Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 86/2012 - 20

3

pokračování 30A 86/2012

– 20

U S N E S E N Í

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Petra Polácha a JUDr. Jany Kubenové v právní věci žalobkyně A. L., zast. Ladislavem Lakatošem, bytem Rozhonova 12, Prostějov, proti žalovanému nejvyššímu státnímu zástupci, se sídlem v Brně, Jezuitská 4, v řízení o žalobě ze dne 10.10.2012

t a k t o :

I. Žaloba se v části směřující proti nejvyššímu státnímu zástupci o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalobou ze dne 10.10.2012 se žalobkyně domáhala, aby soud rozhodl o tvrzené nezákonnosti zásahu ministra spravedlnosti, spočívajícího v nepodání stížnosti pro porušení zákona ve prospěch žalobkyně a dále aby soud určil jako nezákonný zásah jednání nejvyššího státního zástupce, který nepodal ve prospěch žalobkyně stížnost pro porušení zákona. Zároveň se žalobkyně ve vztahu k ministrovi spravedlnosti a nejvyššímu státnímu zástupci domáhala, aby jim soud uložil zjednat v projednávané věci nápravu.

[2] Usnesením ze dne 16.10.2012, č.j. -16, vyloučil zdejší soud část žaloby, směřující proti ministrovi spravedlnosti k samostatnému projednání, neboť v této části žaloby není dána místní příslušnost Krajského soudu v Brně.

[3] Usnesením zdejšího soudu ze dne 13.11.2012, č.j. -18, postoupil Krajský soud v Brně část žaloby směřující proti ministrovi spravedlnosti, Městskému soudu v Praze jako soudu místně příslušnému (viz ust. – dále jen „“).

[4] V řízení vedeném pod sp. zn. tedy Krajský soud v Brně projednává žalobu žalobkyně, směřující proti nejvyššímu státnímu zástupci, kterou se žalobkyně domáhá, aby soud určil jako nezákonný zásah jednání žalovaného, který nepodal ve prospěch žalobkyně stížnost pro porušení zákona a žalobkyně se zároveň domáhá, aby mu soud uložil zjednat v projednávané věci nápravu.

[5] Z žalobkyní předložených listin vyplývá, že rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 14.9.2010, č.j. – 1090, byla žalobkyně uznána vinnou z trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tohoto zákona, zdejší soud usnesením ze dne 24.11.2010, č.j. , odvolání žalobkyně zamítl, následně Nejvyšší soud České republiky odmítl dovolání žalobkyně proti posledně citovanému usnesení zdejšího soudu, a to usnesením ze dne 27.4.2011, č.j. – 35. Ústavní soud usnesením ze dne 16.11.2011, č.j. , odmítl ústavní stížnost žalobkyně proti shora citovanému usnesení zdejšího soudu a též citovanému rozsudku Okresního soudu v Prostějově.

[6] Žalobkyně se v rámci řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle ust. a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) domáhá deklarování nezákonnosti tvrzeného zásahu a vyslovení příkazu směřujícímu ke zjednání nápravy v dané věci.

[7] Podle ust. platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „zásah“) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že zásah byl nezákonný.

[8] Z ustálené praxe soudů rozhodujících ve správním soudnictví vyplývá, že ze ani z žádného jiného zákona nelze dovodit, že by byla založena jakákoliv kompetence správních soudů rozhodovat ve věci samé v soudně trestních věcech, stejně tak ale není v pravomoci těchto soudů přezkoumávat postup orgánů činných v trestním řízení, ani prošetřovat a vyřizovat stížnosti na tvrzený nesprávný postup správního orgánu. Soud na sebe nemůže vztáhnout pravomoci kontrolní nebo dozorčí v uvedených záležitostech, neboť mu je zákon nesvěřil (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze nde 21.8.2003, č.j. – 10, dostupné na www.nssoud.cz). Podobný závěr ve vztahu ke státním zastupitelstvím učinil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27.10.2005, č.j. – 45, který byl uveřejněn pod č. 1407/2007 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a v řízení o ochraně před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu také v rozsudku ze dne 28.4.2005, č.j. – 69, publikovaném pod č. 623/2005 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. S uvedenými názory se Krajský soud v Brně plně ztotožňuje a ani v nyní projednávané věci neshledal žádné důvody, aby se od ustálené judikatury odchýlil.

[9] Citované ust. je nutno vyložit v souvislosti s ust. tohoto zákona, a to zejména pokud se jedná o výklad pojmu „správní orgán“, který byl přijat ve formě legislativní zkratky. Pravomoc správních soudů je totiž určena i okruhem orgánů, jejichž aktivity soudnímu přezkumu podléhají (orgány moci výkonné, orgány územního a samosprávného celku, fyzické nebo právnické osoby nebo jiné orgány, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy). Vymezení správního orgánu v ust. , jež je vázáno na oblast veřejné správy, musí být vykládáno z hlediska celé pravomoci ve správním soudnictví, tedy i pokud jde o ochranu před nezákonným zásahem správního orgánu, jak je tomu v nyní projednávané věci. Veřejná správa je v pozitivním vymezení definována v práci Hendrych D. a kol. Správní právo, Obecná část 5., rozšířené vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, jako „činnost, při jejímž výkonu jsou správní úřady (orgány) vázány ve své činnosti nejen právními předpisy, ale též rozhodnutími vyšších úřadů (orgánů). I když to neplatí např. pro samosprávnou činnost, platí takové vymezení nesporně pro největší část veřejné správy, totiž státní správu“. Soudní kontrola, tedy i zákonnosti zásahu správního orgánu ve smyslu ust. a násl. se pohybuje jen v hranicích veřejné správy, a proto napadnutelnými jsou pouze takové zásahy orgánů, které patří do působnosti ve veřejné správě (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18.2.2010, č.j. – 53, přístupný na www.nssoud.cz).

[10] Z předmětné žaloby a předložených listin vyplývá, že se žalobkyně domáhá vyslovení nezákonnosti a určení nápravy jednání nejvyššího státního zástupce v rámci stížnosti pro porušení zákona ve smyslu ust. §§ 266 – 276 zákona č. 141/1961 Sb. trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“). Podle ust. tohoto zákona přitom platí, že státní zástupce (tedy i žalovaný) je orgánem činným v trestním řízení. Předmětem žaloby je přezkum zákonnosti jednání žalovaného právě v rámci trestního řízení, upraveného posledně citovaným zákonem. Ani zy ČR nelze dovozovat charakter státního zastupitelství jako orgánu správního, nejedná se o vykonavatele veřejné správy ve smyslu , neboť při výkonu své působnosti vystupuje jako nezávislý a nestranný státní orgán. Jde o zvláštní druh státního orgánu, který se od správních úřadů odlišuje druhem činnosti, tj. zastupování veřejné žaloby, odlišnost je možno dále odvodit z jeho nezávislosti. vylučuje pravomoc správního soudu zasahovat či rozhodovat v rámci trestního řízení.

[11] Vzhledem ke skutečnosti, že v projednávané věci není dána pravomoc soudů, rozhodujících ve správním soudnictví a tento nedostatek podmínky řízení je neodstranitelný a nelze proto v řízení pokračovat, soud ve smyslu ust. žalobu odmítl, neboť podle tohoto ustanovení platí, že nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn a nelze proto v řízení pokračovat.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 13.11.2012

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu