Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 Af 92/2011 - 40.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Af 92/2011 - 40
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce Stylstav, s.r.o., se sídlem v Křižanově, Benešovo náměstí 195, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích, Mánesova 3a, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 12.8.2011 č.j. 3589/11-1200, za účasti E.ON Distribuce, a.s., se sídlem v Českých Budějovicích, F.A. Gerstnera 2151/6, zast. JUDr. Vojtěchem Augustinem, advokátem v Českých Budějovicích, Senovážné nám. 2, t a k t o :
V řízení se p o k r a č u j e.
Žaloba se z a m í t á.
Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Osoba na řízení zúčastněná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Žalobou doručenou dne 29.9.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 12.8.2011 č.j. 3589/11-1200, jímž byla zamítnuta odvolání žalobce proti rozhodnutím Finančního úřadu v Českých Budějovicích na postup plátce odvodu podle zákona o podpoře výroby elektřiny, a tato prvostupňová rozhodnutí potvrzena.
V žalobě se uvádí, že napadené rozhodnutí a rozhodnutí prvostupňová jsou nezákonná a odporují právnímu řádu České republiky. Dovozuje se rozpor se zásadou přiměřenosti právní jistoty, zásadou legitimního očekávání, rovnosti účastníků před zákonem, poukazuje na to, že předpis je diskriminační, zasahuje do práva vlastnit majetek.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Odkázal na zákonný předpis o zavedení odvodu za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření v období od 1.1.2011 do 31.12.2013. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy.
V souzené věci žalovaný posuzoval, zda plátce odvodu ve správné výši srazil a řádně odvedl odvod z elektřiny ze slunečního záření za předmětná období. Žalovaný pak hodnotil aplikaci právního předpisu a shledal, že plátce nikterak nepochybil, odvod srazil a odvedl ve správné výši a ve správné lhůtě. Namítaná protiústavnost zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů nemohla být v řízení podle daňového řádu hodnocena, protože není na správci daně ani žalovaném. Názorem Ústavního soudu je žalovaný připraven se řídit. Po dobu platnosti právního předpisu je na finančních orgánech takové předpisy respektovat a trvat na jejich dodržování dotčenými subjekty. Nález, kterého se žalobce dovolává, nelze v projednávané věci aplikovat. Rozhodnutí nejsou nepřezkoumatelná a s odvolacími námitkami se žalovaný vypořádal.
Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:
Žalobce uzavřel dne 9.2.2011 se společností E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy.
Fakturami pro plátce odvodu je doloženo, že žalobce za leden 2011 požadoval úhradu 405 578,16 Kč, za měsíc únor 2011 částku 939 098,52 Kč, za měsíc březen 2011 1 662 513,84 Kč a za měsíc duben 2011 1 788 498,- Kč. Plátce daně za každý měsíc odvedl odvod, podal žalobci vysvětlení svého postupu a zdůraznil, že jeho povinností je dodržovat právní předpisy o odvodu elektřiny.
Žalobce na postup plátce v každém jednotlivém měsíci podal finančnímu úřadu stížnost, přičemž poukázal na to, že ustanovení § 7a a násl. zákona č. 150/2005 Sb. je nepřípustně retroaktivní, a tudíž neústavní.
Finanční úřad v Českých Budějovicích stížnosti jednotlivými rozhodnutími zamítl s odůvodněním, odkazujícím na změnu zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů provedené zákonem č. 402/2010 Sb. , podle jehož ustanovení § 7a ) a násl. je předmětem odvodu elektřina vyrobená ze slunečního záření za konkrétní období v určitých zařízeních. Poplatníkem odvodu je výrobce elektřiny, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem formou výkupní ceny za kalendářní měsíc. Sazba odvodu činí 26 % a plátce je povinen odvést ji do 25 dnů po skončení odvodového období a ve stejné lhůtě je povinen podat vyúčtování odvodu. Při správě odvodu se postupuje podle daňového řádu. V dané věci plátce svou zákonnou povinnost splnil, protože podmínky pro odvod za elektřinu vyrobenou ze slunečního záření byly splněny. Plátce postupoval v souladu s účinnou právní úpravou, kterou je vázán.
Proti těmto rozhodnutím se žalobce odvolal z důvodů v podstatě shodných s důvody žalobními.
Odvolání byla projednána napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že správce daně postupoval v souladu se zákonem, jímž byl změněn zákon o podpoře výroby elektřiny. Novelizací byl zaveden odvod z elektřiny ze slunečního záření a takový odvod je jeho plátce povinen srazit nebo vybrat a odvést do 25 dnů po skončení odvodového období. Plátci odvodu není dána žádná zákonná možnost svým povinnostem nedostát, aniž by mu nesplněním uvedených povinností nevznikla majetková a sankční odpovědnost. Plátce daně proto postupoval v souladu se zákonem. Rozhodnutí správce daně bylo vydáno v souladu se zásadami daňového řízení, byly vzaty v úvahu všechny právní předpisy ve vzájemných souvislostech a bylo zkoumáno, zda plátce srazil daň v zákonem stanovené výši. Další námitky odvolatele vztahující se k ústavnosti úpravy odvodu nejsou na posouzení finančních orgánů.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Soud nesdílí názor žalobce, že napadené rozhodnutí je nezákonné a protiústavní.
Zákonem č. 402/2010 Sb. byl novelizován zákon č. 180/2005 Sb. , o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů. Touto novelizací byl uzákoněn odvod za elektřinu ze slunečního záření vyrobenou v období od 1.1.2011 do 31.12.2013 v zařízeních uvedených do provozu v době od 1.1.2009 do 31.12.2010 (§ 7a / zákona). Poplatníkem odvodu je výrobce, který vyrábí elektřinu ze slunečního záření, plátcem pak provozovatel přenosové soustavy. Základem odvodu je částka bez daně z přidané hodnoty hrazená plátcem odvodu formou výkupní ceny, přičemž sazba činí 26 %. Zákon dále upravuje způsob výběru odvodu, který mu ukládá povinnost srazit nebo odvod vybrat a odvést jej správci daně do 25 dnů po skončení odvodového období.
Ze smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje a fakturace žalobce pro distribuční společnost je zřejmé, žalobce dodal distributorovi elektřiny elektřinu vyrobenou ze slunečního záření. Tím se stal poplatníkem odvodu, distributor pak plátcem daně. Jestliže plátce daně, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice, odvod srazil a odvedl jej správci daně, pak postupoval zcela v souladu se zákonem.
Odvod se vybírá srážkou podle hlavy VI daňového řádu a poplatníkovi odvodu přísluší jako opravný prostředek stížnost na postup plátce daně podle § 237 daňového řádu. Jestliže plátce odvodu postupoval v souladu se zákonem, jsou rozhodnutí finančních orgánů obou instancí o stížnosti žalobce na postup plátce věcně správná. Proto nelze přisvědčit žalobnímu bodu o nesprávném právním posouzení věci.
Dovozuje-li žalobce nesprávné právní posouzení věci z toho, že ustanovení § 7a/ a násl. zákona je v rozporu s právním řádem České republiky, pak ústavnost novelizačního předpisu byla posouzena Ústavním soudem nálezem ze dne 15.5.2012 pod sp.zn. Pl. ÚS 17/11 , kdy Ústavní soud rozpor dané novelizace s ústavním pořádkem České republiky neshledal. Z obsáhlého odůvodnění nálezu Ústavního soudu jsou pak zřejmá hlediska, ze kterých byla ústavnost zákona č. 402/2010 posuzována. Posouzení ústavnosti předpisu je na Ústavním soudu a krajský soud působící ve věcech správního soudnictví se v projednávané věci nálezem Ústavního soudu řídí, proto soud nemůže žalobci přisvědčit, že právní normy aplikované v souzené věci jsou neústavní, jak je v žalobě dovozováno.
K argumentaci podnikatelským záměrem a s tím spojenými okolnostmi poukazuje soud na to, že předmětem rozhodování finančních orgánů byly stížnosti na postup plátce odvodu. V tomto řízení bylo proto možno zabývat se pouze tím, zda plátce odvodu, E.ON Distribuce, a.s., České Budějovice stanovil odvod správně a včas a řádně jej odvedl správci daně a dostál tak své zákonné povinnosti. To se také v souzené věci stalo.
Jestliže plátce splnil svou povinnost odvod vybrat a odvést ve stanovené lhůtě při dodržení předpisu o sazbě odvodu, pak je napadené rozhodnutí zákonu odpovídající a netrpí vadami, na které se v žalobě poukazuje.
Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšný žalovaný se práva na náhradu nákladů řízení vzdal.
O náhradě nákladů řízení osoby na řízení zúčastněné rozhodl soud podle § 60 odst. 5 s.ř.s. Podle tohoto předpisu osobě na řízení zúčastněné vzniká právo na náhradu nákladů řízení pouze tehdy, jestliže takové osobě soud uložil nějakou povinnost. Protože soud společnosti E.ON Distribuce žádnou povinnost neuložil, nevzniklo jí právo na náhradu nákladů řízení.
Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve třech vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 20. srpna 2012
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Šárka Vondřejcová