Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
9 A 21/2010 - 44.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 A 21/2010 - 44
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy
Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce:
AB style s.r.o. se sídlem ulice Křižíkova 1774 Frýdek- Místek, IČ: 258 41 084 proti
žalovanému : Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, o
žalobě na přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne
1.12.2009, zn. Sp. O-454517, č.j.: O-454517/68838/2008/ÚPV,
t a k t o : I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí předsedy Úřadu
průmyslového vlastnictví ze dne 1.12.2009, zn.sp. O-454517, č.j. O-454517/68841/2008/ÚPV
jímž bylo k rozkladu podaným společností RUDOLF JELÍNEK a.s. změněno rozhodnutí
Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 20.10.2008 o zamítnutí námitek proti zápisu
přihlašovaného kombinovaného označení „AB STYLE MORAVSKÁ SLIVOVICE CZECH
REPUBLIC PREMIUM QUALITY“, zn. sp. O-454517, jehož přihlašovatelem je žalobce.
Rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo změněno tak, že ve výroku pod bodem I. se
přihláška kombinované ochranné známky ve znění AB STYLE MORAVSKÁ SLIVOVICE
CZECH REPUBLIC PREMIUM QUALITY k námitkám dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č.
441/2003 Sb. zamítá a ve výroku pod bodem II.se námitky podané podle ust. § 7 odst. 1
písm. g) citovaného zákona proti zápisu předmětné přihlášky ochranné známky zamítají.
V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšel žalovaný ze zjištění, že námitky
společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s. proti přihlášce předmětné ochranné známky uplatněné
podle § 7 odst. 1 písm. a) a g) cit. zákona byly zamítnuty proto, že u přihlašovaného označení
neexistuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny s namítanou prioritně starší
pokračování 2 9A 21/2010
kombinovanou ochrannou známkou č. 233544 ve znění „R.JELÍNEK SLIVOVICE JEMNÁ
SPIRIT DISTILLET FROM PLUMS“ zapsanou pro shodné nebo podobné výrobky ( § 7 odst.
1 písm. a)) a že se namítající společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s. nepodařilo předloženými
doklady prokázat, že zápisem zveřejněného označení do rejstříku ochranných známek dojde
k zásahu do jeho starších práv k jinému - staršímu namítanému nezapsanému označení (§ 7
odst. 1 písm. g).
Žalovaný se v napadeném rozhodnutí vypořádával s rozkladovými námitkami
společnosti RUDOLF JELÍNEK a.s., která jako namítající byla toho názoru, že přihlašované
označení je natolik podobné namítané ochranné známce, že spotřebitel může být uveden
v omyl o původu výrobků. Namítající uvedl, že etiketa obou srovnávaných označení má tvar
kruhu a že nejvýraznějším prvkem je vyobrazení švestek a slovní prvek SLIVOVICE . U
přihlašovaného označení je to rovněž vyobrazení švestek a slovní spojení „MORAVSKÁ
SLIVOVICE.“. Podle namítajícího je slovní prvek „SLIVOVICE“ u namítané ochranné
známky proveden velmi podobným typem písma a je umístěn podél horního okraje etikety.
Namítající souhlasil také s tím, že nikomu nevzniká právo výlučného užívání vyobrazení
švestek i označení SLIVOVICE, nicméně i přesto se domnívá, že s ohledem na podobnost
obou označení zde hrozí pro spotřebitele nebezpečí záměny, neboť se v tomto případě jedná o
shodné známkové motivy. Ostatní slovní prvky u předmětných označení nemohou vést
k odlišení srovnávaných označení. Poukázal také na to, že přihlašované označení je
přihlašováno v černobílém provedení, takže v případě zápisu předmětného označení do
rejstříku ochranných známek je přihlašovatel oprávněn užívat toto označení v jakémkoliv
barevném provedení. Namítající společnost RUDOLF JELÍNEK a.s. rovněž nesouhlasila
s tvrzením správního orgánu, že neprokázala užívání nezapsaného označení „R.JELÍNEK
MORAVSKÁ Švestka“ na trhu ve větším než místním dosahu. Poukázala na to, že v den
vydání napadeného rozhodnutí vydal správní orgán 1. stupně ve věci pod sp. zn. O-454514
rozhodnutí, že uvedené označení bylo užíváno ve větším než místním dosahu.
. K uvedeným námitkám žalobce jako přihlašovatel uvedl, že u interpretace pojmu
zaměnitelnost se nelze zaměřit pouze na srovnání údajně dominantních prvků kombinovaného
označení, poněvadž může být sporné, jaký prvek je dominantní. Rozdíly u posuzovaných
označení jsou dány tím, že namítaná ochranná známka je tvořena třemi etiketami, takže je i
nepravdivé tvrzení namítajícího, že etiketa obou značení má tvar kruhu. Namítající také
účelově vypustil slovní prvek „MORAVSKÁ“ u přihlašovaného označení, protože údajně
nemůže přispět k odlišení tohoto označení od namítané ochranné známky. Přihlašovatel také
nikterak nedal najevo, že by vyhotovoval přihlašované označení v barvách, jak se domnívá
namítající.
Žalovaný k uvedeným rozkladovým námitkám vyšel z ust. § 26 odst. 4, § 7 odst. 1
písm. a) a písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., srovnal přihlášky obou předmětných označení
s tím, že přihlašované kombinované označení bylo přihlášeno dne 11.12.2007 se zveřejněním
dne 23.1.2008 pro alkoholické nápoje ve třídě 33 a služby ve třídě 33 a 35. Namítaná barevná
kombinovaná ochranná známka byla zapsána do rejstříku ochranných známek dne 23.5.2001
s právem přednosti dne 2.6.1999 pro alkoholické nápoje, zejména slivovice ve třídě 33.
Z uvedeného vyplynulo, že namítaná ochranná známka má dřívější právo přednosti, a proto se
žalovaný nejprve dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona zabýval otázkou pravděpodobnosti záměny
ochranných známek z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického. Předestřel, že u
kombinovaných ochranných známek je některý z prvků chráněného označení zvýrazněn,
ostatní prvky označení potlačuje a stává se tak prvkem dominantním. Oproti tomu je
přihlašované označení tvořeno etiketou ve tvaru pergamenu se svinutými a roztřepenými
okraji, uprostřed etikety se nacházejí tři slovní prvky. Slovní prvek „MORAVSKÁ“ je napsán
[OBRÁZEK]pokračování 3 9A 21/2010
v horní části etikety do oblouku velkými tiskacími ozdobnými písmeny, pod tímto je umístěn
obrazový prvek tří švestek visících na větvičce s lístkem, přičemž na jedné ze švestek se
vyskytuje logo společnosti přihlašovatele, tj. písmena „AB“ doplněná v horní části korunkou
a slovem „STYLE“, které je umístněno přes výše uvedená písmena. Pod obrazovým prvkem
je třetí slovní prvek „SLIVOVICE“ napsán do oblouku velkými tiskacími písmeny. V horní
části etikety se na svitku nachází slovní spojení „CZECH REPUBLIC“ a v dolní části etikety
na svitku pak slovní spojení „PREMIUM QUALITY“. Přihlašované označení obsahuje dva
výrazné prvky slovní spojení “MORAVSKÁ SLIVOVICE” a grafický prvek zpodobňující
větvičku se třemi švestkami..
Žalovaný z vizuálního hlediska zhodnotil, že přihlašované označení obsahuje dva
výrazné prvky a to slovní spojení „MORAVSKÁ SLIVOVICE a grafický prvek zpodobňující
větvičku se třemi švestkami. Ačkoliv se jedná o obvykle užívané prvky ve spojení
s označováním destilátů, zaujmou spotřebitele na prvním místě. Ostatní prvky samy o sobě
nijak nepřispívají k distinktivitě označení a protože označení je přihlašováno v černobílém
provedení, byl by přihlašovatel oprávněn takto zapsanou ochrannou známku užívat
v jakémkoliv barevném provedení, tedy i v barevné kombinaci totožné s namítanou
ochrannou známkou. Žalovaný dále u namítané ochranné známky uvedl, že je tvořena
kruhovou etiketou výrazné žluté barvy s černým lemováním a dominantním grafickým
vyobrazením větvičky se čtyřmi visícími švestkami a několika lístky, kdy v horní části etikety
je po vnitřním obvodu kruhu umístněn nápis „SLIVOVICE“ provedený v červené barvě
velkými písmeny, zbylé nápisy informují o původu výrobku (PRODUCT OF CZECH
REPUBLIC) a o druhu nápoje (SPIRIT DISTILLET FROM PLUMS). Tyto informace však
nepřispívají k distinktivitě označení, jednak protože jsou provedeny drobným písmem, jednak
protože jsou v anglickém jazyce a uvedené informace nemusí být pro běžného českého
spotřebitele plně srozumitelné. Namítaná ochranná známka je doplněna dvěma nálepkami
červené barvy umístěnými nad a pod kruhovou etiketou a obsahujícími nápis „R. JELÍNEK“
provedený žlutými písmeny velké tiskací abecedy v horní nálepce a nápis „DISTILLED AND
BOTTLED BY RUDOLF JELÍNEK DISTILLERIES VIZOVICE – CZECH REPUBLIC“v
dolní nálepce, rozdělený do tří řádků a provedený černým a žlutým písmem velké tiskací
abecedy.
Z uvedeného srovnání žalovaný dovodil, že z vizuálního hlediska jsou obě označení
tvořena shodně etiketami obsahujícími jako dominantní grafický prvek obrázek švestek a
významově shodný nápis SLIVOVICE s podobným stylem písma. Byť je přihlašované
označení tvořeno etiketou ve formě pergamenu, je nicméně také kulatého tvaru a byť
obsahuje navíc slovní prvek MORAVSKÁ, ten vypovídá pouze o oblasti, ze které destilát
pochází. Prioritní úvahou je, které elementy označení jsou shodné, nikoliv úvaha o tom, které
jsou odlišné, neboť vůdčí ideou známkového práva je volba takového známkového motivu a
prvku označení, které nemohou evokovat příbuznost s označeními již zapsanými. Motivem se
rozumí rozhodující složky porovnávaných označení, které při celkovém posuzování jsou
výrazem charakteristických vlastností srovnávaných označení. Sourodé známkové motivy
mohou způsobit zaměnitelnost ochranných známek. Zkoumání podobnosti tak nemůže být
založeno jen na formálním porovnání jednotlivých prvků, ale musí se zakládat na porovnání
známkových motivů. Vedoucí známkový motiv pak upoutá pozornost průměrného
spotřebitele jako první. Ačkoliv jsou výrazné prvky obou označení ve vztahu k destilátům
prvky popisnými a s nízkou rozlišovací způsobilostí, lze konstatovat, že s ohledem na své
umístění a velikost upoutají pozornost spotřebitele tak, jak je uvedeno i v rozhodnutí
Evropského soudu I. stupně T-6/01 ve věci Matratzen.
Při porovnávání označení z fonetického hlediska žalovaný konstatoval, že dominantní slovní prvek obou označení ve znění “ SLIVOVICE” bude spotřebitel vyslovovat tak, jak se
[OBRÁZEK]pokračování 4 9A 21/2010
píše, výslovnost ostatních slovních prvků je rozdílná, avšak tyto ostatní slovní prvky nijak
nepřispívají k distinktivitě označení. Proto fonetické hledisko v tomto případě není rozhodné.
Z hlediska konečného spotřebitele je relevantním hledisko vizuální. Jsou-li výrobky označené
předmětnými označeními prodávány v obchodech, pak i dle rozhodnutí Evropského soudu T-
292/01 ve Bass versus Pash bylo konstatováno, že stupeň fonetické podobnosti je méně
významný, jestliže je relevantní veřejnost při jejich nákupu obvykle vnímá ochrannou známku
vizuálně.
Z hlediska významového žalovaný shledal, že slovo „SLIVOVICE“ představuje
označení pro pálenku ze švestek, přičemž pálenka je ovocný destilát, takže slovo
SLIVOVICE představuje označení druhu alkoholického nápoje, takže je údajem popisným a
slovní prvek MORAVSKÁ představuje pouze původ destilátu z Moravy. Proto i zde žalovaný
dospěl k závěru, že významové hledisko není v tomto případě rozhodné.
S ohledem na uvedené dospěl žalovaný k závěru, že porovnávaná označení si jsou
podobná z hlediska vizuálního, především jako celky, kdy průměrný spotřebitel zaznamená
etiketu jako takovou s výraznými prvky, které ovládají vyobrazení obou porovnávaných
označení a které si zapamatuje. V uvedené souvislosti žalovaný považoval za nutné zmínit
rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-39/97- CANON, podle kterého menší
podobnost mezi výrobky a službami může být kompenzována větší podobností mezi
ochrannými známkami a naopak. Z důvodu konstatované podobnosti přihlašovaného
kombinovaného označení a namítané kombinované ochranné známky tedy dle žalovaného
existuje na straně veřejnosti pravděpodobnost záměny obou označení.
Žalovaný se dále zabýval posouzením oprávněnosti námitek podaných podle § 7 odst.
1 písm. g) zákona č. 441/2003 Sb., kdy zkoumal namítané nezapsané označení užívané
namítající společností, kterým je etiketa obdélníkového tvaru, jejímiž dominantními prvky
jsou označení namítajícího „R. JELÍNEK“ ve žluté barvě na červeném podkladu, které se
nachází v horní části etikety a obrazový prvek, jež tvoří větvička se čtyřmi švestkami a
několika lístky a dále slovní spojení „ MORAVSKÁ Švestka“, kde první slovo je napsáno
velkými tiskacími písmeny a druhé psacím ozdobným písmem s velkým počátečním
písmenem. Slovní spojení je pak ztvárněno v modré barvě. Při porovnání namítaného
nezapsaného označení a přihlašovaného označení žalovaný konstatoval, že obě označení mají
shodný slovní prvek „MORAVSKÁ“ a podobné grafické ztvárnění švestek, liší se pouze
tvarem etikety a výrazným označením namítajícího „R. JELÍNEK. Dle žalovaného bude
konečný spotřebitel vnímat rozdíl ve tvaru etiket a bude schopen odlišit výrobky označené
namítaným nezapsaným označením, neboť umístění názvu namítajícího na etiketě je velmi
nápadné. Proto žalovaný dospěl k závěru, že z hlediska vizuálního si nejsou porovnávaná
označení podobná. Nicméně v rámci třídy 33 mezinárodního třídění výrobků a služeb
žalovaný nad rámec uvedeného ještě posuzoval, zda namítajícímu k nezapsanému označení
vzniklo přede dnem podání předmětné přihlášky právo užívání v míře přesahující místní
dosah. Žalovaný zkoumal doklady namítajícího, které tvořily většinou reklamní letáky z let
2003-2006 a výpis z internetových stránek z dubna 2008 a rozebíral tyto jednotlivé doklady.
Zčásti zjistil, že jde o nedatovaný reklamní materiál, z něhož nelze vyvodit, zda se vztahuje
do období před podáním přihlášky, že odkaz na internetové stránky mají pouze podpůrnou
hodnotu a z dokladů není zřejmé, u jak velkého okruhu spotřebitelů vešly na nich
zveřejňované informace ve známost a z jak velkého území tito potenciální spotřebitelé
pocházeli. Dle žalovaného šest reklamních letáků v období zhruba dvou let před podáním
napadené přihlášky nemůže prokázal užívání označení ve větším než místním dosahu.
Z reklamních letáků nelze vyvodit, v jakém množství se dostaly ke konečným spotřebitelům,
pokračování 5 9A 21/2010
v jakém územním rozsahu byly distribuovány, v jakém objemu pak na základě těchto
reklamních letáků byly alkoholické nápoje prodávány spotřebitelské veřejnosti. Žalovaný
proto konstatoval, že se namítajícímu předloženými podklady nepodařilo prokázat užívání
namítaného nezapsaného označení v obchodním styku ve větším než místním dosahu
.Zápisem zveřejněného označení do rejstříku do ochranných známek by nedošlo k zásahu do
starších práv namítajícího, a proto byly námitky podané dle ust. § 7 odst. 1 písm. g) shledány
jako neopodstatněné.
Z uvedených důvodů žalovaný rozhodl tak, jak je uvedené ve výroku napadeného rozhodnutí.
Žalobce v podané žalobě uplatnil následující žalobní body.
1) Žalobce namítal, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť žalovaný bez
jakéhokoliv faktického zdůvodnění, byť vycházel ze shodného skutkového stavu věci,
přehodnotil původní závěry volného hodnocení důkazů prvoinstančním orgánem a nahradil
jeho závěry diametrálně odlišnými vlastními závěry a nezdůvodnil, proč se jeho závěry od
původních závěrů správního orgánu odchylují. Zdůraznil, že podle judikatury správních soudů
i Evropského soudního dvora je posouzení zaměnitelnosti otázkou skutkovou a je věcí
volného hodnocení důkazů. Vyjádřil, že v odvolacím rozhodnutí, jímž bylo změněno
prvostupňové rozhodnutí, bylo třeba především zdůvodnit nezbytnost změny a to vyložením
důkazního a právního stavu a vypořádat se s rozpory mezi důvody rozhodnutí prvostupňového
správního orgánu a orgánu odvolacího. V dané věci nedošlo k doplnění skutkového stavu věci
a tedy šlo pouze o výklad neurčitého právního pojmu zaměnitelnost ve smyslu ust. § 7 odst. 1
písm. a)zák. č. 441/2003 Sb. Domníval se, že při rozhodování o pravděpodobnosti záměny
přihlašovaného označení a namítané ochranné známky sehrály značnou roli i subjektivní
kritéria. To vyžaduje přesvědčivé odůvodnění každého vydaného rozhodnutí. Nelze připustit
libovůli správního orgánu a pouze nahrazení skutkových závěrů Úřadu novými skutkovými
závěry nadřízeného orgánu, aniž by se změnil důkazní stav věci.
2) Žalobce vytýkal, že žalovaný při posuzování zaměnitelnosti označení zjevně
pominul podstatné právní skutečnosti, které mají rozhodný význam pro závěr o zaměnitelnosti
srovnávaných označení.
První a podstatnou správní skutečností je vymezení chráněného označení. Žalobce
vytýkal, že žalovaný vymezil ochranné známky pouze v rozsahu hlavní etikety a nikoliv
včetně dalších dvou etiket, které tvoří nedílnou součást chráněného označení. Namítal vadný
postup žalovaného, který odlišil u kombinovaných ochranných známek některé zvýrazněné
prvky a ostatní prvky označení potlačil. Vytýkal, že žalovaný srovnával obě kombinovaná
označení v určených dominantních prvcích a nezabýval se prvky, které obě kombinovaná
označení odlišují. Vyzdvihl jako výrazné prvky - nápis SLIVOVICE a vyobrazení švestek,
kterých si má spotřebitel všimnout nejdříve, přitom Evropský soudní dvůr k otázce shodnosti
či podobnosti označení uvedl, že posouzení zaměnitelnosti ochranných známek musí být
založeno na celkovém dojmu, kterým známky působí, při úvaze o jejich distinktivních a
dominantních prvcích. Žalovaný odkázal na historický výklad ochranných známek (např.
Boh.a10.915/33-II, Sb. Boh.a12.403/36) a na zaměnitelnost z hlediska Slovníku veřejného
práva československého z roku 1948 s poukazem na to, že v paměti spotřebitele utkví pouze
všeobecné znaky známek, jejich celkový dojem, vytvářející tzv. pamětní obraz,. a to proto, že
kupec nemá zpravidla před očima oboje označení, ale kupuje-li výrobek podle značky, činí
tak jen po paměti, jak mu utkvěly v mysli výrazné, charakteristické znaky s označením tohoto
zboží. Zaměnitelnou podobnost však mohou zakládat jen takové prvky ve starší známce, které
pokračování 6 9A 21/2010
samy o sobě jsou způsobilé založiti známkovou ochranu. Proto obsahuji-li obě srovnávaná
označení prvek např. nedistinktivní nebo deskriptivní, není tu z tohoto důvodu zaměnitelné
podobnosti. V tomto směru žalobce odkázal rovněž na rozsudek Městského soudu v Praze
sp.zn. 9Ca 8/2004. Z těchto důvodů žalobce vytýkal vyhodnocení důkazů na straně
žalovaného, který pominul zásadní distinktivní prvek jako je označení výrobce na obou
označeních. Na to, že žalovaný vymezil pouze dominantní prvky, bez toho, že by k ním
přidružil distinktivní prvky, což je v rozporu s principem komplexního posuzování
vyvolaného dojmu s označením. Obecně se považují za distinktivní ty prvky, které jsou
způsobilé rozlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobku a služeb jiné osoby. Pouze
tyto prvky mohou být považovány za tzv. dominantní. Bez doplnění prvků distinktivních
ovšem nelze hovořit o jedinečnosti označení.
Za další rozhodnou právní skutečnost žalobce považoval výklad neurčitého právního
pojmu „zaměnitelnost“ a namítal sporné nahrazení závěrů prvoinstančního rozhodnutí o
zaměnitelnosti. Tvrdil, že k rozlišovací způsobilosti ochranné známky nestačí jen, aby se
odlišovala od ostatních známých označení, ale je třeba, aby svou formou a obsahem byla do té
míry originální, že její svérázné znaky mají schopnost individualizovat zboží, které jí má být
označeno. Nelze srovnávat údajně dominantní prvky přihlašovaného označení, tj. výraz
„SLIVOVICE“ či vyobrazení švestek, ale je nutno posuzovat nezaměnitelnost obou
kombinovaných ochranných známek v jejich celkovém kontextu. Rozhodujícím faktorem je
zejména rozpoznávací schopnost průměrného spotřebitele, která není ovlivněna jenom cenou
lihovin, ale především také celkovým vzhledem výrobku. Žalobce zastává názor, že u obou
označení je počet jedinečných prvků a jejich odlišností tak dostatečný, že přihlašované
označení je právě díky součtu všech těchto prvků odlišitelné od starší známky.
Podle žalobce další právní skutečností rozhodnou pro závěr o zaměnitelnosti
předmětných označení je dána tím, že nezpůsobilost přihlašovaného označení není dána
jakoukoliv podobností s registrovanou ochranou známkou, ale toliko podobností závadnou.
Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4As 90/2006 zdůraznil,
že závadnou podobností srovnávaných označení je podobnost, jenž vyvolává
pravděpodobnost záměny ohledně původu výrobků či služeb. Smyslem a účelem ochranných
známek je tak rozlišení výrobků a služeb různých výrobců. Zaměnitelnost tak nespočívá
pouze v možnosti záměny jednoho konkrétního výrobku či služby za jiné, ale i
v zaměnitelnosti výrobců, výrobků a služeb stejného druhu.
Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný považoval tvrzení žalobce za
nepodložená. Uvedl, že svoje rozhodnutí řádně zdůvodnil, pečlivě přihlédl ke všemu, co vyšlo
v řízení najevo a k vlastní otázce zaměnitelnosti uvedl, že přihlašované označení i namítaná
ochranná známka se posuzují především z hlediska průměrného spotřebitele. Přihlašované
označení posoudil ze všech hledisek s přihlédnutím ke všem důležitým faktorům ve vztahu
k okolnostem daného případu a v souladu s judikaturou Soudního dvora EU. Odkázal na
rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-3/03 Matratzen Concord versus Ohim a zdůraznil,
že je na místě provádět srovnání ochranné známky každé ve svém celku, což nevylučuje, že
celkovému dojmu, který takováto ochranná známka vyvolává v paměti relevantní veřejnosti,
může za určitých okolností dominovat jedna nebo více složek. Žalovaný tedy dotčená
označení posoudil jak z hlediska jednotlivostí, tak i z hlediska jejích celku, vycházel z toho,
že se jedná o ochranné známky kombinované, které obsahují jednak část obrazovou,
vzbuzující určitý dojem zrakový, jednak část slovní. Uvedl, že celkový dojem známky může
[OBRÁZEK]pokračování 7 9A 21/2010
vytvořit buď jen obrazová nebo slovní část, každá sama o sobě nebo obě společně. Na
podobnost známky je tedy třeba usuzovat i podle toho, co vytváří celkový dojem známky.
Žalovaný vzal v úvahu i kompenzační pravidla obsažené v rozhodnutí Soudního dvora EU C-
39/97 ve věci Canon Kabushiki Kaisha versus Metro-Goldwyn-Mayer inc, tj. že menší
podobnost mezi výrobky a službami může být kompenzována větší podobností mezi
ochrannými známkami a naopak. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by bez odůvodnění nahradil
závěry prvoinstančního rozhodnutí k zaměnitelnosti. Žalovaný posuzoval zaměnitelnost
porovnávaných označení velmi pečlivě, zabýval se porovnáním všech prvků přihlašovaného
kombinovaného označení s namítanou ochrannou známkou a zvážil všechny relevantní
faktory. Zopakoval, že i podle judikatury ve věci C-251/95 ve věci SABEL BV versus PUMA
AG, celkové posouzení vizuální, fonetické nebo významové musí být založeno na celkovém
dojmu, kterým tato označení působí a ve shodě s touto judikaturou žalovaný postupoval. Pro
konečného spotřebitele vzal u kombinovaných ochranných známek za rozhodující hledisko
vizuální, neboť výrobky označené předmětnými označeními jsou obvykle prodávány
v obchodech, kde si spotřebitel sám vybírá výrobek. Výklad pojmu pravděpodobnosti záměny
ochranné známky, jak ji provedl žalovaný není ani v rozporu s rozsudkem NSS ve věci sp.zn.
4As 90/2006, žalovaný ani nevidí rozpor mezi jím vydaným rozhodnutím a tímto rozsudkem
a ostatně žalobce ani neuvádí, v čem tento údajný rozpor spatřuje.
Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podanou žalobu zamítl.
___________________________________________________________________________
Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které
předcházelo jeho vydání, podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb. s.ř.s. v mezích žalobních
námitek, týkajících se důvodů proti zápisu přihlášeného označení dle § 7 odst. 1 písm. a)
zákona č. 441/2003 Sb.a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
V dané věci bylo z hlediska namítaných důvodů dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č.
441/2003 Sb., které by postačovaly pro vyloučení zápisu přihlášeného kombinovaného
označení „AB STYLE MORAVSKÁ SLIVOVICE CZECH REPUBLIC PREMIUM
QUALITY, prioritní posoudit, zda přihlašované označení je shodné či podobné s prioritně
starší kombinovanou ochrannou známkou ve znění „R.JELÍNEK SLIVOVICE JEMNÁ
SPIRIT DISTILLET FROM PLUMS a zda jsou shodné či podobné i výrobky, ke kterým se
srovnávaná označení vztahují. Takové posouzení vyžaduje ust. § 7 odst. 1 písm. a) zákona č.
441/2003 Sb., podle kterého byly především vzneseny námitky namítajícího.
Podle § 7 odst. 1 písm. a) přihlašované označení se nezapíše do rejstříku na základě
námitek proti zápisu ochranné známky do rejstříku podaných u Úřadu (dále jen "námitky") v
vlastníkem starší ochranné známky, pokud z důvodu shodnosti či podobnosti se starší
ochrannou známkou a shodnosti nebo podobnosti výrobků či služeb, na něž se přihlašované
označení a ochranná známka vztahují, existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti;
za pravděpodobnost záměny se považuje i pravděpodobnost asociace se starší ochrannou
známkou.
Zjištění zaměnitelnosti (pravděpodobnosti záměny) zapsané ochranné známky
s přihlašovaným označením je otázkou skutkovou.
Vlastní posouzení zaměnitelnosti ( pravděpodobnosti záměny) je věcí volného
uvážení správního orgánu a soud může v rámci přezkumu napadeného rozhodnutí pouze
zkoumat, zda rozhodnutí obsahuje úvahu, na základě níž správní orgán dospěl k závěru o
zaměnitelnosti či nezaměnitelnosti zapsané ochranné známky a přihlášeného označení, zda
[OBRÁZEK]pokračování 8 9A 21/2010
tato úvaha neodporuje podkladům správního řízení, skutkovým zjištěním a zásadám
logického usuzování nebo není-li jinak vadná. Pojem „zaměnitelnost“ v kontextu citovaného
zákona není tímto zákonem definován ani není potřeba nárokovat jeho definici jako
neurčitého právního pojmu, neboť postačí vlastní významový obsah tohoto slova v rámci
smyslu známkoprávní ochrany.
Smyslem ochrany dle zákona č. 441/2003 Sb. je rozlišitelnost označení výrobků
spotřebitelskou veřejností a představa spotřebitele o původu výrobků ( aby záměnou výrobků
nebyl spotřebitel uveden v omyl).
Dbajíce smyslu uvedeného zákona bylo proto pro otázku zaměnitelnosti rozhodující
posoudit, jak starší ochranná známka i přihlašované označení působí na průměrného
spotřebitele a zda jsou v tomto působení shodné či si podobné tak, že by mohlo dojít k jejich
záměně, samozřejmě ve vztahu ke shodným či podobným výrobkům ve třídě 33, pro kterou je
zápis požadován.
Při posouzení zaměnitelnosti označení je zcela rozhodujícím faktorem celkový dojem
označení, tj. jak tato označení působí na spotřebitele nejen svými jednotlivými prvky, ale
zejména vjemem takového označení jako celku. Tento náhled na výchozí hledisko
zaměnitelnosti je společný oběma účastníkům řízení. Oba účastníci řízení totiž shodně apelují
na nezbytnost posouzení celkového dojmu označení, rozcházejí se toliko v tom, jaké prvky
ve srovnávaných označeních jsou dle jejich názoru určující pro celkový vjem označení
průměrným spotřebitelem, tedy i pro asociaci pravděpodobnosti záměny. Zatímco žalovaný
nahlíží na označení z pohledu prvků, které v celkovém vjemu označení dominují, žalobce
upřednostňuje vjem průměrného spotřebitele z pohledu prvků, které obě označení odlišují a
tyto prvky považuje za distinktivní. Distinktivními prvky jsou prvky, jimiž se určité označení
specificky vyznačuje a zároveň odlišuje od jiného, nicméně distinktivnost ve známkovém
právu je třeba posuzovat ve spojení s příznačností, která je vlastní či typická určitému
označení pro určitý výrobek, která je určující pro vjem ochranné známky v hlavním
upoutávajícím motivu a nemůže tak spočívat v prvcích okrajových. Příznačným prvkem
v označení výrobku tak bude zpravidla prvek dominantní, a pokud jeho příznačnost natolik
dominuje nad ostatními odlišujícími prvky, že určuje celkový dojem označení, bude i prvkem
distinktivním.
Ve smyslu uvedeného se žalovaný v dané věci zabýval pravděpodobností záměny
obou označení v souladu s českou i evropskou judikaturou, to znamená z vizuálního,
fonetického i sémantického ( významového) vjemu těchto označení, a to jak v jejich
jednotlivých prvcích, tak i v jejich celku. Nelze přitakat žalobci, že tak žalovaný činil
s nedostatečným odůvodněním a postupem, kdy některé z prvků neopodstatněně zdůraznil a
jiné potlačil a ponechal stranou vjemu, odděleně od ostatních.
Žalovaný především, byť vycházel ze stejného skutkového stavu, opodstatněně a
s relevantními důvody nahradil závěry správního orgánu 1. stupně odlišnými, vlastními
závěry. Hodnotil totiž přihlašované označení se starší ochranou známkou za situace, kdy
v rejstříku ochranných známek je již zapsána řada označení s podobnými motivy, jejichž
zápisu nebránilo, že jde o zapsání výrobku – slivovice s motivy švestek. Žalovaný si tedy
nepočínal tak, jak to učinil správní orgán 1 stupně, který přihlašované označení posuzoval
především z hlediska zápisné způsobilosti jeho některých prvků (slova „slivovice“ a
vyobrazení švestek), tedy v podstatě z pohledu ust. § 1 zákona a toto hodnocení pak použil
pro hodnocení podobnosti obou srovnávaných označení dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona.
Správní orgán 1. stupně právě na posouzení, že výraz „ slivovice“ a vyobrazení švestek
jsou natolik běžnými a popisnými prvky, postavil své hodnocení podobnosti srovnávaných
označení jako celku a výraz „ slivovice“ a vyobrazení švestek - tyto bezesporu hlavní motivy,
[OBRÁZEK]pokračování 9 9A 21/2010
nejvíce paměťově zapamatovatelné, vyloučil z jejich posouzení jako relevantních a
dominantních znaků označení ve vnímání průměrného spotřebitele. Tedy zkombinoval
posouzení zápisné způsobilosti v prvcích týkajících se švestek, ač tato obstála u zápisu jiných
obdobných ochranných známek, tyto prvky zcela vyloučil ze srovnávání podobnosti
s odkazem na běžné výrazy, a tím neshledal podobnost předmětných označení. Takto ovšem
průměrný spotřebitel označení nevnímá. Žalovaný oproti tomu šel správnější cestou - své
závěry o kombinovaných označení nevyvozoval z otázky zápisné způsobilosti jen některých
prvků přihlašovaného označení jako popisných, běžných slov a motivů ( slivovice, vyobrazení
švestek), nýbrž tyto závěry založil na posouzení podobnosti označení jako celku, je-li již řada
označení takových motivů zapsána v rejstříku ochranných známek. V tomto směru správně
kvalifikoval předmět sporu a uplatnění důvodů proti zápisu namítatelem dle § 7 odst. 1 písm.
a) a g) zákona. V uvedeném je zřejmý jiný přístup žalovaného k posouzení shodného
skutkového stavu věci a soud shledává tento přístup v souladu se zákonem i s předmětem
sporu.
Při posuzování podobnosti žalovaný vycházel ze stejného skutkového stavu věci, jen
jinak, dle své úvahy, hodnotil, jaké prvky se mu jeví být prvky výraznými, ovládajícími
vyobrazení obou porovnávaných označení, totiž , jaké zanechávají ve vědomí spotřebitele tzv.
paměťovou stopu. V tomto směru zcela dostatečně odůvodnil svůj názor odlišný od
správního orgánu 1. stupně, když vyšel z přesných popisů všech prvků, které tvoří srovnávaná
označení, a správně v jejich působení jako celku upřednostnil zcela transparentně zachytitelný
prvotní vjem podobností a až následně se vyrovnával s odlišnostmi. Tyto odlišnosti,
spočívající zejména v identifikaci producenta, právě u přihlašovaného označení jen nevýrazně
doplňují hlavní paměťový obraz – nápis „ SLIVOVICE“ a vyobrazení švestek. Soud
přisvědčuje žalovanému, že při srovnání obou kombinovaných označení , a to i při úvaze, že
nemusejí být při výběru spotřebitelem umístěna vedle sebe, tato označení bezpochyby
zanechávají paměťovou stopu v prvcích nápisu:„ SLIVOVICE“ a ve vyobrazení švestek
s větvičkou včetně možného vjemu obloukového provedení etikety. Nápisy – u
přihlašovaného označení „AB“, a „ Style“uprostřed motivu a dále „ CZECH REPUBLIC“ a
„ PREMIUM QUALITY“ na okrajích etikety jsou sice odlišujícími prvky, ale natolik méně
vizuelně a spíše složitěji zachytitelnými běžným spotřebitelem ( jen při bližším čtení a
zájmu), že nemohou být oproti výrazným prvkům označení distinktivními prvky, dávajícími
přihlašovanému označení odlišný, specifický výraz. Hlavní příznačnost totiž dávají výrobku
výrazné prvky - slovo „SLIVOVICE“a vyobrazené švestky, vyjadřující materiální podstatu
výrobku – slivovici ( pálenku, destilát) a to, že je vyrobena ze švestek, tedy vlastnosti
průměrně lehce a běžně zapamatovatelné. U starší ochranné známky je tato příznačnost
stejná, totiž i u starší ochranné známky je pro výrobek, jímž je označena, příznačné, že jde o
SLIVOVICI s vyobrazením švestek a že jde rovněž o etiketu do oblouku, přičemž ne zcela
stejně hodnotně zřetelným je vnímání ostatních prvků „ SPIRIT DISTILLET FROM
PLUMS“, DISTILLED AND BOTTLED BY RUDOLF JELÍNEK DESTILLERIES
VIZOVICE – CZECH REPUBLIC“, napsaných méně viditelným způsobem a v cizím jazyce,
zčásti na místech doplňkové etikety, umístěné rovněž do podoby oblouku. Nápisy umístěné
v částech horního a dolního oblouku asociují i podobnost umístění doplňujících nápisů u
přihlašované známky. Pro obě označení jsou tak příznačné takové hlavní vnímatelné prvky,
které jsou zaměnitelné či asociují nemalou pravděpodobnost záměny, ostatní prvky, byť
označení odlišují, jsou z hlediska všeobecného vjemu průměrného spotřebitele okrajové.
Vzhledem k tomu, že jde o ochranou známku u výrobků stejné třídy 33 mezinárodního třdění
– pro alkoholické nápoje s výjimkou piv a o výrobky, s nimiž se průměrný spotřebitel setká na
trhu spíše při vizuálním kontaktu, je vizuální hledisko posouzení zaměnitelnosti rozhodující a
převažuje. Jakákoliv míra fonetické podobnosti je pak méně významná. Soud na rozdíl od
pokračování 10 9A 21/2010
žalovaného shledává za rozhodující i porovnání podobnosti z hlediska sémantického, neboť
obsahují-li srovnávaná označení jako výrazné prvky ty prvky, které značí pálenku či destilát
ze švestek, pak i v tomto směru jsou obě označení podobná a zaměnitelná , neboť obě nesou
nápisy vyjadřující druh výrobku. Zde hodnocení žalovaného, že slovo „SLIVOVICE“ je
údajem popisným, nemůže na uvedeném významu označení a výrobku nic měnit - žalovaný
se zde svými úvahami spíše odklání od významu přihlašovaného označení do hodnocení
jeho zápisné způsobilosti z hlediska textu, nadto pouze u jednoho z jeho prvků.
Na uvedeném nic nemůže změnit ani to, že dalším výrazným prvkem na
přihlašovaném označení je slovo „ MORAVSKÁ“, a to proto, že tento pouhý atribut hlavního
slova „SLIVOVICE“ nemůže při celkovém vjemu označení být způsobilý distinktivně odlišit
přihlašované označení. Lze souhlasit se žalovaným, že v tomto pohledu si bude průměrný
spotřebitel spíše uvědomovat původ destilátu z Moravy, než že by jen z tohoto nápisu rozlišil
výrobek a jeho výrobce.
Soud nemohl vejít ani na námitky žalobce, které se opírají o historický výklad
hledisek zaměnitelnost ochranných známek či o výklad učiněný Nejvyšším správním soudem
pod sp. zn. 4As 90/2006, a to proto, že žalobcovy odkazy na tyto výklady nejsou v rozporu se
závěry žalovaného. Žalobce se s odkazem na sbírku Boh.A 10.915/33-II a Boh.A 12.403/36
dovolává výkladu, jímž se právě žalovaný řídil. Řídil se právě vjemem obyčejného „ kupce“
bez vynaložení zvláštní pozornosti a bližšího zkoumání označení s tím, že tato označení
srovnává kupec „po paměti“, když zpravidla nemá obě označení ke srovnání vedle sebe.
Žalobce si uvedeným odkazem na historický výklad také protiřečí, dovolává-li se toho, že
zaměnitelnou podobnost mohou zakládat jen takové prvky, které jsou samy způsobilé založit
známkovou ochranu. V dané věci známkovou ochranu u starší ochranné známky založily i
prvky „SLIVOVICE“ a vyobrazení švestek, tedy prvky příznačné z hlediska destilátu ze
švestek, i když nijak zvlášť fantazijní, a to logicky vzhledem k povaze alkoholického nápoje.
Žalobce si rovněž obdobné prvky právě vzhledem k povaze alkoholického nápoje na
označení vyobrazil a přihlásil , proto se stěží může dovolávat nezpůsobilosti – nefantazijnosti
tohoto označení pro účely zápisu do rejstříku ochranných známek.. Jestliže lze zapisovat
označení typická pro švestkové destiláty s uvedením nápisu „SLIVOVICE“ s vyobrazením
plodů švestek, z nichž pochází, pak, aby takové označení bylo dostatečně distinktivní, je třeba
je vybavit takovými převažujícími prvky, které zvýrazněně – tvarově, barevně či i slovně dají
přihlašovanému označení v jeho celku takovou odlišnost a specifiku, že i za situace celé řady
označení švestkových destilátů jiných výrobců bude ve vjemu průměrného spotřebitele
rozlišitelný jak výrobek sám , tak i jeho výrobce. Skutečnost, že lze fantazijně obměnit
označení pro tentýž druh výrobku – pálenky ze švestek od různých výrobců, svědčí i
výsledky rešerše z rejstříku ochranných známek, kde existuje více ochranných známek
v různém vyobrazení používajících také nápis „SLIVOVICE“ či vyobrazení švestek. Ostatně
žalovaný správně zhodnotil i nepodobnost přihlašovaného označení žalobce s jiným –
nezapsaným označením namítatele, které bylo z hlediska důvodu dle § 7 odst. 1 písm. g) cit.
zákona srovnáváno ve vyobrazení odlišném jak tvarově, tak i v jeho textovém a grafickém
obsahu .
Odkaz žalobce na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu v otázce „závadné“
zaměnitelnosti není v kontextu jeho obrany proti odmítnutí zápisu ochranné známky
srozumitelný. Závěr Nejvyššího správního soudu v citovaném rozhodnutí zcela zřejmě klade
důraz na posouzení zaměnitelnosti ochranných známek nejen z hlediska výrobků, ale i
výrobců. To je ovšem principem známkoprávní ochrany, který tento soud vyložil. Žalovaný
právě tím, že posuzoval celkový vjem přihlášeného označení a srovnával jej s vjemem starší
ochranné známky, přispíval i k ochraně původce výrobků. Učinil tak i aplikací zásady
CANON (rozhodnutí ESD C-39/97), která je právě pro shodnost výrobků vysoce
aplikovatelná na daný případ znamená, že větší podobnost mezi výrobky ( zde vysoká
pokračování 11 9A 21/2010
podobnost ve stejné třídě 33 - alkoholický nápoj a nadto destilát ze švestek) vyžaduje větší
míru rozlišitelnosti chráněného označení. Ze strany žalovaného byly tedy z hlediska zásady
CANON kladeny vyšší nároky na podobu přihlašovaného označení zcela oprávněně.
Z výše uvedených důvodů dospěl Městský soud v Praze k závěru, že žalovaný správní
orgán náležitě posoudil skutkový stav věci , ve svém správním uvážení nevybočil z mezí
stanovených zákonem a svůj odlišný názor řádně odůvodnil. Napadené rozhodnutí tak bylo
vydáno v souladu se zákonem. Soud proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s.ř.s. jako
nedůvodnou zamítl.
Soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť k tomu byly dány podmínky ust. § 51 s.ř.s. Účastníci k výzvě soudu nevyjádřili nesouhlas s projednáním věci bez nařízení jednání.
Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s., neboť žalobce nebyl ve
sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení nevznikly.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.
Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se
sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se
dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na
sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. a kromě
obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,
v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li
stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro
zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho
internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 21. srpna 2013
JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.