÁZEK]pokračování 4 9A 21/2010

píše, výslovnost ostatních slovních prvků je rozdílná, avšak tyto ostatní slovní prvky nijak

nepřispívají k distinktivitě označení. Proto fonetické hledisko v tomto případě není rozhodné.

Z hlediska konečného spotřebitele je relevantním hledisko vizuální. Jsou-li výrobky označené

předmětnými označeními prodávány v obchodech, pak i dle rozhodnutí Evropského soudu T-

292/01 ve Bass versus Pash bylo konstatováno, že stupeň fonetické podobnosti je méně

významný, jestliže je relevantní veřejnost při jejich nákupu obvykle vnímá ochrannou známku

vizuálně.

Z hlediska významového žalovaný shledal, že slovo „SLIVOVICE“ představuje

označení pro pálenku ze švestek, přičemž pálenka je ovocný destilát, takže slovo

SLIVOVICE představuje označení druhu alkoholického nápoje, takže je údajem popisným a

slovní prvek MORAVSKÁ představuje pouze původ destilátu z Moravy. Proto i zde žalovaný

dospěl k závěru, že významové hledisko není v tomto případě rozhodné.

S ohledem na uvedené dospěl žalovaný k závěru, že porovnávaná označení si jsou

podobná z hlediska vizuálního, především jako celky, kdy průměrný spotřebitel zaznamená

etiketu jako takovou s výraznými prvky, které ovládají vyobrazení obou porovnávaných

označení a které si zapamatuje. V uvedené souvislosti žalovaný považoval za nutné zmínit

rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-39/97- CANON, podle kterého menší

podobnost mezi výrobky a službami může být kompenzována větší podobností mezi

ochrannými známkami a naopak. Z důvodu konstatované podobnosti přihlašovaného

kombinovaného označení a namítané kombinované ochranné známky tedy dle žalovaného

existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny obou označení.

Žalovaný se dále zabýval posouzením oprávněnosti námitek podaných podle § 7 odst.

1 písm. g) , kdy zkoumal namítané nezapsané označení užívané

namítající společností, kterým je etiketa obdélníkového tvaru, jejímiž dominantními prvky

jsou označení namítajícího „R. JELÍNEK“ ve žluté barvě na červeném podkladu, které se

nachází v horní části etikety a obrazový prvek, jež tvoří větvička se čtyřmi švestkami a

několika lístky a dále slovní spojení „ MORAVSKÁ Švestka“, kde první slovo je napsáno

velkými tiskacími písmeny a druhé psacím ozdobným písmem s velkým počátečním

písmenem. Slovní spojení je pak ztvárněno v modré barvě. Při porovnání namítaného

nezapsaného označení a přihlašovaného označení žalovaný konstatoval, že obě označení mají

shodný slovní prvek „MORAVSKÁ“ a podobné grafické ztvárnění švestek, liší se pouze

tvarem etikety a výrazným označením namítajícího „R. JELÍNEK. Dle žalovaného bude

konečný spotřebitel vnímat rozdíl ve tvaru etiket a bude schopen odlišit výrobky označené

namítaným nezapsaným označením, neboť umístění názvu namítajícího na etiketě je velmi

nápadné. Proto žalovaný dospěl k závěru, že z hlediska vizuálního si nejsou porovnávaná

označení podobná. Nicméně v rámci třídy 33 mezinárodního třídění výrobků a služeb

žalovaný nad rámec uvedeného ještě posuzoval, zda namítajícímu k nezapsanému označení

vzniklo přede dnem podání předmětné přihlášky právo užívání v míře přesahující místní

dosah. Žalovaný zkoumal doklady namítajícího, které tvořily většinou reklamní letáky z let

2003-2006 a výpis z internetových stránek z dubna 2008 a rozebíral tyto jednotlivé doklady.

Zčásti zjistil, že jde o nedatovaný reklamní materiál, z něhož nelze vyvodit, zda se vztahuje

do období před podáním přihlášky, že odkaz na internetové stránky mají pouze podpůrnou

hodnotu a z dokladů není zřejmé, u jak velkého okruhu spotřebitelů vešly na nich

zveřejňované informace ve známost a z jak velkého území tito potenciální spotřebitelé

pocházeli. Dle žalovaného šest reklamních letáků v období zhruba dvou let před podáním

napadené přihlášky nemůže prokázal užívání označení ve větším než místním dosahu.

Z reklamních letáků nelze vyvodit, v jakém množství se dostaly ke konečným spotřebitelům,

pokračování 5 9A 21/2010

v jakém územním rozsahu byly distribuovány, v jakém objemu pak na základě těchto

reklamních letáků byly alkoholické nápoje prodávány spotřebitelské veřejnosti. Žalovaný

proto konstatoval, že se namítajícímu předloženými podklady nepodařilo prokázat užívání

namítaného nezapsaného označení v obchodním styku ve větším než místním dosahu

.Zápisem zveřejněného označení do rejstříku do ochranných známek by nedošlo k zásahu do

starších práv namítajícího, a proto byly námitky podané dle ust. § 7 odst. 1 písm. g) shledány

jako neopodstatněné.

Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí.

Žalobce v podané žalobě uplatnil následující žalobní body.

1) Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný bez

jakéhokoliv faktického zdůvodnění, byť vycházel ze shodného skutkového stavu věci,

přehodnotil původní závěry volného hodnocení důkazů prvoinstančním orgánem a nahradil

jeho závěry diametrálně odlišnými vlastními závěry a nezdůvodnil, proč se jeho závěry od

původních závěrů správního orgánu odchylují. Zdůraznil, že podle judikatury správních soudů

i Evropského soudního dvora je posouzení zaměnitelnosti otázkou skutkovou a je věcí

volného hodnocení důkazů. Vyjádřil, že v odvolacím rozhodnutí, jímž bylo změněno

prvostupňové rozhodnutí, bylo třeba především zdůvodnit nezbytnost změny a to vyložením

důkazního a právního stavu a vypořádat se s rozpory mezi důvody rozhodnutí prvostupňového

správního orgánu a orgánu odvolacího. V dané věci nedošlo k doplnění skutkového stavu věci

a tedy šlo pouze o výklad neurčitého právního pojmu zaměnitelnost ve smyslu ust. § 7 odst. 1

písm. a) Domníval se, že při rozhodování o pravděpodobnosti záměny

přihlašovaného označení a namítané ochranné známky sehrály značnou roli i subjektivní

kritéria. To vyžaduje přesvědčivé odůvodnění každého vydaného rozhodnutí. Nelze připustit

libovůli správního orgánu a pouze nahrazení skutkových závěrů Úřadu novými skutkovými

závěry nadřízeného orgánu, aniž by se změnil důkazní stav věci.

2) Žalobce vytýkal, že žalovaný při posuzování zaměnitelnosti označení zjevně

pominul podstatné právní skutečnosti, které mají rozhodný význam pro závěr o zaměnitelnosti

srovnávaných označení.

První a podstatnou správní skutečností je vymezení chráněného označení. Žalobce

vytýkal, že žalovaný vymezil ochranné známky pouze v rozsahu hlavní etikety a nikoliv

včetně dalších dvou etiket, které tvoří nedílnou součást chráněného označení. Namítal vadný

postup žalovaného, který odlišil u kombinovaných ochranných známek některé zvýrazněné

prvky a ostatní prvky označení potlačil. Vytýkal, že žalovaný srovnával obě kombinovaná

označení v určených dominantních prvcích a nezabýval se prvky, které obě kombinovaná

označení odlišují. Vyzdvihl jako výrazné prvky - nápis SLIVOVICE a vyobrazení švestek,

kterých si má spotřebitel všimnout nejdříve, přitom Evropský soudní dvůr k otázce shodnosti

či podobnosti označení uvedl, že posouzení zaměnitelnosti ochranných známek musí být

založeno na celkovém dojmu, kterým známky působí, při úvaze o jejich distinktivních a

dominantních prvcích. Žalovaný odkázal na historický výklad ochranných známek (např.

Boh.a10.915/33-II, Sb. Boh.a12.403/36) a na zaměnitelnost z hlediska Slovníku veřejného

práva československého z roku 1948 s poukazem na to, že v paměti spotřebitele utkví pouze

všeobecné znaky známek, jejich celkový dojem, vytvářející tzv. pamětní obraz,. a to proto, že

kupec nemá zpravidla před očima oboje označení, ale kupuje-li výrobek podle značky, činí

tak jen po paměti, jak mu utkvěly v mysli výrazné, charakteristické znaky s označením tohoto

zboží. Zaměnitelnou podobnost však mohou zakládat jen takové prvky ve starší známce, které

pokračování 6 9A 21/2010

samy o sobě jsou způsobilé založiti známkovou ochranu. Proto obsahuji-li obě srovnávaná

označení prvek např. nedistinktivní nebo deskriptivní, není tu z tohoto důvodu zaměnitelné

podobnosti. V tomto směru žalobce odkázal rovněž na rozsudek Městského soudu v Praze

sp.zn. . Z těchto důvodů žalobce vytýkal vyhodnocení důkazů na straně

žalovaného, který pominul zásadní distinktivní prvek jako je označení výrobce na obou

označeních. Na to, že žalovaný vymezil pouze dominantní prvky, bez toho, že by k ním

přidružil distinktivní prvky, což je v rozporu s principem komplexního posuzování

vyvolaného dojmu s označením. Obecně se považují za distinktivní ty prvky, které jsou

způsobilé rozlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobku a služeb jiné osoby. Pouze

tyto prvky mohou být považovány za tzv. dominantní. Bez doplnění prvků distinktivních

ovšem nelze hovořit o jedinečnosti označení.

Za další rozhodnou právní skutečnost žalobce považoval výklad neurčitého právního

pojmu „zaměnitelnost“ a namítal sporné nahrazení závěrů prvoinstančního rozhodnutí o

zaměnitelnosti. Tvrdil, že k rozlišovací způsobilosti ochranné známky nestačí jen, aby se

odlišovala od ostatních známých označení, ale je třeba, aby svou formou a obsahem byla do té

míry originální, že její svérázné znaky mají schopnost individualizovat zboží, které jí má být

označeno. Nelze srovnávat údajně dominantní prvky přihlašovaného označení, tj. výraz

„SLIVOVICE“ či vyobrazení švestek, ale je nutno posuzovat nezaměnitelnost obou

kombinovaných ochranných známek v jejich celkovém kontextu. Rozhodujícím faktorem je

zejména rozpoznávací schopnost průměrného spotřebitele, která není ovlivněna jenom cenou

lihovin, ale především také celkovým vzhledem výrobku. Žalobce zastává názor, že u obou

označení je počet jedinečných prvků a jejich odlišností tak dostatečný, že přihlašované

označení je právě díky součtu všech těchto prvků odlišitelné od starší známky.

Podle žalobce další právní skutečností rozhodnou pro závěr o zaměnitelnosti

předmětných označení je dána tím, že nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána

jakoukoliv podobností s registrovanou ochranou známkou, ale toliko podobností závadnou.

Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. zdůraznil,

že závadnou podobností srovnávaných označení je podobnost, jenž vyvolává

pravděpodobnost záměny ohledně původu výrobků či služeb. Smyslem a účelem ochranných

známek je tak rozlišení výrobků a služeb různých výrobců. Zaměnitelnost tak nespočívá

pouze v možnosti záměny jednoho konkrétního výrobku či služby za jiné, ale i

v zaměnitelnosti výrobců, výrobků a služeb stejného druhu.

Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil

žalovanému k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný považoval tvrzení žalobce za

nepodložená. Uvedl, že svoje rozhodnutí řádně zdůvodnil, pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo

v řízení najevo a k vlastní otázce zaměnitelnosti uvedl, že přihlašované označení i namítaná

ochranná známka se posuzují především z hlediska průměrného spotřebitele. Přihlašované

označení posoudil ze všech hledisek s přihlédnutím ke všem důležitým faktorům ve vztahu

k okolnostem daného případu a v souladu s judikaturou Soudního dvora EU. Odkázal na

rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-3/03 Matratzen Concord versus Ohim a zdůraznil,

že je na místě provádět srovnání ochranné známky každé ve svém celku, což nevylučuje, že

celkovému dojmu, který takováto ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti,

může za určitých okolností dominovat jedna nebo více složek. Žalovaný tedy dotčená

označení posoudil jak z hlediska jednotlivostí, tak i z hlediska jejích celku, vycházel z toho,

že se jedná o ochranné známky kombinované, které obsahují jednak část obrazovou,

vzbuzující určitý dojem zrakový, jednak část slovní. Uvedl, že celkový dojem známky může

[OBRÁZEK]pokračování 7 9A 21/2010

vytvořit buď jen obrazová nebo slovní část, každá sama o sobě nebo obě společně. Na

podobnost známky je tedy třeba usuzovat i podle toho, co vytváří celkový dojem známky.

Žalovaný vzal v úvahu i kompenzační pravidla obsažené v rozhodnutí Soudního dvora EU C-

39/97 ve věci Canon Kabushiki Kaisha versus Metro-Goldwyn-Mayer inc, tj. že menší

podobnost mezi výrobky a službami může být kompenzována větší podobností mezi

ochrannými známkami a naopak. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by bez odůvodnění nahradil

závěry prvoinstančního rozhodnutí k zaměnitelnosti. Žalovaný posuzoval zaměnitelnost

porovnávaných označení velmi pečlivě, zabýval se porovnáním všech prvků přihlašovaného

kombinovaného označení s namítanou ochrannou známkou a zvážil všechny relevantní

faktory. Zopakoval, že i podle judikatury ve věci C-251/95 ve věci SABEL BV versus PUMA

AG, celkové posouzení vizuální, fonetické nebo významové musí být založeno na celkovém

dojmu, kterým tato označení působí a ve shodě s touto judikaturou žalovaný postupoval. Pro

konečného spotřebitele vzal u kombinovaných ochranných známek za rozhodující hledisko

vizuální, neboť výrobky označené předmětnými označeními jsou obvykle prodávány

v obchodech, kde si spotřebitel sám vybírá výrobek. Výklad pojmu pravděpodobnosti záměny

ochranné známky, jak ji provedl žalovaný není ani v rozporu s rozsudkem NSS ve věci sp.zn.

4As 90/2006, žalovaný ani nevidí rozpor mezi jím vydaným rozhodnutím a tímto rozsudkem

a ostatně žalobce ani neuvádí, v čem tento údajný rozpor spatřuje.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.

___________________________________________________________________________

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které

předcházelo jeho vydání, podle a násl. v mezích žalobních

námitek, týkajících se důvodů proti zápisu přihlášeného označení dle § 7 odst. 1 písm. a)

a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V dané věci bylo z hlediska namítaných důvodů dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č.

, které by postačovaly pro vyloučení zápisu přihlášeného kombinovaného

označení „AB STYLE MORAVSKÁ SLIVOVICE CZECH REPUBLIC PREMIUM

QUALITY, prioritní posoudit, zda přihlašované označení je shodné či podobné s prioritně

starší kombinovanou ochrannou známkou ve znění „R.JELÍNEK SLIVOVICE JEMNÁ

SPIRIT DISTILLET FROM PLUMS a zda jsou shodné či podobné i výrobky, ke kterým se

srovnávaná označení vztahují. Takové posouzení vyžaduje ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č.

, podle kterého byly především vzneseny námitky namítajícího.

Podle § 7 odst. 1 písm. a) přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě

námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") v

vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší

ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované

označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti;

za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou

známkou.

Zjištění zaměnitelnosti (pravděpodobnosti záměny) zapsané ochranné známky

s přihlašovaným označením je otázkou skutkovou.

Vlastní posouzení zaměnitelnosti ( pravděpodobnosti záměny) je věcí volného

uvážení správního orgánu a soud může v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí pouze

zkoumat, zda rozhodnutí obsahuje úvahu, na základě níž správní orgán dospěl k závěru o

zaměnitelnosti či nezaměnitelnosti zapsané ochranné známky a přihlášeného označení, zda

[OBRÁZEK]pokračování 8 9A 21/2010

tato úvaha neodporuje podkladům správního řízení, skutkovým zjištěním a zásadám

logického usuzování nebo není-li jinak vadná. Pojem „zaměnitelnost“ v kontextu citovaného

zákona není tímto zákonem definován ani není potřeba nárokovat jeho definici jako

neurčitého právního pojmu, neboť postačí vlastní významový obsah tohoto slova v rámci

smyslu známkoprávní ochrany.

Smyslem ochrany dle je rozlišitelnost označení výrobků

spotřebitelskou veřejností a představa spotřebitele o původu výrobků ( aby záměnou výrobků

nebyl spotřebitel uveden v omyl).

Dbajíce smyslu uvedeného zákona bylo proto pro otázku zaměnitelnosti rozhodující

posoudit, jak starší ochranná známka i přihlašované označení působí na průměrného

spotřebitele a zda jsou v tomto působení shodné či si podobné tak, že by mohlo dojít k jejich

záměně, samozřejmě ve vztahu ke shodným či podobným výrobkům ve třídě 33, pro kterou je

zápis požadován.

Při posouzení zaměnitelnosti označení je zcela rozhodujícím faktorem celkový dojem

označení, tj. jak tato označení působí na spotřebitele nejen svými jednotlivými prvky, ale

zejména vjemem takového označení jako celku. Tento náhled na výchozí hledisko

zaměnitelnosti je společný oběma účastníkům řízení. Oba účastníci řízení totiž shodně apelují

na nezbytnost posouzení celkového dojmu označení, rozcházejí se toliko v tom, jaké prvky

ve srovnávaných označeních jsou dle jejich názoru určující pro celkový vjem označení

průměrným spotřebitelem, tedy i pro asociaci pravděpodobnosti záměny. Zatímco žalovaný

nahlíží na označení z pohledu prvků, které v celkovém vjemu označení dominují, žalobce

upřednostňuje vjem průměrného spotřebitele z pohledu prvků, které obě označení odlišují a

tyto prvky považuje za distinktivní. Distinktivními prvky jsou prvky, jimiž se určité označení

specificky vyznačuje a zároveň odlišuje od jiného, nicméně distinktivnost ve známkovém

právu je třeba posuzovat ve spojení s příznačností, která je vlastní či typická určitému

označení pro určitý výrobek, která je určující pro vjem ochranné známky v hlavním

upoutávajícím motivu a nemůže tak spočívat v prvcích okrajových. Příznačným prvkem

v označení výrobku tak bude zpravidla prvek dominantní, a pokud jeho příznačnost natolik

dominuje nad ostatními odlišujícími prvky, že určuje celkový dojem označení, bude i prvkem

distinktivním.

Ve smyslu uvedeného se žalovaný v dané věci zabýval pravděpodobností záměny

obou označení v souladu s českou i evropskou judikaturou, to znamená z vizuálního,

fonetického i sémantického ( významového) vjemu těchto označení, a to jak v jejich

jednotlivých prvcích, tak i v jejich celku. Nelze přitakat žalobci, že tak žalovaný činil

s nedostatečným odůvodněním a postupem, kdy některé z prvků neopodstatněně zdůraznil a

jiné potlačil a ponechal stranou vjemu, odděleně od ostatních.

Žalovaný především, byť vycházel ze stejného skutkového stavu, opodstatněně a

s relevantními důvody nahradil závěry správního orgánu 1. stupně odlišnými, vlastními

závěry. Hodnotil totiž přihlašované označení se starší ochranou známkou za situace, kdy

v rejstříku ochranných známek je již zapsána řada označení s podobnými motivy, jejichž

zápisu nebránilo, že jde o zapsání výrobku – slivovice s motivy švestek. Žalovaný si tedy

nepočínal tak, jak to učinil správní orgán 1 stupně, který přihlašované označení posuzoval

především z hlediska zápisné způsobilosti jeho některých prvků (slova „slivovice“ a

vyobrazení švestek), tedy v podstatě z pohledu ust. § 1 zákona a toto hodnocení pak použil

pro hodnocení podobnosti obou srovnávaných označení dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona.

Správní orgán 1. stupně právě na posouzení, že výraz „ slivovice“ a vyobrazení švestek

jsou natolik běžnými a popisnými prvky, postavil své hodnocení podobnosti srovnávaných

označení jako celku a výraz „ slivovice“ a vyobrazení švestek - tyto bezesporu hlavní motivy,

[OBRÁZEK]pokračování

nejvíce paměťově zapamatovatelné, vyloučil z jejich posouzení jako relevantních a

dominantních znaků označení ve vnímání průměrného spotřebitele. Tedy zkombinoval

posouzení zápisné způsobilosti v prvcích týkajících se švestek, ač tato obstála u zápisu jiných

obdobných ochranných známek, tyto prvky zcela vyloučil ze srovnávání podobnosti

s odkazem na běžné výrazy, a tím neshledal podobnost předmětných označení. Takto ovšem

průměrný spotřebitel označení nevnímá. Žalovaný oproti tomu šel správnější cestou - své

závěry o kombinovaných označení nevyvozoval z otázky zápisné způsobilosti jen některých

prvků přihlašovaného označení jako popisných, běžných slov a motivů ( slivovice, vyobrazení

švestek), nýbrž tyto závěry založil na posouzení podobnosti označení jako celku, je-li již řada

označení takových motivů zapsána v rejstříku ochranných známek. V tomto směru správně

kvalifikoval předmět sporu a uplatnění důvodů proti zápisu namítatelem dle § 7 odst. 1 písm.

a) a g) zákona. V uvedeném je zřejmý jiný přístup žalovaného k posouzení shodného

skutkového stavu věci a soud shledává tento přístup v souladu se zákonem i s předmětem

sporu.

Při posuzování podobnosti žalovaný vycházel ze stejného skutkového stavu věci, jen

jinak, dle své úvahy, hodnotil, jaké prvky se mu jeví být prvky výraznými, ovládajícími

vyobrazení obou porovnávaných označení, totiž , jaké zanechávají ve vědomí spotřebitele tzv.

paměťovou stopu. V tomto směru zcela dostatečně odůvodnil svůj názor odlišný od

správního orgánu 1. stupně, když vyšel z přesných popisů všech prvků, které tvoří srovnávaná

označení, a správně v jejich působení jako celku upřednostnil zcela transparentně zachytitelný

prvotní vjem podobností a až následně se vyrovnával s odlišnostmi. Tyto odlišnosti,

spočívající zejména v identifikaci producenta, právě u přihlašovaného označení jen nevýrazně

doplňují hlavní paměťový obraz – nápis „ SLIVOVICE“ a vyobrazení švestek. Soud

přisvědčuje žalovanému, že při srovnání obou kombinovaných označení , a to i při úvaze, že

nemusejí být při výběru spotřebitelem umístěna vedle sebe, tato označení bezpochyby

zanechávají paměťovou stopu v prvcích nápisu:„ SLIVOVICE“ a ve vyobrazení švestek

s větvičkou včetně možného vjemu obloukového provedení etikety. Nápisy – u

přihlašovaného označení „AB“, a „ Style“uprostřed motivu a dále „ CZECH REPUBLIC“ a

„ PREMIUM QUALITY“ na okrajích etikety jsou sice odlišujícími prvky, ale natolik méně

vizuelně a spíše složitěji zachytitelnými běžným spotřebitelem ( jen při bližším čtení a

zájmu), že nemohou být oproti výrazným prvkům označení distinktivními prvky, dávajícími

přihlašovanému označení odlišný, specifický výraz. Hlavní příznačnost totiž dávají výrobku

výrazné prvky - slovo „SLIVOVICE“a vyobrazené švestky, vyjadřující materiální podstatu

výrobku – slivovici ( pálenku, destilát) a to, že je vyrobena ze švestek, tedy vlastnosti

průměrně lehce a běžně zapamatovatelné. U starší ochranné známky je tato příznačnost

stejná, totiž i u starší ochranné známky je pro výrobek, jímž je označena, příznačné, že jde o

SLIVOVICI s vyobrazením švestek a že jde rovněž o etiketu do oblouku, přičemž ne zcela

stejně hodnotně zřetelným je vnímání ostatních prvků „ SPIRIT DISTILLET FROM

PLUMS“, DISTILLED AND BOTTLED BY RUDOLF JELÍNEK DESTILLERIES

VIZOVICE – CZECH REPUBLIC“, napsaných méně viditelným způsobem a v cizím jazyce,

zčásti na místech doplňkové etikety, umístěné rovněž do podoby oblouku. Nápisy umístěné

v částech horního a dolního oblouku asociují i podobnost umístění doplňujících nápisů u

přihlašované známky. Pro obě označení jsou tak příznačné takové hlavní vnímatelné prvky,

které jsou zaměnitelné či asociují nemalou pravděpodobnost záměny, ostatní prvky, byť

označení odlišují, jsou z hlediska všeobecného vjemu průměrného spotřebitele okrajové.

Vzhledem k tomu, že jde o ochranou známku u výrobků stejné třídy 33 mezinárodního třdění

– pro alkoholické nápoje s výjimkou piv a o výrobky, s nimiž se průměrný spotřebitel setká na

trhu spíše při vizuálním kontaktu, je vizuální hledisko posouzení zaměnitelnosti rozhodující a

převažuje. Jakákoliv míra fonetické podobnosti je pak méně významná. Soud na rozdíl od

pokračování

žalovaného shledává za rozhodující i porovnání podobnosti z hlediska sémantického, neboť

obsahují-li srovnávaná označení jako výrazné prvky ty prvky, které značí pálenku či destilát

ze švestek, pak i v tomto směru jsou obě označení podobná a zaměnitelná , neboť obě nesou

nápisy vyjadřující druh výrobku. Zde hodnocení žalovaného, že slovo „SLIVOVICE“ je

údajem popisným, nemůže na uvedeném významu označení a výrobku nic měnit - žalovaný

se zde svými úvahami spíše odklání od významu přihlašovaného označení do hodnocení

jeho zápisné způsobilosti z hlediska textu, nadto pouze u jednoho z jeho prvků.

Na uvedeném nic nemůže změnit ani to, že dalším výrazným prvkem na

přihlašovaném označení je slovo „ MORAVSKÁ“, a to proto, že tento pouhý atribut hlavního

slova „SLIVOVICE“ nemůže při celkovém vjemu označení být způsobilý distinktivně odlišit

přihlašované označení. Lze souhlasit se žalovaným, že v tomto pohledu si bude průměrný

spotřebitel spíše uvědomovat původ destilátu z Moravy, než že by jen z tohoto nápisu rozlišil

výrobek a jeho výrobce.

Soud nemohl vejít ani na námitky žalobce, které se opírají o historický výklad

hledisek zaměnitelnost ochranných známek či o výklad učiněný Nejvyšším správním soudem

pod sp. zn. , a to proto, že žalobcovy odkazy na tyto výklady nejsou v rozporu se

závěry žalovaného. Žalobce se s odkazem na sbírku Boh.A 10.915/33-II a Boh.A 12.403/36

dovolává výkladu, jímž se právě žalovaný řídil. Řídil se právě vjemem obyčejného „ kupce“

bez vynaložení zvláštní pozornosti a bližšího zkoumání označení s tím, že tato označení

srovnává kupec „po paměti“, když zpravidla nemá obě označení ke srovnání vedle sebe.

Žalobce si uvedeným odkazem na historický výklad také protiřečí, dovolává-li se toho, že

zaměnitelnou podobnost mohou zakládat jen takové prvky, které jsou samy způsobilé založit

známkovou ochranu. V dané věci známkovou ochranu u starší ochranné známky založily i

prvky „SLIVOVICE“ a vyobrazení švestek, tedy prvky příznačné z hlediska destilátu ze

švestek, i když nijak zvlášť fantazijní, a to logicky vzhledem k povaze alkoholického nápoje.

Žalobce si rovněž obdobné prvky právě vzhledem k povaze alkoholického nápoje na

označení vyobrazil a přihlásil , proto se stěží může dovolávat nezpůsobilosti – nefantazijnosti

tohoto označení pro účely zápisu do rejstříku ochranných známek.. Jestliže lze zapisovat

označení typická pro švestkové destiláty s uvedením nápisu „SLIVOVICE“ s vyobrazením

plodů švestek, z nichž pochází, pak, aby takové označení bylo dostatečně distinktivní, je třeba

je vybavit takovými převažujícími prvky, které zvýrazněně – tvarově, barevně či i slovně dají

přihlašovanému označení v jeho celku takovou odlišnost a specifiku, že i za situace celé řady

označení švestkových destilátů jiných výrobců bude ve vjemu průměrného spotřebitele

rozlišitelný jak výrobek sám , tak i jeho výrobce. Skutečnost, že lze fantazijně obměnit

označení pro tentýž druh výrobku – pálenky ze švestek od různých výrobců, svědčí i

výsledky rešerše z rejstříku ochranných známek, kde existuje více ochranných známek

v různém vyobrazení používajících také nápis „SLIVOVICE“ či vyobrazení švestek. Ostatně

žalovaný správně zhodnotil i nepodobnost přihlašovaného označení žalobce s jiným –

nezapsaným označením namítatele, které bylo z hlediska důvodu dle § 7 odst. 1 písm. g) cit.

zákona srovnáváno ve vyobrazení odlišném jak tvarově, tak i v jeho textovém a grafickém

obsahu .

Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v otázce „závadné“

zaměnitelnosti není v kontextu jeho obrany proti odmítnutí zápisu ochranné známky

srozumitelný. Závěr Nejvyššího správního soudu v citovaném rozhodnutí zcela zřejmě klade

důraz na posouzení zaměnitelnosti ochranných známek nejen z hlediska výrobků, ale i

výrobců. To je ovšem principem známkoprávní ochrany, který tento soud vyložil. Žalovaný

právě tím, že posuzoval celkový vjem přihlášeného označení a srovnával jej s vjemem starší

ochranné známky, přispíval i k ochraně původce výrobků. Učinil tak i aplikací zásady

CANON (rozhodnutí ), která je právě pro shodnost výrobků vysoce

aplikovatelná na daný případ znamená, že větší podobnost mezi výrobky ( zde vysoká

pokračování 11 9A 21/2010

podobnost ve stejné třídě 33 - alkoholický nápoj a nadto destilát ze švestek) vyžaduje větší

míru rozlišitelnosti chráněného označení. Ze strany žalovaného byly tedy z hlediska zásady

CANON kladeny vyšší nároky na podobu přihlašovaného označení zcela oprávněně.

Z výše uvedených důvodů dospěl Městský soud v Praze k závěru, že žalovaný správní

orgán náležitě posoudil skutkový stav věci , ve svém správním uvážení nevybočil z mezí

stanovených zákonem a svůj odlišný názor řádně odůvodnil. Napadené rozhodnutí tak bylo

vydáno v souladu se zákonem. Soud proto žalobu podle ust. jako

nedůvodnou zamítl.

Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť k tomu byly dány podmínky ust. Účastníci k výzvě soudu nevyjádřili nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , neboť žalobce nebyl ve

sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 21. srpna 2013

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.