Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 A 21/2011 - 34

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobce: T.M., nar. ………………., státní příslušnost Mongolsko, zast. Mgr. Radimem Strnadem, advokátem se sídlem AK Příkop 8, 602 00 Brno, proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2, P.O.BOX 78, 130 51, Praha 3 o vyhoštění, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19.5.2011, č. j. CPR-3713-10/ČJ-2010-9CPR-V242,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 19.5.2011, č. j. CPR-3713-10/ČJ-2010-9CPR-V242 žalovaná změnila část výroku napadeného rozhodnutí tak, že doba, po kterou nelze panu T. M., nar. ………….., státní příslušnost Mongolsko umožnit vstup na území ČR se stanovuje na 3 roky. Počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR se stanoví v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území ČR a doba k vycestování z území ČR se stanovuje do 10-ti dnů ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a v případě vynětí cizince z působnosti zákona o pobytu cizinců z důvodu uvedeného v § 2 tohoto zákona, počíná doba

pokračování

k vycestování běžet ode dne odpadnutí tohoto důvodu. Ve zbylé části odvolání zamítla a napadené rozhodnutí potvrdila. Rozhodnutím Policie ČR, oblastního ředitelství služby cizinecké policie Brno, inspektorátu cizinecké policie Znojmo vydané pod č.j. CPBR-462-21/ČJ-2010-064068-SV ze dne 13.1.2010 bylo cizinci podle a bodu 2 , o pobytu cizinců na území ČR a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců) uloženo správní vyhoštění a doba, po kterou cizinci nelze umožnit vstup na území byla stanovena na 5 let a je shodná s dobou vykonatelnosti tohoto rozhodnutí. Podle téhož zákona byla cizinci stanovena doba k vycestování z území ČR ode dne doručení rozhodnutí a podle ust. zákona o pobytu cizinců bylo rozhodnuto, že se na cizince nevztahují důvody znemožňující vycestování podle zákona o pobytu cizinců. K námitce odvolatele, že napadené rozhodnutí obsahuje nezákonný výrok, který určuje, že doba, po kterou nelze účastníkovi řízení umožnit vstup na území je shodná s dobou vykonatelnosti, odvolací orgán uvedl, že s účinností od 24.11.2005 došlo ke změně zákona o pobytu cizinců , v ust. v definici správního vyhoštění tak, že doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, již není stanovena dobou platnosti rozhodnutí, ale tak, že tuto dobu stanoví policie v rozhodnutí o správním vyhoštění. Zákon výslovně neuvádí, že doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území je shodná s dobou vykonatelnosti, ale v ust. ve větě třetí zakotvuje povinnost policie stanovit dobu, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území, tzn. oprávnění policie určit počátek a konec této doby. S ohledem na tuto změnu právní úpravy odvolací orgán dovozuje právně relevantní úvahou úmysl zákonodárce, že doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území nově neběží v době, kdy rozhodnutí o správním vyhoštění není vykonatelné. Lze dospět k závěru, že běh doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, se na dobu, po kterou nelze výkon rozhodnutí o správním vyhoštění vykonat, staví. Aby realizace opatření ve formě správního vyhoštění mohla být fakticky uskutečněná, správní orgán I. stupně na základě zákonného oprávnění stanovil, že není-li rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné, neběží ani doba, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území. Jinak řečeno, tato doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí, neboť jinak by institut správního vyhoštění pozbyl svého smyslu a účelu sledovaného zákonem o pobytu cizinců. Právě v době, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území je realizován samotný účel rozhodnutí o správním vyhoštění, tedy dosažení faktického stavu, aby cizinec, pokud jsou k takovému postupu shledány zákonné podmínky, nemohl po stanovenou dobu i proti vlastní vůli na území ČR pobývat. Žalovaná odkázala na usnesení NSS č.j. a pokud se týká usnesení NS sp. zn. , které se odvolává na rozsudek NSS sp.zn. upozorňuje, že posledně uvedeným rozsudkem bylo rozhodováno ve věci správního vyhoštění dle platné právní úpravy zákona o pobytu cizinců před novelou provedenou Takto posouzená odvolací námitka byla napadena žalobou.

Žalobce v žalobě namítal, že byl dotčen na svých právech vydaným rozhodnutím v důsledku nesprávného právního posouzení spočívajícího v nezákonném výkladu ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců. Napadené rozhodnutí obsahuje nezákonný výrok, který určuje, že počátek doby, po kterou nelze účastníkovi řízení umožnit vstup na území ČR se stanoví v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinec

pokračování

pozbude oprávnění k pobytu na území ČR. Podle žalobce nezákonnost tohoto výroku spočívá v tom, že počátek doby, od které začne fakticky běžet doba správního vyhoštění, po kterou nelze žalobci umožnit vstup na území ČR je vázána na podmínku pozbytí oprávnění k pobytu na území ČR, ačkoliv pro takový postup nemá správní orgán oporu v žádném zákonném ustanovení. Tímto výrokem totiž dochází k posunu faktické platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění přesto, že ust. § 118 odst. 1 neumožňuje jakýmkoliv způsobem upravovat či jinak zasahovat do běhu platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Správní orgán je oprávněn pouze stanovit dobu trvání platnosti správního vyhoštění, přičemž počátek této doby nemůže být vázán na určitou podmínku, která má vzniknout po vydání rozhodnutí o správním vyhoštění, když užití takové podmínky není výslovně v ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců umožněno. Žalobce opětovně odkázal na usnesení NS ČR sp. zn. , rozsudek, rozsudek NSS sp. zn. a usnesení NS ČR sp. zn. , přičemž argumentace v těchto rozhodnutích soudu byla potvrzena rozsudkem NSS ze dne 1.3.2011 sp. zn. . Z uvedeného žalobce dovozuje, že současná soudní judikatura dobu, po níž nelze cizinci umožnit vstup na území spojuje s dobou platnosti rozhodnutí a proto nelze počátek této doby vázat na jinou další skutečnost, jak to učinila žalovaná ve svém rozhodnutí. Postup žalované při stanovení počátku doby způsobuje nejistotu žalobce ohledně doby platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Tak, jak žalovaná definovala rozhodnutí o správním vyhoštění, nelze toto rozhodnutí pro neplatnost a nezákonnost výroku považovat za rozhodnutí o správním vyhoštění, neboť bylo rozhodnuto jen uložení správního vyhoštění, když určení doby platnosti tohoto rozhodnutí je neplatné a nezákonné. Ze všech důvodů shora žalobce navrhl, aby soud rozhodnutí žalované i rozhodnutí správního orgánu I. stupně zrušil a věc správnímu orgánu I. stupně vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření uvedla, že se v žalobě opakují argumentace, které byly uvedeny v odvolání a na které reagovala v napadeném rozhodnutí a odkázala na podrobné odůvodnění rozhodnutí v otázce žalobou namítaného. Žalovaná se dovolává právního názoru vysloveného v rozhodnutích Krajských soudů v Brně, Praze či v Ústí nad Labem, které vycházejí z právního názoru uvedeného v usnesení NSS č.j. -74 ze dne 2.2.2011 a žalovaná trvá na tom, že žalobce se dopustil nezákonného jednání popsaného v rozhodnutí a neshledala ve svém postupu pochybení a je přesvědčena, že výrok žalovanou napadeného rozhodnutí je v souladu se zákonem, přezkoumatelným způsobem odůvodněn a navrhla proto, aby soud žalobu zamítl.

Oba účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

Z obsahu žaloby vyplývá, že soud má přezkoumat a posoudit žalobní námitku a to zákonnost výroku rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 13.1.2010 ve spojení s výrokem napadeného rozhodnutí, že doba, po kterou nelze umožnit vstup na území je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí a že počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR se stanoví v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území ČR, čímž dochází k posunu faktické platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění, ale ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu

pokračování

cizinců neumožňuje jakýmkoliv způsobem upravovat, či jinak zasahovat do běhu doby platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění.

Žalobní námitku vymezenou shora soud posuzoval ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24.1.2012, č.j. -83. Nejvyšší správní soud se v tomto svém rozhodnutí zabýval i rozhodnutími namítanými žalobcem v žalobě ve vztahu k právní úpravě účinné od 24.11.2005 do 31.12.2011. Pokud se týká rozhodnutí uvedených žalobcem dospěl NSS k závěru, že tato judikatura vycházela z dikce ust. zákona o pobytu cizinců ve znění účinném do 23.11.2005. Zákonodárce pojem platnosti rozhodnutí z ust. zákona o pobytu cizinců novelou č. , odstranil. Pokud zákonodárce zamýšlel touto novelou změnit počátek a způsob počítání doby zákazu vstupu na území nabízela se možnost vázat ho na právní moc, účinnost, vykonatelnost (vynutitelnost) rozhodnutí o správním vyhoštění, která většinou nastává právě uplynutím lhůty pro vycestování cizince z území, i když nejracionálnější se jevilo odvozovat počátek až od okamžiku, kdy cizinec skutečně opustí území ČR, což by ale mohlo být spojeno s možnými praktickými obtížemi. Jasně a zásadně se zákonodárce vyjádřil až v novele zákona , novým zněním odst. 4 zákona o pobytu cizinců s účinností od 1.1.2012.

Rozšířený senát ve svém rozhodnutí vyslovil právní názor, že ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 24.11.2005 svěřilo správnímu orgánu pravomoc stanovit v rozhodnutí o správním vyhoštění nejen délku, ale i počátek doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území a to např. tak, že se tato doba počítá ode dne uplynutí lhůty pro vycestování z území. Pokud správní orgán této své pravomoci nevyužil a v rozhodnutí o správním vyhoštění stanovil pouze celkovou dobu, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území, aniž by jakkoliv vymezil její počátek, počítá se tato doba ode dne právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění. V takovém případě neměla podle právní úpravy účinné od 24.11.2005 do 31.12.2011 na počítání této doby žádný vliv ani skutečnost, že došlo, ať již z jakéhokoliv důvodu, k odkladu vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění. Teprve ve znění účinném od 1.1.2012 podle § 118 odst. 4 zákona o pobytu cizinců se doba, po kterou není rozhodnutí o správním vyhoštění vykonatelné do doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území členských států EU nebo občanovi EU, a nebo jeho rodinnému příslušníkovi umožnit vstup na území ČR nezapočítává. Výrok správního orgánu I. stupně v rozhodnutí ze dne 13.1.2010 ve znění výroku napadeného rozhodnutí o správním vyhoštění, že doba, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR se stanovuje na tři roky a je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí a počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR se stanoví v souladu s ust. § 118 odst. 1 zákona o pobytu cizinců od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území ČR a doba pro vycestování z území ČR podle ust. § 118 odst. 1 se stanovuje do 10-ti dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a v případě vynětí cizince z působnosti zákona o pobytu cizinců z důvodu uvedeného v § 2 tohoto zákona počíná doba k vycestování běžet ode dne odpadnutí tohoto důvodu, soud posuzoval v duchu rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 24.1.2012, č.j. -83 a dospěl k závěru, že v napadeném rozhodnutí, resp. rozhodnutí správního orgánu I. stupně správní orgán stanovil počátek doby, po kterou nelze umožnit cizinci vstup na území tím, že

pokračování

stanovil dobu pro vycestování z území ČR od okamžiku, kdy cizinec pozbude oprávnění k pobytu na území ČR, a tudíž se počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území nepočítá ode dne právní moci rozhodnutí o správním vyhoštění, ale od okamžiku uvedeném ve výroku napadeného rozhodnutí. Podle právní úpravy účinné od 24.11.2005 do 31.12.2011 v tomto projednávaném případě měl na počítání doby zákazu vstupu vliv odklad vykonatelnosti rozhodnutí o správním vyhoštění z jakéhokoliv důvodu. Poněvadž správní orgán stanovil počátek doby, po kterou nelze cizinci umožnit vstup na území ČR, je vzhledem k výkladu této problematiky v usnesení rozšířeného senátu výrok, že doba je shodná s dobou vykonatelnosti rozhodnutí i nadbytečný, nikoliv však nezákonný.

Soud neshledal námitku žalobce důvodnou, proto žalobu ve smyslu ust. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , 2 , když úspěšné žalované nevznikly náklady řízení nad rámec její běžné úřední činnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 25. ledna 2013

JUDr. Milada Haplová,v.r.

předsedkyně senátu