Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 Af 36/2012 - 104.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 Af 36/2012 - 104
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida
Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Petra Šebka a JUDr. Petra Polácha
v právní věci žalobce: Znojemská beseda, příspěvková organizace, se sídlem
Znojmo, Masarykovo nám. 22, zastoupený Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem KŠD
ŠŤOVÍČEK advokátní kancelář, se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, proti
žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše
7, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže č.j.
ÚOHS-R244/2011/VZ-3705/2012/310/PMo ze dne 7.3.2012,
t a k t o :
I. Žaloba se z a m í t á.
II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á.
[OBRÁZEK]pokračování 2 62Af 36/2012
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce brojí žalobou proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro ochranu
hospodářské soutěže č.j. ÚOHS-R244/2011/VZ-3705/2012/310/PMo ze dne 7.3.2012,
kterým byl zamítnut rozklad žalobce a potvrzeno předchozí prvostupňové rozhodnutí
žalovaného č.j. ÚOHS-S174/2010/VZ-9961/2011/510/IFa/MGr ze dne 7.10.2011.
I. Podstata věci
Žalovaný ve správním řízení dospěl k závěru, že žalobce jako zadavatel se při
zadávání veřejné zakázky „Zabezpečení Znojemského historického vinobraní pro rok
2010“ dopustil správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb. ,
o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZ“), a sice tím,
že nesplnil povinnost stanovenou v § 78 odst. 6 ve spojení s § 6 ZVZ, neboť nestanovil
určitým způsobem dílčí hodnotící kritérium „Atraktivita kulturního programu“, čímž
nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento postup mohl
podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky a dne 28.4.2010 byla uzavřena
smlouva. Za to byla žalobci uložena pokuta ve výši 200 000,- Kč.
Žalovaný k závěru o porušení ZVZ a spáchání správního deliktu dospěl na
základě argumentace, podle níž žalobce v zadávacích podmínkách žádným způsobem
nespecifikoval, jak vlastně budou nabídky při hodnocení dle dílčího hodnotícího
kritéria „Atraktivita kulturního programu“, resp. dílčích hodnotících subkritéria
v rámci tohoto dílčího hodnotícího kritéria, hodnoceny. Žalobce jen velmi obecně
specifikoval obsah jednotlivých subkritérií, přičemž nevymezil, jaké skutečnosti bude
hodnotit. V zadávací dokumentaci není uveden bližší popis historické události, která je
stěžejní pro realizaci veřejné zakázky, a jejíž přesné „vyobrazení“ v nabídce má být
hodnoceno. Podle žalovaného řadě dodavatelů nemusí být zřejmé, o jakou historickou
událost se jedná, přitom historické události jsou obvykle vykládány v různých verzích.
Tím, že v zadávacích podmínkách (v zadávací dokumentaci) chybí popis historické
události vztahující se k městu Znojmu, dodavatelé neznali obsah této historické
události, nevěděli, kterou její případnou verzi výkladu žalobce upřednostňuje, a které
její části jsou pro žalobce prioritní, resp. u kterých částí je pro něj důležité přesné
vyobrazení. Dále ze zadávacích podmínek (z obsahu zadávací dokumentace) není
zřejmé, zda je pro žalobce rozhodující, aby se historických akcí účastnil co největší
počet učinkujících a zvířat a aby byl co největší počet popsaných rekvizit, nebo zda je
vázán určitým maximálním počtem nebo zda chce tento počet udržet u minimální
hranice stanovené v zadávacích podmínkách. U subkritéria „Kvalita rozhodujících
učinkujících“ není zřejmé, co si žalobce představuje pod pojmem význam a kvalita
osob, resp. žádným způsobem tyto obecné pojmy dále nespecifikoval tak, aby
dodavatelé věděli, jak si žalobce představuje „významné a kvalitní osoby“. Dodavatelé
se tedy z oznámení o zakázce ani ze zadávací dokumentace nedozvěděli údaje, které
budou pro hodnocení nabídek rozhodující. Jedná se o obecně vymezené dílčí
[OBRÁZEK]pokračování 3 62Af 36/2012
kritérium, které bylo nutno jednoznačně specifikovat. Dostatečná určitost je dána
tehdy, jestliže po prostudování oznámení o zakázce, resp. zadávací dokumentace, si
jakýkoli dodavatel dokáže udělat jasnou představu o tom, jakým způsobem má
nabídku zpracovat, chce-li uspět při hodnocení nabídek. Podle žalovaného jediným,
kdo mohl mít jasnou představu o tom, jak zpracovat nabídku, aby vyhovovala
požadavkům žalobce, byl vybraný uchazeč KOFROŇ PRODUCTION &
ADVERTISING s. r. o., neboť pořádání Znojemského historického vinobraní
zajišťoval pro žalobce již v předchozích letech, což mu s ohledem na nedostatečně
vymezené zadávací podmínky poskytlo oproti ostatním dodavatelům výhodu.
S právě uvedeným hodnocením žalobce nesouhlasí.
II. Shrnutí procesních stanovisek účastníků
Žalobce namítá, že zadávací dokumentace obsahuje dostatek informací k podání
nabídek. Navíc jde o široké veřejnosti známou a tradiční kulturní událost, takže i
z obecně dostupných zdrojů lze všechny potřebné informace zjistit. Žalobce poukazuje
na odkaz obsažený v zadávací dokumentaci obsahující zákaz použít scénář Františka
Koukala Znojemského historického vinobraní z roku 1967.
Žalobce dále argumentuje v tom směru, že ze zadávacích podmínek jasně plyne
požadavek na vizuální atraktivitu celého programu z pohledu diváka – návštěvníka
akce. Přestože byla podána pouze jediná nabídka, ta splňovala veškeré náležitosti, a to
i obsahové. K ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky dojít nemohlo, neboť pouze
jediný dodavatel měl zájem o získání veřejné zakázky podáním své nabídky. Nikdo
nevyužil svého práva žádat o dodatečné informace k zadávacím podmínkám podle §
49 ZVZ a žalovaný o důvodech neúčasti jiných dodavatelů v zadávacím řízení pouze
spekuluje. Ani stěžovatel, k jehož podnětu bylo správní řízení před žalovaným
zahájeno, nezpochybňoval žalobcem zvolené nastavení dílčích hodnotících kritérií,
přitom podle názoru žalobce ani podle té osoby, která u žalovaného podávala podnět,
neexistuje jiný dodavatel, který by byl schopen veřejnou zakázku realizovat.
Žalobce tedy navrhuje, aby soud napadené i jemu předcházející prvostupňové rozhodnutí žalovaného zrušil.
Žalovaný ve svém vyjádření setrval na svých závěrech, k nimž dospěl už
v průběhu správního řízení. Jednotlivé body žalobní argumentace odmítá věcně shodně
jako v napadeném a jemu předcházejícím rozhodnutí a žalobu považuje za
nedůvodnou.
Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné.
[OBRÁZEK]pokračování 4 62Af 36/2012
Žalobce i žalovaný setrvali na svých procesních postojích po celou dobu řízení
před soudem.
III. Posouzení věci
Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu
správního, dále jen „s.ř.s. “), osobou k tomu oprávněnou (§ 65 odst. 1 s.ř.s. ). Žaloba je
přípustná (zejména § 65 , § 68 a § 70 s.ř.s. ).
O žalobě soud rozhodoval bez jednání za podmínek stanovených v § 51 odst. 1 s.ř.s.
Žaloba není důvodná.
Předně je třeba odmítnout argumentaci žalobce, podle níž má být dostatečné
vymezení dílčího hodnotícího kritéria „Atraktivita kulturního programu“ prokazováno
tím, že nabídka, která byla podána, veškerým požadavkům zadavatele, a to i
obsahovým, vyhovovala. Jestliže tuto nabídku podal ten dodavatel, který již
v minulosti věcně totožnou veřejnou zakázku pro žalobce realizoval v minulosti, pak
znalosti ohledně faktické představy žalobce o tom, co on sám pokládá za „nejlepší
vyhovění“ požadavkům na atraktivitu kulturního programu, mohou pocházet
z vlastních předchozích zkušeností tohoto dodavatele.
Stejně tak nelze se žalobcem souhlasit v tom, že k ovlivnění výběru
nejvhodnější nabídky dojít nemohlo už proto, že pouze jediný dodavatel podal
nabídku, neboť žalovaný argumentuje v tom směru, že právě nedostatečnost
zadávacích podmínek mohla způsobit, že nikdo kromě tohoto jediného dodavatele
nabídku nepodal; proto tato část argumentace na závěry žalovaného fakticky nemíří.
Irelevantní je rovněž žalobcův subjektivní názor, byť by plynul z jeho vlastních
zkušeností zadavatele obdobných veřejných zakázek zadávaných v minulosti, že ve
skutečnosti existuje pouze jeden dodavatel, který je schopen veřejnou zakázku
realizovat.
Ani skutečnost, že nikdo nevyužil svého práva žádat o dodatečné informace
k zadávacím podmínkám podle § 49 ZVZ, nemusí znamenat, že dílčí hodnotící
kritérium „Atraktivita kulturního programu“ bylo z objektivního pohledu vymezeno
dostatečně, tj. v souladu s § 78 odst. 6 ZVZ. Totéž platí o argumentu žalobce, ani ten,
kdo řízení před žalovaným svým podnětem fakticky vyvolal, nedostatečné vymezení
tohoto dílčího hodnotícího kritéria nenamítal. Jednak bylo řízení před žalovaným
zahajováno z moci úřední, nadto dokonce ani za situace, kdy by bylo zahajováno na
návrh, nebyl by žalovaný v rámci přezkumu omezen důvody, které by byly popsány
pokračování 5 62Af 36/2012
v návrhu; vždy by žalovaný mohl postup zadavatele (tu žalobce) v zadávacím řízení
přezkoumat v celém rozsahu.
Podstatné je, že soulad vymezení (a dostatečně přesný popis) dílčích
hodnotících kritérií, tj. dodržení pravidla vyplývajícího z § 78 odst. 6 ZVZ, musí být
žalovaným posuzován z objektivního pohledu.
Podle § 78 odst. 6 ZVZ musí zadavatel v oznámení či výzvě o zahájení
zadávacího řízení nebo v zadávací dokumentaci, popřípadě ve výzvě k podání nabídky
v užším řízení či v jednacím řízení s uveřejněním nebo ve výzvě k jednání v jednacím
řízení bez uveřejnění, popřípadě ve výzvě k potvrzení zájmu o účast nebo v
dokumentaci soutěžního dialogu uvést dílčí hodnotící kritéria a jejich váhu.
Podle § 44 odst. 1 ZVZ je zadávací dokumentace souborem dokumentů, údajů,
požadavků a technických podmínek zadavatele vymezujících předmět veřejné zakázky
v podrobnostech nezbytných pro zpracování nabídky, přitom za správnost a úplnost
zadávací dokumentace odpovídá zadavatel.
Podle § 44 odst. 3 písm. h) ZVZ musí zadávací dokumentace mimo jiné obsahovat způsob hodnocení nabídek podle hodnotících kritérií.
Pro zdejší soud se zdá být dostatečně rozumné a přiměřené předpokládat, že
řada plnění, jež jsou veřejnými zakázkami, se vyznačuje specifiky, s nimiž jsou osoby
pohybující se v příslušném oboru dostatečně seznámeny a z nichž automaticky
vycházejí při svých úvahách o tom, zda se soutěže o konkrétní veřejnou zakázku
podáním nabídky zúčastní. I specifika plnění v rámci konkrétních veřejných zakázek
mohou být obecně známými natolik, že není třeba se jim do všech podrobností věnovat
v zadávacích podmínkách.
Přestože argumentace žalobce v tom směru, že veškeré informace k tomu, jaké
plnění vlastně žalobce očekává, resp. co pokládá za „dostatečně atraktivní kulturní
program“, mohlo být patrno odjinud než ze zadávací dokumentace, tedy z jakýchkoli
veřejně dostupných zdrojů, není argumentací, jež by na závěry žalovaného mohla mířit
plně, nelze otázku zohlednění notoriet, ať už jde o příslušný obor plnění veřejné
zakázky nebo o specifika příslušné konkrétní veřejné zakázky, pomíjet zcela.
Jsou to tedy zadávací podmínky, a tedy kromě oznámení či výzvy o zahájení
zadávacího řízení především zadávací dokumentace, kde musí být veškeré požadavky
zadavatele vyjádřeny a veškerá pravidla pro hodnocení nabídek jasně, srozumitelně a
dostatečně popsána, aby měl každý z dodavatelů přesnou a konkrétní představu o tom,
jak má svoji nabídku konstruovat, aby vyhověla požadavkům a „představám“
zadavatele a byla „co nejlépe“ hodnocena, to vše ve světle rozumně předpokládaných
pokračování 6 62Af 36/2012
obecných znalostí dodavatelů a jejich schopností se sami dostatečně odborně připravit
natolik, aby zadávacím podmínkám porozuměli.
S ohledem na závěr žalovaného, podle něhož žalobce nestanovil určitým
způsobem dílčí hodnotící kritérium „Atraktivita kulturního programu“, je tedy pro
posouzení důvodnosti žaloby klíčové, zda popis tohoto dílčího hodnotícího kritéria a
hodnocení je jasně, srozumitelně a dostatečně popsán v zadávací dokumentaci.
Odpověď na tuto otázku nemůže být přitom výsledkem obecné úvahy založené na
mechanické aplikaci požadavků stanovených v ZVZ abstrahující od předmětu a
celkového charakteru veřejné zakázky; právě konkrétní okolnosti ohledně předmětu a
charakteru veřejné zakázky jsou při posouzení jasnosti, srozumitelnosti a dostatečnosti
popisu uvedeného dílčího hodnotícího kritéria společně s rozumně předpokládanými
obecnými znalostmi dodavatelů okolnostmi klíčovými.
Už z oznámení o zakázce (bod II.1.5/) je stručný popis zakázky uveden jako
komplexní zajištění konání Znojemského vinobraní pro rok 2010 v rozsahu
historického průvodu a historické scény, historická tržiště, rytířské turnaje, kulturní
programy na náměstích, ohňostroj, a s tím související propagační činnost, zajištění
vstupenek, bezpečnostní opatření, ochrana a ostraha.
V zadávací dokumentaci (bod 4.3.) jsou činnosti tvořící předmět veřejné
zakázky uvedeny jako zabezpečení kulturního programu v průběhu vinobraní,
zhotovení propagačních a informačních tiskových materiálů, zpracování mediální
kampaně a prodej reklamních práv, zhotovení prodeje vstupenek, zajištění ochranné
služby, ostrahy a zábran, stavba a likvidace hlavní tribuny na Masarykově náměstí ve
Znojmě, stavba a likvidace historických bran, navigace a dopravní opatření.
Pokud jde o specifikaci požadovaného kulturního programu (část 5. zadávací
dokumentace), ten se má skládat z těchto částí: historický průvod a historická scéna,
historická tržiště, rytířské turnaje, kulturní program na hlavní tribuně, program na
Horním náměstí a Slepičím trhu, ohňostroj.
Ve vztahu k „historickému průvodu a historické scéně“ obsahuje zadávací
dokumentace návod, podle něhož v rámci historického průvodu a historické scény je
dodavatele povinen zabezpečit dodržení základního rámce, jímž je historická událost
vztahující se k městu Znojmu v období 14. století s postavou krále Jana
Lucemburského. Povinností dodavatele je vypracování a předložení scénářů (rámcový
scénář - základem je historická událost vztahující se k městu Znojmu v období 14.stol.,
scénář večerního průvodu a vítání krále, scénář denního průvodu a hlavni scény s
účastí krále, scénář otevíráni mázhauzů, scénář ohňového divadla. Dále je povinností
dodavatele zajištěni učinkujících a historických kostýmů a rekvizit; scénář musí být
vypracován pro minimálně 400 učinkujících a 30 koní do průvodu, dále zajištění
učinkujících v počtu 6 osob s postavou krále, královny a doprovodu na tribuně při
pokračování 7 62Af 36/2012
konáni rytířských turnajů a zajištění postav zbrojnošů na hlavní vstupní brány po celou dobu uzavírky vstupu.
Ve vztahu k „historickým tržištím“ obsahuje zadávací dokumentace návod,
podle něhož v rámci historických tržišť bude probíhat ukázka historických řemesel s
možností aktivní účasti návštěvníků (zejména dětí) a s možností prodeje řemeslných
výrobků. K tomu měly být předloženy plán uspořádání tržišť včetně definice
přítomných řemesel a scénář pro vybrané aktivity a akce pro návštěvníky. Tržiště musí
obsahovat minimálně 12 řemesel, musí na něm být umístěna historická krčma a
ukázka vojenského ležení, historické dílny pro děti musí být tématicky založené na
aktivním zapojení dětí a musí předvádět řemeslné dovednosti.
Ve vztahu k „rytířským turnajům“ je podle zadávací dokumentace dodavatel
povinen zabezpečit dodržení základního rámce, jímž je historická událost vztahující se
k městu Znojmu v období 14. století; krátký turnaj má dobu trváni 40 minut a dlouhý
turnaj 60 minut. Povinností dodavatele je vypracování a předložení scénářů (scénář
krátkého turnaje, scénář dlouhého turnaje; součástí scénářů je i návrh atraktivního
místa v historickém jádru města Znojmo pro konání turnajů) a zajištění účinkujících a
historických kostýmů a rekvizit (zajištění účinkujících v počtu 12 osob a 8 koní,
zajištěni 8 účinkujících na tribuně, zajištění 12 účinkujících a 8 koní v historickém
průvodu).
Kostýmy a rekvizity musí odpovídat zadanému historickému období. Do role krále či královny musí být obsazena mediálně známá osobnost.
V části zadávací dokumentace „20. Způsob hodnocení nabídek podle
hodnotících kritérií“ je uvedeno, že nabídky budou posuzovány podle dílčích
hodnotících kritérií, kterými jsou 1. Celková nabídková cena 50 %, 2. Atraktivita
kulturního programu 30 %, 3. Časový harmonogram přípravy vinobraní 20 %.
Pokud jde o „Obsah dílčích kritérií hodnocení“, pak v téže části zadávací
dokumentace jsou ve vztahu k dílčímu hodnotícímu kritériu „Atraktivita kulturního
programu“ uvedena dílčí hodnotící subkritéria:
Historická přesnost a souvislost návrhu – hodnotí se soulad návrhu
s historickou událostí vztahující se k městu Znojmu v období 14. století – 30 %;
Počet učinkujících – hodnotí se navržený rozsah historických akcí včetně počtu
učinkujících, počtu zvířat a popsaných rekvizit – 30 %;
Kvalita rozhodujících učinkujících – hodnotí se význam a kvalita osob
navržených na pozici krále průvodu a na pozici učinkujícího v kulturním
programu na hlavní tribuně – 40 %.
pokračování 8 62Af 36/2012
Ke způsobu hodnocení v rámci dílčího hodnotícího kritéria „Atraktivita
kulturního programu“ je pak v zadávací dokumentaci uvedeno, že hodnotící komise
sestaví pořadí nabídek od nejvhodnější k nejméně vhodné a přiřadí nejvhodnější
nabídce 100 bodů a ostatním nabídkám takový počet bodů, který odpovídá míře
splnění kritéria v poměru k nejvhodnější nabídce.
Ze shora uvedeného je patrno, že hodnocení nabídek v dílčím hodnotícím
kritériu „Atraktivita kulturního programu“ mělo zčásti probíhat na základě subjektivní
úvahy členů hodnotící komise, která měla zohledňovat historickou přesnost návrhu,
počet učinkujících a kvalitu rozhodujících učinkujících. Zadávací dokumentace přitom
podává informaci o tom, že konkrétně bude v rámci hodnocení posuzován soulad
s historickou událostí vztahující se k městu Znojmu v období 14. století, rozsah
historických akcí včetně počtu učinkujících, počtu zvířat a popsaných rekvizit, význam
a kvalita osob navržených na pozici krále průvodu a na pozici učinkujícího v
kulturním programu na hlavní tribuně, přitom dodržet je třeba rámec, jímž je historická
událost vztahující se k městu Znojmu v období 14. století s postavou krále Jana
Lucemburského (dodržet je tedy třeba „věrnost historické události“), věrnost kostýmů
a rekvizit uvedenému historickému období, podmínkou přitom je, že do role krále či
královny musí být obsazena mediálně známá osobnost, jejichž „kvalita“ bude rovněž
hodnocena.
Předně je třeba uvést, že jestliže se jedná o plnění invenční povahy, kdy kromě
jiných hodnot (cena, kvalita atd.) je pro zadavatele podstatná i hodnota „celkového
dojmu“ z kulturního programu pro návštěvníka akce (pro něhož je celá akce
organizována), pak subjektivní hodnocení, jež by v rámci procesu hodnocení nabídek
podle ZVZ mělo být spíše výjimkou, tu má své logické opodstatnění. Má-li však
hodnocení probíhat na základě natolik subjektivních hodnotících postupů, že má
hodnotící komise odpovídat na otázku typu „atraktivity“, „zajímavosti“ či „líbivosti“,
pak musí být logicky vyšší požadavky kladeny jak na jasnost, srozumitelnost a
dostatečnost pravidel samotného hodnocení, které by v zásadě měly vykazovat prvky
zpětně jasně přezkoumatelného algoritmu otázek, jejichž řešení bude úkolem hodnotící
komise, tak na jednoznačnost a přesnost požadavků, jež je třeba v rámci vlastní
navazující invence dodavatelů vždy třeba dodržet (aby mohla být nabídka hodnocena
příznivě).
V daném případě se jednoznačnost a přesnost požadavků, jež je třeba v rámci
vlastní invence dodavatelů vždy třeba dodržet, týká popisu historické události, jež má
být základem vlastní invence dodavatelů, a s ní souvisejícího počtu všech učinkujících,
a dále kvality hlavních učinkujících.
Ze shora uvedené rekapitulace informací obsažených v zadávací dokumentaci především plyne, že v zadávací dokumentaci nebyl uveden bližší popis historické
pokračování 9 62Af 36/2012
události, která je stěžejní pro realizaci veřejné zakázky, a její věrnost v předložených
scénářích měla být hodnocena. To, jak se ona historická událost odehrávala, není
notorietou v oboru (v oblasti, v níž působí dodavatelé coby promotéři podobných
kulturních akcí) ani obecnou notorietou (tedy znalostí, kterou má jednoduše řečeno
„každý“). Notorietou je skutečnost, jíž je třeba pokládat za všeobecně známou (pro
ilustraci: „obecnou notorietou“ je znalost toho, kdo byl Tomáš Garrique Masaryk,
„notorietou v oboru“ pro ty, kdo se v současné době pohybují pravidelně v oblasti
tanečních soutěží, je znalost toho, kdo je Václav Masaryk). Jaká je náplň události, jež
má být věrně promítnuta v programu Znojemského historického vinobraní, ani jedním
z těchto typů notoriet není; argument, podle něhož jde o „notorietu minimálně v daném
regionu“, nemůže obstát už proto, že soutěž o veřejnou zakázku nemůže být zacílena
toliko na dodavatele z určitého regionu, byť lze předpokládat, že těm je o této
historické události známo více než dodavatelům odjinud.
Za správný a skutkovým zjištěním odpovídající lze tak pokládat závěr
žalovaného, že dodavatelům (tedy kromě toho, kdo podobnou akci zajišťoval pro
žalobce již několikrát) nemuselo být zřejmé, o jakou historickou událost v období 14.
století se má přesně jednat, tedy i to, jak tato událost ve skutečnosti probíhala a měla
být ve scénářích věrně promítnuta. Jestliže historická událost nebyla přímo popsána
v zadávací dokumentaci, ani nebyl její popis do zadávací dokumentace inkorporován
jasným odkazem na jinak všeobecně dostupný zdroj, pak zadávací dokumentace
neposkytla dostatečný návod ani dodavatelům, ani hodnotící komisi.
Za tohoto stavu lze za správný a skutkovým zjištěním odpovídající pokládat
rovněž závěr žalovaného, že z obsahu zadávací dokumentace nevyplývá ani to, zda je
pro zadavatele rozhodující, aby se historických akcí účastnil co největší počet
učinkujících, zvířat a byl co největší počet popsaných rekvizit či zda je vázán určitým
maximálním počtem, nebo zda chce tento počet udržet u minimální hranice stanovené
v zadávacích podmínkách. Je třeba tu zohlednit právě skutečnost, že za situace, kdy
není notorietou to, jak se celá historická událost odehrávala (k tomu shora), nemůže
být notorietou ani to, kolik účinkujících (a zvířat a rekvizit) by se jí pro nejlepší
zajištění věrnosti historické události ve scénářích mělo účastnit, resp. zda příznivěji
bude hodnocen „co nejvyšší počet učinkujících (a zvířat a rekvizit)“ nebo „počet
učinkujících (a zvířat a rekvizit) nejlépe odpovídající průběhu historické události“.
Oba právě uvedené závěry o nejednoznačnosti zadávací dokumentace spolu
souvisejí; posléze uvedený závěr by nemusel obstát bez prvního z obou závěrů.
Odlišně však zdejší soud nahlíží na hodnocení kvality rozhodujících účastníků.
Pokud žalovaný dospěl k závěru, že není ze zadávací dokumentace zřejmé, jaká
kritéria mají být zohledňována při hodnocení „významu a kvality“ vybraných
učinkujících, pak s tímto dílčím závěrem se zdejší soud již neztotožňuje. Bylo-li
podmínkou žalobce vyplývající ze zadávacích podmínek, aby do role krále či královny
pokračování 10 62Af 36/2012
(zřejmě je třeba tuto podmínku vykládat ve smyslu „krále „a“ královny“) byla
obsazena mediálně známá osobnost, pak srozumitelné kritérium „kvality“ ze
zadávacích podmínek plyne; cílem dodavatelů (uchazečů) mělo být do těchto rolí
obsadit mediálně známou osobnost, přitom závěr v tom smyslu, nakolik je tato
osobnost známa a jaká osobnost zadavateli na pozici krále a královny „lépe vyhovuje“,
má být již založen na subjektivní úvaze členů hodnotící komise, kterou by bylo
zapotřebí srozumitelně popsat do zprávy o hodnocení nabídek. Hodnocení „kvality“
v uvedeném kontextu se tak zdejšímu soudu nejeví nesrozumitelně a nejasně.
Přestože se „králem“ a „královnou“ nevyčerpává výčet „rozhodujících
účastníků“ (hodnocena měla být nejen kvalita osob navržených na pozici krále a
královny, ale také na pozici učinkujícího v kulturním programu na hlavní tribuně; není
přitom patrno, že by se v případě učinkujícího na hlavní tribuně mělo jednat jen o
osobu krále a královny, výslovně je zmiňováno zajištění 6 učinkujících, jež lze tak
v kontextu pokládat za „rozhodující účastníky“), obdobný náhled členů hodnotící
komise na to, jak (kým) jsou tyto role obsazeny, se může dobře uplatnit i ve vztahu
k těmto dalším „rozhodujícím účastníkům“. Srozumitelný popis myšlenkových
pochodů členů hodnotící komise ohledně „kvality“ učinkujících si tedy lze dobře
představit i při vymezení „významu a kvality“ v rámci dílčího hodnotícího subkritéria
„Kvalita rozhodujících učinkujících“, jak plyne ze zadávací dokumentace (nerozhodné
je, že takové myšlenkové pochody nakonec neprobíhaly, neboť zadávacího řízení se
zúčastnil pouze jeden uchazeč a hodnocení neprobíhalo).
Přestože v posledním ze shora uvedených závěrů se zdejší soud s hodnocením,
jak je provedl žalovaný, neztotožňuje, první dva shora uvedené dílčí závěry
odůvodňují celkový závěr žalovaného, podle něhož dodavatelé se ze zadávací
dokumentace nedozvěděli údaje rozhodné pro hodnocení nabídek – tu tedy v dílčích
hodnotících subkritériích „Historická přesnost a souvislost návrhu“ a „Počet
učinkujících“. Tyto údaje se ze zadávací dokumentace nemohli dozvědět ani členové
hodnotící komise.
Tvrdí-li žalobce, že zadávací dokumentace obsahuje zákaz použití scénáře
Znojemské historické vinobraní z roku 1967 pana F. K., což má být podle žalobce
„zásadním odkazem nabízejícím veškeré detailní informace“, pak v zadávací
dokumentaci, jak je součástí správního spisu, žádný takový odkaz obsažen není.
Závěr o porušení § 78 odst. 6 ZVZ neuvedením dostatečně přesných
hodnotících kritérií, a tím i o porušení § 6 ZVZ spočívajícího v porušení povinnosti
dodržet zásadu transparentnosti, je tedy podle zdejšího soudu ze shora uvedených
důvodů závěrem přiléhavým. Třeba dodat, že v úvahu by přicházela i právní
kvalifikace o porušení § 44 odst. 3 písm. h) ZVZ. Stejně tak je plně odůvodněným
závěr žalovaného, že uvedená pochybení mohla mít odrazovací charakter pro
dodavatele, přinejmenším pro ty, kteří si sice vyzvedli zadávací dokumentaci, avšak
[OBRÁZEK]pokračování 11 62Af 36/2012
nepodali nabídky, a tedy mohla mít vliv na výběr nejvhodnější nabídky. Spekulovat o
důvodech, pro které nebyly jiné nabídky podány, přitom odůvodnění spáchání
správního deliktu přesahuje.
Za shora popsaného stavu tedy argumentace žalobce v tom směru, že veškeré
informace k tomu, jaké plnění vlastně žalobce očekává, resp. co pokládá za
„dostatečně atraktivní kulturní program“, mohlo být patrno odjinud než ze zadávací
dokumentace, tedy z jakýchkoli veřejně dostupných zdrojů, proti závěrům žalovaného
obstát nemůže, a to především z toho důvodu, že nic z toho, co v zadávací
dokumentaci ohledně hodnocení atraktivity kulturního programu uvedeno nebylo,
nelze považovat za notorietu.
Jsou to zadávací podmínky, a tedy především zadávací dokumentace, kde musí
být veškeré požadavky zadavatele vyjádřeny a veškerá pravidla pro hodnocení nabídek
jasně, srozumitelně a dostatečně popsána, aby měl každý z dodavatelů přesnou a
konkrétní představu o tom, jak má svoji nabídku konstruovat, aby vyhověla
požadavkům a „představám“ zadavatele a byla „co nejlépe“ hodnocena, to vše ve
světle rozumně předpokládaných obecných znalostí dodavatelů a jejich schopností se
sami dostatečně odborně připravit natolik, aby zadávacím podmínkám porozuměli.
Pak tedy neobstojí argument, podle něhož, zjednodušeně řečeno, každý si vše
podstatné mohl zjistit na internetu nebo z odborných publikací, jež si mohl opatřit.
IV. Shrnutí závěrů
Ve vztahu k žalobcem uplatněným žalobním bodům, jimiž byl zdejší soud
vázán (§ 75 odst. 2 s.ř.s. ), je třeba uzavřít, že žalovaný aplikoval správný právní
předpis, v jeho rámci správnou právní normu, přitom při její aplikaci na zjištěný
skutkový stav se nedopustil ani žádného výkladového pochybení, jež by mohlo mít
vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Závěr žalovaného, podle něhož zadavatel
nestanovil určitým způsobem dílčí hodnotící kritérium „Atraktivita kulturního
programu“, čímž nedodržel zásadu transparentnosti zadávacího řízení, přičemž tento
postup mohl podstatně ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, podle zdejšího soudu
obstojí i po korekci jednoho ze tří dílčích závěrů žalovaného.
Nadto zdejší soud nezjistil vadu řízení, k níž by musel přihlédnout nad rámec uplatněných žalobních bodů z úřední povinnosti.
Ze shora uvedených důvodů tedy soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji
podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
V. Náklady řízení
pokračování 12 62Af 36/2012
Výrok o nákladech řízení se opírá o § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci úspěšným
nebyl, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. To by příslušelo
žalovanému, neboť ten měl ve věci plný úspěch. Soud však neshledal, že by
žalovanému vznikly náklady, jež by převyšovaly náklady jeho jinak běžné
administrativní činnosti, a proto rozhodl, že žalovanému, byť ve věci úspěšnému, se
náhrada žádných nákladů řízení nepřiznává.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 9.5.2013
David Raus, v.r.
předseda senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Gazdová