Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

63 Az 108/2007 - 110

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: V. D., zastoupeného JUDr. Karlem Sochorem, advokátem se sídlem v Ostravě, Na Hradbách 2632/18, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou č. 3, Praha 7, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.11.2007, č. j. OAM-1-837/VL-20-11-2007, ve věci mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2007, č. j. OAM-1-837/VL-20-11-2007 se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Právnímu zástupci žalobce JUDr. Karlu Sochorovi se přiznává o d m ě n a ve výši 7.200,- Kč, z toho mu částka 2.400,- Kč bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci rozhodnutí.

III. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou podanou v zákonné lhůtě se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 11. 2007, kterým byla zamítnuta jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodná dle § 16 odst. 2 zákona o azylu a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. V žalobě uvedl, že se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí, protože byl svědkem znásilnění, kterého se zúčastnili policisté. Policie ubližovala děvčeti. V podání ze dne 31. 8. 2008, kterým doplnil žalobu ze dne 7. 11. 2007 uvedl, že namítá absenci výroku o neudělení azylu podle zákona o azylu a absenci výroku o nevztažení překážky vycestování v napadeném rozhodnutí ve smyslu zákona o azylu. Domníval se, že žalovaný porušil , 4, , , zákona o azylu, když dle jeho názoru se žalovaný jeho žádostí o udělení azylu nezabýval odpovědně a svědomitě, nevyšel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nezjistil přesně a úplně skutečný stav věci a v odůvodnění se nevypořádal se všemi provedenými důkazy. Uvedl, že nebyly naplněny zákonné důvody pro neudělení azylu a označení jeho žádosti jako zjevně nedůvodné, respektive minimálně pro vztažení překážky vycestování ve smyslu zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody, odkázal na žádost o udělení azylu v ČR, kterou podal, protokol o pohovoru, který s ním byl proveden a ostatní spisový materiál žalovaného, který se vztahuje k jeho žádosti o udělení azylu.

V písemném vyjádření k žalobě ze dne 7. 2. 2008 odkázal žalovaný na obsah správního spisu. Popřel oprávněnost žaloby. Uvedl, že z výpovědi žalobce zjistil, že do ČR naposledy přicestoval dne 25. 11. 2005 s platným cestovním dokladem a vízem. Dne 14. 6. 2007 mu však vízum bylo zrušeno a od 18. 7. 2007 se zde nacházel nelegálně. Dne 4. 8. 2007 mu bylo uloženo správní vyhoštění na dobu 3 let, jelikož opět nevycestoval, byl na jeho jméno vystaven výjezdní příkaz platný do 30. 10. 2007. Následně podal žádost o mezinárodní ochranu. Z jeho výpovědi bylo objasněno, že skutečnosti, které uvedl v žádosti o mezinárodní ochranu mu byly známy již dříve a ačkoliv měl možnost se pohybovat na území ČR volně a vejít do kontaktu se státními orgány, žádost o mezinárodní ochranu nepodal dříve, učinil tak až po uděleném správním vyhoštění a v poslední den platnosti víza. Správní orgán nezjistil ani žádné objektivní okolnosti, které by zjevně bránily žalovanému v dřívějším podání žádosti o mezinárodní ochranu. Zdůraznil, že žalobce nespecifikuje konkrétní pochybení žalovaného správního orgánu v průběhu správního řízení, které by zpochybnilo správnost vydaného rozhodnutí a odůvodnilo jeho zrušení. Žalobce neuvedl žádné skutečnosti, které by vyloučily možnou aplikaci ust. § 16 odst. 2 zákona o azylu. Navrhoval zamítnutí žaloby.

K ústnímu jednání, které bylo nařízeno na 28. 4. 2009 za přítomnosti tlumočníka a právního zástupce žalobce, se žalobce nedostavil, ačkoliv předvolání k jednání mu bylo řádně doručeno. Soud proto ve věci jednal a rozhodl ( s. ř. s), když neúčast řádně předvolaného žalobce nebránila projednání a skončení věci a soudu nebyly známy důvody pro odročení jednání ( ).

Krajský soud přezkoumal výrok napadeného rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného ( ). Rozsudkem ze dne 28.4.2009 č.j. žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení a přiznání odměny zástupci žalobce.

Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce prostřednictvím svého právního zástupce kasační stížnost. Domáhal se zrušení rozsudku. Žalobce zpochybnil objektivitu zpráv o situaci v zemi jeho původu a tvrdil, že z domovské země vycestoval z důvodu obavy z možného pronásledování ze strany policie. Dále namítl, že správní řízení bylo poznamenáno pochybením, když jeho tvrzením nebyla věnována dostatečná pozornost, což se přeneslo i na řízení před soudem. V doplnění kasační stížnosti se pak dovolával možnosti udělení humanitárního azylu a poukázal na ustanovení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož nesmí být nikdo mučen nebo podroben nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestu.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační stížnosti s odůvodněním, že jak jeho rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany ve všech částech výroku, tak i rozsudek soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Odkázal na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi, které žalobce učinil během správního řízení, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný měl za to, že byl dostatečně zjištěn skutkový stav před správním orgánem a následně i před soudem. Žalovaný se přiklonil k rozhodnutí soudu a neshledal žádná pochybení v jeho rozhodnutí, neboť žalobce mohl o udělení mezinárodní ochrany požádat dříve, vstoupil však do řízení až poté, kdy mu bylo uděleno správní vyhoštění, tedy s cílem se mu vyhnout.

Nejvyšší správní soud o podané kasační stížnosti rozhodl tak, že rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší správní soud shledal kasační stížnost důvodnou a konstatoval, že jestliže v projednávané věci krajský soud z důvodu pominutí otázky možného udělení doplňkové ochrany rozhodnutí žalovaného podle pro vady řízení bez jednání nezrušil a naopak toto rozhodnutí přezkoumal, ačkoliv takové rozhodnutí pro absenci odůvodnění nebylo přezkumu vůbec způsobilé, pak vadou nepřezkoumatelnosti byl zatížen i napadený rozsudek. Jelikož rozhodnutí žalovaného i rozsudek krajského soudu jsou nepřezkoumatelná jen ve vztahu k možnému udělení doplňkové ochrany, považoval Nejvyšší správní soud za nutné vyjádřit se k námitkám žalobce, které se této otázky netýkají. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v posuzovaném případě bylo možné aplikovat ustanovení zákona o azylu. Ve vztahu k námitce o nedostatečné relevanci a objektivitě zpráv o zemi původu poukázal Nejvyšší správní soud na to, že žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná, neboť jím uvedené skutečnosti nebyly shledány relevantními z hlediska důvodu pro udělení mezinárodní ochrany formou azylu podle zákona o azylu. Při zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné nedochází k jejímu posouzení z hlediska ustanovení zákona o azylu, což je dáno tím, že humanitární azyl je navázán na předchozí posouzení podmínek pro udělení azylu podle téhož zákona. K takému posouzení však při aplikaci ustanovení zákona o azylu dle Nejvyššího správního soudu nedochází, a proto námitce o možnosti udělení humanitárního azylu nepřisvědčil.

V daném případě jde o zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany dle § 16 odst. 2 zákona o azylu. Soud o žalobě opětovně rozhoduje, a to v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu. V této souvislosti odkazuje soud na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2009, č. j. -78, podle kterého zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle § 16 odst. 2 zákona o azylu nezbavuje správní orgán povinnosti zabývat se otázkou, zda daný žadatel o mezinárodní ochranu nesplňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Neshledá-li ministerstvo důvody k udělení ani jedné z forem mezinárodní ochrany, odůvodní své rozhodnutí ve vztahu k oběma formám mezinárodní ochrany.

Žalovaný tedy pochybil, neboť se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyjádřil k tomu, zda nejsou v případě žalobce dány podmínky pro udělení doplňkové ochrany. Z tohoto důvodu je nutné napadené rozhodnutí žalovaného považovat za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve vztahu k otázce doplňkové ochrany.

Ze shora uvedených důvodů a v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu zrušil soud ve smyslu ust. rozhodnutí žalovaného jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

Soud rozhodoval rozsudkem bez jednání dle ust. Současně soud vyslovil, že se věc vrací k dalšímu řízení žalovanému dle ust. Žalovaný znovu o nároku rozhodne, přičemž při novém projednání věci je žalovaný vázán právním názorem soudu dle

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením Žalobci, který měl ve věci úspěch, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady řízení nevznikly a žalovaný ve věci neměl úspěch.

Vzhledem k tomu, že žalobce je státním příslušníkem Ukrajiny, který nerozumí dostatečně česky, byl mu ustanoven k jeho žádosti pro zachování rovnosti účastníků řízení tlumočník.

Dále byl mu usnesením ze dne 15. 12. 2008 č. j. -48 soudem ustanoven pro řízení zástupce z řad advokátů, a to advokát JUDr. Karel Sochor. Odměna zástupci žalobce za řízení o žalobě byla stanovena za dva úkony právní služby po 2.100,- Kč ( , a ), tj. 4.200,-Kč, 2x náhrada hotových výdajů dle téže vyhlášky po 300,- Kč, tj. 600,-Kč, tj. celkem 4.800,-Kč. Tato částka byla advokátovi vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě. Odměna zástupci žalobce v řízení o kasační stížnosti byla stanovena za 1 úkon právní služby v řízení o kasační stížnosti 2.100,- Kč dle , a – za písemné podání soudu – podání kasační stížnosti a 1x náhrada hotových výdajů dle citované vyhlášky 300,- Kč, celkem tedy náleží 2.400,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Ač má podle ustanovení stát právo proti neúspěšnému účastníků na náhradu nákladů řízení, které platil, nebyla státu náhrada těchto nákladů přiznána, neboť podle ustanovení náklady spojené s přibráním tlumočníka platí stát, stejně tak platí i hotové výdaje a odměnu za zastupování dle

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, písemně ve dvojím vyhotovení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 1. července 2010

JUDr. Bohuslava Drahošová

samosoudkyně