Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Az 34/2010 - 87

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Sedmíkovou ve věci žalobkyně: T. M., zast. Mgr. Bc. Ivo Nejezchlebem, advokátem se sídlem v Brně, Joštova 4, č.p. 138 proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28.3.2007 čj. OAM-1-232/VL-07-05-2007, takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobkyně se včasnou žalobou domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného označeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým byla její žádost o udělení mezinárodní ochrany zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Pochybení žalovaného spatřoval v nedostatečně zjištěném skutkovém stavu, v důsledku čehož nemohla být její žádost posouzena objektivně. Rozhodnutí dále vytýkala absenci výroku o neudělení azylu podle zákona o azylu a absenci výroku o nevztažení překážky

pokračování 28Az 34/2010

-2-

vycestování ve smyslu § 91 téhož zákona. Plně odkázala na informace jí přednesené a materiály shromážděné v průběhu správního řízení. Připomněla, že zemi opustila z obavy před negativními reakcemi bývalého druha s cílem legalizovat si v České republice pobyt. Požadovala napadené rozhodnutí žalovaného zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.

Žalovaný v písemné reakci na žalobu s datem 6.6.2007 ocitoval námitky uvedené v žalobě s tím, že se informacemi sdělenými žalobkyní řádně zabýval a důvody pro udělení mezinárodní ochrany neshledal. Připomněl, že potíže žalobkyně v soužití s partnerem (druhem) měly původ ve vyšším věkovém rozdílu a žárlivosti druha. Ekonomické potíže mají původ v obecně nedobrém stavu ekonomiky Mongolska a požadavek na legalizaci pobytu na území České republiky je nutno řešit v souladu se , o pobytu cizinců a území České republiky. Současně žalovaný připomněl, že se nemohl vyjádřit k otázce překážky vycestování ve smyslu zákona o azylu, neboť daná úprava byla k 1.9.2006 nahrazena tzv. doplňkovou ochranou dle zákona o azylu. V tomto ohledu již odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy se úvahami o event. udělení doplňkové ochrany včetně důkazů zabýval a důvody pro kladné rozhodnutí neshledal. Fakta, která by žalovaného zavazovala k úvahám o případném udělení tzv. humanitárního azylu dle zákona o azylu, žalobkyně v průběhu řízení nepřednesla. Na svoji obhajobu odkázal na konstantní judikaturu správních soudů, dle které správní orgán nestíhá povinnost dovozovat v konkrétních případech azylově relevantní důvody vedoucí žadatele k odchodu ze země původu, pokud je sám žadatel neuvádí. Objektivní důvody pro postup dle zákona o azylu rovněž shledány nebyly. Vydané rozhodnutí dle názoru žalovaného tak zpochybněno nebylo, a proto trval na zamítnutí žaloby.

S ohledem na výslovný souhlas obou účastníků soud postupoval podle s. ř. s, kdy žalobu projednal v souladu s ust. s tím, že vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

Ze správního spisu vyplynulo, že žalobkyně podala svoji žádost o udělení mezinárodní ochrany dne 10.3.2007. Na vysvětlenou důvodů, pro které je o žalobě z roku 2007 rozhodováno teprve nyní, krajský soud podotýká, že původně byla žaloba vedena Krajským soudem v Ostravě pod čj. . Tamní soud žalobu odmítl pro nedoplnění žalobních bodů poté, kdy byla žalobkyně k odstranění vad žaloby vyzvána a výzva zůstala neoslyšena. Nejvyšší správní soud v Brně (dále jen NSS) ke kasační stížnosti podané žalobkyní usnesení o odmítnutí žaloby zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Ostravě k projednání a rozhodnutí s tím, že konkrétní žalobní body lze v žalobě vysledovat (rozsudek ze dne 28. května 2008 čj. ). Věc tak byla zapsána pod čj. a nařízeno ústní jednání na den 15.6.2010. V mezidobí ovšem žalobkyně požádala o delegaci z důvodu vhodnosti ke Krajskému soudu v Hradci Králové (jako důvod uvedla svůj současný pobyt v Pobytovém středisku MV v Kostelci nad Orlicí, kde spolu s ní zde pobývá i

pokračování 28Az 34/2010

-3-

její nezl. dítě). Její žádosti bylo vyhověno a věc přikázána k projednání zdejšímu soudu.

V žádosti ze dne 10.3.2007 uvedla, že je mongolské národnosti, buddhistického vyznání. Nikdy nebyla členkou žádné politické strany či hnutí, rovněž tak nikdo z členů její rodiny se politicky neangažoval. Sdělila, že proti ní nebylo ani není vedeno trestní stíhání, její zdravotní stav je dobrý. Za důvody opuštění Mongolska označila potíže s bývalým přítelem, který byl starší, žárlivý a vůči žalobkyni se choval jako sexuální sadista a ponižoval ji. Následně po vyhoření prodejního stánku se připojily rovněž problémy ekonomické spočívající v neschopnosti splácet dluh. Stejná fakta přednesla při pohovoru konaném dne 19.3.2007 a připustila, že žádost podala rovněž proto, aby jí bylo umožněno legálně pobývat na území České republiky.

Při posuzování důvodnosti žaloby se krajský soud řídil následující právní úpravou:

Mezinárodní ochranu lze podle § 28 odst. 1 zákona o azylu udělit ve formě azylu nebo doplňkové ochrany: shledá-li ministerstvo při svém rozhodování, že jsou naplněny důvody pro udělení azylu podle §§ 12, 13 nebo 14, udělí azyl přednostně. Pokud správní orgán dospěje k závěru, že nebyly naplněny důvody pro udělení azylu jako vyšší formy mezinárodní ochrany, v souladu se zákonem posoudí, zda-li cizinec nesplňuje důvodky k udělení doplňkové ochrany.

Podle § 12 zákona o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec

a) je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod, nebo

b) má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Oproti tomuto ustanovení je v zákoně o azylu zakotven § 16, který zavazuje správní orgán k postupu v jeho intencích za předpokladu, že žádost cizince posoudí a poté vyhodnotí jako nedůvodnou. Podle § 16 odst. 1, písm. g) zákona o azylu (ve znění platném do 20.12.2007) se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, pokud žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo 14a.

V projednávané věci se krajský soud bez výhrad ztotožnil s posouzením situace a odůvodněním napadeného rozhodnutí tak, jak učinil žalovaný správní orgán, a proto na jeho obsah postačí odkázat. V zásadě lze shrnout, že za opuštěním Mongolska stály partnerské konflikty žalobkyně s bývalým druhem spolu s finančními problémy. Konflikty s orgány státní moci vyloučila, stejně tak jako politickou angažovanost. Z výše zachyceného je zcela nepochybné, že žalobkyni k odchodu nevedly okolnosti azylově relevantní, nýbrž existenční potíže a neřešený konflikt s bývalým partnerem. Žalobkyně nepřednesla správnímu orgánu jedinou

pokračování 28Az 34/2010

-4-

informaci, která by alespoň naznačovala pronásledování její osoby z politických důvodů (§ 12 a) zákona o azylu či by prokazovala odůvodněný strach z pronásledování (§ 12 b) téhož zákona.

Výčet důvodů pro poskytnutí mezinárodní ochrany formou azylu (a následně eventuelně tzv. doplňkové ochrany) je v zákoně stanoven taxativním výčtem a nelze je tudíž rozšiřovat. Skutečnosti uváděné žalobkyní, tedy snaha vyřešit odchodem partnerský konflikt a nepříznivou ekonomickou situaci se tomuto výčtu vymykají (např. rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2003, čj. -54).

Krajský soud nepřehlédl námitku žalobkyně mířící do absence výroků o neudělení tzv. humanitárního azylu dle § 14 zákona o azylu a dále výroku o „nevztažení překážky vycestování“ ve smyslu téhož zákona. K námitce absence výroku o nevztažení překážky vycestování dle zákona o azylu zareagoval v písemném stanovisku správní orgán a to tak, že poukázal na změnu právní úpravy k 1.9.2006 (ustanovení zrušeno ). Je praktické připomenout stanovisko Nejvyššího správního soudu, který v rozsudku ze dne 26. 7. 2007, čj. -69 zaujal k dané problematice následující postoj: „Jakkoli nelze shledat úplnou shodu mezi zněním bývalého a nynějšího , o azylu, tak v těch částech, kde takovou shodu shledat lze, je možno i po účinnosti aplikovat právní názory vyslovené Nejvyšším správním soudem ve vztahu k onomu dříve účinnému zákona o azylu.“

Dále je nutné poukázat na obsah žádosti včetně obsahu pohovoru a ostatně i na obsah žaloby samotné. V žádném z těchto podkladů žalobkyně nezmínila takové důvody, které by zavazovaly správní orgán k úvahám ve smyslu humanitárního azylu. Žalobkyně zmínila toliko potíže s bývalým druhem, ekonomické problémy a potvrdila, že její zdravotní stav je dobrý. Správní orgán v době svého rozhodování tedy nebyl informován o žádných skutečnostech, které by mohly ovlivnit jeho úvahu ve smyslu posuzování důvodnosti žádosti s ohledem na § 14 zákona o azylu tak, jak vytýkala žalobkyně. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší správní soud v Brně např. v rozsudku ze dne 29. 10. 2003, čj. -61, kde se uvádí: „Žadatel o azyl musí uvést skutečnosti a důvody, pro které o azyl žádá, již ve správním řízení. Pokud nežádá o udělení humanitárního azylu v řízení před správním orgánem, resp. neuvede důvody hodné zvláštního zřetele, které by mohl vzít správní orgán v úvahu při rozhodování o udělení humanitárního azylu podle ustanovení , o azylu, nemůže k jejich případnému uplatnění až v žalobě či v kasační stížnosti soud přihlížet.“

Na daný případ lze jistě podpůrně aplikovat závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2003, čj. -59, kde se mimo jiné uvádí:

„Správní orgán má povinnost zjišťovat skutečnosti rozhodné pro udělení azylu podle , o azylu, jen tehdy, jestliže žadatel o udělení azylu alespoň tvrdí, že existují důvody v tomto ustanovení uvedené. V opačném případě žádost jako zjevně nedůvodnou podle ustanovení téhož zákona zamítne. Nedojde-li k zamítnutí žádosti ve lhůtě 30 dnů od zahájení

pokračování 28Az 34/2010

-5-

správního řízení, vydá správní orgán negativní rozhodnutí dle § 12 citovaného zákona; to však neznamená, že by správnímu orgánu za této situace vznikla povinnost domýšlet právně relevantní důvody pro udělení azylu žadatelem neuplatněné a činit posléze k těmto důvodům příslušná skutková zjištění. Povinnost zjistit skutečný stav věci dle ustanovení § 32 spr. ř. má správní orgán pouze v rozsahu důvodů, které žadatel v průběhu správního řízení uvedl.“

Dřívější výrok týkající se překážky vycestování dle § 91 zákona o azylu byl nahrazen tzv. doplňkovou ochranou dle § 14a zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

Podle odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu považuje a) uložení nebo vykonání trestu smrti, b) mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, c) vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo d) pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Přiměřeně lze využít judikatury Nejvyššího správního soudu vztahující se k dané problematice, kde se např. v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2004, čj. -45 uvádí:

„Správní orgán není povinen rozhodnout o překážce vycestování, jestliže žádost o azyl byla zamítnuta podle , o azylu, ve znění Pouze v případě udělení či neudělení azylu v režimu , a téhož zákona je ve smyslu , o azylu, obligatorní částí rozhodnutí konstatování, zda se na cizince vztahuje překážka vycestování.“ Žalovaný si obstaral informace o Mongolsku zachycené v aktuální databázi ČTK a je zřejmé, že se Mongolsko nenachází ve válečném stavu či situaci vnitřního ozbrojeného konfliktu. V Informaci MZV ČR ze dne 11.4.2005 se podává, že není znám žádný případ postihu osoby zapříčiněný podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany (azylu). I tomuto problému se žalovaný věnoval v odůvodnění přezkoumávaného rozhodnutí s náležitou pečlivostí a informace přednesené žalobkyní při konfrontaci se situací v zemi původu nezavdaly pochybnosti (důvodné obavy) v tom směru, že žalobkyni by v případě návratu do Mongolska hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle zákona o azylu.

Řízení před krajským soudem nepřineslo žádné zásadní skutečnosti, v důsledku kterých by mohlo dojít ke změně v posouzení žalobcovy žádosti, a proto soud žalobu dle jako nedůvodnou zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce nebyl v řízení úspěšný a žalovanému žádné náklady v řízení před soudem nevznikly.

pokračování 28Az 34/2010

-6-

Poučení:

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( ).

Proti pravomocnému rozhodnutí je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat z důvodů a za podmínek uvedených v a násl. ve lhůtě dvou týdnů po doručení rozhodnutí.

Kasační stížnost je třeba podat ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu v Brně, který o ní bude rozhodovat. Nemá-li účastník vysokoškolské právnické vzdělání, musí být zastoupen advokátem.

V Hradci Králové dne 8. září 2010

JUDr. Marcela Sedmíková, v.r.

samosoudkyně