Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
62 A 61/2012 - 48.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 A 61/2012 - 48
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]62A 61/2012-48
U S N E S E N Í
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davi da
Rause, Ph.D. a soudc ů Mgr. Petra Šebka a JUDr. Jany Kubeno vé v pr ávní věci
žalobce: Vi nařství pod Martinkou, s.r.o., se sídlem Br no, Fr ancouzs ká 375/41, proti
žalovanému: St átní zeměděl ská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát, se
sídlem Brno, Květ ná 15, o žalobě proti rozhodnutí ústřední ho inspektorátu Státní
zemědělské a potravinářské inspekce č. j. BH928-2/23/9/2012-SŘ ze dne 16. 5. 2012,
t a k t o :
I. Řízení se zastavuje.
II. Žalovaný je po vi nen zaplatit žalobci na náhr adě nákladů řízení částku 3 000,-
Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobce po dal zdejšímu soudu žalobu proti rozhodnutí žalo vané ho č. j.
BH928-2/23/9/2012-SŘ ze dne 16. 5. 2012.
V průběhu řízení, přípisem ze dne 8. 10. 2012, žalovaný zdejšímu soudu sdělil
svůj záměr uspokojit žalobce po podání žaloby tím, že své rozhodnutí, proti kterému
směřuje žalo ba, postupem po dle § 153 záko na č. 500/2004 Sb., správního ř ádu, ve
zně ní pozdějších předpisů (dále jen „s pr ávní řád“), zruší.
Žalovanému tedy byla po dle § 62 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen „s. ř. s.“) , stano ve na lhůta 30 dnů ode
dne doručení tohoto usnesení k tomu, aby postupoval tak, jak ve svém sdělení záměru
uspokojit žalobce aví zo val, tedy aby rozhodnutí, proti kterému žaloba směřuje, sám
zrušil – tedy aby vydal zrušující rozhodnutí a oznámil je žalobci; dále bylo
žalovanému v souladu s § 62 odst. 2 s.ř.s. uloženo, aby vydání tako vé ho rozhodnutí
v uve dené l hůtě oznámil i zdejšímu so udu.
Dne 15.11.2012 bylo zdejšímu soudu doručeno oznámení o vydání zrušujícího
rozhodnutí žalo vaným postupem dle § 153 odst. 1 správního řádu. Toto rozhodnutí
bylo ro vněž zasláno žalobci.
Žalobce v reakci na výzvu soudu dle § 62 odst. 3 s. ř. s., zda se cítí uspokojen
vydáním rozhodnutí, uve dl, že vydáním zrušujícího rozhodnutí ne byl uspokojen
v plném rozsahu, a sice z toho důvodu, že žalo vaný rozhodnutí zrušil jen na základě
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 62A 61/2012
jednoho ze žalobních bo dů a ostatními se již nezabýval. Žalo bce rovněž zpochybnil zákonnost tohoto zrušujícího rozhodnutí.
Podle § 62 odst. 1 s. ř. s. je možné, aby žalovaný ještě před tím než soud
rozhodne vydal no vé rozhodnutí ne bo opatření, popřípadě pro ve dl jiný úkon, jímž
navrhovatele uspokojí, nezasáhne-li tímto postupem pr áva nebo po vi nnosti třetích
osob. Svůj záměr navr ho vatele uspokojit sdělí správní orgán soudu a vyžádá si správní
spisy, po kud je již soudu předložil. Podle § 62 odst. 2 s. ř. s. předseda senátu stano ví
lhůtu, v níž je třeba rozhodnutí vydat, opatření nebo úko n pro vést a oznámit je
navrhovateli i soudu; uplyne-li tato lhůt a marně, pokračuje soud v řízení. Podle § 62
odst. 3 s. ř. s. vyzve předseda senátu navr ho vatele, aby se ve st ano ve né lhůtě vyjádřil,
zda je postupem správního orgánu uspokojen. Zmeškání této lhůty nelze prominout.
Podle § 62 odst. 4 s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví , sdělí-li navrhovatel, že je
uspokojen. Soud řízení zastaví i tehdy, ne vyj ádří-li se takto navr ho vatel ve stano vené
lhůtě, jestliže ze všech okolností případu je zřejmé, že k jeho uspokojení došlo.
Podle zdejšího soudu je třeba rozlišovat účel a smysl činnosti státní správy na
straně jedné a správních soudů na straně druhé a vyc házet z principu subsidiarity.
Zatímco v případě činnosti správních orgánů dochází k faktické realizaci moci
výkonné, soud tuto činnost v jednotlivýc h případech pouze kontroluje, přezkoumává a
zasahuje tam, kde již není mo žné zasáhnout správními orgány, ať už na základě
využití opravných prostředků osobou, která se cítí být dotčena postupem správních
orgánů, ne bo z moci úřední, kterou jsou orgány státní správy nadány. Kontrolní a
přezkumná činnost správních soudů, vzt aže no na pr ávě posuzovanou věc, spočívá
v tom, že správní soud přezkoumává zákonnost napadených rozhodnutí a v rámci toho
poskytuje ochranu veřejným subjektivním právům ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s., po kud
shledá, že žalobce byl rozhodnutím spr ávní ho orgánu dotčen na s vých subjektivních
veřejných právech. Soudu je vříze ní podle § 65 a násl. s.ř.s. umožněno na základě
kas ační ho principu pouze rozhodnutí orgánu veřejné správy zrušit (není-li žaloba
zamítána), nikoli vš ak toto rozhodnutí jakkoli měnit a rozhodovat tak fakticky namísto
správního orgánu, jak připouští (a ukládá) předepsaný postup po dle části páté zákona
č. 99/1963 Sb., obč ans kého soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
Ochrana podle soudního řádu spr ávní ho je tak po važo vána za subsidiární ve
vzt ahu k činnosti jiných orgánů veřejné správy. Pokud lze stejného účinku dosáhnout
jinou činností orgánů veřejné správy, tu správního orgánu, so ud tuto ochranu
neposkytne. Jinými slo vy, po kud by v konkrétním případě byla zajištěna ochrana
veřejných subjektivních práv jinými orgány veřejné správy než soudy rozhodujícími
ve s právní m soudnict ví, například v r ámci rozhodnutí správního orgánu vydaného
v přezkumném řízení, nejen že zde z pohledu doktrinálního neexistuje veřejná potřeba
o dané věci rozhodovat, ale s právní m soudům to ani nepřísluší. Není třeba jejich
zás ahu za situace, kdy důsledky, pro které byla po dána žaloba proti rozhodnutí
správního orgánu, již nepůsobí, ne boť rozhodnutí s právní ho orgánu již bylo zrušeno.
V konkrétním případě bylo vydáno žalovaným v rámci přezkumného řízení
rozhodnutí č. j. BH928-12/23/9/2012-SŘ ze dne 15. 11. 2012, kterým bylo zrušeno
rozhodnutí napadené žalobou. V tomto rozhodnutí dospěl žalo vaný k závěr u, že skutek
ve smyslu § 27 odst. 4 písm. a) bodu 5 záko na č. 321/2004 Sb., o vi nohr adnict ví a
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 62A 61/2012
vi nařst ví a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů o vino hradnict ví, jehož
spáchání bylo v napadeném rozhodnutí de klaro váno, přitom bylo do vo zeno, že jde o
správní delikt, se nestal.
Pokud žalovaný napadené rozhodnutí zrušil vr ámci přezkumného řízení, a to
z toho důvo du, že skutek, který zakládal odpo vě dnost žalobce za správní delikt, se
vůbec nestal, uspokojil tím žalobce v rozhodnutí vydaném v přezkumném řízení
způsobem nej více vyhovujícím žalobci. Příznivější závěr pro žalobce by nemohl
plynout ani z případného rozsudku soudu, pokud by shledal důvodnost žaloby. Soud
totiž nemůže do vo dit, že by žalobce mohl v říze ní o jeho žalobě proti napadenému a
následně zrušenému ro zho dnutí uspokojit více, než jak učinil sám žalovaný, když
napade né rozhodnutí zrušil pro tak podstatný důvo d, jakým je zjištění, že se skutek
vůbec nestal. Pokud by totiž řízení u zdejšího soudu nadále probíhalo a zdejší soud by
při meritorním projednání žaloby dospěl k závěru, že se skutek, kterým měl žalo bce
spáchat správní delikt, nestal, rozhodnutí žalovaného by bylo zrušeno. Celá procedura
ochrany žalobce by se tak ve skutečnosti jen prodlužovala. Tako vý postup by byl
neefekti vní a neměl by ani v jakémkoli ohledu pří zni vější vli v na ochranu
subjektivních pr áv žalobce.
Navíc soud by tak postupoval v rozporu se zás ado u subsidiarity, podle níž,
jednoduše řečeno, má soud zasahovat t am, kde odpovídající způsobem dří ve nezasáhl
jiný orgán veřejné správy – tu správní orgán. Závěr o tom, že se vůbec nestal skutek, o
který se opírá napadené rozhodnutí, je přitom z palety možných důvo dů pro zrušení
napadeného rozhodnutí důvo dem s nad nejpodstatnějším – a pro žalobce tedy
nejpříznivějším; to, že bylo shledáno samotným žalovaným, že se žalobce vůbec
nedopustil skut ku uve dené ho v napadeném rozhodnutí, je esenciálním závěrem pro
posouzení vi ny žalobce, te dy pro do voze ní jeho o dpo vě dnosti za správní delikt.
Soud souhlasí se žalobcem, že rozhodnutí bylo zrušeno jen z jediného důvo du,
který coby žalobní bod žalobce namítal v žalobě. Na dr uho u stranu ne ní mo žno
odhlížet od významnosti tohoto důvodu a jeho vli vu na žalobcovu o dpo vědnost za
spáchání správního deliktu, jak je uve deno s hora. Tuto skutečnost je zapotřebí také
reflektovat.
Tr vá-li žalobce fakticky na tom, aby se soud ve vzt ahu k již zrušenému
rozhodnutí zabýval dalšími jeho vadami, vyvolávajícími nezákonnost, když t vr dí, že
napade né rozhodnutí bylo zrušeno jen z je diného důvo du, což nemělo žalo bce
uspokojit, jde o situaci velmi obdobnou tako vé situaci, kdy by žalobce svojí žalobou u
soudu již od počátku požadoval ochranu s vým subjektivním veřejným právům nikoli
z důvodu nesprávného výroku, ale pouze z důvo dů rozhodnutí. Jednoduše řečeno,
žalo bce by nezpochybňoval dopad rozhodnutí do jeho pr ávní sféry, ale pouze důvo dy.
Ochrana podle § 65 a násl. s. ř. s. pouze ve vzt ahu k důvodům rozhodnutí je vyloučena
a t ako vá žaloba by byl a jako nepřípustná dle § 68 odst. 1 písm. d) s. ř. s ve spojení
s § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nut ně odmítnuta.
Navíc nelze pře hlédno ut, že i soudu by mohl ke zrušení napadeného rozhodnutí v říze ní po dle § 65 a násl. s.ř.s. stačit jediný důvo d – ke zrušení napadeného
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 62A 61/2012
rozhodnutí by tedy stačila důvodnost jediného žalobního bodu, byť by jich žalobce ve
své žalobě namítal více.
Ze shora uve dených nosných důvodů tedy soud dospěl k závěru, že i přes
subjektivní pohled žalobce, že uspokojen nebyl, objektivně vzato k jeho plnému
uspokojení došlo.
Žalovaný vydal v soude m určené lhůtě rozhodnutí, jehož cílem bylo uspokojení
žalo bce – a tento cíl byl také naplněn. Žalobce se ve stano ve né lhůtě vyj ádřil s tím, že
tímto rozhodnutím ne byl uspokojen, neboť žalovaný vydal výro k zrušujícího
rozhodnutí pouze na zákl adě jednoho ze žalobních bodů žalobce a dalšími žalobními
body se nezabýval a nevypořádal se s nimi.
Ustano ve ní § 62 odst. 4 s.ř.s. umožňuje, aby v případě, že se žalobce výslo vně
nevyjádří, že „je uspokojen“, soud sám posoudil, zda k jeho uspokojení došlo či nikoli
(shodný výklad in: Vladimír Vopálka, Vladimír Mikule, Věra Šimůnková, Miloslav
Šolín Soudní řád správní, 1. vydání. Praha: 2004, s. 143 – 144). Soud dospěl k závěr u,
že žalo bce objektivně vzato uspokojen byl, ne boť žalovaný v rámci přezkumného
řízení vyho věl v plné m rozsahu žalobci v jeho požadavku na zrušení rozhodnutí, který
byl obs aže n v žalobě. Z tohoto důvo du zdejší soud řízení o žalobě po dle § 62 odst. 4
vět y druhé s.ř.s. zastavil.
K zast ave ní řízení došlo pro uspokojení žalobce, a tedy zdejší soud podle § 60
odst. 3 vět y druhé přiznal žalobci proti žalovanému náhradu nákladů řízení. Z obs ahu
soudního spisu vyplynulo, že žalobci vznikly náklady na zaplacený soudní poplatek ve
výši 3 000,- Kč, k náhradě nákladů v této výši tedy žalovaného zavázal.
Takto bylo za shora popsaného s kut ko vého stavu rozhodnuto o náhradě
veš kerých nákladů ve prospěch žalobce, nebyl proto prostor k aplikaci § 10 odst. 3 a 5
zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů; tedy
nebylo rozho do váno o vrácení zaplaceného po plat ku.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kas ační stížnost ve lhůtě dvo u týdnů ode dne
jeho doručení. Kasač ní stížnost se podává ve dvo u ( více) vyhoto veníc h u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasač ní stížnosti rozhoduje
Nej vyšší správní soud.
Lhůta pro po dání kas ační stížnosti končí uplynutím dne, který se s vým
označením shoduje se dnem, který určil počátek l hůty ( den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den l hůty na sobotu, neděli ne bo s vátek, je posledním dnem l hůty
nejblíže následující praco vní den. Zmeškání lhůty k po dání kas ační stížnosti nelze
prominout.
Kasační stížnost lze podat po uze z důvodů uvede nýc h v § 103 odst. 1 s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 62A 61/2012
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advo kátem; to
neplatí, má-li stěžo vatel, jeho zaměstnanec ne bo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvl áštních zákonů
vyžadováno pro výkon advo kacie.
V Br ně dne 1.2.2013
JUDr. David Raus, P h.D., v.r .
předseda senátu
Za správnost vyhoto ve ní: Lucie Gazdo vá