Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 54/2012 - 56

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra

Krysla a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci

žalobkyně: T.L.D., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika, zastoupené: Mgr.

Marek Čechovský, advokát, se sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1, proti žalované:

Komise pro rozhodování ve věcech cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1643/3, Praha 4,

poštovní schránka 155/50, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2012,

čj. MV-56949-3/SO-2012,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2012, čj. MV-56949-3/SO-2012,

s e z r u š u j e a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 12.712 Kč

do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce,

advokáta.

O d ů v o d n ě n í

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni domáhala zrušení

rozhodnutí žalované ze dne 25. 6. 2012, čj. MV-56949-3/SO-2012 (dále jen „napadené

rozhodnutí“), jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Ministerstva

vnitra ze dne 22. 3. 2012, čj. OAM-12724-36/PP-2011 (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“),

kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu na území

České republiky.

2. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 10. 2012, čj. -38 byl žalobě

podle , (dále jen „ ) přiznán

odkladný účinek.

II. Důvody žaloby

-56

3. Žalobkyně tvrdila, že byla zkrácena přímo porušením svých práv v předcházejícím

řízení úkonem správního orgánu, jimž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují její práva a

povinnosti, neboť bylo napadené rozhodnutí vydáno v příkrém rozporu s právními předpisy.

4. Konkrétně uvedla, že iniciovala 6. 10. 2011 podání žádosti o povolení k přechodnému

pobytu na území ČR dle , o pobytu cizinců na území

České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), přičemž v

žádosti uvedla, že důvodem je, že je manželkou občana ČR, pana Z. Z., nar. ... Svá tvrzení

doložila listinami. Dne 3.2.2012 se v doprovodu manžela, tlumočníka a právního zástupce

dostavila na předvolání ke správnímu orgánu za účelem ústního jednání. Před zahájením

výslechu byli žalobkyně i její manžel výslovně poučeni o tom, že můžou odepřít výpověď,

pokud by výpovědí způsobili sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin nebo

správní delikt. O tom, že by v případě využití svého práva výpověď odepřít, o kterém byli

poučeni, takové jednání bylo důvodem pro zamítnutí žádosti, poučeni nebyli. Podle § 87e

odst. 1 písm. e) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost dále zamítne, jestliže žadatel se

bez vážného důvodu nedostaví k výslechu (§ 169 odst. 2), odmítne vypovídat nebo ve

výpovědi uvede nepravdivé skutečnosti. Je zcela nezpochybnitelné, že využití práva odepřít

výpověď, je realizací ústavně zaručeného práva a nemůže být účastníku na újmu. Dle

žalobkyně je napadené rozhodnutí projevem hrubého nerespektování základních lidských práv

účastníků řízení, jakož i projevem absolutně nesprávného výkladu § 87e odst. 1 písm. d)

zákona o pobytu cizinců. Správní orgán zcela pomíjí, že je právem každého účastníka řízení

odmítnout vypovídat, pokud by si takovou výpovědí mohl způsobit nebezpečí trestního

stíhání nebo řízení o přestupku. Postup správního orgánu je o to více zarážející, že žalobkyni

o tomto právu poučil. Správní orgán tedy buď žalobkyni nesprávně poučil, což žalobkyně

rozporovala, nebo nerespektoval zákon a základní lidská práva účastníků řízení. Žalobkyně je

přesvědčena, že žádost o povolení k pobytu lze z výše uvedeného důvodů zamítnou pouze v

případě, že příčinou odmítnutí výpovědi není vážný důvod, přitom uplatňování základního

lidského práva účastníka řízení je nepochybně nutno chápat jako důvodné odepření výpovědi,

o to více v situaci, kdy o tomto právu byli účastníci řízení poučeni. Žalobkyně splňuje veškeré

zákonem stanovené podmínky pro povolení k přechodnému pobytu, je rodinným příslušníkem

občana EU ve smyslu § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a v rámci vedeného

řízení účastník řízení není povinen prokazovat, zda jejich manželství odpovídá představě

správního orgánu o způsobu vedení společného života, či zda společně sdílejí domácnost či

nikoli. Správní orgán disponuje celou řadou dalších zákonných instrumentů, kterými může

zjistit jím avizované podezření z obcházení zákona o pobytu cizinců, s tím, že pokud se mu to

nepodaří, nezbývá mu než povolení k přechodnému pobytu vydat. Jinými slovy účastník

řízení není povinen prokazovat důvody uzavření manželství, kvalitu jejich manželského

soužití, a pokud má správní orgán jakékoliv podezření o obcházení zákona o pobytu cizinců,

je povinen takové svoje podezření prokázat.

5. Dle žalobkyně nemohlo v daném případě dojít k naplnění znaků skutkové podstaty

§ 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců. Uvedeného porušení se žalobkyně nemohla

dopustit tím, že využila svého zákonného práva, o kterém navíc byla před zahájením ústního

jednání i písemnou formou poučena. Samotná skutková podstata § 87e odst. 1 písm. d) zákona

o pobytu cizinců výslovně připouští důvodné odmítnutí vypovídat. Využití práva nevypovídat

z žalobkyně uvedených důvodů je nepochybně právě takovým vážným důvodem odepření

výpovědi, přičemž pokud by nebylo, bylo by logické očekávat reakci ze strany správního

orgánu, nejlépe při samotném sepisu protokolu v podobě poučení, že v daném případě

v důvodech účastníky uváděných, správní orgán vážné důvody ve smyslu § 87e odst. 1 písm.

-56

d) zákona o pobytu cizinců nespatřuje. Jen takovým způsobem by správní orgán dostál své

povinnosti šetřit práv účastníků nabytých v dobré víře.

6. Dále žalobkyně namítala, že je napadené rozhodnutí vydáno v rozporu s § 68 odst. 3

, (dále jen „ “). Žalovaný, resp. správní orgán I.

stupně zamítli žádost žalobkyně z důvodu, že tato s manželem odepřeli vypovídat. Žalobkyně

odkazovala na znění § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců s tím, že v určitých

odůvodněných případech je možné výpověď odepřít, bez toho, aby následovala sankce

v podobě zamítnutí žádosti. Žalobkyně důvod odepření výpovědi do protokolu uvedla, přitom

tento důvod zcela odpovídal poučení, kterého se jí dostalo o právu nevypovídat. Žalovaný i

správní orgán I. stupně se odmítli zabývat otázkou, co je tzv. „vážný důvod“, resp. odmítli se

zabývat tvrzením účastníků, že pouze využili své zákonné právo, o kterém byli výslovně

poučeni. Uvedené skutečnosti byly podstatným obsahem jejího odvolání, přesto se žalovaný

těmito námitkami téměř vůbec nezabýval, naprosto neobhájil své tvrzení o tom, že odepření

výpovědi nebylo důvodné, či nereagoval na námitku, že žalobkyně odepřením výpovědi

pouze realizovala své právo. Ze všech uvedených důvodů žalobkyně učinila závěr, že je

napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Popsaná skutečnost nemůže

být důvodem pro zamítnutí žádosti žalobkyně.

III. Vyjádření žalované

7. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby a odkázala na odůvodnění napadeného

rozhodnutí. Dále uvedla s odkazem na § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, že bylo

v případě žalobkyně naplněno toto ustanovení na základě odmítnutí vypovídat. Žalobkyně tak

nese důsledky neposkytování součinnosti správnímu orgánu při projednávání její žádosti.

Správní orgán se snažil provést v řízení o žádosti o povolení k přechodnému pobytu veškeré

důkazy nezbytné pro řádné zjištění stavu věci, avšak podle spisového materiálu je zřejmé, že

žalobkyně se správním orgánem odmítla spolupracovat. Žalovaný poukázal na rezoluci Rady

ze dne 4.12.1997 o opatřeních, která je třeba přijmout pro potírání účelových manželství. Z

článku 3 rezoluce vyplývá, že pokud existuje podezření, že jde o účelové manželství, členský

stát vydá povolení k pobytu na základě tohoto manželství, teprve tehdy až vnitrostátní úřad

přezkoumá, zda se nejedná o účelové manželství, tento přezkum může zahrnovat i oddělený

rozhovor s manžely. Rezoluce tak předvídá, že členské státy jsou oprávněny při posuzování

žádosti o povolení k pobytu na základě potencionálně fiktivního manželství provést kontrolu

zaměřenou na otázku této účelovosti. Typickým prostředkem kontroly je zejména oddělený

rozhovor s oběma manžely. Podle § 169 odst. 2 zákona o pobytu cizinců je účastník řízení

povinen se na vyzvání účastnit osobně úkonů v řízení. Správní orgán je oprávněn vyslechnout

účastníka řízení, je-li to nezbytné pro zjištění skutečného stavu věci, zejména pro posouzení,

zda se nejedná o obcházení tohoto zákona cizincem s cílem získat oprávnění k pobytu na

území, zejména zda účelově neuzavřel manželství nebo zda jeho účelově prohlášeným

souhlasem nebylo určeno otcovství. Účastník řízení je povinen vypovídat pravdivě a nesmí

nic zamlčet. Správní orgán účastníka řízení před výslechem poučí o důsledcích odmítnutí

výpovědi a nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Žalobkyně odmítla vypovídat a nese tak

důsledky neposkytování součinnosti správnímu orgánu při projednávání její žádosti. Přestože

podanou žádostí o povolení k přechodnému pobytu na území českého státu vyjádřila

nepochybně svůj zájem žít na území České republiky, neprojevila ve správním řízení

potřebnou součinnost, která by vedla správní orgán ke zjištění skutečného stavu věci, (ať již

byly její důvody pro odmítnutí výpovědi jakékoliv) mohla a měla si být zároveň vědoma toho,

že je na ní, aby své konkrétní jednání a chování podřídila právnímu řádu České republiky. V

-56

této souvislosti žalovaný odkázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1.10.2009, čj. .

IV. Replika žalobkyně

8. Žalobkyně nesouhlasila se závěrem žalované, že tím, že nevypovídala do protokolu,

naplnila podmínky § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a musí nést důsledky

neposkytnutí součinnosti správnímu orgánu při projednávání žádosti, resp. že své jednání a

chování nepodřídila právnímu řádu České republiky. Uvedla k tomu, že žalovaný opomněl

přihlédnout ke skutečnosti, že samotné toto ustanovení obsahuje určitý korektiv co do důvodu

odepření výpovědi, když připouští aplikaci daného ustanovení zákona pouze pro případ, kdy

dojde k odepření výpovědi bez vážného důvodu. Co se myslí tímto vážným důvodem již

samotné ustanovení neuvádí, avšak jím nutné musí být mimo jiné také důvod odepření

výpovědi o právu, k němuž je účastník u takového ústního jednání ze strany správního orgánu

výslovně poučen. Pokud tedy správní orgán žalobkyni výslovně před započetím úkonu poučil

o jejím právu výpověď odepřít, pokud by sobě či osobě blízké mohla způsobit nebezpečí

trestního stíhání či projednání pro přestupek nebo jiný správní delikt, což je jejím ústavně

zaručeným právem, nelze pochybovat o tom, že užití tohoto důvodu odepření výpovědi, jež je

fakticky pouhou realizací procesního práva, je takovým vážným důvodem, pro který je i

cizinec oprávněn nevypovídat do protokolu o výslechu dle § 169 odst. 2 zákona o pobytu

cizinců. Zároveň nemůže být řeči o tom, že by žalobkyně měla nést následky své

nesoučinnosti, když se při realizaci svého základního procesního práva o žádnou nesoučinnost

jednat nemohlo, když užití svého práva nemůže účastníka v žádném případě nijak negativně

postihnout. Jen stěží si lze představit, že by účastník byl nejprve poučen, že má právo

nevypovídat bez dalšího poučení o důsledcích takového postupu, a následně, když svého

práva, ať již z jakéhokoliv důvodu využije, ho za takový postup postihnout zamítnutím

žádosti. Je nutno přihlédnout ke skutečnosti, že využití práva odepřít výpověď může být

účastníkem řízení užito z důvodu odlišného od samotného předmětu řízení, kdy účastník

pouze nechce riskovat, že v daném řízení svou výpovědí poškodí sebe či osobu blízkou

v oblasti jiné, než která je předmětem řízení, když tyto důvody pochopitelně neuvádí.

9. Dále žalobkyně označila za účelové tvrzení žalované, že žalobkyně správnímu orgánu

I. stupně neumožnila zjištění skutkového stavu věci. Pohovor s oběma manžely, který zmiňuje

žalovaná, je pouze jedním z možných způsobů, kterým správní orgány případnou účelovost

vztahů zkoumají. Odepře-li účastník výpověď za použití svého zákonného práva, mají správní

orgány další prostředky, kterými mohou dokazování provádět. Samotné dokazování v zájmu

zjištění skutkového stavu věci má však v prostředí demokratického právního státu své limity a

někdy je nutno věc uzavřít dle zásady v pochybnostech ve prospěch.

V. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

10. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle ze

skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75

odst. 2 přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných

žalobních bodů, neshledal při tom vady podle , k nimž by musel přihlédnout

z úřední povinnosti.

11. Soud shledal napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů

rozhodnutí, proto jej zrušil podle pro vady řízení bez jednání

rozsudkem.

-56

12. Mezi účastníky je sporné, zda bylo prvoinstančním správním orgánem rozhodnuto o

žádosti žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České republiky

v souladu s § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců a zda žalovaný odůvodnil

napadené rozhodnutí, kterým zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí,

v souladu s .

13. Žalobkyně, státní občanka Vietnamské socialistické republiky, nar. …, podala

6.10.2011 v České republice žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České

republiky, kterou zdůvodnila tím, že je manželkou Z. Z., narozeného …, státního příslušníka

České republiky, a to dle předloženého oddacího listu od 17.2.2001.

14. Podle § 15a odst. 4 písm. b) zákona o pobytu cizinců ustanovení tohoto zákona týkající

se rodinného příslušníka občana Evropské unie se použijí i na cizince, který je rodinným

příslušníkem státního občana České republiky.

15. Podle § 87b odst. 1 zákona o pobytu cizinců rodinný příslušník občana Evropské unie,

který sám není občanem Evropské unie a hodlá na území pobývat přechodně po dobu delší

než 3 měsíce společně s občanem Evropské unie, je povinen požádat ministerstvo o povolení k

přechodnému pobytu. Žádost je povinen podat ve lhůtě do 3 měsíců ode dne vstupu na území.

Podle odst. 2 k žádosti o vydání povolení k přechodnému pobytu je rodinný příslušník povinen

předložit náležitosti podle § 87a odst. 2, s výjimkou náležitosti podle § 87a odst. 2 písm. b),

doklad potvrzující, že je rodinným příslušníkem občana Evropské unie, a jde-li o cizince podle

§ 15a odst. 1 písm. d), také doklad potvrzující, že je nezaopatřenou osobou. Podle odst. 3

ministerstvo vydá rodinnému příslušníkovi povolení k přechodnému pobytu formou pobytové

karty rodinného příslušníka občana Evropské unie. Podle § 87a odst. 2 zákona o pobytu

cizinců k žádosti o vydání potvrzení o přechodném pobytu na území občan Evropské unie

předloží a) cestovní doklad, b) doklad potvrzující účel pobytu, jde-li o zaměstnání, podnikání

nebo jinou výdělečnou činnost anebo studium, c) fotografie, d) doklad o zdravotním pojištění;

to neplatí, je-li účelem pobytu zaměstnání, podnikání nebo jiná výdělečná činnost a e) doklad

o zajištění ubytování na území.

16. Podle § 169 odst. 2 zákona o pobytu cizinců správní orgán je oprávněn vyslechnout

účastníka řízení, je-li to nezbytné pro zjištění skutečného stavu věci, zejména pro posouzení,

zda se nejedná o obcházení tohoto zákona cizincem s cílem získat oprávnění k pobytu na

území, zejména zda účelově neuzavřel manželství nebo zda jeho účelově prohlášeným

souhlasem nebylo určeno otcovství. Účastník řízení je povinen vypovídat pravdivě a nesmí nic

zamlčet. Správní orgán účastníka řízení před výslechem poučí o důsledcích odmítnutí

výpovědi a nepravdivé nebo neúplné výpovědi. Z obsahu protokolu o výpovědi žalobkyně ze

dne 3.2.2012, čj. OAM-12724-30/PP-2011, je zřejmé, že byla žalobkyně prvoinstančním

správním orgánem řádně poučena ve smyslu citovaného ust. § 169 odst. 2 zákona o pobytu

cizinců.

17. Žalobkyně se s manželem dostavila k prvoinstančnímu správnímu orgánu dne

3.2.2012 k podání výpovědi. Ve správním spise je založen protokol z 3.2.2012, čj. OAM-

12724-30/PP-2011, ohledně žalobkyně jako žadatelky a protokolu čj. OAM-12724-31/PP-

2011 ohledně manžela žalobkyně jako svědka. Žalobkyně byla dle protokolu krom jiného

poučena před započetím výslechu o tom, odmítne-li vypovídat nebo ve výpovědi uvede

nepravdivé skutečnosti, bude její žádost o vydání povolení k přechodnému pobytu zamítnuta

podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců, dále byla poučena, že může odepřít

-56

výpověď, pokud by takovouto výpovědí způsobila sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání

pro trestný čin nebo správní delikt. Žalobkyně souhlasila, aby byl výslech veden v jazyce

českém za přítomnosti tlumočníka a uvedla, že využívá svého práva k věci nevypovídat, aby

nezpůsobila sobě ani osobě blízké nebezpečí stíhání za spáchání přestupku. Obdobně byl před

započetím výslechu poučen manžel žalobkyně krom jiného o tom, že může odepřít výpověď,

pokud by takovou výpovědí způsobil sobě nebo osobě blízké nebezpečí stíhání pro trestný čin

nebo správní delikt a také on se vyjádřil, že využívá svého práva nevypovídat, aby nezpůsobil

sobě ani osobě blízké nebezpečí stíhání ze spáchání přestupku.

18. Podle § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců ministerstvo žádost dále zamítne,

jestliže žadatel se bez vážného důvodu nedostaví k výslechu (§ 169 odst. 2), odmítne vypovídat

nebo ve výpovědi uvede nepravdivé skutečnosti. Prvoinstanční správní orgán podle tohoto

ustanovení žádost žalobkyně o vydání povolení k přechodnému pobytu na území České

republiky zamítl.

19. Žalovaný byl povinen při odůvodnění napadeného rozhodnutí postupovat podle § 68

odst. 3 , podle něhož v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo výroků

rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich

hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán

vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

20. Uvedeným požadavkům na odůvodnění rozhodnutí žalovaný nedostál.

21. Žalovaný opřel výrok napadeného rozhodnutí o ust. § 87e odst. 1 písm. d) zákona o

pobytu cizinců, tedy o závěr, že žalobkyně odmítla bez vážného důvodu vypovídat. Tento

svůj závěr zdůvodnil žalovaný na straně 3 v odstavci pátém napadeného rozhodnutí tím, že

v případě účastnice řízení bylo naplněno toto ustanovení na základě odmítnutí vypovídat.

Žadatelka tak nese důsledky neposkytování součinnosti správnímu orgánu při projednávání

její žádosti.

22. Povinností žalovaného však bylo v odůvodnění napadeného rozhodnutí tento svůj

závěr v souladu s řádně zdůvodnit, tzn. uvést, na základě jakých

konkrétních skutečností dospěl žalovaný k závěru, že žalobkyně odmítla bez vážného důvodu

vypovídat. Z ustanovení § 87 e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců totiž vyplývá, že

může žadatel odmítnout vypovídat pouze, má-li pro to vážné důvody. Žalobkyně vážné

důvody pro odmítnutí vypovídat zdůvodnila tím, aby nezpůsobila sobě ani osobě blízké

nebezpečí stíhání za spáchání přestupku. Žalovaný se však žádným způsobem s tímto

zdůvodněním žalobkyně nezabýval a nezdůvodnil, proč žalobkyní uváděný důvod pro

odmítnutí vypovídat nepovažuje za vážný důvod odpovídající dikci ust. § 87e odst. 1 písm. d)

zákona o pobytu cizinců.

23. Absence tohoto zcela konkrétního zdůvodnění znemožňuje soudu přezkoumat

zákonnost napadeného rozhodnutí, tj. přezkoumat, zda závěr žalovaného o tom, že žalobkyni

nelze považovat za rodinného příslušníka občana Evropské unie, je či není správný. Soud není

v soudním řízení oprávněn namísto žalovaného dohledávat důvody skýtající eventuálně oporu

ve výroku napadeného rozhodnutí.

24. Soud shledal, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatku důvodů

rozhodnutí, v souladu s ustanovením , zrušil proto podle

[OBRÁZEK]57 A 54/2012-56

napadeného rozhodnutí pro vady řízení, aniž se mohl zabývat námitkami

zpochybňujícími zákonnost aplikace § 87e odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců.

VI. Náklady řízení

25. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, proto jí soud přiznal podle

právo na náhradu nákladů řízení před soudem. Náklady řízení spočívají v zaplacených

soudních poplatcích a odměně advokáta stanovené podle , o

odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném

do 31.12.2012 (dále jen advokátní tarif). Zástupce žalobkyně, advokát, je plátcem daně z

přidané hodnoty, proto se částka odměny advokáta zvyšuje o DPH vypočtenou podle zákona

č. za použití sazby platné v době rozhodnutí soudu.

26. Odměna advokáta sestává z 3 úkonů právní služby, a to za jeden úkon (převzetí a

příprava věci) podle § 11 odst. 1 písm. a) a dva úkony (podání žaloby a repliky k vyjádření

žalovaného) podle § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu. Podle § 9 odst. 3 písm. f) a § 7

advokátního tarifu činila sazba do 31. 12. 2012 za jeden úkon právní služby ve věcech žalob

projednávaných podle 2.100 Kč a podle advokátního

tarifu měl advokát za jeden úkon právní služby nárok na paušální částku 300 Kč. Zástupce

žalobkyně, advokát, ve věci učinil celkem tři úkony, tj. 7.200 Kč. DPH 21 % činí 1.512 Kč.

Odměna advokáta činí 8.712 Kč.

27. K odměně advokáta byly připočteny 3.000 Kč za zaplacený soudní poplatek za žalobu

podle položky 14a, bod 2. písm. a) Sazebníku poplatků, přílohy , o

soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a 1.000 Kč za návrh na přiznání

odkladného účinku žalobě podle položky 20 Sazebníku. Náklady řízení tak činí 12.712 Kč.

Lhůtu k plnění určil soud podle ve spojení s Místo

plnění bylo určeno podle ve spojení s

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení

kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována,

byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

( , , a 4 )

V Plzni dne 7. května 2013

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Lenka Kovandová