Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Af 8/2011 - 108

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany

Bystřické a soudců JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., a Mgr. Petra Pospíšila v právní věci

žalobce SYNOT TIP, a.s., se sídlem v Uherském Hradišti, Jaktáře 1475, IČ 26301091, zast.

JUDr. Jaroslavem Novákem, advokátem TOMAN, DEVÁTÝ & PARTNEŘI, advokátní

kanceláře, s.r.o., se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti žalovanému Finančnímu

ředitelství v Brně, se sídlem v Brně, nám. Svobody 4, o žalobách proti rozhodnutím

žalovaného ze dne 22.11.2010, č.j. 16014/10-1400-705679, č.j. 16013/10-1400-705679 a č.j.

16015/10-1400-705679,

t a k t o :

I. Žaloby s e z a m í t a j í .

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 9. 7. 2010 vydal Finanční úřad v Uherském Hradišti (dále jen „správce

poplatku“), platební výměry č. 2/2010, č. j. 111738/10/336961705509, č. 3/2010, č. j.

111740/10/336961705509 a č. 4/2010, č. j. 111743/10/336961705509, kterými vyměřil

žalobci podle ust. , o loteriích a jiných podobných hrách,

ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o loteriích“) a podle položky 21

písm. b) Sazebníku správních poplatků (dále jen „Sazebník“), který je přílohou zákona č.

, o správních poplatcích, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 2 -

„zákon o správních poplatcích“), správní poplatky za rok 2007 za vydání povolení loterie a

jiné podobné hry. Proti platebním výměrům podal žalobce včas odvolání, která dne 22. 11.

2010 žalovaný napadenými rozhodnutími č.j. 16014/10-1400-705679 (ve věci plateb. výměru

č. 4/2010 a vyměřeného spr. poplatku 3.488 Kč v případě provozované hry pomocí tech.

zařízení POKER MATE a TEXAS HOLD), č.j. 16013/10-1400-705679 (ve věci plateb.

výměru č. 2/2010 a vyměřeného spr. poplatku 10.000.000 Kč v případě provozované hry

pomocí elektromechanických rulet a uzavřených lokálních multiruletových systémů) a č.j.

16015/10-1400-705679 (ve věci plateb. výměru č. 3/2010 a vyměřeného spr. poplatku

10.000.0 Kč v případě provozované hry pomocí centrálních loterních systémů

s interaktivními videoloterními terminály) zamítl a rozhodnutí správce poplatku potvrdil.

Proti napadeným rozhodnutím podal žalobce včas celkem tři samostatné žaloby (pod sp. zn.

ve věci plateb. výměru č. 4/2010, sp. zn. ve věci plateb. výměru č.

2/2010, sp. zn. ve věci plateb. výměru č. 3/2010). Každou z nich napadal jedno

z výše uvedených rozhodnutí žalovaného. Napadená správní rozhodnutí se týkala stejných

období, lišila se pouze druhem hry, za které byly správní poplatky vyměřeny. Jelikož

napadená rozhodnutí spolu úzce skutkově souvisela, zdejší soud usnesením ze dne 8. 10.

2012, č. j. -98, -94 a -104, žaloby spojil

ke společnému projednání pod sp. zn. .

Obsahem připojeného správního spisu, který je veden pro všechny spojené věci, jsou

mimo jiné prvostupňová i druhostupňová rozhodnutí správních orgánů, výzva k odstranění

pochybností ze dne 20. 1. 2010, č. j. 5794/10/336961705509, protokoly o ústních jednáních,

zprávy o výsledku vytýkacího řízení, a také odvolání žalobce. Z těchto materiálů a

připojeného správního spisu vyplynuly pro zdejší soud následující podstatné skutečnosti:

Žalobce podal správci poplatku dne 27. 2. 2008 dle ust. § 28 zákona o loteriích „Vyúčtování

provozu loterií za rok 2007“, které obsahovalo souhrnné údaje (za všechny hry provozované

žalobcem) o vsazených částkách, vyplacených výhrách a propočtu správního poplatku dle

položky 21 Sazebníku ve výši 10.000.000 Kč. Dne 21. 1. 2010 vyzval výzvou ze dne

20.1.2010 (viz shora) dle , o správě daní a poplatků, ve

znění platném pro projednávanou věc (dále jen „ZSDP“), správce poplatku žalobce, aby

doplnil podané vyúčtování ve smyslu ust. § 50 odst. 3 zákona o loteriích tak, aby údaje o

vsazených částkách, vyplacených výhrách a propočtu správního poplatku rozlišil dle

jednotlivých her. Konkrétně stanovil, aby uvedené údaje rozdělil dle těchto tří druhů her:

1) sázkové hry provozované pomocí elektromechanických rulet a uzavřených lokálních

multiruletových systémů, 2) sázkové hry provozované pomocí centrálních loterních systémů

s interaktivními videoloterními terminály, 3) sázkové hry provozované pomocí elektronických

karetních stolů. Žalobce na výzvu odpověděl dne 19. 2. 2010. Ve svém vyjádření vyslovil

nesouhlas s danou výzvou a požádal správce poplatku o ověření její neplatnosti. S rozlišením

her dle tří výše zmíněných druhů nesouhlasil, nicméně z procesní opatrnosti požadované

údaje doplnil. Zprávu o výsledku vytýkacího řízení správce poplatku projednal s žalobcem

dne 17.5.2010, k uvedené „Zprávě“ se žalobce písemně vyjádřil dne 31.5.2010. Doplněnou

„Zprávu“ předal správce poplatku žalobci dne 22.6.2010. Na základě provedeného vytýkacího

řízení následně správce poplatku vydal platební výměry na správní poplatek za jednotlivé

druhy her ve výši 10.000.000 Kč, 10.000.000 Kč a 3.488 Kč. Platební výměry žalovaný

potvrdil napadenými rozhodnutími a odvolání žalobce zamítnul.

Žalobce podal proti výše označeným rozhodnutím žalovaného včas žaloby. Žalobce

považoval napadená rozhodnutí za nezákonná a řízení jim předcházející za stižené vadami.

Žalovaný vadně aplikoval právní předpisy na zjištěný skutkový stav věci, přičemž i skutkový

stav chybně posoudil. Kromě obecných připomínek žalobce vymezil následující námitky:

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 3 -

(1) Žalovaný v odůvodnění napadených rozhodnutí uvedl, že podkladem pro vydání

platebních výměrů byly čtyři konkrétní povolení provozu loterie vydaná Ministerstvem

financí, když si vyložil věc tak, že správní poplatek má být vyměřen za každou loterii či hru

povolenou MF ČR dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích samostatně. Žalobce však nerozuměl

tomu, proč žalovaný z desítky povolení vybral zrovna tato konkrétní.

(2) Správní poplatek byl nesprávně vyměřen více platebními výměry, místo toho, aby byl

vyměřen pouze jedním. Měl být tedy aplikován stejný postup jako v minulosti dle položky 20

písm. d) Sazebníku , o správních poplatcích (dále jen „starý zákon o

správních poplatcích), když za všechna povolení provozovaných loterií a jiných podobných

her, jež nebylo možno podřadit pod písm. a), b), a c) položky 20 Sazebníku, byly žalobci

vyměřeny poplatky vždy jen jedním souhrnným platebním výměrem.

.

(3) Dle položky 21 písm. b) Sazebníku zákona o správních poplatcích se správní poplatek

vyměřuje za vydání povolení číselné loterie podle § 2 písm. c) zákona o loteriích, sázkové hry

podle § 2 písm. f) zákona o loteriích, sázkové hry podle § 2 písm. h) zákona o loteriích,

sázkové hry podle § 2 písm. j) zákona o loteriích, sázkové hry podle § 2 písm. k) zákona o

loteriích, nebo loterie a jiné podobné hry podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích za každý rok ve

výši 10 %, nejméně Kč 1 500, nejvýše Kč 10 000 000. Dle žalobce je na základě tohoto

ustanovení možno vyměřit poplatek za 6 možných druhů her (1. číselné loterie dle § 2 písm.

c), 2. sázkové hry dle § 2 písm. f), 3. sázkové hry dle § 2 písm. h), 4. sázkové hry dle § 2

písm. j), 5. sázkové hry dle § 2 písm. k) a 6. loterie a jiné podobné hry dle § 50 odst. 3 zákona

o loteriích). Tedy, že za loterie a jiné podobné hry povolené podle § 50 odst. 3 lze vyměřit jen

jeden správní poplatek, bez ohledu na počet druhů jednotlivých dílčích her (loterií), a na to,

kolik povolení k jejich provozování bylo žalobci vydáno. Jinak řečeno, že za všechny loterie a

jiné podobné hry povolené Ministerstvem financí ČR podle § 50 odst. 3 zákona o loteriích se

vyměřuje souhrnně jeden poplatek, a nikoliv za každou jednotlivou hru, jak to učinil

žalovaný. Podle žalobce rozlišuje zákon o loteriích celkem 12 druhů her, když 11 z nich je

výslovně v zákoně popsaných (viz § 2 písm. a) až k) cit. zák.) a 12. druh hry je uveden v ust.

§ 50 odst. 3 zákona o loteriích, jenž je povolován výhradně MF ČR. Těchto 12 druhů her

podléhá režimu správního poplatku dle položky 21 Sazebníku zákona o správních poplatcích.

(4) Prvoinstanční orgán ve výzvě k odstranění pochybností ze dne 20.1.2010 chybně

aplikoval § 4 odst. 2 zákona o loteriích. Vznikla tak pochybnost, zda vůbec žalobci vznikla

povinnost stanovená výzvou a co konkrétně po něm bylo požadováno. V tomto případě došlo

k tomu, že žalobci byla stanovena poplatková povinnost nad rámec zákona, ačkoliv podle

ČR (dále jen „Ústava) i d (dále jen „ “) lze

aplikovat státní moc jen v mezích a způsoby, které stanoví zákon, a správce poplatku

překročil rozsah zákonného pojetí správního poplatku, neboť daně a poplatky lze ukládat jen

na základě zákona ( y).

(5) Jsou dvě možné interpretace položky 21 písm. b) Sazebníku zákona o správních

poplatcích (podle 1. má být ve smyslu zákona o loteriích vydán 1 platební výměr a správní

poplatek v něm vyměřen souhrnně, jelikož jde o 1 poplatkovou povinnost subjektu – jak bylo

v minulosti; podle 2. nevychází zákon o správních poplatcích ze zákona o loteriích, a proto

lze připustit i výklad o vyměření správního poplatku za každý typ hry - jednak za vydané

povolení dle § 2 písm. j) a jednak za povolení dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích). V tom

případě měl být v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu

použit výklad příznivější pro soukromý subjekt. Povinnosti mohou být ukládány jen na

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 4 -

základě zákona a v jeho mezích, avšak správce poplatku nepostupoval v souladu se zákonem,

když aplikoval pro žalobce nevýhodný výklad, a tedy ho zatížil poplatkovou povinností nad

rámec zákona, což je v rozporu i s ZSDP a a 5 y.

(6) Ve vytýkací výzvě ze dne 20.1.2010 uložil správce poplatku žalobci povinnosti, které

ust. § 28 odst. 2 zákona o loteriích neukládá, resp. nestanoví žádné rozlišování údajů dle

jednotlivých her ani způsob propočtu správního poplatku. Svůj postup a právní názor správce

poplatku neodůvodnil ani ve výzvě z 20.1.2010, ani v platebních výměrech. Dle § 40 odst. 2

ZSDP lze daňové přiznání nebo hlášení účinně podat jen na tiskopise vydaném Ministerstvem

financí ČR. Lze považovat za prokázané, že ministerstvo tiskopis pro vyúčtování správního

poplatku nevydalo. Osoba, která provozuje loterijní a jiné hry, tak nemůže účinně podat

vyúčtování z provozu takové hry, sloužící jako podklad pro vyměření správního poplatku.

Tento stav není zaviněn poplatníkem, a nemůže mu tak být kladen k tíži. Správce daně proto

nemůže ve vyměřovacím řízení až do vydání tiskopisů ministerstvem přistoupit k vytýkacímu

řízení či k vyměření poplatku podle pomůcek. Do doby vydání tiskopisů tedy nemá správce

daně zákonný nástroj, který by mu umožnil rozporovat vypočtený rozdíl mezi vsazenými

částkami a výhrami vyplacenými sázejícím. Opačný postup by znamenal ukládání platební

povinnosti vůči státu v rozporu se zákonem. Správcem poplatku vyžadované rozlišení údajů

obsažených ve vyúčtování dle jednotlivých her nevyplývá z právních norem a jeho postup tak

nemá oporu v platném právním řádu.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti žalobce navrhl soudu, aby rozhodnutí žalovaného zrušil.

Žalovaný v písemných vyjádřeních k žalobám ze dne 14. 4. 2011 setrval na svém

dosavadním stanovisku uvedeném v napadených rozhodnutích a uvedl, že je třeba od sebe

jasně odlišovat právní úpravu tehdejší a současnou. Položka 20 písm. d) Sazebníku starého

zákona o správních poplatcích neupravovala maximální výši poplatku, a bylo tedy možno jej

vyměřit jedním platebním výměrem. Správní poplatek dle současného zákona o správních

poplatcích a ust. § 50 odst. 3 zák. o loteriích nemůže být vyměřen souhrnně jedním platebním

výměrem, nýbrž tolika, kolik je druhů her, k jejichž provozu vydalo Ministerstvo financí ČR

povolení. Správci poplatku vznikly v rámci samovyměření poplatku pochybnosti o obsahu

podaného vyúčtování a správně proto postupoval výzvou dle ust. § 43 ZSDP. Nelze

zaměňovat obsahové a formální náležitosti podle ust. § 28 zákona o loteriích tak, jak to učinil

žalobce. Správce poplatku nevyzýval žalobce výzvou dle § 28 zákona o loteriích k doplnění

formálních náležitostí, nýbrž se snažil ověřit správnost vyúčtování. Co se týče námitky, že

v rámci odůvodnění byly uvedeny pouze čtyři povolení Ministerstva financí ČR z celé řady,

žalovaný uvedl, že byl v napadených rozhodnutích užit demonstrativní výčet žalobci

udělených povolení. Je zřejmé, za kterou povolenou hru byl správní poplatek vyměřen a jaké

řízení bylo napadenými rozhodnutími ukončeno. Žalovaný přisvědčil námitce žalobce, že

odkaz na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích nebyl ve výzvě k odstranění pochybností na místě.

Žalovaný byl však přesvědčen, že z průběhu řízení bylo zcela zřejmé, jaké pochybnosti

v uvedené výzvě správci poplatku vznikly. Nadbytečnost odkazu na ust. § 4 odst. 2 zákona o

loteriích nemohla způsobit nezákonnost dané výzvy. Na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích

nebyly platební výměry ani napadená rozhodnutí vystavěny. Žalovaný nezjistil závady

v předchozím postupu obou správních orgánů, v dalším odkázal na žalobou napadená

rozhodnutí a soudu navrhl, aby žalobu zamítl jako nedůvodnou.

Žalobce podal dne 13. 4. 2012 k vyjádřením žalovaného repliky, ve kterých uvedl, že z vyjádření žalovaného nevyplynulo, jak se projevila změna právní úpravy, a ani proč by mělo

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 5 -

být podle nové právní úpravy vydáváno více platebních výměrů. Rovněž ze zavedení

maximální výše poplatku v položce 21 Sazebníku nikterak nevyplynulo, že by mělo být

vydáváno více platebních výměrů. Žalobce trval na tom, že správce poplatku měl v případě

her povolených dle § 50 odst. 3 zákona o loteriích vyměřit jen 1 souhrnný správní poplatek,

když žalobce splnil veškeré obsahové náležitosti vyúčtování dle ust. § 28 odst. 2 zákona o

loteriích, přitom ale žalobce nesouhlasil s rozlišením formálních a obsahových náležitostí tak,

jak to učinil žalovaný. Z napadených rozhodnutí nevyplynulo, že čtyři povolení ministerstva

financí, uvedená v odůvodnění, jsou pouze demonstrativním výčtem. I kdyby tomu tak bylo,

žalovaný nikterak neodůvodnil, proč použil zrovna tato konkrétní. Jak konstatoval i žalovaný,

odkaz na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích, uvedený ve výzvě k odstranění pochybností,

nebyl na místě. Jelikož výzva nebyla zdůvodněna odkazem na jiný právní předpis (což ani být

nemohla, jelikož povinnost vyžadovanou správcem poplatku žádný právní předpis nestanoví),

správce poplatku vyžadoval po žalobci splnění povinnosti, kterou nebyl vůbec oprávněn

požadovat. V dalším žalobce setrval na názorech obsažených v žalobách.

Krajský soud nařídil na den 30. 10. 2012 k projednání věci ústní jednání, při kterém

zástupce žalobce setrval na dosavadní argumentaci, žalovaný se k jednání po předchozí

omluvě nedostavil.

Dříve, než se Krajský soud v Brně mohl zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou

ve věci splněny podmínky řízení. Přitom dospěl k názoru, že žaloba byla podána v zákonné

dvouměsíční lhůtě ve smyslu ust. , soudního řádu

správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), osobou k tomu oprávněnou ve

smyslu ust. a jde o žalobu přípustnou ( a ).

Krajský soud v Brně přezkoumal všechna napadená správní rozhodnutí, jakož i řízení

předcházející jejich vydání, a to v mezích žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a

právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 71 odst. 1 a § 75 odst. 1

a 2 ).

Žaloba není důvodná.

Žalobce své žalobní námitky směřoval proti rozhodnutím prvostupňového správního

orgánu i proti rozhodnutím žalovaného. Odvolací námitky uplatněné v odvolání proti

prvostupňovým správním rozhodnutím byly z převážné části obdobné, jako námitky

uplatněné v žalobách. Odvolacími námitkami se žalovaný řádně zabýval v odůvodnění svých

rozhodnutí. S jeho hodnocením se ztotožnil i Krajský soud v Brně, a na tato jeho odůvodnění

rozhodnutí odkazuje.

Stěžejní námitkou žalobce bylo právní posouzení či výklad položky 21 písm. b)

Sazebníku správních poplatků ve spojení s ust. § 50 odst. 3 zákona o loteriích, popř. i ve

vztahu k ust. § 2 zák. o loteriích (vše ve znění platném pro projednávanou věc). Zákon o

loteriích v ust. § 2 písm. a) až k) demonstrativně vymezuje jednotlivé druhy loterií a jiných

podobných her. Současně v ust. § 50 odst. 3 zákon o loteriích zmocňuje Ministerstvo financí

ČR k povolování dalších druhů loterií a jiných her, které nejsou v zákoně upraveny, s tím, že

v povolení budou všechny podmínky jejich provozování podrobně stanoveny. Položka 21

písm. b) Sazebníku upravuje poplatek za vydání povolení číselné loterie či sázkové hry dle

ust. § 2 písm. c), f), h), j), k) nebo za vydání povolení loterie a jiné podobné hry podle ust. §

50 odst. 3 zákona o loteriích za každý rok. Z gramatického, systematického a logického

výkladu vyplývá, že ministerstvo může na základě zmocnění dle ust. § 50 odst. 3 cit. zák.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 6 -

postupně rozšiřovat demonstrativní výčet druhů loterií a jiných podobných her uvedený v ust.

§ 2 zákona o loteriích o nové druhy her. Technologie využívané v dané oblasti (loterií a

obdobných her) jsou předmětem neustálého vývoje, a není tak v silách zákonodárce

dostatečně rychle reagovat změnou legislativy na aktuální vývoj. Naopak zmocnění dle ust. §

50 odst. 3 cit. zák. dává logicky možnost ministerstvu financí pružně reagovat na vývoj

v oblasti loterií a jiných podobných her a v podstatě aktualizovat výčet her uvedený v ust. § 2

zák. o loteriích, když taxativní výčet všech druhů loterií a jiných podobných her prozatím

nelze z výše uvedených důvodů do zákona vtělit. Je proto třeba zachovat zákonnou možnost

výčet her aktualizovat prostřednictvím povolení ministerstva financí. Přitom platí, že

ministerstvo financí tak činí v povolení, v němž musí podrobně stanovit všechny podmínky

k provozování nově povolené hry. V tomto lze dále odkázat i na nález Ústavního soudu ze

dne 13. 9. 2007, sp. zn. : „Snaha státu maximalizovat fiskální výnosy je zcela

legitimní a ústavním pořádkem aprobovaná, avšak musí respektovat předem jasně daný

zákonný rámec, jinak dochází k ústavně neaprobovatelnému zásahu do vlastnického práva v

rozporu s y. Veřejná moc nemůže využívat nejasnost právní úpravy, kterou

sama vyvolala“.

Logicky ani systematicky by pak nedávalo smysl a rozhodně to nebylo ani úmyslem

zákonodárce, aby veškeré nové druhy her, které nejsou upraveny v ust. § 2 zákona o loteriích,

nýbrž které by byly v budoucnu povoleny ministerstvem financí na základě zmocnění v ust.

§ 50 odst. 3 zákona o loteriích, podléhaly souhrnně jen jednomu správnímu poplatku dle

položky 21 Sazebníku. Takový výklad by vedl pouze k obcházení zákona a snaze poplatníků

veškerou svoji činnost a jednotlivé druhy loterií a podobných her podřazovat pod ust. § 50

odst. 3 zákona o loteriích, což by mělo za následek zpoplatnění jen jedním poplatkem. Bez

ohledu na počet her a základ poplatku by tedy poplatníci odvedli na správním poplatku vždy

jen jedenkrát max. 10.000.000 Kč, protože v položce 21 písm. b) Sazebníku je současně

stanoveno omezení – maximální horní hranice správního poplatku za každý rok za vydání

povolení loterie nebo jiné podobné hry. V daném případě byly poplatky vyměřeny na základě

předem daného zákonného rámce. Posuzovaná právní úprava nebyla nejasná, nýbrž pouze

otevřená tak, aby mohly správní orgány reagovat na nově vzniklé situace. I v bodě 3.

poznámek k uvedené položce Sazebníku je mimo jiné upřesněno, že poplatek se vyměřuje

s přihlédnutím k podmínkám uvedeným ve vydaném povolení MF ČR, z čehož plyne

závislost poplatku na tom či onom povolení konkrétní loterie nebo hry.

Lze tedy konstatovat, že za vydání povolení ke každé loterii nebo hře podle ust. § 50

odst. 3 zákona o loteriích je možno vyměřit samostatný správní poplatek dle položky 21 písm.

b) Sazebníku. Tuto úvahu nepřímo potvrzuje i Nejvyšší správní soud v řadě rozhodnutí, např.

rozsudku ze dne 12. 12. 2008, č. j. – 139: „Zároveň je třeba konstatovat, že

správní spis, jak byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu, neobsahuje dostatečné podklady

pro posouzení, zda v daném případě všech 175 zařízení, na jejichž provozování bylo

stěžovateli vydáno 175 povolení, a za něž žalovaný vyměřil 175 samostatných správních

poplatků, skutečně představuje z hlediska zákona o loteriích (a tudíž i zákona o správních

poplatcích) jedinou hru (tj. elektromechanickou ruletu), či zda se ve skutečnosti jedná o více

navzájem se odlišujících her, případně jaký byl počet těchto povolených her provozovaných

stěžovatelem v roce 2004. Toto posouzení tedy bude úkolem správních orgánů v dalším

řízení“. Je vždy na správních orgánech, aby posoudily jednotlivá povolení udělená

poplatníkovi, a aby určily na kolik her byla uvedená povolení vydána. Na základě toho pak

mohou vyměřit správní poplatek zvlášť za každou hru. Ze správního spisu vyplývá, že

v daném případě při posuzování jednotlivých druhů her postupoval správce poplatku

v souladu s Metodickým návodem Ministerstva financí ČR ze dne 1. 6. 2009, který rozlišuje

hry podle ust. § 50 odst. 3 zákona o loteriích na: 1) sázkové hry provozované pomocí

elektromechanických rulet a uzavřených lokálních multiruletových systémů, 2) sázkové hry

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 7 -

provozované prostřednictvím sítě Internet, 3) sázkové hry provozované pomocí centrálních

loterních systémů s interaktivními terminály, 4) sázkové hry provozované prostřednictvím

uzavřených lokálních herních systémů (triple Player, Royal Games, Max Power), 5) sázkové

hry provozované pomocí elektronických karetních stolů (Texas Hold´em, Black Jack), 6)

sázkovou hru e-dostihy a 7) sázkovou hru Gotes s tím, že případné nově definované hry

budou do tohoto návodu zapracovány. Návod byl doplněn stanoviskem ze dne 8. 8. 2009, že

správní poplatek z provozování loterií a jiných podobných her povolených podle ust. § 50

odst. 3 zákona o loteriích je nutno vyměřit vždy za určitou povolenou hru, a to u dosud

nevyměřených správních poplatků. Správce poplatku v daném případě vyzval žalobce, aby

rozlišil údaje o vsazených částkách, vyplacených výhrách a propočtu správního poplatku dle

her druhu č. 1), 3) a 5). Metodický návod i postup správce poplatku, resp. žalovaného, je

v souladu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Afs 38/2008 -

- 7 -39, který stanoví, „že poplatek je nutno vyměřit vždy za určitou povolenou hru bez ohledu

na to, v kolika provozovnách či zařízeních je tato hra provozována a na základě kolika

povolení je tato hra provozována, pokud se stále jedná o tutéž hru.“ Je na správních

orgánech, aby vyčlenily (resp. definovaly) z povolení udělených ministerstvem financí

provozovateli další druhy her kvalitativně srovnatelné s těmi, které jsou uvedeny v ust. § 2

zákona o loteriích, a které tak mohou být samostatně předmětem správního poplatku.

Stanovení jednotlivých her patří do oblasti správního uvážení, které soudu přísluší posuzovat

pouze do té míry, zda nepřekročilo meze stanovené zákonem. V daném případě postupoval

správce poplatku na základě správního uvážení podpořeného stanoviskem Ministerstva

financí ČR, v souladu se zákonem a své rozhodnutí řádně odůvodnil, přičemž použité správní

úvahy nevybočily ze zákonných mezí a ani netrpěly vnitřním logickým rozporem. Je však

pravdou, že žalobce proti tomuto postupu správních orgánů a definování jednotlivých her

přímo nebrojil, žalobní body směřoval proti výkladu shora citovaných ustanovení právních

předpisů a zpoplatnění her.

Z judikatury, na kterou odkazoval žalobce, nelze v nyní posuzované věci činit

jednoznačné závěry tak, jak to učinil žalobce. Nález Ústavního soudu ze dne 13. 9.2007, sp.

zn. , se týkal globálního zajištění celního dluhu a řešil především definici tohoto

zajišťovacího institutu. V rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. , Nejvyšší správní

soud zrušil rozhodnutí krajského soudu pro nepřezkoumatelnost a k meritu věci se

nevyjadřoval. Nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. , se týkal

pojmu uložení daňové povinnosti, kdy předmětem zdanění byl jeden a tentýž příjem, který byl

zdaněn dvakrát. V této souvislosti Ústavní soud vyslovil názor, že když právo umožňuje dvojí

výklad, nelze při řešení případu pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány

činit pouze to, co jim zákon výslovně umožňuje. Obdobný názor vyslovil i Nejvyšší správní

soud v rozsudku ze dne 16. 10. 2008, č. j. : „V konfliktu dvou výkladů, z nichž

oba jsou možné, z určitých úhlů pohledu rozumné a nikoli nepřesvědčivé, a přitom vedou

k odlišným závěrům, nutno vzhledem k okolnosti, že se jedná o výklad norem daňového práva

hmotného, zakládajících povinnost soukromé osoby poskytnout státu plnění bez protiplnění,

dát z důvodu ochrany ústavních principů právní jistoty a předvídatelnosti právní regulace

přednost tomu z nich, který je ve prospěch soukromé osoby, a to přesto, že se v daném případě

nepochybně jedná o výklad jdoucí proti základním strukturálním principům a ekonomickým

funkcím daně z přidané hodnoty a stěžovatele neodůvodněně zvýhodňující oproti jiným

plátcům DPH.“ Je třeba zdůraznit, že v nyní projednávané věci se nejedná o dvojí zdanění

jednoho příjmu, nýbrž o zpoplatnění příjmu z jednotlivých her. Šlo o zpoplatnění povolení

jednotlivých her, které bylo vypočteno na základě vsazených částek a vyplacených výher

vždy u jedné konkrétní hry. Byly zpoplatňovány vždy dílčí rozdíly mezi vsazenými částkami

a vyplacenými výhrami (viz. bod 2. poznámek k položce 21 písm. b) Sazebníku, když tento

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 8 -

rozdíl mezi vsazenými částkami a vyplacenými výhrami činí základ předmětného poplatku).

V nyní posuzované věci je jediným rozumným a přesvědčivým výkladem ust. § 50 odst. 3

zákona o loteriích ve spojení s položkou 21 Sazebníku správních poplatků ten, který byl

popsán výše. Nestály zde tedy v konkurenci dva ekvivalentní možné výklady, ze kterých by

měl správce poplatku, žalovaný či zdejší soud, možnost vybírat. Je možno uzavřít, že

předmětný správní poplatek byl vyměřen zcela v souladu s y základních

práv a svobod.

Dle ust. § 9 zákona o správních poplatcích se v řízení ve věcech poplatků postupuje

podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní, kterým byl v dané věci zákon o

správě daní a poplatků (ZSDP). Ten v ust. § 46 odst. 4 uvádí, že o stanoveném základu daně a

vyměřené dani (správním poplatku) vyrozumí správce daně daňový subjekt platebním

výměrem. Podle ust. § 46 odst. 2 cit. zák. platí, že pokud je základ daně nebo daň (správní

poplatek) stanovena odchylně od základu daně a daně (poplatku), jak je daňový subjekt

(poplatník) přiznal nebo za řízení uznal, musí být z vyměřovacího spisu patrno, podle jakých

pomůcek nebo na podkladě čeho se správce daně (správce poplatku) při stanovení základu

daně a daně (poplatku) odchýlil, jakož i důvody těchto rozdílů. Správce poplatku v dané věci

postupoval, s ohledem na výše uvedené, zcela logicky, když vydal platební výměr za každou

určitou hru, kterým pokaždé vyměřil samostatný správní poplatek, a nikoliv jeden souhrnný,

jak se domáhal žalobce. V posuzovaných věcech se jednalo v podstatě o samostatná řízení a

samostatné správní poplatky a nebyl tedy dán důvod vydávat pouze jeden souhrnný platební

výměr. I z procesního hlediska byl tento postup vhodnější. Poplatník totiž mohl brojit jen

proti těm poplatkům, se kterými nesouhlasil, což v nyní posuzovaných věcech i využil. Rozdíl

mezi vyúčtováním, které podal žalobce a vyměřeným správním poplatkem, byl v platebních

výměrech, resp. napadených rozhodnutích, řádně odůvodněn.

Jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 12. 2008, č. j. 5 Afs

38/2008 - 139, „poplatek je nutno vyměřit vždy za určitou povolenou hru bez ohledu na to,

v kolika provozovnách či zařízeních je tato hra provozována a na základě kolika povolení je

tato hra provozována, pokud se stále jedná o tutéž hru.“ Úvaha uvedená v odůvodnění

napadených rozhodnutí, že žalovaný vyměřil správní poplatek za vydání povolení na základě

jednoho rozhodnutí Ministerstva financí ČR (ze dne 24. 3. 2006, č. j. 901/29540/2006; resp.

ze dne 26. 7. 2004, č. j. 601/81445/2004; resp. ze dne 30. 11. 2007, č. j. 34/94752/2007),

kterým ministerstvo povolilo provozovat loterii nebo jinou podobnou hru, je tedy chybná (z

rozhodnutí nevyplývá, že by se jednalo o demonstrativní výčet). Nicméně z textu napadených

rozhodnutí žalovaného je vždy zcela zřejmé, jaké určité hry se správní poplatky týkají a

v souladu s výše uvedeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu je poplatek vyměřen

vždy za určitou povolenou hru (resp. druh hry), bez ohledu na to, v kolika provozovnách či

zařízeních je tato hra provozována a na základě kolika povolení je tato hra provozována.

Obecně lze říci, že správní poplatek se vyměřuje jako rozdíl mezi celkovou výší vsazených

částek u příslušné hry a celkovým součtem výplat výher z příslušné hry, a nikoliv jako rozdíl

mezi příjmy a výplatami u provozoven či zařízení, na něž se vztahují jednotlivá povolení

k provozování téže sázkové hry. Správce poplatku správně rozdělil jednotlivé hry a správně

vyměřil jednotlivé správní poplatky vždy za jeden příslušný druh hry a zároveň za všechna

vydaná povolení k danému druhu hry. Výše zmíněná vada v textu odůvodnění správního

rozhodnutí tedy nemohla způsobit nezákonnost napadeného rozhodnutí.

Soud k tomuto tedy uzavírá, že samostatnému správnímu poplatku dle položky 21

písm. b) Sazebníku podléhá vydání povolení ke každé loterii nebo podobné hře ve smyslu ust.

§ 50 odst. 3 zák. o loteriích.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 9 -

K tomuto konstatování soud použil přímé dikce položky 21 písm. b) Sazebníku, z níž

vyplývá jako předmět poplatku „vydání povolení loterie“, i když fakticky se poplatky u loterií

a her odvozují od výtěžku provozovatele z předmětné loterie či hry a nikoliv od úkonu

správního orgánu, tedy vydávání povolení. Ve skutečnosti je tedy předmětem zpoplatnění

výnos z provozování loterií a her za příslušný kalendářní rok a nikoliv činnost správního

orgánu (vydání povolení), jak tomu běžně bývá u správních poplatků a jak by i mohlo trochu

nešťastně vyplývat z formulace položky 21 písm. b) Sazebníku. Z uvedeného pak totiž

vychází rozporné definice z hlediska předmětu poplatku a i další interpretační potíže. Je tedy

třeba zdůraznit, že každá loterie a jiná podobná hra, řádně povolená ministerstvem financí ve

smyslu ust. § 50 odst. 3 zák. o loteriích, podléhá jednomu správnímu poplatku dle položky 21

písm. b) Sazebníku. Základem správního poplatku (bod 2. poznámek k položce 21 Sazebníku)

je pak rozdíl mezi celkovou výší vsazených částek u příslušné hry a celkovým součtem výplat

výher z příslušné hry, bez ohledu na to, v kolika provozovnách je hra provozována a na

základě kolika povolení je provozována. Posouzení, zda příslušný počet hracích zařízení i

vydaných povolení představoval z hlediska zák. o loteriích jedinou hru nebo více navzájem se

odlišujících her, bylo na správním uvážení správních orgánů, v jehož rámci definovaly a

vyčlenily jednotlivé hry srovnatelné s těmi, které jsou uvedeny v ust. § 2 zák. o loteriích, a

které pak učinily předmětem samostatného správního poplatku. Správce poplatku tak

postupoval správně, pokud vydal samostatný platební výměr za rok 2007 za každou hru,

kterým pokaždé vyměřil samostatný správní poplatek za konkrétní hru a nikoliv za všechny

povolené hry jeden souhrnný poplatek, jak to požadoval žalobce.

Žalobce dále namítal, že správce poplatku ve výzvě k odstranění pochybností chybně

aplikoval ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích (námitka neplatnosti vytýkací výzvy ze dne 20. 1.

2010). Soud sice připouští, že toto ustanovení se vztahuje k odvodům z výtěžku

z provozování loterních her na veřejně prospěšné účely, avšak dále konstatuje, že

v posuzované věci vznikly správci poplatku v průběhu vyměřovacího řízení pochybnosti o

správnosti a úplnosti údajů uvedených ve vyúčtování žalobce. V souladu s ust. § 43 odst. 1

ZSDP proto zahájil vytýkací řízení a vyzval žalobce, aby doplnil chybějící údaje. Ve výzvě

uvedl své pochybnosti a přesně vysvětlil, co po žalobci požaduje a proč (plně v souladu

s dikcí ust. § 43 odst. 1 ZSDP). Nadbytečný odkaz na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích nebyl

ve výzvě na místě, s věcí nijak nesouvisel, avšak nemohl způsobit nezákonnost výzvy a ani

žalobce zkrátit na jeho právech. Z celkového znění výzvy naopak bylo zřejmé, jaké

pochybnosti vznikly správci poplatku, přičemž výzva žalobci umožňovala podat určitou

odpověď na otázky správce poplatku, což žalobce také učinil. Žalobce ve svém následném

vyjádření na uvedenou výzvu řádně reagoval a požadované přesně splnil. Vytýkací výzva

obsahovala správný odkaz na právní předpisy, podle kterých byla učiněna (ve smyslu ust. §

32 odst. 2 písm. d) ZSDP postačuje uvedení právních předpisů, podle nichž bylo

postupováno, nejsou požadována konkrétní ustanovení právních předpisů), odpovídala

zákonným náležitostem a nadbytečnost odkazu na ust. § 4 odst. 2 zákona o loteriích nemohla

způsobit nezákonnost výzvy, tím spíše nemohla způsobit nezákonnost platebních výměrů či

napadených rozhodnutí.

K námitce nedostatku tiskopisu a neúčinnosti podaného vyúčtování z provozu loterií a

her soud předně uvádí, že je povinností provozovatele těchto her každoročně takové

vyúčtování za předchozí kalendářní rok v zákonem stanovené lhůtě podat (§ 28 odst. 1 zák. o

loteriích), což žalobce učinil. Bez ohledu na jeho formu a obsah tím bylo zahájeno řízení ve

věci poplatku ve smyslu ust. § 21 odst. 1 ZSDP (podle ust. § 9 zák. o správních poplatcích se

v řízení ve věcech poplatků postupuje podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu

daní (ZSDP), přičemž z 3. bodu poznámek k položce 21 Sazebníku vyplývá, že poplatek

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 10 -

vyměřuje územní finanční orgán, a daňový charakter předmětného poplatku dle položky 21

Sazebníku vyplývá mimo jiné i z důvodové zprávy k cit. zákonům). Podle ust. § 21 odst. 2

ZSDP platí, že stanoví-li tak ZSDP nebo zvláštní zákon, podávají daňové subjekty

„vyúčtování“ na předepsaných tiskopisech. ZSDP ani zvláštní zákon však tuto povinnost

„tiskopisů“ pro předmětné „vyúčtování“ přímo nestanoví. Žalobce měl svojí námitkou zřejmě

na mysli ust. § 40 odst. 2 ZSDP, podle něhož lze daňové přiznání nebo hlášení podat účinně

jen na tiskopise vydaném ministerstvem (účelem ustanovení je, aby daňové subjekty

postupovaly vůči správcům daně jednotně, což velkou měrou zefektivňuje celé daňové řízení).

O tento případ však v nyní posuzovaných věcech nejde, neboť jsou projednávány správní

poplatky za loterie a hry na podkladě podaného „vyúčtování“ provozovatele těchto her.

Správce poplatku neshledal vady podaného vyúčtování co do jeho formy, tedy podání jako

takového (ve smyslu ust. § 21 odst. 8 ZSDP), ale vznikly mu pochybnosti o správnosti

podaného vyúčtování, a proto bylo na místě postupovat dle § 43 odst. 1 ZSDP a vytýkané

vady vyúčtování odstraňovat výzvou v rámci řádně vedeného vytýkacího řízení, což bylo

v posuzovaných věcech splněno. I v případě podání daňového přiznání (vyúčtování) na

nesprávném tiskopise by vznikly správci daně (poplatku) pochybnosti o správnosti takového

podání, které by bylo třeba odstranit v rámci řádného vytýkacího řízení. Pokud pro určitou

daňovou (poplatkovou) povinnost není příslušný tiskopis vydán ministerstvem financí vůbec,

nezbavuje to daňový subjekt (poplatníka) povinnosti daňové přiznání či hlášení (vyúčtování

za příslušný kalendářní rok) podat. Pokud takové přiznání či hlášení (vyúčtování) podá

v souladu se zákonnými povinnostmi (v posuzovaném případě pro vyúčtování za r. 2007 činí

dle poznámky 2. položky 21 Sazebníku základ poplatku rozdíl mezi vsazenými částkami a

výhrami vyplacenými sázejícím; ze základu se pak určí 10 %) a správci daně (poplatku)

současně nevzniknou žádné pochybnosti o správnosti takového podání (vyúčtování), nic

nebrání vyměření daně (poplatku). Naopak pokud mu pochybnosti o podaném vyúčtování

vzniknou, může správce daně (poplatku) vyzvat daňový subjekt (poplatníka) k odstranění

těchto pochybností (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 10. 2007, č. j. 5 Afs

155/2006 – 90).

Rozhodnutí žalovaného o odvolání byla vydána v souladu s právními předpisy i

konstantní judikaturou správních soudů. Rozhodnutí mají veškeré náležitosti stanovené

zákonem a nejsou věcně či právně nesprávná. Odůvodnění je dostatečně přesvědčivé a

vyčerpávající. Soud se zcela ztotožnil se závěry žalovaného a naopak nesouhlasil s tvrzením

žalobce o nezákonnosti rozhodnutí a o vadách řízení.

S ohledem na výše uvedené krajský soud žaloby jako nedůvodné zamítl ( ).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. , podle kterého

nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu

nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch

neměl. V dané věci žalobce úspěšný nebyl, a proto mu nebylo přiznáno právo na náhradu

nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení bylo možno přiznat jen žalovanému, avšak nebylo

zjištěno, že by mu s tímto řízením nějaké náklady vznikly (nad rámec jeho běžné činnosti),

přičemž žalovaný ani takové náklady neuplatnil, a proto soud rozhodl tak, že se náhrada

nákladů řízení žalovanému nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování - 11 -

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 30. října 2012

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu