Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

36 Ad 15/2011 - 69

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Haplové a soudkyň JUDr. Jarmily Ďáskové a JUDr. Radimy Gregorové, Ph.D., v právní věci žalobkyně I.H., bytem ……………………………., zast. Annou Meixnerovou, Kuršova 7, 635 00 Brno, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí č.j.: 2010/498-71 ze dne 5.10.2010,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 5.10.2010, č.j. 2010/498-71 žalovaný zamítl odvolání účastníka řízení podle proti usnesení České správy sociálního zabezpečení č.j. ……………… ze dne 29.11.2009 a napadené rozhodnutí potvrdil s odůvodněním, že napadeným rozhodnutím bylo zastaveno řízení o žádosti účastníka řízení o zahájení nového řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle V odvolání účastník řízení žádné nové přesvědčivé údaje neuvedl, odvolací orgán posoudil postupná tvrzení o délce či nepřetržitosti ukrývání obsažená ve správním spise ČSSZ a zjistil, že jsou rozporná a že se ani po opakovaných výzvách nepodařilo účastníku řízení je doplnit nebo vysvětlit. Neshledal ani jinou vadu napadeného rozhodnutí.

pokračování

Ve správní žalobě žalobkyně namítá, že rozhodnutím došlo k porušení zásady nestranného a objektivního postupu, legitimního očekávání, zásady zákonnosti, k nesprávnému právnímu a skutkovému posouzení věci, k porušení zásady materiální pravdy a V žalobě tvrdí, že v průběhu řízení o žádosti o přiznání jednorázové peněžní částky podle zákona opakovaně uváděla, že si přesnou dobu ukrývání nepamatuje a vysvětlovala okolnosti svého ukrývání a situaci Romů na Slovensku, kteří byli pronásledováni nejen německým vojskem ale i gardisti a civilním obyvatelstvem. Datum od 30.10.1944 do osvobození se týkalo řízení o vydání osvědčení o své účasti na národním odboji podle zák. č. 255/1946. Formalizovaný a formalistický přístup ČSSZ požadující po žadatelích, aby v celém rozsahu nesli břemeno tvrzení a důkazní vedlo k situaci, že žadatelé uměle upravovali a zkracovali dobu ukrývání v rozporu se skutečnou situací tak, aby nebyli nařčeni z toho, že jejich tvrzení neodpovídají historickým faktům a že jsou nevěrohodná. Nesprávnost názorů ČSSZ, její požadavek na přesné vymezení doby ukrývání a unesení důkazního břemena byla prolamována až judikaturou Nejvyššího správního soudu o několik let později. Žalobkyně konkrétně cituje z rozsudků Nejvyššího správního soudu č.j. -69 ze dne 28.2.2008, č.j. -57 ze dne 29.9.2010. Žalobkyně se dále odolává na ust. a podivuje se nad tím, že správní orgán přistupoval rozdílně k osobám pocházejícím z Romské osady u obce Nálepkova, neboť u ČSSZ proběhla řada řízení týkajících se osob pocházejících z této Romské osady nucených se ukrývat spolu s ostatními v okolních lesích a tudíž okolnosti byly obdobné, přesto části žadatelů byla částka přiznána, části zkrácena výše uvedeným postupem, části žadatelů zamítnuta žádost či nepřiznání v plném rozsahu, v řadě případů došlo k vyplacení částek až poté, co se žadatelé obrátili s návrhem na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu na soud. Příkladmo uvádí osoby, jejichž žádostem bylo po rozhodnutí soudů vyhověno. Postup správního orgánu v řízení o přiznání jednorázové peněžní částky se u žalobkyně vyznačoval vysokým formalismem, jednáním v rozporu s principy právního státu a postupem v rozporu se smyslem a účelem právních předpisů, když věk žadatelů, jak v době ukrývání tak i nyní, svědků, časový odstup a celková situace Romů po celé válečné období nebyla dostatečně zohledněna při rozhodování o jejich žádostech. Žalobkyně navrhla, aby napadené rozhodnutí, včetně usnesení ČSSZ ze dne 26.11.2009 soud zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že na základě odvolání žalobkyně posoudil postupná tvrzení žalobkyně o délce či nepřetržitosti ukrývání obsažené ve spisovém materiálu, která se nepodařilo v řízení doplnit ani vysvětlit, proto odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

Žalobkyní navržená osoba zúčastněná na řízení na straně žalovaného – Česká správa sociálního zabezpečení sdělila soudu, podáním ze dne 17.9.2012, že v řízení nebude uplatňovat práva osoby zúčastněné na řízení.

Žalobkyně při jednání uvedla některé okolnosti týkající se ukrývání s tím,že si přesné údobí nepamatuje, ale mohou být využita tvrzení uváděná spolu ukrývanými osobami, které příkladmo vyjmenovává jako v žalobě a dodala, že jeden z bratrů požádal o poskytnutí jednorázové částky, jmenoval se A.H., a protože zemřel před 20-ti lety, žádost uplatnily děti, jímž jednorázová peněžní částka byla poskytnuta.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 15.11.2002 žalobkyně uplatnila žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , a v čestném prohlášení

pokračování -70

k žádosti uvedla, že se ukrývala od roku 1939 do konce války v okolí obce Nálepkovo. O této žádosti rozhodla Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 24.2.2006, č.j. …………………….., které bylo doručeno žalobkyni dne 6.4.2006 tak, že žádost zamítla. Žalobkyně nežádala soud o přezkoumání tohoto rozhodnutí žalobou, ale dne 9.7.2009 požádala Českou správu sociálního zabezpečení, aby na základě judikátu Nejvyššího správního soudu přehodnotila její žádost a poukázala jednorázovou peněžní částku za dobu ukrývání se. Usnesením ze dne 26.11.2009, č.j. ………………… Česká správa sociálního zabezpečení rozhodla o žádosti o zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí podle ust. ve věci pravomocně ukončené rozhodnutím č.j. …………………….. ze dne 24.2.2006, jímž byla zamítnuta žádost účastníka řízení o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , tak, že v souladu s ust. řízení zastavila. Žádost žalobkyně ze dne 1.7.2009 Česká správa sociálního zabezpečení považovala za žádost o zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí, dospěla k názoru, že toto podání účastníka řízení neodůvodňuje zahájení nového řízení a vydání nového rozhodnutí ve věci, neboť nelze vydat rozhodnutí, jímž by bylo žádosti účastníka řízení vyhověno, a proto ve smyslu ust. řízení zastavila.

Proti usnesení ze dne 26.11.2009 podala žalobkyně dne 14.12.2009 odvolání, doručené 23.12.2009 České správě sociálního zabezpečení a o uvedeném odvolání bylo rozhodnuto žalovaným žalobou napadeným rozhodnutím.

Ve správním spise se dále nachází další žádost o znovuzvážení a prozkoumání skutečností o poskytnutí jednorázové peněžní částky ze dne 31.3.2010, doručená České správě sociálního zabezpečení 6.4.2010, v níž žadatelka již více podrobněji uvádí skutečnosti týkající se jejího ukrývání. O této žádosti Česká správa sociálního zabezpečení dosud nerozhodla.

Na základě zjištěných skutečností shora soud posoudil žalobu takto: Žádosti ze dne 1.7.2009 žalobkyně žádala o přehodnocení své žádosti a poukázání jednorázové peněžní částky za dobu svého ukrývání na základě nespecifikovaného judikátu Nejvyššího právního soudu za situace, kdy existovalo pravomocné rozhodnutí žalované ze dne 24.2.2006 o zamítnutí žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky na základě zjištěného a existujícího skutkového stavu posouzeného žalovanou tímto rozhodnutím. Uvedené rozhodnutí žalobkyně žalobou nenapadla, soudem tudíž nebylo přezkoumáváno. Žádost ze dne 1.7.2009 Česká správa sociálního zabezpečení pojala jako žádost o provedení nového řízení a vydání nového rozhodnutí podle . Teorie k tomuto institutu nového rozhodnutí uvádí, že nepatří svým charakterem mezi opravné prostředky, neboť nejde o nápravu vad již přijatého rozhodnutí či řízení, které předcházelo jeho vydání, ale o nové posouzení již pravomocně rozhodnuté věci a to buď za stejných nebo změněných výchozích podmínek. Toto ustanovení tak v určitých případech prolamuje překážku věci pravomocně rozhodnuté. Správní orgán je při rozhodování o tom, zda provede nové řízení a vydá nové rozhodnutí limitován základními zásadami činnosti správních orgánů podle , 3, 4 . V projednávané věci žalobkyně mimo obecného odkazu na judikát Nejvyššího správního soudu neuvedla žádné další skutečnosti, ke kterým by správní orgán měl a mohl přihlížet z hlediska zásad shora uvedených a tudíž správní orgán vycházel

pokračování

ze skutečností, které mu byly známy, a které posoudil ve svém pravomocném rozhodnutí ze dne 24.2.2006. Z existence shodných skutkových okolností (žalobkyně v žádosti jiné správnímu orgánu neuvedla), které nebyly žádným opravným prostředkem rozporovány, posuzoval správní orgán žádost o vydání nového rozhodnutí a logicky dospěl k závěru, že žádost žalobkyně neodůvodňuje zahájení nového řízení, a proto rozhodl usnesením o tom, že se řízení zastavuje proto, že žádost neodůvodňuje vydání nového rozhodnutí ve věci. Z obsahu rozhodnutí o zastavení řízení je zřejmé, že ani odkaz na judikát Nejvyššího správního soudu bez další argumentace nezměnil a ani nemohl změnit důvod tohoto rozhodnutí i předchozího pravomocného rozhodnutí o žádosti a to, že nebyla objektivně splněna podmínka minimálně tří měsíčního ukrývání z rasových či náboženských důvodů. Teprve až v odvolání žalobkyně částečně argumentovala dalšími skutečnostmi, ke kterým však odvolací orgán nemohl přihlédnout, neboť byly uplatněny až v odvolacím řízení. V přezkoumávané rozhodnutí soudem v této otázce v podstatě odkázal na již pravomocné rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.2.2006, neshledal jinou vadu napadeného rozhodnutí, a proto je potvrdil a odvolání zamítl.

Soud proto ve smyslu ust. žalobu jako nedůvodnou zamítá.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , podle něhož úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

Bez povšimnutí soud neponechal ve správním spise založenou další žádost o znovu zvážení a prozkoumání skutečností pro poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , ze dne 31.3.2010, kde žalobkyně již více podrobněji uvádí některé skutkové okolnosti týkající se jejího ukrývání, podrobněji rozvádí i skutečnosti uvedené v odvolání ze dne 14.12.2009 a je namístě, aby toto podání doplnila o další okolnosti, které vyšly najevo v průběhu tohoto řízení (tvrzené odškodnění bratra žalobkyně Arpáda Horvátha, který se s ní společně ukrýval).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 25. září 2012

JUDr. Milada Haplová, v.r. předsedkyně senátu