Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 120/2012 - 17

Pokračování

4

-17

Usnesení

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D., v právní věci žalobce: J. L., zastoupený Mgr. Vlastimilem Loučkem, advokátem se sídlem Pod Nemocnicí 2381, Louny, proti žalovanému: Město Žatec, se sídlem náměstí Svobody 1, Žatec, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu,

takto:

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se svojí žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného, přičemž navrhl, aby soud uložil žalovanému vydat bez zbytečného odkladu rozhodnutí o žádosti žalobce ze dne 19.7.2012, kterou se žalobce domáhal vydání deklaratorního rozhodnutí dle , (dále jen „“), ohledně určení právního vztahu na základě příkazu žalovaného v tom smyslu, že právní vztah spočívající v tom, že byl žalobce uznán vinným z přestupku proti veřejnému pořádku dle , o přestupcích (dále jen „“), a z přestupku proti občanskému soužití dle nikdy nevznikl, neboť v důsledku řádně podaného odporu nebylo vydáno pravomocné rozhodnutí ve věci.

Žalovaný ve své žalobě kromě jiného uvedl, že na jeho žádost ze dne 19.7.2012 reagoval žalovaný pouhým přípisem ze dne 14.8.2012, ve kterém mu oznámil, že žalobcem požadované rozhodnutí vydat nelze a že vyznačení doložky právní moci na stejnopisu příkazu dostatečně deklaruje právní postavení žalobce a není tedy důvod k postupu dle . Z uvedeného je dle žalobce jednoznačné, že žalovaný požadované rozhodnutí nevydal a ani je vydat nehodlá.

Podle , , ve spojení s , (dále jen „“), kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

V je uvedeno, že ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

Mezi základní podmínky řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu patří tedy bezvýsledné vyčerpání prostředku, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu. Soud se zcela ztotožňuje s názorem Nejvyššího správního soudu vyjádřeným v rozsudku ze dne 31.8.2005, čj. -110 (dostupný na www.nssoud.cz), podle kterého vychází z toho, že ochrana veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob poskytovaná správními soudy má subsidiární povahu ve vztahu k ochraně poskytované správními orgány. Tam, kde se lze ochrany domoci v rámci systému veřejné správy, je na tom, jehož práva byla ohrožena nebo porušena, aby nejprve využil této možnosti. Teprve nedosáhne-li nápravy tímto způsobem, otevírá se mu cesta ke správnímu soudu. Tím v žádném případě není popřena právní povaha ochrany poskytované správními soudy. Právní ochrana poskytována správními soudy je totiž ochranou originární. Není pokračováním správního řízení. Ochrana je poskytována v procesu majícím ryzí povahu řízení soudního a nikoliv správního. Sporné strany mají proto vždy rovné postavení. Originární ochrana poskytovaná správními soudy však nastoupí teprve poté, co nebylo dosaženo nápravy či ochrany v rámci samotného systému veřejné správy. Odpovídá to základní koncepci správního soudnictví jako kontroly veřejné správy a nikoli náhrady v její věcné kompetenci. Z těchto důvodů stanoví v , že ve správním soudnictví se lze domáhat ochrany práv jen po vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští li je zvláštní zákon. Tato obecná zásada je výslovně pro řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu zakotvena v Soud se proto musel nejprve zabývat tím, zda žalobce měl možnost v řízení před správním orgánem podat právní prostředek na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, a pokud ano, zda žalobce takový prostředek bezvýsledně vyčerpal.

V hlavě VII části druhé je upraven institut ochrany před nečinností. Podle , nevydá-li správní orgán rozhodnutí ve věci v zákonné lhůtě, nadřízený správní orgán učiní z moci úřední opatření proti nečinnosti, jakmile se o tom dozví. Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti může po uplynutí lhůt pro vydání rozhodnutí podat účastník ( ). tedy účastníku správního řízení umožňuje, aby proti nečinnosti správního orgánu ve stádiu řízení před správním orgánem brojil žádostí o uplatnění opatření proti nečinnosti. Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle je proto prostředkem, který procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k ochraně žalobce proti nečinnosti správního orgánu. Tento prostředek je žalobce povinen bezvýsledně vyčerpat, dříve než podá žalobu proti nečinnosti správního orgánu. Žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti bude bezvýsledně vyčerpána tehdy, pokud nadřízený správní orgán žádost účastníka řízení usnesením zamítne ( ), nebo pokud nadřízený správní orgán o žádosti účastníka řízení ve lhůtě pro vydání rozhodnutí ( ) nerozhodne.

Soud se po podání žaloby obrátil s dotazem, zda byl v předmětné věci ze strany žalobce využit postup dle , na Krajský úřad Ústeckého kraje, který je nadřízeným správním orgánem ve vztahu k žalovanému, i na samotného žalovaného. Žalovaný i Krajský úřad Ústeckého kraje soudu shodně sdělili, že návrh na postup dle ve vztahu k vyřízení předmětné žádosti žalobce ze dne 19.7.2012 u nich podán nebyl.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce v daném případě nevyčerpal před podáním správní žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu. V důsledku toho pak nebyla naplněna jedna ze základních podmínek řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu stanovená v ustanovení Při tomto závěru soud vycházel ze závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18.10.2007, č.j. -100 (dostupný na www.nssoud.cz), který byl publikován ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslem 10/2008.

Vzhledem k výše uvedenému soud žalobu odmítl podle , neboť nebyla splněna podmínka řízení a tento nedostatek je v rámci řízení před soudem neodstranitelný.

V důsledku odmítnutí žaloby současně soud v souladu s ust. věty první nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů. O soudním poplatku nebylo rozhodováno, protože doposud nebyl uhrazen.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ústí nad Labem dne 9. října 2012

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová