Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 A 96/2010 - 46

-46

R o z s u d e k

J m é n e m r e p u b l i k y

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Ryby a soudců

JUDr. Ludmily Sandnerové a Mgr. Milana Taubera v právní věci žalobce: M. P., bytem H.,

zast. JUDr. Janou Bodlákovou, advokátkou v Karlových Varech – Dvorech, Cihelní 71/14,

proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, odbor regionálního rozvoje,

Praha 5, Zborovská 11, za účasti: J. Š., bytem P., jako osoby zúčastněné na řízení, zast. Mgr.

Monikou Cihelkovou, advokátkou v Praze 1, Lazarská 1719/5, o přezkum rozhodnutí

Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje, ze dne 20.5.2010 č.j.

079176/2010/KUSK, t a k t o:

I. Rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru regionálního rozvoje,

ze dne 20.5.2010 č.j. 079176/2010/KUSK se ruší a věc se vrací žalovanému

Krajskému úřadu Středočeského kraje k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do rukou její zástupkyně náhradu

nákladů řízení v částce 7 760,- Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto

rozsudku.

III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odboru

regionálního rozvoje, ze dne 20.5.2010 č.j. 079176/2010/KUSK (dále jen „rozhodnutí

žalovaného“), kterým bylo zrušeno rozhodnutí Obecního úřadu Líbeznice jako stavebního

úřadu ze dne 12.2.2010 č.j. 00990/09/SÚ/5 (dále jen „rozhodnutí stavebního úřadu“) a řízení

zastaveno.

Rozhodnutím stavebního úřadu bylo nařízeno odstranění stavby – stěny z rákosových

rohoží na pozemku parc. č. 45/144 v k. ú. Hovorčovice, a to vlastníkům stavby – osobě

zúčastněné na řízení a jeho manželce. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí stavební úřad

provedl kontrolní prohlídku, při které zjistil, že stavba byla provedena bez rozhodnutí nebo

opatření stavebního úřadu. Při zahájení řízení poučil stavebníka o možnosti dodatečného

povolení stavby. Dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o stavbu ve smyslu ust. § 2

odst. 3 , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve

znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Vzhledem k tomu, že nosná část stavby

je provedena jako dřevěná konstrukce, která je bezpochyby jednou ze základních stavebních

a montážních konstrukcí využívaných ve stavebnictví, vykazuje stavba podle stavebního

úřadu základní znaky stavby z hlediska použitého materiálu i montážní technologie. Také

ukotvení stavby v kovových zatloukacích patkách k zemi je charakteristickým znakem

oplocení, altánů, pergol apod. Stavební úřad se neztotožnil s názorem osoby zúčastněné na

řízení, že se jedná o stavbu, která nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení.

V odvolání proti rozhodnutí stavebního úřadu osoba zúčastněná na řízení vyslovila

nesouhlas se závěrem stavebního úřadu, že běžně užívaná zahradní dekorace je stavbou podle

stavebního zákona. Jedná se podle ní o rákosovou rohož, která je volně používána jako prvek

zahradní architektury, který není stavbou a pro jehož instalaci není potřeba stavební ohlášení

či povolení ani jiný úkom ve vztahu ke stavebnímu úřadu.

V odůvodnění svého rozhodnutí žalovaný uvádí, že dospěl k názoru, že se nejedná

o stavbu ve smyslu ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona a přisvědčil proto názoru odvolatele

(osoby zúčastněné na řízení), že jde o dekoraci. Ta ve smyslu stavebního zákona nevyžaduje

stavební povolení ani ohlášení a nevyžaduje ani rozhodnutí o umístění stavby či územní

souhlas. Případné škody vzniklé na sousedních pozemcích touto činností lze podle žalovaného

řešit občanskoprávní cestou.

Žalobkyně navrhuje nejen v žalobě, ale i v replice reagující na vyjádření žalovaného

zrušení rozhodnutí žalovaného proto, že toto rozhodnutí neobsahuje náležitosti podle ust. § 68

odst. 3 , podle něhož by odůvodnění rozhodnutí mělo obsahovat důvody

výroku rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich

hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal

s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí, a postrádá tak

absenci úvah, kterými se žalovaný řídil, jakož i proto, že se shodně jako správní orgán

prvního stupně (stavební úřad) domnívá, že se v daném případě jedná o stavbu, neboť je se

zemí spojena pomocí zatloukacích patek a byla provedena motážní činností. Stavba pak brání

ve velké míře oslunění sousedního pozemku žalobkyně. Žalovaný podle žalobkyně pouze do

rozhodnutí přepsal důvody odvolání odvolatele, vyjádření žalobkyně k odvolání a podmínky

podání odvolání a neuvedl přitom žádné důvody svého rozhodnutí. Usoudil pouze, že danou

stavbu nebude považovat za stavbu, aniž své tvrzení opřel o důvody. Absence úvah

žalovaného, které ho vedly k vydání zrušovacího rozhodnutí, zakládá podle žalobkyně

nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí žalovaného. Žalobkyně se tak jím cítí být

zkrácena ve svých právech.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že pro celou kauzu bude stěžejní rozhodnutí, zda

se jedná či nejedná o stavbu podle ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona. Žalovaný dospěl

k závěru, že se nejedná o stavbu ve smyslu ust. § 2 odst. 3 stavebního zákona a přisvědčil

názoru odvolatele (tzn. osoby zúčastněné na řízení), že jde o dekoraci. Ta pak ve smyslu ust.

§ 103 stavebního zákona nevyžaduje stavební povolení ani ohlášení a nevyžaduje ani podle

ust. § 79 odst. 3 stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby či územní souhlas. Případné

škody vzniklé na sousedních pozemcích lze řešit občanskoprávní cestou. Vzhledem k tomu,

že stěna z rákosových rohoží upevněná na dřevěné konstrukci z pěti dřevěných sloupků

zakotvených do zatloukacích patek nevznikla žádnou stavební činností, nelze ji kvalifikovat

jako stavbu podléhající povolení a stavební úřad nepostupoval při svém hodnocení správně,

když zahájil řízení o odstranění stavby a následně nařídil odstranění stavby. Závěrem svého

vyjádření zpochybnil včasnost podání žaloby, k němuž došlo u nepříslušného soudu, který ji

postoupil soudu příslušnému, avšak až po uplynutí lhůty stanovené k podání žaloby, jejíž

zmeškání nelze prominout.

Osoba zúčastněná na řízení se ztotožnila s rozhodnutím i vyjádřením žalovaného a uvedla,

že v případě rákosové rohože stojící na pěti dřevěných sloupcích se jedná pouze o dekorační

prvek zahradní architektury, který svým charakterem náleží do kategorie volně užívaných

dekoračních prvků. Podle ní se jedná o soukromoprávní spor, který se má řešit před

občanskoprávním soudem.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, jehož zrušení žalobkyně navrhuje, a to

v mezích uplatněných žalobních bodů ( ) a včetně návaznosti rozhodnutí

žalovaného na rozhodnutí stavebního úřadu. Žalobu shledal důvodnou. Při přezkoumávání

zákonnosti a správnosti rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu

byl v době rozhodování správního orgánu ( ). Přestože žalovaný žádal

projednání věci při jednání, soud rozhodl, aniž by jednání nařizoval, z toho důvodu, že

napadené správní rozhodnutí žalovaného ruší pro nepřezkoumatelnost spočívající

v nedostatku důvodů tohoto rozhodnutí. V takovém případě zákon soudu umožňuje

rozhodnout rozsudkem bez jednání (srov. ).

Podle ust. se v odůvodnění správního rozhodnutí uvedou

důvody výroku nebo výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní

orgán řídil při jejich hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se

správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům

rozhodnutí.

Soud s poukazem na toto zákonné ustanovení shledal, že námitka žalobkyně

o nedostatečnosti zdůvodnění rozhodnutí žalovaného a o absenci jeho úvah, které vedly

k zásadnímu právnímu přehodnocení prvostupňového rozhodnutí stavebního úřadu, pokud jde

o posouzení, zda se jedná či nejedná o stavbu, je důvodná a sama o sobě zakládá důvod pro

zrušení napadeného rozhodnutí žalovaného, a to pro nepřezkoumatelnost spočívající

v nedostatku důvodů rozhodnutí. Jestliže prvostupňové rozhodnutí stavebního úřadu

nařizující odstranění stavby, za kterou stavební úřad považoval i předmětnou dřevěnou

konstrukci s rákosovými rohožemi, je zdůvodněno relativně podrobně (stavební úřad ve svém

zdůvodnění – mimo jiné – uvádí, že nosná část stavby je provedena jako dřevěná konstrukce,

která je bezpochyby jednou ze základních stavebních a montážních technologií, a ukotvení

stavby v kovových zatloukacích patkách k zemi je charakteristickým rysem pro stavby

oplocení, altánů, pergol apod.) a jestliže úvaha stavebního úřadu vycházela navíc z kontrolní

prohlídky provedené dne 29.9.2009 přímo v terénu, resp. na příslušném pozemku, pak

žalovanému nezbývá, hodlá-li zrušit takové rozhodnutí na základě opačného věcného

a právního názoru, než aby se s argumentací stavebního úřadu a jeho hodnocením zevrubně

vypořádal a ozřejmil, v čem a proč závěry stavebního úřadu považuje za mylné. Takovou

hodnotící úvahu napadené rozhodnutí skutečně postrádá. Soudu pak nepřísluší ji nahrazovat,

i kdyby se snad taková úvaha zdála být samozřejmou, neboť jeho úkolem je až přezkum

správnosti a zákonnosti závěrů učiněných správním orgánem.

Z výše uvedených důvodů bylo napadené rozhodnutí žalovaného zrušeno pro vady řízení

( ) a věc se tak vrací žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení

( ), v němž správní orgán bude vázán právním názorem soudu a věc znovu

právně posoudí na základě podrobné úvahy o povaze toho, co žalobkyně nazývá stavbou

a žalovaný s osobou zúčastněnou na řízení zahradní dekorací.

Nedůvodnou je námitka žalovaného, pokud jde o zpochybnění včasnosti podané žaloby za

situace, kdy žaloba byla podána ve stanovené lhůtě u tehdy místně nepříslušného Krajského

soudu v Praze, který ji poté postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu místně

příslušnému. Je-li totiž správní žaloba podána v zákonné lhůtě u místně nepříslušného

krajského soudu jako soudu správního, není její včasnost ovlivněna tím, že ji tento soud

postoupil soudu příslušnému až po lhůtě stanovené k jejímu podání (srov. obdobně rozhodnutí

Nejvyššího správního soudu publikované pod č. 1721/2008 Sb. NSS).

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. a skutečnost, že

žalobkyně měla ve věci úspěch. Její výši představuje zaplacený soudní poplatek v částce

2 000,- Kč a náklady na zastoupení žalobkyně advokátkou za dva úkony právní služby, které

soud shledal důvodně vynaloženými a které spočívají v přípravě a převzetí zastoupení

a podání žaloby po 2 400 Kč za jeden úkon právní služby včetně tzv. režijního paušálu (§ 7

bod 5., , a d/, ,

ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že zástupce žalobce je plátcem daně

z přidané hodnoty, náhrada nákladů řízení se zvyšuje podle o částku

odpovídající této dani.

Osoba zúčastněná na řízení má podle právo na náhradu jen těch nákladů,

které jí vzniknou v souvislosti s plněním povinnosti uložené soudem, s tím, že z důvodů

hodných zvláštního zřetele jí může soud na návrh přiznat i právo na náhradu dalších nákladů;

taková situace však u osoby zúčastněné na řízení nenastala.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty

na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 25.7.2013

JUDr. Jan Ryba předseda senátu