Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ca 38/2009 - 54

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra

Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci

žalobkyně: R. M., proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, Vršovická 65,

Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č.j. 500/2084/503-21/08 ze dne 8. 12.

2008 a č.j. 500/1739/503-21/08 ze dne 23. 12. 2008,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí č.j. 500/2084/503-21/08 ze dne 8.

12. 2008 a č.j. 500/1739/503-21/08 ze dne 23. 12. 2008 se zrušují a věci se vracejí

žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2000,-

Kč, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

pokračování

O d ů v o d n ě n í

Žalobkyně se domáhala zrušení dvou shora označených rozhodnutí Ministerstva

životního prostředí.

Rozhodnutím č.j. 500/2084/503-21/08 ze dne 8. 12. 2008 žalovaný zamítl její

odvolání proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu

Praha č.j. ČIŽP/41/OOP/SR01/0805071.003/08/PVJ ze dne 31. 7. 2008, kterým bylo

žalobkyni podle , o ochraně volně žijících živočichů,

planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších opatřeních k ochraně

těchto druhů a o změně některých zákonů, zabaveno 100 ks exemplářů rostlin kaktusů

(Cactaceae) dovezených dne 22. 2. 2008 v poštovní zásilce z Bolivie na Celní úřad Praha

1, přičemž tento dovoz byl uskutečněn v rozporu s právem Evropského společenství,

neboť byly dovezeny bez dovozního povolení České republiky doprovázeného

vývozním povolením země původu.

Rozhodnutím č.j. 500/1739/503-21/08 ze dne 23. 12. 2008 žalovaný zamítl

odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního

inspektorátu Praha č.j. ČIŽP/41/OOP/PR01/080571.007/08/PVJ ze dne 31. 7. 2008 a

toto prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. Správní orgán I. stupně uznal žalobkyni

vinnou z přestupku podle , o ochraně volně

žijících živočichů¨, planě rostoucích rostlin regulováním obchodu s nimi a dalších

opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně některých zákonů, kterého se dopustila

tím, že dne 22. 2. 2008 dovezla z Bolivie do České republiky v poštovní zásilce 100 ks

exemplářů rostlin kaktusů v rozporu s právem Evropského společenství, neboť byly

dovezeny bez dovozního povolení České republiky doprovázeného vývozním povolením

země původu.

Odůvodnění obou rozhodnutí vycházejí z toho, že Česká inspekce životního

prostředí (dále jen „ČIŽP“) provedla dne 3. 3. 2008 kontrolu zásilky adresované paní R.

M., která obsahovala 100 ks živých exemplářů kaktusů rodu Sulcorebutia a nebyla

doprovázena ani vývozním, ani dovozním povolením, což odporuje normám nařízení

Rady (ES) č. 338/97. Žalobkyně na výzvu celního úřadu nechala provést dovozní

rostlinolékařskou kontrolu. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně závažně porušila

právní předpisy na ochranu planě rostoucích druhů rostlin, přičemž odmítl tvrzení

žalobkyně o tom, že kaktusy nedovezla. Na základě takto zjištěného stavu pak žalovaný

rozhodnutím ze dne 8. 12. 2008 potvrdil rozhodnutí ČIŽP o zabavení předmětných

kaktusů a rozhodnutím ze dne 23. 12. 2008 potvrdil rozhodnutí ČIŽP o uložení sankce za

přestupek podle

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobkyně namítla, že

rostlinolékařskou kontrolu nechala provést jen v důsledku pokynu celního úřadu, aniž

by věděla, co zásilka obsahuje, a že jí tato zásilka nepatří, dále že v průběhu správního

řízení byla porušena její procesní práva tím, že nebyla vyslechnuta, dále že napadené

rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť není doloženo, jaké rostliny byly z Bolívie

dovezeny a zda se na ně vztahuje ustanovení čl. 4 odst. 2 Nařízení Rady (ES) č. 338/97, a

konečně že ve výroku napadeného rozhodnutí není uveden druh a výměra sankce.

pokračování

Žalobkyně navrhla, aby soud obě napadená rozhodnutí zrušil a věci vrátil žalovanému

k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě setrval na svých právních i věcných závěrech a na

odůvodnění obou rozhodnutí. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho

vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že

žaloba je důvodná.

Žalobkyně především namítla, že dne 22. 2. 2008 obdržela z celního úřadu

vyrozumění o příchodu zásilky ze zahraničí a s výzvou k provedení rostlinolékařské

kontroly podle Této výzvy žalobkyně uposlechla a

nepředpokládala, že někdo zneužil její osoby a že její jednání na základě výzvy

správního orgánu bude podkladem ve správním řízení. Žalobkyně si byla vědoma toho,

oč je žádána, ale vzhledem ke svým osobním poměrům nemohla vědět, že jde o dovoz

rostlin podléhající zvláštnímu režimu, nemohla odmítat něco, o čem nebyla vůbec

informována a nemohla vědět, že jí zásilka nepatří, a vzdát se svých práv, aniž by věděla,

o co v konkrétním případě jde. S rostlinami neobchoduje a nezná legislativu upravující

dovoz a vývoz rostlin a nemohla vědět, že výzvou správního orgánu byla vyzvána

k protiprávnímu jednání.

V této souvislosti dále uvedla, že pěstuje jen pokojové rostliny, nikdy a nikde

s žádnými rostlinami neobchodoval, nevyvážela je ani nedovážela a není členem

rostlinářského spolku. V průběhu správního řízení uváděla, že rostliny v Bolívii

neobjednala a nedovezla, v zemi jejich původu nikdy nebyla a neví, kdo rostliny zaslal

na její adresu.

Žalovaný v odůvodnění obou napadených rozhodnutí uvedl, že spisová

dokumentace obsahuje doklady o tom, že po příchodu zásilky do České republiky se k ní

žalobkyně přihlásila, a to na základě výzvy České pošty, která byla doplněna sdělením

celního úřadu o tom, že podléhá celnímu řízení a že je nutno zajistit rostlinolékařskou

kontrolu. To žalobkyně zajistila a žalovaný nemohl přisvědčit její námitce, že rostliny

nedovezla. Pokud by se skutečně nejednalo o zásilku určenou žalobkyni, nebylo důvodu,

aby ona požádala o provedení rostlinolékařské kontroly a aby zásilka byla dále

odbavována celním úřadem. Jestliže žalobkyně neměla o zásilku zájem nebo zásilka

nebyla její, měla její převzetí ihned odmítnout a oznámit to celnímu úřadu. Polehčující

okolností tu není její tvrzení, že konala na základě výzvy celního orgánu a že provedla

pouze to, co po ní žádal; ze spisu nevyplývá, že by byla jakkoliv omezena způsobilost

žalobkyně k právním úkonům. Odvolací orgán nesouhlasil ani s tvrzením, že ze strany

žalobkyně došlo k záměně této zásilky s jinou, objednanou v Německu, neboť předmětná

zásilka byla řádně označena jak údajem o adresátu, tak o odesílateli i po zemi, odkud

byla vypravena. Ačkoliv žalobkyně tvrdí, že odesílatele nezná a že z Bolívie si dovoz

rostlin neobjednala, je zarážející, že odesílatel zná její přesnou adresu v České republice

a že žalobkyně brojí proti rozhodnutí o zabavení kaktusů.

Podle ust. , v platném znění, Inspekce

uloží pokutu až do výše 200 000 Kč fyzické osobě, která se dopustí přestupku tím, že

dováží, vyváží nebo zpětně vyváží exemplář do České republiky nebo z České republiky

pokračování 4 8Ca 38/2009

bez platného povolení nebo potvrzení vydaného podle práva Evropských společenství o

ochraně ohrožených druhů nebo podle tohoto zákona anebo s nepravým, padělaným

nebo neplatným povolením nebo potvrzením anebo povolením nebo potvrzením

pozměněným bez oprávnění vydaného vystavujícím orgánem.

Za dovoz ve smyslu citované normy je třeba považovat nejen situaci, kdy fyzická

osoba vlastními silami dováží exemplář rostliny či živočicha, který podléhá omezení

podle citovaného zákona, resp. podle Nařízení Rady (ES) č. 338/97, ale i případ, kdy si

takový exemplář nechá zaslat ze země mimo Evropské společenství, a kdy jej fyzicky

dopravuje třetí osoba, například držitel poštovní licence. V takovém případě je však

nutno, aby správní orgán mimo jakoukoliv pochybnost zjistil, že exemplář byl zaslán na

pokyn či objednávku tuzemského adresáta, nebo alespoň s jeho souhlasem.

V projednávané věci však taková nepochybná zjištění učiněna nebyla.

Jak správní orgán I. stupně, tak i žalovaný učinily závěr o tom, že žalobkyně

dovezla 100 exemplářů kaktusů z Bolívie jen na základě zjištění, že na její adresu došla

do České republiky poštovní zásilka obsahující tyto kaktusy, a že žalobkyně tuto zásilku

neodmítla, a navíc zajistila provedení rostlinolékařské kontroly jejího obsahu.

Podle názoru z těchto skutečností nelze spolehlivě vyvodit odpovědnost

žalobkyně za porušení Ze samotného faktu, že na její jméno byla

do ČR doručena zásilka, nelze bez pochybností dokázat, že si dovoz předmětných

kaktusů objednala nebo že s ním alespoň souhlasila. Základní překážkou pro vyvození

její odpovědnosti je skutečnost, že žalobkyni nebylo dokázáno, že by jí byl obsah zásilky

jakkoliv znám – přitom jedině tak by bylo možno mít za to, že je dáno její zavinění

alespoň nedbalostní. Z obsahu správního je zřejmé, že správnímu orgánu I. stupně byl

obsah zásilky znám nejpozději dne 3. 3. 2008, avšak nijak z něj nelze zjistit, kdy byla o

obsahu zásilky vyrozuměna žalobkyně, kdo jí o tom vyrozuměl a co konkrétně jí bylo o

zásilce a jejím obsahu sděleno. Za tohoto stavu věci není důkazem její viny ani to, že

vyhověla výzvě celního úřadu a zajistila provedení rostlinolékařské kontroly: pokud jí

nebyl obsah zásilky spolehlivě znám, nemá zajištění této kontroly žádnou relevanci.

Nadto ona výzva ostatně není ani ve spise založena a nelze tedy zjistit, jak byla

formulována a zda z ní mohla žalobkyně seznat, co je obsahem zásilky, a případně tedy

zásilku odmítnout.

V průběhu správního řízení pak žalobkyně konstantně uváděla, že obsah zásilky jí

nebyl znám, že jejich odesílatele nezná a především že si zaslání kaktusů z Bolívie

neobjednala (vize její písemná vyjádření ve spise, ústní vyjádření jejího zástupce a obsah

podaného odvolání). Soud musí konstatovat, že tato její obhajoba nikdy nebyla

vyvrácena. Za tohoto stavu věci je závěr žalovaného o tom, že žalobkyně dovezla

předmětné kaktusy, pouze spekulací. Odpovědnost fyzické osoby za porušení zákona č.

, které je přestupkem, však nelze vyvozovat na základě spekulací, ale jen

na základě náležitě zjištěného skutkového stavu. Pak ovšem nezbývá, než učinit závěr,

že vina žalobkyně nebyla ve správním řízení prokázána. Již jen z tohoto důvodu musel

soud žalobě vyhovět a obě napadená rozhodnutí zrušit: v rozhodnutí o uložení sankce

není vina žalobkyně prokázána a rozhodnutí o zabavení rostlin je pak bez důvodu

adresováno žalobkyni, ač její odpovědnost za dovoz není dokázána.

pokračování

Výše uvedený závěr soudu vychází též z jeho vyhodnocení další žalobní námitky,

spočívající v tvrzení, že protokol o výslechu svědka je jako důkaz absolutně neplatný,

protože výslech svědka npor. Ing. M. P. nebyl proveden v souladu s ust. § 138 odst. 4

a žalobkyně byla zkrácena na svých právech, neboť nebyla vyrozuměna

o konání výslechu a neměla možnost klást svědkovi otázky.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že správní orgán I. stupně provedl dne 18. 6.

2008 výslech npor. Ing. M. P., služebně zařazeného u Celního úřadu Praha, jenž byl

dotazován právě k tomu, jak byla žalobkyně vyrozuměna o předmětné zásilce a o jejím

obsahu.

Podle ust. odst. o provádění důkazů mimo ústní jednání

musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení. Tuto povinnost

nemá správní orgán vůči účastníkovi, který se vzdal práva účasti při dokazování.

Z obsahu správního spisu je zřejmé, že svědek npor. Ing. M. P. byl slyšen mimo

ústní jednání, pročež správní orgán byl povinen žalobkyni o provedení tohoto důkazu

včas vyrozumět, a umožnit jí případně účast při něm. Ze spisu však nelze zjistit, že by

správní orgán tuto zákonnou povinnost splnil, v důsledku čehož byl důkaz proveden

procesně nesprávným způsobem a tato vada řízení mohla mít vliv na zákonnost

napadeného rozhodnutí. Nelze totiž přehlédnout, že právě z výslechu tohoto svědka

mohly správní orgán čerpat informace podstatné pro závěr o tom, zda žalobkyně měla

podíl na dovozu předmětných kaktusů nebo nikoliv. Procesně vadně provedený výslech

však nelze jako důkaz použít a informace jím získané nejsou v řízení o přestupku

použitelné. Tato žalobní námitka je proto důvodná.

Soud však neakceptoval námitku ohledně porušení ustanovení článku II odst. 2

, a , když

správní orgány neprovedl výslech žalobkyně jako obviněné z přestupku a nahradil jej

pouze výpovědí zmocněnce, kterou zaznamenal do protokolu.

Ze správního spisu je zřejmé, že žalobkyně byla řádně vyzvána k účasti na ústním

jednání u správního orgánu I. stupně, kdy z první termínu jednání se dopisem ze dne 23.

4. 2008 omluvila, a při jednání v novém termínu dne 26. 5. 2008 se nechala zastoupit

panem Ing. R. M. Plná moc, kterou mu dne 22. 5. 2008 vystavila, jej plně zmocňovala

k tomu, aby se za ní vyjádřil ke všem skutečnostem, které jí jsou kladeny za vinu.

Nezbývá tedy než konstatovat, že žalobkyně se ze své vůle nezúčastnila jednání ve věci a

sama se vzdala možnosti vlastního vyjádření k předmětu řízení. Nadto je zřejmé, že

dopisem ze dne 3. 6. 2008 žalobkyně výslovně odsouhlasila vše, co její zástupce při

jednání u správního orgánu dne 26. 5. 2008 k věci uvedl.

Rovněž za nedůvodnou pak považoval soud námitku, spočívající v tvrzení, že ve

výroku rozhodnutí není uveden druh a výměra sankce, jen povinnost uhradit náklady

řízení. Jak je zřejmé ze správního spisu, o vině a o sankci rozhodl správní orgán I. stupně

rozhodnutím č.j. ČIŽP/41/OOP/PR01/080571.007/08/PVJ ze dne 31. 7. 2008, v jehož

výroku je uveden jak popis skutku, tak jeho právní kvalifikace, a též druh a výše uložené

sankce. Námitka žalobkyně je tedy neopodstatněná.

pokračování

Městský soud v Praze tedy po přezkoumání věci dospěl k závěru, že žaloba byla

podána důvodně, a proto podle ust. obě žalobou

napadená rozhodnutí zrušil a obě věci podle ust.

vrátil žalované k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 soudního řádu

správního, když žalobkyně měla ve věci plný úspěch a její náklady tvoří soudní poplatek

zaplacený z podané žaloby ve výši 2000,- Kč.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání podle ust. § 51 odst. 1 soudního řádu

správního.

P o u č e n í:

Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 27. února 2013

JUDr. Slavomír Novák, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Beranová