Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40 A 1/2012 - 17

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]40A 1/2012-17

U S N E S E N Í

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Markéty Lehké, Ph.D. a soudců JUDr. Petra Černého, Ph.D. a Mgr. Václava Trajera

v právní věci navrhovatele: T. H., bytem „X“, proti odpůrci: M a g i s t r á t m ě s t a

T e p l i c e, odbor dopravy a životního prostředí, sídlem v Teplicích, náměstí

Svobody č. p. 2, PSČ 415 95, v řízení o návrhu na zrušení opatření obecné povahy –

Stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci č. II/253 v ul. Krušnohorská

v Dubí ze dne 26. 9. 2007, č. j. ODŽP/1370.1/07/Ro/DztStan,

t a k t o :

I. Návrh s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Navrhovatel se návrhem podaným osobně u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne

20. 3. 2012 domáhá zrušení opatření obecné povahy – Stanovení místní úpravy provozu na

pozemní komunikaci č. II/253 v ul. Krušnohorská v Dubí ze dne 26. 9. 2007, pod

č. j. ODŽP/1370.1/07/Ro/DztStan, vydaného Magistrátem města Teplice, odbor dopravy

a životního prostředí.

Obsahem tohoto stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci je podle

ustanovení , o provozu na pozemních

komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a podle

, kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích

a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů,

stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci č. II/253 v obci Dubí u Teplic v ul.

Krušnohorská v úseku začínajícím křižovatkou ul. Krušnohorská a ul. Tovární a končícím

křižovatkou ul. Krušnohorská a ul. Zahradní. Konkrétně bylo rozhodnuto o posunutí svislého

dopravního značení, a to dopravní značky B28 – zákaz zastavení.

Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že umístěním dopravní značky je značně zkrácen

na svých právech jakožto spoluvlastník domu č. p. 217, který přímo sousedí s komunikací č.

II/253, a proto vlastněný dům nemůže řádně užívat, když dotyčná místní komunikace je

jedinou přístupovou cestou a stanovená místní úprava mu neumožňuje u domu zastavit. Dále

navrhovatel mj. uvedl, že si je vědom doby, která uplynula od umístění dopravní značky,

nicméně návrh na zrušení opatření obecné povahy podává jako poslední možnost uplatnění

svých práv vlastníka, když k jeho námitkám, návrhům a žádostem na úpravu stanovené místní

úpravy provozu na pozemní komunikaci nebylo ze strany odpůrce přihlíženo. Dle

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 40A 1/2012

2

navrhovatele přitom ke lhůtě 3 let uvedené v ust.

, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nelze přihlížet,

neboť při stanovení místní úpravy provozu učiněné před 1. 4. 2008 nebyl odpůrce povinen

postupovat podle části šesté , , ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „“). Stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci

nebylo projednáno jako opatření obecné povahy a jako takové nemohlo nabýt účinnosti ve

smyslu ust. , a proto nelze v případě podání návrhu na zrušení stanovené

místní úpravy požadovat dodržení lhůty 3 let, ovšem tento návrh dle judikatury Nejvyššího

správního soudu lze přezkoumat jako opatření obecné povahy.

Odpůrce k podanému návrhu na základě výzvy soudu ze dne 21. 3. 2012,

č. j. – 13, aby se především vyjádřil k otázce nabytí účinnosti dotyčného

stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci, uvedl, že v době, kdy bylo

stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci vydáno, byl podle tehdejší platné

legislativy v platnosti § 129 odst. 1 zákona o silničním provozu, a tudíž se na postup podle

ust. zákona o silničním provozu nevztahoval . Z toho pak odpůrce

dovodil, že se nejednalo o opatření obecné povahy a stanovení místní úpravy provozu na

pozemní komunikaci nenabylo účinnosti, a proto v daném případě není dána lhůta ve smyslu

Před přistoupením k meritornímu návrhu byl soud nejprve povinen zabývat se splněním

podmínek řízení, když odpůrce zpochybnil, zda v daném případě stanovení místní úpravy

provozu na pozemní komunikaci vůbec představuje opatření obecné povahy. Argumentuje

přitom poukazem na ust. § 77 odst. 1 písm. c) a ust. § 129 odst. 1 zákona o silničním provozu.

V této souvislosti soud považuje za potřebné zdůraznit, že k dané problematice se již v rámci

své rozhodovací činnosti striktně vymezil Nejvyšší správní soud, a to ve svém rozsudku ze

dne 7. 1. 2009, č. j. – 100, který je publikován ve Sbírce rozhodnutí NSS pod č.

1794/2009 a také na www.nssoud.cz. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud konstatoval, že

„Při stanovení takové místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, která zakládá pro

účastníky provozu odlišné povinnosti, než by měli podle obecné zákonné úpravy provozu na

pozemních komunikacích, je od 1. 4. 2008 (tj. po zrušení

Sb., o provozu na pozemních komunikacích, z něhož plynulo, že se na proces tohoto

ustanovení nevztahoval ) správní orgán povinen postupovat podle části šesté

z roku 2004 upravující vydávání opatření obecné povahy.

I v případě, že ke stanovení uvedené místní úpravy provozu došlo ještě před 1. 4. 2008, je

Nejvyšší správní soud oprávněn takový akt přezkoumat jako opatření obecné povahy, a to

podle kritérií vycházejících z a 2 “

V daném případě není mezi navrhovatelem a odpůrcem žádného sporu ohledně toho, že

ke stanovení výše specifikované místní úpravy provozu na pozemní komunikaci došlo ještě

před 1. 4. 2008. Proto s ohledem na shora předestřenou judikaturu Nejvyššího správního

soudu, ohledně které krajský soud neshledal jediný důvod pro odchýlení se od ní, je třeba na

dotyčné stanovení místní úpravy provozu na pozemní komunikaci účastníky řízení nazírat

jako na opatření obecné povahy, které je způsobilé k přezkumu v rámci správního soudnictví

ve smyslu ust.

Na tomto místě je třeba podotknout, že v důsledku

novelizujícího jsou s účinností od 1. 1. 2012 věcně příslušné k projednávání návrhů na

zrušení opatření obecné povahy dle ust. a násl. krajské soudy namísto

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 40A 1/2012

3

doposavad věcně příslušného Nejvyššího správního soudu. Dle ust. § 101 b odst. 1 ve znění

po 1. 1. 2012 přitom platí, že návrh na zrušení opatření obecné povahy lze podat do 3

let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti, s tím, že

zmeškání lhůty pro podání návrhu nelze prominout.

Z hlediska splnění dalších podmínek řízení o předmětném návrhu je pak pro daný

případ klíčové rovněž splnění podmínky včasného podání tohoto návrhu z hlediska ust.

ve znění po 1. 1. 2012. K tomu je nutno uvést, že v souvislosti se

změnou věcné příslušnosti správních soudů k projednávání návrhů na zrušení opatření obecné

povahy je tato problematika výslovně řešena v již shora zmíněném ,

jenž novelizuje s účinností od 1. 1. 2012, a to v jeho čl. II bod 8, jenž obsahuje

přechodné ustanovení právě ve vztahu k návrhům na zrušení opatření obecné povahy.

V čl. II bodu 8 , jenž novelizuje s účinností od 1. 1. 2012,

je přitom výslovně uvedeno, že „Proti opatření obecné povahy, které nabylo účinnosti přede

dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, lze podat návrh na jeho zrušení nebo zrušení jeho části

nejpozději do 3 let ode dne, kdy návrhem napadené opatření obecné povahy nabylo účinnosti.

Zmeškání lhůty nelze prominout.“

Z právě uvedeného vyplývá, že i v případě návrhů na zrušení opatření obecné povahy

v podobě stanovení místní úpravy provozu na pozemních komunikacích, k nimž došlo ještě

před 1. 4. 2008, a tedy na proces jejich ustanovení se nevztahoval včetně části

upravující podmínky pro vydání opatření obecné povahy, je nutno dodržet 3letou lhůtu

k podání tohoto návrhu u soudu, která je obligatorně zakotvena v ust. ve

znění po 1. 1. 2012.

S ohledem na shora předestřenou právní úpravu má soud za to, že předmětný návrh

nelze meritorně projednat, neboť nebyl podán včas ve lhůtě předvídané v ust. § 101b odst. 1

ve znění po 1. 1. 2012. Při učinění tohoto závěru soud vycházel ze skutečnosti, že za

počátek běhu 3leté lhůty k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy je nutno

považovat datum 26. 9. 2007, kdy pod č. j. ODŽP/1370.1/07/Ro/DztStan odpůrce rozhodl

o stanovení dotyčné místní úpravy provozu na pozemní komunikaci. S ohledem na charakter

předmětného opatření obecné povahy v podobě dopravního značení (dopravní značka B28 –

zákaz zastavení) je nepochybné, že toto opatření bylo účinné v důsledku rozhodnutí odpůrce

ze dne 26. 9. 2007 vůči všem účastníkům silničního provozu v dané lokalitě. Konec 3leté

lhůty k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy pak připadl na pondělí 27. 9. 2010,

jakožto nejbližší následující pracovní den po neděli 26. 9. 2007.

Podle ust. totiž platí, že lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou

nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke

skutečnosti určující její počátek. Odst. 2 citovaného ustanovení pak stanovuje, že lhůta určená

podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje

se dnem, který určil počátek lhůty. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo-li

podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele

poštovní licence anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento

zákon jinak.

Z předmětného návrhu ovšem soud zjistil, ostatně jak již bylo poznamenáno shora, že navrhovatel jej osobně podal ke zdejšímu soudu až dne 20. 3. 2012.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]Pokračování 40A 1/2012

4

Podle ust. ovšem platí, že pokud nestanoví tento zákon jinak, soud usnesením návrh odmítne, jestliže byl návrh podán předčasně nebo opožděně.

Na základě výše uvedených skutkových okolností týkajících se předmětného návrhu

a s ohledem na výše uvedená příslušná ustanovení a relevantní judikaturu Nejvyššího

správního soudu dospěl soud k závěru, že předmětný návrh byl podán opožděně z hlediska

ust. ve znění po 1. 1. 2012, neboť nebyla dodržena zákonem stanovená

3letá lhůta k jeho podání. Proto soud byl nucen tento návrh v intencích ust.

jako opožděný ve výroku usnesení ad I. odmítnout.

V důsledku odmítnutí návrhu současně soud v souladu s ust. 60 odst. 3 věty první

ve výroku usnesení ad II. nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů

řízení.

Jelikož soudní poplatek nebyl navrhovatelem dosud uhrazen, soud nerozhodoval o případném vrácení soudního poplatku.

Po u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty

k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,

proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá,

a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 29. března 2012

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová