Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Az 7/2012 - 55

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Danou Černovskou v právní věci

žalobce: nezletilý U. N. K., zast. zákonným zástupcem: N. K., právně zast. Organizací pro

pomoc uprchlíkům se sídlem Praha 9, Kovářská 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra

České republiky se sídlem Praha 7, Nad Štolou 4, odbor azylové a migrační politiky, o

žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25.4.2012 č.j. OAM-116/LE-LE05-P10-2010,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného Ministerstva vnitra ČR,

odboru azylové a migrační politiky, ze dne 25.4.2012 č.j. OAM-116/LE-LE05-P10-2010,

kterým mu nebyla udělena mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona

č. , o azylu a změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších

předpisů, ( zákon o azylu ), ve znění pozdějších předpisů.

V podané žalobě bylo namítáno porušení ust. § 2 odst. 1 a 4, § 4 odst. 1, § 50 odst. 4 a

, . Dále bylo namítáno porušení ust. ,

a § 14a zákona o azylu, neboť dle žalobce jsou splněny podmínky pro udělení azylu a vztahují

se na něj tato ustanovení. Pokud jde o udělení humanitárního azylu, nebyla tato otázka řádně

posouzena.

V doplnění žaloby, které bylo zasláno poté, co byl žalobci ustanoven právní zástupce,

bylo uvedeno, že se zákonný zástupce žalobce především obává pokračování trestního stíhání

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 4Az 7/2012

rodičů otce žalobce, který byl jako funkcionář Ministerstva dopravy a spojů Kyrgyzstánu

propuštěn z ministerstva v roce 2006 a v roce 2008 obviněn z krádeže koní. Obava z návratu

je dána i tím, že otec žalobce byl politicky angažován. Toto vše by mohlo mít dopad také na

žalobce. Bylo rovněž poukázáno na to, že situace v Kyrgyzstánu není stabilní a museli by žít

v nestálém strachu, v obavě o budoucnost. Žalobce uvedl také, že se domnívá, že splňuje

podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany. Žalobce je toho

názoru, že by jeho vycestováním došlo k porušení mezinárodních závazků ČR, a to Úmluvy o

ochraně lidských práv a základních svobod článku 8, který zakotvuje právo na rodinný život.

K tomuto závěru dospěl žalobce s ohledem na to, že jeho matka i jeho bratr pobývají v ČR na

základě povolení k trvalému pobytu. Dle jeho názoru proto nebyla vzata v úvahu jeho rodinná

situace. V této souvislosti poukázal i na Úmluvu o právech dítěte z roku 1989 a dovodil, že by

právní důsledky rozhodnutí o neudělení doplňkové ochrany znamenaly v konkrétní situaci

žalobce porušení mezinárodních závazků ČR. Z uvedených důvodů proto navrhl, aby soud

napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

K žalobě se vyjádřil žalovaný a setrval na stanovisku, které zaujal v napadeném

rozhodnutí. Vyslovil nesouhlas s podanou žalobou a odkázal na odůvodnění napadeného

rozhodnutí. K námitce týkající se politických aktivit otce a děda žalobce uvedl, že považuje

tuto námitku za nepřijatelnou. Situace žalobcových příbuzných byla předmětem posuzování

v rámci samostatně vedených správních řízení o dvou žádostech žalobcova otce o

mezinárodní ochranu. V případě první žádosti žalobcova otce došlo k zamítnutí jeho žaloby a

v druhém případě mu rovněž nebyla mezinárodní ochrana udělena. V případě žádosti matky

žalobce a jeho staršího bratra byla věc posouzena Městským soudem v Praze zamítavými

rozsudky a následně Nejvyšší správní soud ( NSS ) odmítl jejich kasační stížnosti pro

nepřijatelnost. Matce i bratrovi žalobce byl následně v roce 2012 na území ČR povolen trvalý

pobyt. Z uvedeného vyplývá, že prosté opakování týchž důvodů v žalobě nemůže vést

žalovaného k jiným závěrům, než ke kterým již na základě dříve provedeného správního

řízení dospěl u rodinných příslušníků žalobce, podle nichž žalobce důvody své žádosti ve

vztahu k § 12 zákona o azylu odvozuje pro svůj nízký věk a místo dosavadního pobytu.

Žalovaný uvedl, že žalobce neodůvodnil, z jakých důvodů mu měl být udělen

humanitární azyl dle § 14 zákona o azylu. Stejně tak pokud jde o nestabilní situaci v zemi a

nejistou budoucnost, nelze dle žalovaného chápat tyto skutečnosti jako důvody azylově

relevantní, a to v souladu s ustálenou judikaturou NSS. Žalovaný poukázal na to, že je

v Kyrgyzstánu následně po roce 2010 stabilní situace. Žalovaný rovněž odkázal na stanovisko

NSS uvedené v rozhodnutí pod sp. zn. ze dne 30.9.2011, kde opakovaně bylo

vyjádřeno, že: „... smyslem práva azylu je poskytnout žadateli ochranu, nejde však o ochranu

před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu a nárok na udělení azylu vzniká zejména

z důvodů vypočtených v § 12 zákona. Právo azylu není univerzálním nástrojem pro

poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce nebo celé skupiny obyvatel.

Důvody pro poskytnutí azylu jsou zákonem vymezeny poměrně úzce a nepokrývají celou škálu

porušení lidských práv a svobod uznávaných v mezinárodním i vnitrostátním kontextu.

Institut azylu je aplikovatelný pouze v omezeném rozsahu pro pronásledování z uznaných

důvodů. Chráněna je pouze nejvlastnější existence lidské bytosti a práva a svobody s ní

spojené ( srov. rozsudek ze dne 14.9.2005 č.j. -46 ).“

K námitce týkající se porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod

žalovaný uvedl, že neudělení mezinárodní ochrany žalobci není překážkou k uspořádání

společného rodinného soužití na území ČR za předpokladu splnění zákonných podmínek.

Žalovaný si je vědom věku nezletilého žalobce a nezpochybňuje jeho závislost na rodičích.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 4Az 7/2012

Není však právě vzhledem k jeho věku přesvědčen o míře a stupni dosažené integrace v rámci

české společnosti. Poukázal na shodnou státní příslušnost všech členů rodiny a absenci

překážek jejich případného společného návratu, aniž by nicméně jakkoli předjímal jejich

budoucí rozhodnutí. S ohledem na pravomocně ukončené řízení o žádosti matky žalobce o

mezinárodní ochranu, která jí nebyla udělena, nepovažuje žalovaný za případné odkazovat

v žalobě na závažnost obtíží, které by tato poznala v zemi původu svého muže. V jejím

případě by se totiž jednalo o jí známé prostředí státu, z něhož oba manželé pocházejí. Obavy

žalobcovy matky byly nadto již před správním orgánem i soudy dostatečně posouzeny. Navíc

předmětem žalobou napadeného rozhodnutí není uložení správního vyhoštění a odkaz na

judikaturu Evropského soudu pro lidská práva zabývající se otázkou ukončení pobytu cizinců

se soukromými a rodinnými vazbami na území cizího státu je v daném případě irelevantní.

Neudělením mezinárodní ochrany nezletilému žalobci nedochází k porušení mezinárodních

závazků plynoucích z Úmluvy o právech dítěte z roku 1989 a nepředstavuje svévolný zásah

do rodinného či soukromého života dítěte, jak je žalobou vytýkáno. Žalovaný odkázal na

rozsudek NSS sp. zn. ze dne 24.2.2005, kde je upozorněno na specifika

azylové procedury a na možnosti, které k legalizaci pobytu skýtá zákon o pobytu cizinců.

Žalovaný považuje podanou žalobu za nedůvodnou, proto navrhl, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí

v mezích žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl

v době rozhodování správního orgánu podle a 2 , soudní

řád správní, ( dále ).

Soud ve věci rozhodl při jednání na žádost žalobce. Ze správního spisu zjistil, že

jménem nezletilého žalobce podala žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 12.5.2010 jeho

matka A. G. Uvedla, že nezletilý je státním příslušníkem Kyrgyzské republiky, kyrgyzské

národnosti, bez náboženského vyznání a narodil se na území ČR. Jeho zdravotní stav je dobrý.

O udělení mezinárodní ochrany pro syna žádala z toho důvodu, že Kyrgyzstán je dle jejího

mínění nebezpečný pro život její rodiny včetně dětí, je tam nestabilní politická a ekonomická

situace a korupce. Vyjádřila i obavu z odebrání dětí v případě návratu do Kyrgyzstánu.

Uvedla, že po tak dlouhém pobytu v zahraničí nebudou považovány za občany, a to i

vzhledem k faktu, že se nenahlásili na konzulátu Kyrgyzské republiky. Bylo poukázáno

rovněž i na trestní stíhání dědečka nezletilého, kdy z uvedeného důvodu by byli všichni

ohroženi.

Ze správního spisu vyplývá, že se žalovaný tímto tvrzením dostatečně zabýval,

vycházel z pohovoru zákonné zástupkyně žadatele o mezinárodní ochranu ( žalobce ). Vyšel i

z rozhodnutí, která byla vydána ve věci zákonné zástupkyně žalobce jeho matky A. G. i jeho

otce K. N. Měl rovněž k dispozici spisovou dokumentaci týkající se žalobcova bratra

nezletilého K. N. U.

Dospěl tak k závěru, že obavy žalobce z návratu do Kyrgyzstánu s ohledem na potíže

rodičů a prarodičů v zemi původu nejsou dány. Vyhodnotil tyto skutečnosti z pohledu ust.

§ 12 písm. a) i b) zákona o azylu. Zároveň vyšel i z informací o Kyrgyzstánu, které se týkaly

období podání žádosti. S těmito podklady se seznámila žalobcova matka a nenavrhla jejich

doplnění.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 4Az 7/2012

Žalovaný konstatoval, že nezletilý nebyl v Kyrgyzstánu pronásledován za uplatňování

politických práv a svobod ve smyslu ust. § 12 písm. a) zákona o azylu, neboť se narodil až po

příchodu rodičů na území ČR a na území země své státní příslušnosti nikdy nežil. S ohledem

na jeho věk nelze o uplatňování jeho politických práv a svobod objektivně ani uvažovat.

Žalovaný dospěl k tomu, že není dán důvod pro udělení mezinárodní ochrany v případě

žalobce ani dle § 12 písm. b) zákona o azylu, a to i s odkazem na situaci v zemi původu a

vyjádřené obavy o budoucnost nezletilého. Toto nelze posuzovat jako případnou hrozbu

pronásledování z důvodů taxativně vyjmenovaných v § 12 písm. b) zákona o azylu. Žalovaný

znovu vyhodnotil důvody, které uváděla matka žalobce ve své žádosti o udělení mezinárodní

ochrany i důvody, které byly uváděny v případě jeho nezletilého bratra i v případě otce.

S odkazem na řízení, která proběhla ve věci žádostí těchto rodinných příslušníků se závěrem,

že nesplňují podmínky pro udělení mezinárodní ochrany ve smyslu zákona o azylu,

vyhodnotil i situaci žalobcovu.

Bylo konstatováno, že žalobce nesplňuje ani podmínku pro udělení mezinárodní

ochrany dle § 13 odst. 1 zákona o azylu, kdy se v případě hodném zvláštního zřetele udělí

rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, azyl za účelem

sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn

důvod pro udělení azylu podle § 12. Bylo konstatováno, že v případě žalobce není tento

důvod dán. Soud podotýká, že žalobce ani nenamítal nesprávnost tohoto posouzení.

Pokud jde o posouzení možnosti udělit humanitární azyl podle § 14 zákona o azylu,

zabýval se žalovaný rodinnou situací žalobce, přihlédl k jeho věku a zdravotnímu stavu.

Konstatoval pak, že nenalezl v případě žalobce žádný zvláštního zřetele hodný důvod dle

uvedeného ustanovení zákona o azylu pro udělení azylu z humanitárních důvodů.

Žalovaný se zabýval rovněž posouzením otázky, zda je dán důvod pro udělení

doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí

podrobně rozebral žalobcem uvedené důvody, pro něž žádal udělení mezinárodní ochrany

v případě doplňkové ochrany. Zabýval se v této souvislosti i situací v Kyrgyzstánu a

konstatoval, že neshledal, že by žalobci v Kyrgyzstánu hrozilo uložení nebo vykonání trestu

smrti, nebo nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestu. Vyhodnotil

rovněž situaci v Kyrgyzstánu od roku 2010, kdy dle jeho názoru i když ekonomicky oslabený

Kyrgyzstán nelze označit za zemi s vyspělou demokracií, toto konstatování nicméně pro

posouzení nebezpečí vážné újmy v konkrétním případ nestačí. Mimo jiné konstatoval, že

v mezidobí došlo ke stabilizaci situace, i když nelze vyloučit různé lokální konflikty, k nimž

by mohlo docházet zejména na jihu země. V této souvislosti poukázal žalovaný na to, že nelze

automaticky bez přihlédnutí ke konkrétním aspektům případu bez dalšího udělit mezinárodní

ochranu všem osobám pocházejícím ze země s nižším či žádným stupněm demokracie či

z oblastí zmítanými ekonomickými a politickými problémy. Žalovaný dále uvedl, že

v případě nezletilého žalobce nelze ani předpokládat, že by se aktuálně do země původu

rodičů navracel, a to vzhledem k faktu, že zákonná zástupkyně žalobce i nezletilý bratr mají

na území ČR povolen trvalý pobyt. Zákonným zástupcům nic nebrání v tom, aby požádali o

úpravu pobytu žalobce na území ČR s ohledem na rodinné vazby obdobným způsobem

v rámci zákona o pobytu cizinců. Zároveň žalovaný uvedl, že žalobci nemůže hrozit vážné

ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního

nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, neboť Kyrgyzská republika se v současnosti nenachází

v žádné z uvedených situací.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 4Az 7/2012

Rovněž tak nebyl shledán důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 14b odst. 1

zákona o azylu, neboť rodinní příslušníci žalobce nepožívají doplňkové ochrany, takže podle

tohoto ustanovení nemohlo být postupováno.

Městský soud v Praze věc posoudil takto:

Námitky, které byly vzneseny v původní žalobě, byly pouze obecné s odkazem na

jednotlivá ustanovení a zákona o azylu. Nebylo uvedeno, z jakých důvodů se

žalobce domnívá, že k porušení těchto ustanovení došlo.

Soud se nedomnívá, že by žalovaný vydal rozhodnutí, aniž by zjistil stav věci, aby o

něm nebyly důvodné pochybnosti, jak žalobce v doplnění žaloby uvedl. Žalovaný se

podrobně zabýval otázkou žalobcovy rodiny z pohledu jejich tvrzení, že rodina byla v zemi

původu politicky angažovaná. Odkázal v této souvislosti na rozhodnutí ve věcech jejich

žádostí, kdy žádost matky žalobce A. G. vedená pod č.j. OAM-1330/VL-10-2006 byla

skončena rozhodnutím ze dne 21.2.2007, kterým jí nebyla udělena žádná forma mezinárodní

ochrany. V řízení před soudem byla žaloba rozsudkem č.j. -152 ze dne 2.6.2011

zamítnuta a v řízení o kasační stížnosti bylo NSS rozhodnuto pod č.j. -208 ze

dne 7.10.2011 tak, že byla pro nepřijatelnost odmítnuta.

Ve věci žalobcova nezletilého bratra K. N. U.,bylo rozhodnuto dne 30.7.2008 pod č.j.

OAM-394/LE-C09-C09-2008 tak, že mu mezinárodní ochrana udělena nebyla. V řízení o

žalobě proti tomuto rozhodnutí Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 2.6.2011 č.j. 4 Az

21/2008-152 žalobu zamítl. Kasační stížnost byla rozhodnutím NSS v Brně dne 7.10.2011

pod č.j. -208 odmítnuta pro nepřijatelnost.

Pokud jde o otce žalobce K. N., bylo řízení o jeho žádosti o mezinárodní ochranu

vedeno pod č.j. OAM-1394/VL-20-2006 a rozhodnutím ze dne 6.4.2007 mu nebyla udělena

žádná forma mezinárodní ochrany. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem č.j.

31/2007-76 ze dne 20.2.2008 žalobu zamítl. O kasační stížnosti rozhodl NSS dne 29.10.2008

pod č.j. -112 tak, že ji odmítl pro nepřijatelnost. Žalobcův otec znovu požádal o

udělení mezinárodní ochrany a jeho žádost byla znovu Ministerstvem vnitra ČR, odborem

azylové a migrační politiky, zamítnuta, rozhodnutím ze dne 25.4.2012 pod č.j. OAM-46/ZA-

ZA06-P10-2011.

Soud má za to, že pokud žalovaný vyšel z těchto podkladů, zabýval se dostatečně

skutečnostmi, které se týkají rodinných příslušníků žalobce, který sám v Kyrgyzstánu nikdy

nežil a narodil se na území ČR. Z těchto podkladů bylo možno dovodit, že v případě žalobce

nejsou dány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12a nebo § 12b zákona o azylu.

Žalobce dále v žalobě uvedl, že nepochybně splňuje podmínky pro udělení

mezinárodní ochrany ve formě doplňkové ochrany. V této souvislosti bylo odkázáno na

žalobcovu rodinnou situaci, na to, že v ČR žije již od svého narození. V této souvislosti bylo

poukazováno na porušení Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod v článku 8 i

na porušení Úmluvy o právech dítěte z roku 1989.

Soud po prostudování správního spisu i žalobou napadeného rozhodnutí nesdílí názor

žalobce v tom, že by se žalovaný dostatečně nezabýval posouzením otázky možnosti uložení

doplňkové ochrany ve smyslu § 14a zákona o azylu. Tato otázka byla podrobně rozebrána

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 4Az 7/2012

v odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy žalovaný vycházel opět z posouzení důvodů pro

udělení doplňkové ochrany s přihlédnutím k rodinným příslušníkům žalobce a hodnotil v této

souvislosti skutečnosti, které byly namítány v řízení o jejich žádostech o udělení mezinárodní

ochrany. Soud sdílí názor žalovaného, že prosté opakování týchž důvodů v žalobě jako u

rodinných příslušníků žalobce nemůže vést k jiným závěrům, než ke kterým na základě dříve

provedeného správního řízení žalovaný dospěl u rodinných příslušníků žalobce, od nichž

důvody žádosti nezletilého žalobce jsou odvozovány. Rovněž tak lze odkázat i na stanovisko

NSS vyjádřené v rozhodnutí sp. zn. ze dne 30.9.2011 ( dostupného na

www.nssoud.cz ), v němž bylo poukázáno na smysl práva azylu poskytnout žadateli ochranu,

nikoli však ochranu před jakýmkoli negativním jevem v zemi původu, kdy právo azylu není

univerzálním nástrojem pro poskytování ochrany před bezprávím postihujícím jednotlivce

nebo celé skupiny obyvatel.

Tvrzení žalobce, že došlo k porušení článku 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a

svobod, který zakotvuje právo na rodinný život, a Úmluvy o právech dítěte z roku 1989,

považuje soud za nedůvodné tvrzení. Soud souhlasí se žalovaným, který uvedl, že neudělení

mezinárodní ochrany žalobci není překážkou k uspořádání společného rodinného soužití na

území ČR za splnění zákonných podmínek. Rovněž tak není dána překážka jejich společného

návratu, neboť jsou všichni shodné státní příslušnosti. Je tedy zřejmé, že neudělením

mezinárodní ochrany nezletilému žalobci nedošlo k porušení mezinárodních závazků

plynoucích z Úmluvy o právech dítěte z roku 1989, ani nepředstavuje svévolný zásah do

rodinného nebo soukromého života dítěte.

Námitka týkající se posouzení možnosti udělení humanitárního azylu dle § 14 nebyla

žalobcem blíže odůvodněna. Soud v postupu žalovaného, který v odůvodnění napadeného

rozhodnutí posoudil všechny rozhodné skutečnosti, neshledal žádné pochybení.

Soud rovněž nemůže dát žalobci za pravdu v tvrzení, že došlo k porušení jednotlivých

jím uvedených ustanovení v průběhu řízení, které předcházelo vydání

napadeného rozhodnutí. Soud uvedená pochybení sám nezjistil a žalobce neuvedl, v čem

konkrétně tato pochybení spatřuje. Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění výroku

rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že žalovaný rozhodnutí v dostatečné míře odůvodnil, uvedl,

z jakých podkladů vycházel, jakými úvahami se řídil.

Soud z těchto důvodů dospěl k závěru, že je žaloba nedůvodná, proto ji zamítl podle ust.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle Žalobce ve věci

úspěch neměl, proto mu náhrada nákladů řízení nenáleží, a žalovaný náhradu nákladů nežádal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 4Az 7/2012

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a

údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 8. ledna 2013

Mgr. Dana Č e r n o v s k á v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení: Helena Bartoňová