Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 13/2010 - 35

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy

Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: U.

G., zast. Mgr Radimem Strnadem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované:

Komise pro rozhodování v věcech pobytu cizinců se sídlem Praha 4 - Nusle, náměstí

Hrdinů 1634/3, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí Policie České republiky, Služby

cizinecké policie ze dne 14.12.2009, č.j. CPR-16647-1/ČJ-2009-9CPR-C213,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí Policie ČR, Služby

cizinecké policie, Ředitelství služby cizinecké policie uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku,

kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního ředitelství cizinecké policie

Brno, Inspektorátu cizinecké policie, ze dne 24.6.2009, č.j. CPBR-00526/CI-2009-064068

Prvostupňovým rozhodnutím bylo podle ,

zastaveno řízení o žádosti žalobce o povolení k dlouhodobému pobytu na

území České republiky za účelem podnikání ( změna účelu).

V odůvodnění napadeného rozhodnutí vyšla žalovaná ze zjištění, že žalobce podal dne

18.3.2009 u příslušného orgánu cizinecké policie ČR žádost o povolení k dlouhodobému

pobytu na území ČR za účelem podnikání ( změna účelu pobytu), když na území ČR dosud

pobýval na základě povolení k dlouhodobému pobytu za účelem zaměstnání s platností do

31.3.2009. Protože žádost neobsahovala požadované náležitosti, správní orgán usnesením ze

dne 27.3.2009 podle přerušil řízení a vyzval žalobce k

odstranění nedostatků podání a k doložení chybějících dokladů: živnostenského listu,

pokračování 2 9A 13/2010

potvrzení FÚ, potvrzení OSSZ, cestovního dokladu, prostředků k pobytu, dokladu o zajištění

ubytování a fotografie, a to ve lhůtě do 24.4.2009. Poté, kdy žalobce žádostí ze dne 24.4.2009

požádal o prodloužení lhůty k předložení dokladů o 30 dnů, správní orgán usnesením ze dne

5.5.2009 prodloužil lhůtu k odstranění nedostatků do 24.5.2009. Následně žalobce dopisem ze

dne 22.5.2009 požádal o o přerušení řízení podle s odkazem na

rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. , podle kterého je správní orgán

povinen řízení přerušit na požádání žadatele. Žádosti žalobce správní orgán vyhověl a

usnesením ze dne 1.6.2009 přerušil řízení a lhůtu přerušení stanovil do 15.6.2009 s tím, že

opakovaně žalobce vyzval k odstranění vad podání s vyjmenováním chybějících náležitostí.

Dne 15.6.2009 podal žalobce novou žádost o přerušení řízení podle § 64 odst. 2 správního

řádu na dobu do 30.6.2009, kterou odůvodnil povinností správního orgánu řízení přerušit.

Této žádosti již správní orgán 1. stupně usnesením ze dne 24.6.2009 nevyhověl a řízení

nepřerušil. Zamítnutí žádosti odůvodnil opakovaným poskytnutím dostatečně dlouhé doby

pro doplnění žádosti a zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení. Proti zamítavému rozhodnutí

o přerušení řízení podal žalobce odvolání, které bylo rozhodnutím Ředitelství služby

cizinecké policie ze dne 2.12.2009 zamítnuto a rozhodnutí bylo potvrzeno.

Žalovaná dále vyšla ze zjištění, že správní orgán 1. stupně vydal dne 24.6.2009

usnesení, kterým podle zastavil řízení o žádosti žalobce o

povolení k dlouhodobému pobytu, protože žalobce ve stanovené lhůtě neodstranil nedostatky

podání.Usnesení o zastavení řízení bylo žalobci doručeno dne 29.6.2009.

Proti usnesení správního orgánu o zastavení řízení o žádosti o pobyt podal žalobce dne

14.7.2009 v zákonné lhůtě toliko blanketní odvolání, které přislíbil odůvodnit do 15 dnů.

Dne 15.7.2009 žalobce správnímu orgánu předložil zdravotní pojištění pro dobu pobytu na

území ČR sjednané dne 27.2.2009 s dobou od 1.3.2009 do 28.2.2010, cestovní doklad a

smlouvu o nájmu- podnájmu ze dne 8.4.2009 uzavřenou s ubytovateli na dobu od 8.4.2009 na

neurčito. Prostředky k pobytu a doklad potvrzující účel pobytu ( živnostenský list, výpis z

OR) , potvrzení FÚ a OSSZ doloženy nebyly.Protože odvolání nebylo odůvodněno, byl

žalobce výzvou správního orgánu ze dne 7.8.2009 vyzván k doplnění odvolání o odůvodnění.

V odůvodnění odvolání podaném dne 17.8.2009 žalobce namítal nezákonnost rozhodnutí o

zastavení řízení s tím, že požadoval přerušení řízení , správní orgán mu však v v rozporu s

rozsudkem Městského soudu v Praze sp.zn. nevyhověl. K nepředložení

zákonem požadovaných náležitostí žádosti se žalobce vůbec nevyjádřil.

K odvolání žalobce vzala žalovaná za prokázané, že žalobce k podané žádosti

nedoložil všechny požadované náležitosti podle a 8 ,

zejména nedoložil žádný doklad potvrzující plnění účelu pobytu ( změnu účel pobytu –

podnikání). Na absenci těchto dokladů byl žalobce opakovaně upozorněn a k jejich předložení

vyzýván. Správní orgán pro tyto účely řízení přerušoval, žalovaná se zabývala i námitkami

žalobce proti poslednímu usnesení, kterým již řízení k žádosti žalobce nebylo přerušeno.

Z uvedených důvodů žalovaná rozhodla tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného

rozhodnutí.

Proti uvedenému rozhodnutí směřuje podaná žaloba.

Žalobce v podané žalobě namítal , že byl zkrácen na svých právech v předcházejícím

řízení. Žalobce porušení svých práv spatřoval v tom, že správní orgán 1. stupně a následně

žalovaná v rámci správního řízení nesprávně aplikovala institut přerušení správního řízení na

žádost účastníka dle . Žalobce uvedl, že zákon spojuje právo

žádat o přerušení řízení pouze s osobou žadatele a podle této úpravy nemůže správní orgán

žádosti o přerušení řízení nevyhovět, ale musí řízení přerušit. Vycházel přitom z rozsudku

Městského soudu v Praze sp. zn. , v němž tento soud vyslovil názor, že dle

[OBRÁZEK]pokračování

ust. v řízení o žádosti nemůže správní orgán žádosti o přerušení

řízení vyhovět a musí řízení přerušit

Žalobce nesouhlasil s názorem žalované, vyjádřeným v odvolacím řízení ve věci

odvolání žalobce proti usnesení o tom, že se žádosti žalobce o přerušení řízení nevyhovuje,

totiž s tím, že institut přerušení řízení je třeba vykládat v souladu se základními zásadami

činnosti správních orgánů a dle koncepce garantující jak práva účastníků

řízení, tak i zajištění vydání meritorního rozhodnutí, nikoliv protahování řízení. Žalobce

namítal, že žalovaná tímto výkladem postupovala v rozporu s ust. ,

podle kterého má zajistit, aby při rozhodování skutkově stejných nebo podobných případů

nevznikaly nedůvodné rozdíly.

Žalobce namítal, že je jen na vůli účastníka, jak bude disponovat s předmětem řízení a

pokud požádá o přerušení řízení, je povinností správního orgánu této žádosti vyhovět. Nelze

odkazovat na zásadu rychlosti či hospodárnosti, když se zásada procesní ekonomie týká

otázky nákladů řízení a správní orgán při přerušení řízení neporušuje ani běh lhůty pro

rozhodnutí a není nečinný.

Z uvedeného důvodu žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil

žalovanému k dalšímu řízení.

Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaná opakovaně uvedla skutkový stav věci a

setrvala na svých závěrech, že žalobce podal žádost o dlouhodobý pobyt na území ČR se

změnou účelu pobytu a tuto žádost nedoložil v opakovaně stanovených lhůtách

požadovanými náležitostmi.

Ke sporné otázce povinnosti přerušit řízení žalovaná uvedla, že druhá žádost cizince o

přerušení řízení se již jevila jako účelová a kontraproduktivní, neboť byla zřejmým zneužitím

ust. . Tato úvaha žalované je založena na skutečnosti, že žalobce v

době od 18.3.2009 do 15.6.2009 žádným dokladem neprokázal změnu účelu pobytu. Žalovaná

se domnívá, že účelové protahování řízení za situace, kdy žalobce takový doklad nemá a není

schopen ho doložit, stvrzuje rovněž i fakt, že žalobce podal také žádost o prodloužení

dlouhodobého pobytu na území ČR za účelem zaměstnání, která opět nebyla doložena

žádným listinným dokladem a neustále bylo žádáno o přerušení řízení. Žalovaná je

přesvědčena, že správní orgán poskytl žalobci dostatečně dlouhou dobu k doložení

chybějících náležitostí, avšak žalobce neposkytl správnímu orgánu žádnou součinnost. Cílem

správního řízení je vydání meritorního rozhodnutí a v tomto případě by přerušení nebylo ani

v souladu s ust. , podle kterého lze řízení přerušit jen na dobu

nezbytně nutnou.

Z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby soud podanou žalobu zamítl.

___________________________________________________________________________

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které

předcházelo jeho vydání , podle a násl. ,

v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

V dané věci bylo napadeným rozhodnutím zastaveno řízení o povolení dlouhodobého

pobytu žalobci na území ČR z důvodu uvedeného v ,

které stanoví, že řízení o žádosti správní orgán usnesením zastaví, jestliže žadatel v určené

lhůtě neodstranil podstatné vady žádosti, které brání v pokračování řízení.

Žalobce v podané žalobě nikterak nezpochybňuje a z podkladů správního řízení také vyplývá, že žalobce od podání žádosti dne dne 18.3.2009 až do dne 15.6. 2009, t.j. do dne,

[OBRÁZEK]pokračování 4 9A 13/2010

kdy mu uplynula nejzazší lhůta pro odstranění nedostatků podání, ale ani následně v

souvislosti s doplněním podaného odvolání dne 17.8.2009 proti rozhodnutí o zastavení řízení

nedoložil zákonem požadované doklady včetně dokladu prokazujícího změnu účelu pobytu (

živnostenský list, výpis z obchodního rejstříku). Tyto doklady správní orgán ve výzvě ze dne

27.3.2009 na žalobci oprávněně požadoval s odkazem na jednotlivá ustanovení zákona č.

Předmětem sporu mezi účastníky řízení před soudem je z podnětu podané žaloby

toliko výtka nesprávného postupu ve správním řízení spočívající v tom, že řízení o žádosti

žalobce o dlouhodobý pobyt za účelem podnikání bylo zastaveno, aniž by správní orgán k

jeho žádosti přerušil řízení, ač tak byl povinen učinit dle .

V dané věci je tedy pro účely posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí klíčová

otázka procesního práva žalobce na přerušení řízení dle a jemu

odpovídající povinnost správního orgánu vždy k žádosti účastníka řízení správní řízení

přerušit.

Soud posoudil žalobní námitku takto :

Podle , v řízení o žádosti přeruší

správní orgán řízení na požádání žadatele; jestliže je žadatelů více, může tak učinit jen za

podmínky, že s přerušením souhlasí všichni.

Podle , řízení lze přerušit na dobu

nezbytně nutnou. Při postupu podle odstavců 2 a 3 správní orgán při určení doby přerušení

přihlíží k návrhu účastníka.

Podle správní orgán pokračuje v řízení, jakmile odpadne

překážka, pro niž bylo řízení přerušeno, nebo uplyne lhůta určená správním orgánem podle §

64 odst. 2 nebo 3. Bylo-li řízení přerušeno podle § 64 odst. 2 nebo 3, může v řízení správní

orgán pokračovat též na požádání účastníka, který požádal o jeho přerušení. O tom, že v řízení

pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky a provede o tom záznam do spisu.

Z uvedené právní úpravy skutečně vyplývá, že v řízení o žádosti ( nikoliv v řízení

zahájeném správním orgánem z úřední povinnosti) je správní orgán povinen vyhovět žádosti

o přerušení řízení toho účastníka řízení, který žádost, jež je předmětem řízení , podal.

Skutečnost, že v případě zahájení řízení z podnětu podané žádosti je řízení o žádosti spíše v

dispozici žadatele, však neznamená, že by správní orgán nemohl vůbec běh řízení ovlivňovat.

Uvedené právo žadatele a tomu odpovídající povinnost správního orgánu nemohou být

pojímána bezmezně, a to jednak s přihlédnutím k povinnosti správního orgánu v meritu věci (

o žádosti) rozhodnout a učinit tak v zákonných či přiměřených lhůtách a jednak i s

přihlédnutím k právu daném mu ust. ust. , totiž právu přerušit

řízení na dobu nezbytně nutnou. Na správním orgánu tedy minimálně bude, aby žádost o

přerušení řízení, a to i řízení zahájeného z podnětu žadatele , posoudil z hlediska doby, po

kterou je možno řízení přerušit. Jediným omezením práva na přerušení řízení účastníka je

tedy stanovení doby, po kterou je nezbytné řízení přerušit, délka této doby není zákonem

stanovena, a proto záleží na posouzení správního orgánu podle okolností žádosti a případu.

Protože v usnesení o přerušení řízení musí správní orgán ve spojení s ust. § 65 odst. 2

stanovit lhůtu, na kterou se řízení přerušuje, musí znát důvody pro přerušení

řízení či skutečnosti, pro které prozatím nelze řízení vést a ve věci rozhodnout. To znamená,

že k přerušení řízení musí být znám důvod, podle něhož je třeba stanovit lhůtu, na kterou se

řízení přerušuje. Protože tedy akt přerušení řízení může být spojen toliko se stanovením

pokračování 5 9A 13/2010

lhůty, po kterou má být řízení přerušeno a běh této lhůty se odvíjí od důvodů pro přerušení

řízení, je nezbytné, aby tyto důvody či skutečnosti, pro které nelze řízení vést, skutečně

existovaly a byly způsobilé mít vliv na stanovení určité délky lhůty pro přerušení řízení. V

celku shrnuto a ve svém důsledku to znamená, že právo žalobce na přerušení řízení a

povinnost žalovaného řízení přerušit se i v řízení o žádosti musí odvíjet od relevantních

důvodů a skutečností, podle nichž je třeba stanovit určitou lhůtu, v níž bude důvod přerušení

řízení či překážka vedení řízení odstraněna, a v řízení bude možno ve smyslu § 65 odst. 2

pokračovat. Zpravidla lze usuzovat na typické překážky řízení, jimiž jsou např. nedostatky či

neúplnost žádosti, kdy doplnění žádosti o potřebné náležitosti či doklady je v dispozici

žadatele a přitom lze stanovit lhůtu, nezbytnou pro odstranění vad žádosti. V tomto případě je

na místě přerušit řízení, ale jen tehdy, lze-li předpokládat možnost stanovení lhůty pro určité

relevantní úkony či běh události, po jejichž uplynutí bude možné v řízení pokračovat.

V dané věci od počátku relevantní překážky pro stanovení nezbytné lhůty pro

přerušení řízení nastaly. Těmito překážkami byly od počátku řízení nedostatky zákonných

náležitostí žádosti o povolení k pobytu a šlo o takové překážky, které byly odstranitelné na

výzvu správního orgánu a při součinnosti žalobce, aby ve stanovených lhůtách požadované

náležitosti doplnil. Správní orgán poprvé a nejprve z úřední povinnosti přerušil řízení dne

27.3.2009 podle § 64 odst. 1 písm. a) současně s výzvou k odstranění nedostatku žádostí a

stanovil k tomu lhůtu do 24.4.2009. Podruhé bylo řízení přerušeno dne 22.5.2009 už na

žádost žalobce podle a to na dobu do 21.6.2009 a ze strany

správního orgánu bylo respektováno, že žalobce neuvedl žádné důvody přerušení řízení. Když

žalobce i po druhém přerušení řízení dne 15.6.2009 podal další žádost o přerušení řízení, v

níž rovněž neuvedl důvody žádosti a ani nenaznačil, jaké okolnosti brání splnění jeho

zákonných povinností, správní orgán usnesením ze dne 24.6.2009 žádosti žalobce nevyhověl

a řízení nepřerušil. Toto rozhodnutí se žalobce nepokusil zvrátit svými námitkami ani v

odvolacím řízení, když se v podaném odvolání proti rozhodnutí o nepřerušení řízení

dovolával pouze ústavního pořádku, avšak neuvedl žádné potřebné důvody, týkající se

nemožnosti doložit požadované doklady.

Z uvedeného vyplývá, že žalobce v předmětném řízení po výzvě správního orgánu,

ale ani ke svým dvěma žádostem o přerušení řízení neučinil nic, co by ve smyslu shora

uvedeného výkladu soudu ke smyslu ust. předestřelo relevantní důvody

významné pro stanovení doby, po kterou mělo přerušené řízení v obou případech žádostí

žalobce trvat. Žalobce tímto vým jednáním – neuvedením žádných důvodů pro opakované

přerušení řízení pouze zformalizoval vlastní žádost o povolení k dlouhodobém pobytu za

účelem podnikání a neprokázal skutečnou vůli o tento druh pobytu žádat. Úvahu žalované, že

šlo o účelové protahování řízení z toho důvodu, že žalobce není schopen doklad o změně

účelu pobytu předložit, podporuje zjištění, že žalobce v průběhu přerušení řízení od

27.3.2009 a dále také od 22.5.2009 nebyl schopen správnímu orgánu předložit ani některé

doklady - o sjednaném zdravotním pojištění ze dne 27.2.2009 a smlouvu o nájmu- podnájmu

uzavřenou již 8.4.2009, které dle data již měl v průběhu obou přerušení řízení k dispozici .

Tyto doklady žalobce předložil až v doplnění blanketního odvolání dne 15.7.2009, které

podal proti rozhodnutí o zastavení řízení. Z uvedeného chování žalobce lze dovodit, že v

tomto případě a za uvedených okolností absolutní nesoučinnosti žalobce , při uplatňování

pouze neodůvodněného procesního práva žalobce podle , bez

současného plnění jeho povinností cizince dle , nelze povinnost

správního orgánu přerušit řízení podle pojímat absolutně a

neomezeně. Zde toliko formální postup žalobce tak ubral na míře povinnosti správního

orgánu stanovovat nové a nové lhůty pro doplnění žádosti, a to proto, že takové stanovení

lhůt by již z důvodu naprosté nesoučinnosti žalobce nesměřovalo ke smyslu přerušení řízení

[OBRÁZEK]pokračování 6 9A 13/2010

– totiž ke zjištění relevantního důvodu pro přerušení řízení a dle tohoto důvodu i ke stanovení

doby nezbytně nutné pro přerušení řízení. Ostatně podle je třeba

při určení doby přerušení přihlížet k návrhu účastníka. V dané věci nebyl znám důvod a tím

ani potřeba času ( návrh účastníka) pro přerušení řízení, a proto povinnost správního orgánu

dle , již jednou splněná, následně postrádala právní smysl a dle

okolností případu nebylo možné očekávat, že by její opakované splnění vedlo ke kýženému

výsledku – včasnému meritornímu rozhodnutí o žádosti.

Soud je proto toho názoru, že v takovémto případě s ohledem na individuální

okolnosti tohoto případu, zákon v ust. § 64 odst. 2 ve spojení s ust. § 64 odst. 4 a § 65 odst. 2

zákona nezavazuje správní orgán povinností opětovně přerušit řízení.

V uvedeném se projevuje prolomení jinak platné zásady, že správní orgán je dle § 64

odst. 2 je povinen řízení na žádost účastníka přerušit, a toto prolomení má

oporu ve výše uvedeném výkladu citovaných zákonných ustanovení v jejich

návaznosti i vzájemné souvztažnosti.

Řízení o žádosti žalobce bylo proto právem zastaveno podle § 169 odst. 7 písm. d/

zákona o pobytu cizinců, neboť žalobce podal žádost v době, kdy k tomu nebyl oprávněn.

Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem a citovaným zákonným ustanovením neshledal soud žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. , neboť žalobce nebyl ve

sporu úspěšný a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů

ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej

stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V

řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle

zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 21. srpna 2013

JUDr. Naděžda Řeháková, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Matznerová, DiS.