Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 45/2010 - 54

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobců a) Mgr.Ing.M.

H., Ph.D., b) Mgr.H. H., obou bytem v P. 5, K L. 772/1, obou zastoupených JUDr.Jitkou

Stržínkovou Kvěchovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Žerotínova 32, proti žalovanému

Magistrátu hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2, za účasti J.

K., bytem v P. 5, N. D. 797/53, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne

9.12.2009 , č.j.: S-MHMP 621524/2009/OST/Čv/Pd

t a k t o :

I. Žaloba žalobce Mgr.Ing.M. H., PhD., s e o d m í t á .

II. Žalobce Mgr.Ing.M. H., PhD., n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 9.12.2009, č.j.: S-MHMP

621524/2009/OST/Čv/Pd, s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni Mgr.H. H. náklady řízení v částce 6.800,-

Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně

JUDr.Jitky Stržínkové Kvěchové, advokátky.

Odůvodnění

Žalobci se žalobou, podanou u Městskému soudu v Praze, domáhali přezkoumání a

zrušení rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále též žalovaného správního úřadu),

kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně Mgr.H. H. proti rozhodnutí Úřadu městské části

Praha 13, stavebního odboru ze dne 3.6.2009, o dodatečném povolení „Stavby, plnící

pokračování 2

doplňkovou funkci k rodinnému bydlení – skladu zahradního nářadí na pozemku parc. č.

1948/2 v katastrálním území Stodůlky.“

Žalobci v podané žalobě namítli, že oznámením stavebního úřadu ze dne 30.12.2003

bylo zahájeno stavební řízení o vydání stavebního povolení pro „Drobnou stavbu skladu

zahradního nářadí u rodinného domu č.p. 797 na pozemku parc.č. 1948/2 v katastr.území

Stodůlky“. Stavebníci - manželé K. - požádali o vydání stavebního povolení pro drobnou

stavbu skladu o jednom nadzemním podlaží a půdorysném rozměru čtyři krát čtyři metry.

Stavební úřad vydal dne 26.1.2004 bez provedení místního šetření stavební povolení

s odůvodněním, že v dané lokalitě běžně existují stavby, plnící doplňkovou funkci

k rodinnému bydlení na hranicích pozemku rodinných domů a jedná se o charakteristickou

zástavbu v dané lokalitě. Podle názoru žalobců by při provedení místního šetření a skutečným

zabýváním se charakterem současné zástavby musel stavební úřad nutně dojít k závěru, že

navrhovaná stavba okolnímu charakteru současné stavby neodpovídá vůbec, když v současné

zástavbě jsou převážně umístěny drobnější objekty bez trvalého charakteru a menší výšky.

V důsledku žalobci podaného odvolání proti stavebnímu povolení rozhodl Magistrát

hlavního města Prahy dne 9.6.2004 o jeho zrušení a o vrácení věci zpět s tím, že stavební úřad

opomenul posoudit objem stavby vzhledem k charakteru okolní zástavby a že rozloha

pozemku stavebníků plně umožňuje umístění stavby při dodržení stanovené odstupové

vzdálenosti a že se nejedná o stísněné územní podmínky s nutností přizpůsobit stavbu

okolnímu charakteru. Dále Magistrát poukázal na to, že je třeba předložit souhlas vlastníka

sousedního pozemku parc.č. 1946 jako nezbytný předpoklad k udělení výjimky ze stanovené

odstupové vzdálenosti.

Žalobci v podané žalobě dále poukázali na to, že stavební úřad zahájil dne 12.10.2005

řízení o odstranění stavby a zamítl žádost stavebníků o vydání kolaudačního rozhodnutí

s odůvodněním, že došlo ke změně rozměrů stavby, která v důsledku zvětšení zcela ztratila

charakter drobné stavby.

Bez ohledu na již jednou zamítnutou výjimku a dřívější odůvodnění stavebního úřadu,

že snížením odstupové vzdálenosti na méně než jeden a půl metru by byla zhoršena dobrá

pohoda bydlení a rovněž bez ohledu na závazný právní názor magistrátu ohledně nemožnosti

udělení výjimky a jeho výslovnou deklaraci, že se nejedná o stísněné územní podmínky,

zahájil stavební úřad dne 28.4.2006 (za současného vedení řízení o odstranění stavby) řízení o

povolení výjimky z ustanovení článku 8 odst.5 hlavního města Prahy

o snížení vzdálenosti stavby od společných hranic pozemků rodinných domů. Pokud stavební

úřad konstatoval, že snížení odstupové vzdálenosti v případě drobné stavby naruší dobrou

pohodu bydlení, je podle názoru žalobců evidentní, že tím spíše ke zhoršení dobré pohody

bydlení dojde v případě stavby větší a ještě k tomu využívané jako králíkárna.

Žalobci totiž již dne 22.5.2006 stavební úřad opakovaně upozornili na skutečnost, že

předmětná neoprávněná stavba je ve skutečnosti užívána jako králíkárna a jako kurník, přímo

k pozemku žalobců byl ze stavby zřízen výběh slepic, převažující proudění větru v Praze

zanáší zápach, veškeré exkrementy a další odpad na pozemek žalobců, což zcela evidentně

deklarovanou dobrou pohodu bydlení narušuje a zcela jistě to není v souladu s veřejným

zájmem ani charakterem současné zástavby. Navíc se – podle názoru žalobců - jedná o

nekontrolovaný chov zvířectva.

pokračování 3

Stavební úřad rozhodl dne 11.8.2006 o povolení výjimky a o dodatečném povolení

stavby a vydal souhlas s užíváním stavby. Proti uvedenému rozhodnutí podali žalobci opět

odvolání, v němž namítali, že stavební úřad opomenul, že k dodatečnému povolení stavby

musí stavebníci prokázat soulad s veřejným zájmem a není možné, aby se po výše uvedených

událostech stavební úřad nijak nezabýval otázkou veřejného zájmu a mohl dojít k závěru, že

stavebníci dostatečně prokázali, že stavbu není nutné odstranit. Na základě tohoto podaného

odvolání magistrát rozhodnutím ze dne 9.2.2007 rozhodnutí stavebního úřadu zrušil

s odůvodněním, že stavebník neunesl důkazní břemeno podle ustanovení § 88 odst.1 písm.b)

tehdy platného stavebního o splnění podmínek k dodatečnému

povolení stavby. Magistrát uvedl, že žádost byla neúplná, chybí odůvodnění požadované

výjimky a pokud by se mělo jednat o doplňkovou stavbu pro chovatelství, bylo by toto další

využití stavby přípustné jen výjimečně. Nedošlo tak k prokázání souladu stavby s veřejným

zájmem, stavební úřad vedl řízení nezákonným způsobem a nedostatečně odůvodnil udělení

výjimky z odstupových vzdáleností, přičemž poměry v dané lokalitě se nijak nezměnily.

I přes výše uvedený faktický stav a závazné právní názory magistrátu, vyjádřené ve

zrušujících odvolacích rozhodnutích, stavební úřad dne 17.12.2007 svým rozhodnutím

výjimku ze stanovené odstupové vzdálenosti opět povolil, znovu argumentoval původní

stavbou, ačkoliv o jejím charakteru neměl žádné dochované podklady, ačkoliv v místě stavby

nelze hovořit o zvláště stísněných podmínkách a ignoroval skutečnost, že žádost o udělení

výjimky nebyla nikdy odůvodněná. Žalobci rovněž proti tomuto rozhodnutí podali odvolání,

které Magistrát hlavního města Prahy rozhodnutím ze dne 24.7.2008 zamítl a potvrdil

rozhodnutí stavebního úřadu o udělení výjimky ze stanovené odstupové vzdálenosti. Přitom

nerespektoval své dřívější názory, rozhodnutí a stanoviska o neexistenci stísněných podmínek

a o nemožnosti rozhodnout o udělení výjimky.

Žalobci poukázali v podané žalobě na skutečnost, že stavební úřad pokračoval v řízení

o dodatečném povolení stavby, stavebníci zopakovali svůj záměr užívat stavbu k chovu

domácího zvířectva a dne 3.6.2009 stavební úřad svým rozhodnutím dodatečně povolil

stavbu, plnící doplňkovou funkci k rodinnému bydlení jako sklad zahradního nářadí, bez

ohledu na faktický stav věci. V popisu stavby stavební úřad uvedl, že se nebude jednat o

stavbu pro chovatelství. Žalobci i toto rozhodnutí napadli odvoláním, v němž namítli, že

dodatečné povolení stavby není v souladu s příslušnými ustanoveními stavebního zákona,

neboť stavba je v rozporu s veřejným zájmem a rovněž udělení výjimky z obecných

požadavků na výstavbu není v souladu se zákonem.

Žalobou napadeným rozhodnutím Magistrát hlavního města Prahy zamítl odvolání

žalobců a potvrdil rozhodnutí stavebního úřadu o dodatečném povolení stavby. Žalobci

namítají, že odůvodnění rozhodnutí magistrátu je velmi obecné a de facto pouze bez dalšího

přebírá závěry stavebního úřadu, aniž by odvolací orgán řádně prověřil skutkovou podstatu

věci a zohlednil žalobci tvrzené nesrovnalosti v dokumentaci s porovnáním s faktickým

stavem. Ve velmi omezeném rozsahu se odvolací správní úřad vypořádal s námitkami

odvolatelů a ignoroval obsah svých předchozích rozhodnutí ve věci za situace, kdy poměry se

nijak nezměnily, naopak ve srovnání s původní drobnou stavbou skladu zahradního nářadí se

zásadně zhoršily.

Žalobci mají za to, že rozhodnutím magistrátu a rozhodnutí stavebního úřadu byli

zkráceni na svých právech a byla porušena zásada rovnosti účastníků řízení, správní úřady de

facto legalizovaly svým postupem nezákonné jednání stavebníků a přiznaly jim v řízení lepší

pokračování 4

postavení a výraznější ochranu než žalobcům, což není v souladu s veřejným zájmem. Správní

úřady dostatečně nechránily zájmy a práva účastníků řízení, magistrát navíc dostatečně

v rámci odvolacího řízení neodstranil existující pochybení stavebního úřadu.

Z obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu k podané žalobě vyplývá, že žalobní

tvrzení žalobců žalovaný zásadně odmítá, jejich argumenty považuje za irelevantní.

Vzhledem k tomu, že bylo zjištěno, že stavebník realizoval jinou stavbu, než která byla

povolena pravomocným rozhodnutím, oznámil stavební úřad dne 12.10.2005 zahájení řízení o

odstranění stavby a současně byli stavebníci poučeni v souladu s ustanovením § 88 odst.1

písm.b) tehdy platného stavebního zákona o tom, že jím byla stanovena lhůta pro podání

žádosti o dodatečné povolení stavby a její rozsah. Stavebníci podáním ze dne 31.1.2006

požádali o dodatečné povolení předmětné stavby.

Stavební úřad po provedeném řízení vydal rozhodnutí ze dne 11.8.2006, které bylo

napadeno odvoláním žalobců, odvolací orgán napadené rozhodnutí dne 9.2.2007 zrušil a věc

vrátil k novému projednání. Při tomto novém projednání předmětné věci vyplynula

skutečnost, že předmětná stavba je provedena v rozporu s ustanovením článku 8 odst. 5

hlavního města Prahy, o obecných technických požadavcích na

výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů (dále jen OTPP), pro

nedodržené odstupové vzdálenosti staveb. Vzhledem k této skutečnosti bylo řízení o

odstranění stavby přerušeno do doby, než bude o této skutečnosti rozhodnuto. Stavebník

podal žádost o povolení výjimky z uvedeného ustanovení OTPP, tato výjimka byla povolena

rozhodnutím ze dne 17.12.2007. Tím byl rozpor stavby s ustanovením článku 8 odst. 5 OTPP

zhojen a stavební úřad byl povinen v souladu s tímto rozhodnutím postupovat v řízení o

odstranění předmětné stavby.

Dne 15.10.2008 oznámil stavební úřad známým účastníkům řízení pokračování

přerušeného řízení o odstranění stavby. Po provedeném řízení vydal stavební úřad dne

3.6.2009 rozhodnutí, jímž dodatečně povolil užívání předmětné stavby jako sklad pro

zahradní nářadí. Z předloženého spisového materiálu podle názoru správních úřadů vyplývá,

že předmětná stavba se nachází na pozemku, který je v ploše určené podle výkresu č.4

Územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy pro funkční využití polyfunkční

území, kategorie obytná, území čistě obytné. Sklad zahradního nářadí je doplňkovou stavbou

ke stavbě rodinného domu na pozemku 1948/3 v katastrálním území Stodůlky a je tedy

v souladu s funkčním využitím, které v uvedené ploše čistě obytné připouští vyhláška o

závazné části územního plánu sídelního města hlavního města Prahy.

Pokud žalobci namítali, že došlo ke zhoršení pohody bydlení zejména, že předmětná

stavba nesplňuje požadavky hygienické a veterinární, neboť účelem užívání stavby je kurník a

králíkárna, pak žalovaný uvedl, že účel užívání předmětné stavby, včetně přistavěné části byl

určen dodatečným povolení jako sklad pro zahradní nářadí. V odvoláním napadeném

rozhodnutí stavebního úřadu je uvedeno, že stavba po kolaudaci nebude sloužit jako

doplňková stavba pro chovatelství. Stavební úřad dospěl provedeným řízením o odstranění

stavby k závěru, že předmětná stavba rodinného domu je v souladu s veřejným zájmem, jehož

základní hlediska jsou demonstrativně uvedena v ustanovení § 88 odst.1 písm.b) stavebního

zákona z roku 1976 a předmětnou stavbu skladu pro zahradní nářadí při rodinném domě

stavebníků napadeným rozhodnutím dodatečně povolil. Žalovaný má za to, že bylo

pravomocně rozhodnuto o povolení výjimky z odstupových vzdáleností, čímž byla odstraněna

pokračování 5

další překážka, která by v souladu s ustanovením § 88 odst.1 písm.b) stavebního zákona stavebnímu úřadu bránila ve vydání napadeného rozhodnutí.

Městský soud v Praze vyrozuměl podle ustanovení

Sb., , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) osoby, které byly

přímo dotčeny ve svých právech a povinnostech vydáním napadeného rozhodnutí nebo ty,

které mohou být přímo dotčeny jeho zrušením nebo vydáním podle návrhu výroku rozhodnutí

soudu. Na výzvu ze dne 20.10.2010 uplatnil dne 4.11.2010 právo osoby zúčastněné na řízení

pan J. K., který se však na výslovnou výzvu soudu k předmětu sporu ve lhůtě stanovené

soudem nevyjádřil.

Průběh správního řízení před správními úřady obou stupňů je dostatečně zřejmý

z přehledu, vypracovaného v podané žalobě žalobcem a odpovídá i popisu rozhodných

skutkových okolností tak, jak je ve svém vyjádření uvedl žalovaný odvolací správní úřad.

Ze spisového materiálu, předloženého Městskému soudu v Praze, vyplynulo, že

stavební odbor Úřadu městské části Praha 13 vydal dne 3.6.2009 rozhodnutí č.j.: VYS

892/07/Ro, kterým podle ustanovení stavebního

dodatečně povolil stavbu plnící doplňkovou funkci k rodinnému bydlení – sklad zahradního

nářadí v Praze 5 Stodůlkách, u rodinného domku 797 v ulici Na Dolnici 53, na pozemku

parc.č. 1948/2, v katastr.území Stodůlky. Žalobkyně Mgr.H. H. napadla uvedené rozhodnutí

odvoláním, v němž poukázala na to, že stavebník nedoložil všechny požadované podklady a

doklady vyžádané stavebním úřadem, neboť část stavby je realizována pro chov domácího

zvířectva jako králíkárna, napadené rozhodnutí tuto skutečnost vyvrací. Dále odvolatelka

namítla nezákonnost rozhodnutí při vydání dodatečného povolení výjimky z odstupových

vzdáleností.

Žalovaný odvolací správní úřad rozhodl o odvolání žalobou napadeným rozhodnutím,

odvolání zamítl jako nedůvodné a napadené rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil se závěrem,

že z předloženého spisového materiálu vyplývá, že předmětná stavba se nachází na pozemku

parc. č. 1948/2 v katastrálním území Stodůlky, který je v ploše určené dle výkresu č.4

územního plánu sídelního útvaru hlavního města Prahy určen pro funkční využití polyfunkční

území, kategorie obytná, území čistě obytné. Sklad zahradního nářadí je doplňkovou stavbou

ke stavbě rodinného domu a je v souladu s funkčním využitím. Pro umístění předmětné

stavby na hranici s pozemkem žalobců parc.č. 1946 v katastr.území Stodůlky a pro umístění

ve vzdálenosti 1,17 m od hranice s pozemkem parc.č. 1947/1 v katastr.území Stodůlky byla

pravomocným rozhodnutím stavebního úřadu povolena výjimka z odstupových vzdáleností,

rozhodnutí nabylo právní moci dne 1.8.2008.

Odvolací správní úřad dospěl spolu se stavebním úřadem k závěru, že předmětná

stavba rodinného domu je v souladu s veřejným zájmem, jehož základní hlediska jsou

demonstrativně uvedena v ustanovení § 88 odst.1 písm.b) stavebního zákona. Předmětnou

stavbu skladu pro zahradní nářadí při rodinném domě stavebníků bylo proto možno dodatečně

povolit, když odvolací správní úřad neshledal v postupu stavebního úřadu žádná závažná

pochybení.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející

řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané

žalobě a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

pokračování 6

vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení ). Vzhledem k tomu, že žádný

z účastníků řízení výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i

žalovaný správní úřad svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé

bez nařízení ústního jednání. Proto soud postupoval podle ustanovení odt. 1 a o po

podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc soud posoudil takto:

V prvé řadě soud zkoumal otázku, zda v případě obou žalobců byly splněny zákonem

stanovené podmínky, za nichž může soud přezkoumat ve správním soudnictví pravomocné

rozhodnutí žalovaného odvolacího správního úřadu (podmínky řízení), přitom dospěl

k závěru, že tomu tak není.

Podle ustanovení nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve

správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných

prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Napadené rozhodnutí bylo vydáno podle zákona č.

, o územním plánování a stavebním řádu, ve spojení s ustanoveními zákona

č. , , ve spojení s ustanovením zákona č.

, „nového“ . Podle uvedené právní úpravy lze podat proti

rozhodnutí o dodatečném povolení stavby řádný opravný prostředek a to odvolání.

Ze spisového materiálu správního úřadu je zřejmé, že proti rozhodnutí stavebního

odboru Úřadu městské části Praha 13 ze dne 3.6.2009, č.j. VYS 892/07/Ro, podala odvolání

pouze žalobkyně Mgr.H. H. a nikoli žalobce Mgr.Ing.M. H., PhD. V daném případě lze

uzavřít, že tento žalobce žádný opravný prostředek proti rozhodnutí správního úřadu prvého

stupně nepodal, ačkoli byl správním orgánem v odůvodnění jeho rozhodnutí o možnosti

podání odvolání řádně poučen.

Podle ustanovení nestanoví-li tento zákon jinak, soud

usnesením odmítne návrh, jestliže byl podán osobou k tomu zjevně neoprávněnou. Podle

ustanovení je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné

opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon. Soud na

základě výše uvedeného dospěl k závěru, že v případě žaloby pana Mgr.Ing.M. H., PhD.,

nejsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro rozhodnutí o žalobě samé a proto soud

rozhodl, jak ve výroku pod bodem I tohoto rozsudku uvedeno.

O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem Mgr.Ing.M. H., PhD. a žalovaným

rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo

na náhradu nákladů řízení, jestliže byla žaloba odmítnuta.

Žalobní námitky, vznesené v podané žalobě, tak soud posoudil na základě žaloby

žalobkyně Mgr.H. H.

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala přezkoumání a zrušení rozhodnutí

žalovaného odvolacího správního úřadu, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobkyně Mgr.H.

H. proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 13, stavebního odboru ze dne 3.6.2009, o

dodatečném povolení „Stavby, plnící doplňkovou funkci k rodinnému bydlení – skladu

zahradního nářadí na pozemku parc. č. 1948/2 v katastrálním území Stodůlky.“

Správní soudnictví je institutem, který slouží k zajištění právní ochrany fyzických a právnických osob, které byly rozhodnutím správního orgánu zkráceny na svých subjektivních

pokračování 7

právech. Proto žaloba proti rozhodnutí správního orgánu musí obsahovat nejen tvrzení o tom,

že žalobce byl zkrácen na svých právech, ale i specifikaci toho, jakým porušením zákona

v napadeném rozhodnutí byl žalobce na svých právech zkrácen, tedy uvedení důvodů, z nichž

žalobce považuje rozhodnutí správního orgánu za nezákonné.

Možnost napadení pravomocného správního rozhodnutí a zejména možnost jeho

zrušení soudem je bezesporu určitým zásahem do principu právní jistoty. Proto zákon stanoví,

že žalobce může namítat jen tu nezákonnost rozhodnutí, kterou byl zkrácen na svých právech,

přičemž zkrácením na právech je pak nutno rozumět nejen zkrácení na právech hmotných, ale

i na právech procesních (ustanovení ).

Podle ustanovení stavebního stavební úřad

nařídí vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavené bez

stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud

stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací

dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky na

výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a

jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a

předloží podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu

jako k žádosti o stavební povolení.

Podle ustanovení stavebního není-li výslovně stanoveno

jinak, vztahují se na řízení podle tohoto zákona obecné předpisy o správním řízení, tj. zákon č.

, o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

Podle výše uvedeného právního ustanovení stavební úřad nařídí vlastníku stavby nebo

zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavených bez stavebního povolení či ohlášení

nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí, pokud stavebník prokáže, že stavba je v

souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry

územního plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky

na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a jestliže stavebník v řízení o odstranění

stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží podklady a doklady vyžádané

stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako k žádosti o stavební povolení.

Pojem „veřejný zájem“ je formulován - byť příkladným výčtem – v ustanovení § 88

odst.1 písm.b/ stavebního zákona. Odstranění stavby se nenařídí tam, kde stavebník doloží, že

stavba je v souladu zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního

plánování, obecnými technickými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavbu

a zájmy chráněnými zvláštními předpisy. I v případě splnění těchto zákonem formulovaných

podmínek však v případě dodatečného povolení stavby musejí být respektována práva a

právem chráněné zájmy účastníků stavebního řízení a tato podmínka v případě žalobce

splněna nebyla, jak vyplývá z obsahu správního spisu. Ani obecný nedostatek sportovišť sám

o sobě neznamená, že je ve veřejném zájmu, aby žalobce mohl provozovat předmětnou

stavbu, postavenou bez platného stavebního povolení.

Podle ustanovení , o územním plánování a

stavebním řádu (stavebního zákona) a podle ustanovení odstavce 1

Sb., , se správní orgány rozhodující o dodatečném povolení stavby (včetně

řízení o podaném odvolání) byly povinny řídit ustanovením , o

pokračování 8

územním plánování a stavebním řádu (dále též stavební zákon ve znění účinném do

31.12.2006), přičemž podle ustanovení § 140 tohoto zákona se na řízení podle tohoto zákona

vztahují obecné předpisy o správním řízení, tj. v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí

podle uvedených přechodných ustanovení , o správním řízení (správní

řád ve znění účinném do dne 31.12.2005).

Podle ustanovení č. je správní orgán

povinen v odůvodnění rozhodnutí uvést, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými

úvahami byl veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých

rozhodoval. Stejné podmínky pak platí i pro odůvodnění rozhodnutí odvolacího orgánu podle

ustanovení č.

V prvé řadě však považuje Městský soud v Praze za nezbytné uvést, že podle

ustanovení je jednou z podstatných náležitostí žaloby podané ve věci tzv.

správního soudnictví uvedení žalobních bodů tzn. uvedení toho, z jakých skutkových a

právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné. Podle druhého

odstavce uvedeného ustanovení rozšířit žalobu o další žalobní body lze jen ve lhůtě pro

podání žaloby (tzn. ve lhůtě dvou měsíců od doby, kdy bylo rozhodnutí žalobci oznámeno

doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li

zvláštní zákon lhůtu jinou). Z uvedených ustanovení vyplývá, že soud může napadené

rozhodnutí v tomto případě přezkoumat pouze se zřetelem ke skutečnostem, které žalobce

v podané žalobě výslovně uvedl, neboť následně žaloba ve lhůtě pro její podání k soudu

doplňována nebyla a k doplněním a upřesněním žaloby po uplynutí uvedené lhůty (včetně

uvádění nových skutečností při ústním jednání u soudu) již soud přihlédnout nemohl.

Žaloba – tak jak byla žalobkyní formulována – je podle názoru soudu na samé hranici,

která ještě umožňuje soudu konkrétní, věcný a srozumitelný přezkum napadeného rozhodnutí.

Značně obsáhlý a souvislý text žaloby, v němž lze jen obtížně jednoznačně určit, zda

namítané vady se vztahují k rozhodnutí správního úřadu prvého stupně nebo i k rozhodnutí

žalobou napadenému, případně zda se vůbec nevztahují na rozhodnutí již v minulosti

pravomocně ukončená, zda a jaké konkrétní vady prvoinstančního rozhodnutí byly žalobcem

vytknuty v odvolání a jak s nimi naložil odvolací správní úřad, to vše umožnilo Městskému

soudu provést přezkum žalobou napadeného rozhodnutí do jisté míry obecným způsobem

vyjma těch námitek, které svojí určitostí a srozumitelností byly způsobilé k tomu, aby se jimi

soud zabýval podrobně a individuálně.

Městský soud v Praze přisvědčil žalobní námitce, v níž žalobkyně namítala, že

odůvodnění rozhodnutí magistrátu je velmi obecné a de facto pouze bez dalšího přebírá

závěry stavebního úřadu, aniž by odvolací orgán řádně prověřil skutkovou podstatu věci a

zohlednil žalobci tvrzené nesrovnalosti v dokumentaci s porovnáním s faktickým stavem. Ve

velmi omezeném rozsahu se odvolací správní úřad vypořádal s námitkami žalobkyně a ani

stavební úřad v rozhodnutí správního úřadu prvého stupně se dostatečně nezabýval a

nevypořádal se zcela konkrétními, určitými a srozumitelně vyjádřenými námitkami žalobkyně

ohledně otázky, nakolik byly v posuzovaném případě splněny podmínky pro dodatečné

povolení předmětné stavby. Lze rovněž souhlasit se závěrem žalobkyně, že žalovaný odvolací

správní úřad – když už ne přímo ignoroval – pak se minimálně vypořádal s obsahem svých

předchozích rozhodnutí ve věci za situace, kdy poměry se nijak nezměnily, naopak ve

srovnání s původní drobnou stavbou skladu zahradního nářadí se zásadně zhoršily. Odvolací

argumentace byla žalovaným vypořádána pouze odkazem na to, že bylo pravomocně

pokračování 9

rozhodnuto o povolení výjimky z dodržení odstupových vzdáleností a že předmětná stavba

(podle účelu uvedeného v žádosti a nikoli podle skutečně objektivně zjištěného stavu)

odpovídá územního plánu, platnému a účinnému v době vydání napadeného rozhodnutí.

Takové vypořádání soud považuje za nedostatečné a má za to, že tato vada mohla mít za

následek vydání nesprávného rozhodnutí ve věci samé.

Obdobně soud v odůvodnění rozhodnutí správních úřadů obou stupňů postrádá

vypořádání se s podmínkami pro dodatečné povolení stavby podle ustanovení § 88 odstavec 1

písm.b) stavebního zákona z roku 1976 ohledně existence veřejného zájmu, tedy v jakých

konkrétních skutkových či právních okolnostech správní úřady spatřují soulad umístění

stavby skladu zahradního nářadí o konkrétních rozměrech a s přihlédnutím ke zjištěným

místním podmínkám v dané lokalitě s veřejným zájmem, zejména s ohledem na tvrzený účel

stavby. Podle názoru soudu je v řízení o dodatečném povolení stavby na stavebníkovi, aby

prokázal existenci veřejného zájmu na povolení stavby a na stavebním úřadu je, aby

v odůvodnění svého rozhodnutí náležitě zhodnotil, proč je předmětná stavba s ohledem na

skutečný způsob jejího využívání stavbou, kterou lze výjimečně s ohledem na konkrétní

poměry v daném území umístit a proč je taková stavba v souladu s veřejným zájmem.

Soud považuje rovněž za potřebné zdůraznit, že správní úřad musí provést i vlastní

úvahu zejména o tom, že vzhledem k namítanému skutečnému využívání povolované stavby

nepostačí pouze argumentace obsahem žádosti o dodatečné povolení stavby a v ní popsaným

účelem stavby, ale správní úřad je povinen v odůvodnění rozhodnutí o dodatečném povolení

stavby zhodnotit i faktický a skutečný způsob využití povolované stavby, to vše

s přihlédnutím ke skutečnosti, že předmětné území má podle stávajícího územního plánu

charakter čistě obytného území. Rovněž takovou úvahu – ve vztahu k požadavku zjištění co

nejúplnějšího skutkového stavu, o němž nejsou důvodné pochybnosti - odůvodnění

napadeného rozhodnutí postrádá.

Protože žalobou napadené rozhodnutí takové náležité odůvodnění splnění zákonem

formulovaných podmínek, za nichž lze dodatečně povolit stavbu, neobsahuje, postupoval

městský soud podle ustanovení a napadené rozhodnutí zrušil pro

nepřezkoumatelnost, spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí a postupoval podle

ustanovení , podle něhož zruší-li soud rozhodnutí, vysloví současně, že

se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení. V tomto řízení bude na žalovaném správním

orgánu, aby se znovu zabýval odvoláním žalobce a jeho obranou, uplatněnou ve správním

řízení. V intencích shora uvedeného žalovaný správní úřad znovu rozhodne o odvolání a

znovu posoudí, zda a z jakých zákonných důvodů lze učinit závěr o splnění či nesplnění

zákonem stanovených podmínek, za nichž lze žadateli dodatečně povolit stavbu tenisového

kurtu a přitom je žalovaném, aby dbal na to, že jeho rozhodnutí bude mít náležitosti

požadované obecně závaznými právními předpisy. Správní orgány jsou vázány právním

názorem soudu (ustanovení ).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanoveními Ve věci

úspěšné žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému

správnímu úřadu. Náhrada nákladů řízení představuje v dané věci zaplacený soudní poplatek

z podané žaloby v částce 2.000,-Kč a dále odměna právní zástupkyně JUDr.Jitky Stržínkové

Kvěchové, advokátky a její hotové výdaje. Mimosmluvní odměna v daném případě činí dva

úkony právní služby po 2.100,-Kč (převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby) podle

ustanovení § 6, § 7, § 9 a § 11 odst. 1 advokátního tarifu a třikrát režijní paušál po 300,-Kč za

pokračování 10

náhradu hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, ve znění účinném

v době konání úkonů právní služby. Celková výše přiznaných nákladů řízení tak činí 6.800,-

Kč, jejichž povinnost k náhradě soud přiznal proti žalovanému k rukám právní zástupkyně

žalobkyně ve třicetidenní lhůtě k plnění.

Pokud jde o náklady řízení, které vznikly osobě zúčastněné na řízení, soud dospěl

k závěru, že v dané věci nejsou dány předpoklady pro rozhodnutí soudu o jejich náhradě.

Podle ustanovení má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch

nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinností, kterou jí soud uložil.

V posuzované věci soud osobě zúčastněné na řízení žádnou povinnost v řízení nestanovil,

pouze dal J. K. možnost uplatnit jejich právo v probíhajícím řízení.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29.května 2013

JUDr. Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu