Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 Ad 48/2011 - 85

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce J. Z., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Pavelčákova 6/11, Olomouc, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR, Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 16.7.2008 č.j. KÚOK68907/2008,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce žalobou ze dne 21.9.2008 napadl shora uvedené rozhodnutí s tím, že se domnívá, že jím došlo k diskriminaci znevýhodněním vyplývajícím ze zákona.

Pokračování -2- 38Ad 48/2011

Poté, kdy byl žalobce vyzván k opravě a doplnění svého podání, doplnil žalobu tak, že napadeným rozhodnutím žalovaného bylo změněno a současně i potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Olomouci č.j. 2648/8/OLE-1/5 ze dne 13.6.2008. Žalobce s rozhodnutím žalovaného nesouhlasil, považoval je za nezákonné s poukazem na to, že zákon o státní sociální podpoře č. 117/95 Sb. rozlišuje pro účely poskytnutí příspěvku na bydlení uživatele nájemních bytů a uživatele bytů družstevních a bytů ve vlastnictví. Žalobce poukázal na to, že pokud mají vlastníci bytů a uživatelé družstevních bytů nárok na příspěvky ve výši vypočtené podle jednotlivých ustanovení zákona o státní sociální podpoře, dochází k diskriminaci vlastnické a družstevní formy bydlení ve prospěch uživatelů a nájemců v klasických nájemních nemovitostech. Dále žalobce ve svém podání poukázal na úpravu poskytování tzv. normativních nákladů na bydlení podle počtu obyvatel bydliště žadatele v ust. § 26 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. V zákoně je taxativně odstupňována výše nákladů do kategorií podle velikosti obce, aby kritéria pro posouzení nároků na dávku byla sjednocena a objektivizována, ale sám zákon však žádný objektivní způsob výpočtu těchto nákladů neupravuje. Žadatelé-uživatelé vlastních a družstevních bytů jsou opět diskriminováni, když u nájemců se normativní náklady na bydlení dle citovaného zákona podle počtu obyvatel obce bydliště zvyšují a jsou u nich konstantní. Závěrem svého podání poukazuje žalobce na porušení rovnosti svých práv ve smyslu , a 3, a 3 a d.

Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že podmínky pro rozhodování o příspěvku na bydlení jsou definovány zákonem o státní sociální podpoře, přičemž nedochází k nerovnosti u jednotlivých skupin žadatelů. Námitka žalobce, že způsob výpočtu vyplývající z normativních nákladů znevýhodňuje žadatele s vlastnickým statutem bydlení oproti statutu nájemnímu, je dle názoru žalovaného neopodstatněná, neboť při výpočtu výše normativních nákladů na bydlení se vychází při posouzení nároku na dávku jak u nájemců, tak i u vlastníků bytů z jejich výše a je zákonem o státní sociální podpoře taxativně odstupňována podle počtu obyvatel v domácnosti a podle velikosti obce. Žalovaný se ztotožnil se závěrem prvoinstančního orgánu, že žalobce má ode dne 1.4.2008 nárok na dávku příspěvek na bydlení ve výši 1.513,- Kč a toto rozhodnutí změnil ve výroku pokud jde o uvedení právních ustanovení, podle kterých bylo rozhodováno. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 16.7.2008 č.j. KÚOK68907/2008 a z připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího, jakož i ze správního spisu Úřadu práce v Olomouci, odboru státní sociální podpory ve věci příspěvku na bydlení žalobce, a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při řízení o žalobě žalobce vycházel krajský soud z ust. a násl. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době vydání napadeného rozhodnutí (ust. ).

Pokračování -3- 38Ad 48/2011

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojených správních spisů vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že správní spis správního orgánu prvního stupně obsahuje doklady o výši příjmů žalobce za první čtvrtletí roku 2008 a oznámení správního orgánu prvního stupně ze dne 21.4.2008, kterým snížil žalobci příspěvek na bydlení od 1.4.2008 do 30.6.2008 z částky 1.668,- Kč na částku 1.513,- Kč. Žádost o tento příspěvek žalobce podal dne 21.1.2008. Žalobce s tímto oznámením nesouhlasil a doručil správnímu orgánu přípis ze dne 1.6.2008 nazvaný „Námitka“. Dne 13.6.2008 vydal Úřad práce v Olomouci, odbor státní sociální podpory rozhodnutí o výše uvedeném snížení dávky státní sociální podpory příspěvek na bydlení. V odůvodnění pak uvedl způsob výpočtu výše této dávky. Správní spisy dále obsahují odvolání žalobce proti uvedenému rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, o kterém rozhodl žalovaný Krajský úřad Olomouckého kraje, odbor sociálních věcí žalobou napadeným rozhodnutím.

V daném případě obsahem podané žaloby byla jediná žalobcova žalobní námitka, a to že napadeným rozhodnutím žalovaného byl diskriminován na svém vlastnickém právu. Žalobce v podstatě nesouhlasil se zákonem zakotveném rozlišování uživatelů nájemních bytů na straně jedné a uživatelů družstevních a bytů ve vlastnictví na straně druhé, které se promítá do rozhodování o dávce státní sociální podpory příspěvku na bydlení, zejména pokud jde o výši přiznávané dávky. Žalobce v této právní úpravě spatřoval porušení a dalších ustanovení d. Podle y každý, kdo je v hmotné nouzi, má nárok na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek. Stanovení podmínek pro splnění nároku pro poskytnutí dávky a její výše je plně v rukou zákonodárce. Na jeho vůli záleží, jak dávku poskytne mezi skupinu oprávněných osob z hlediska jejich sociálního postavení (srov. ust. zákona č. 117/95 Sb., dle kterého je příspěvek na bydlení dávkou poskytovanou v závislosti na výši příjmu). Zákonem č. 117/95 Sb. ve znění pozdějších předpisů byl stanoven princip výpočtu dávky na základě tzv. normativních nákladů na bydlení. Tyto částky byly stanoveny v závislosti na počtu osob v rodině a velikosti sídla, v němž rodina bydlí. Citovaný zákon rozlišuje mezi nájemní formou bydlení a mezi bydlením v družstevních bytech a v bytech vlastníků, konkrétně v ust. , b). Tato úprava vychází z předpokladu, že nájemní bydlení je pro nájemce nákladnější než bydlení v družstevním či vlastním bytě, a proto jsou hodnoty normativních nákladů na bydlení u nájemního bydlení vyšší než u zbývajících dvou forem. S žalobcem je tedy možno souhlasit v tom, že citovaný zákon činí rozdíl mezi vlastnickým či družstevním a nájemním bydlením, a že se tento rozdíl promítá do způsobu výpočtu této dávky. Uvedené rozlišování je podmíněno specifiky různých sociálních a ekonomických situací žadatelů o příspěvek na bydlení. Toto rozlišování však nelze považovat za zásah do práv žalobce, který by se v konečném důsledku projevil v porušení y (viz obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29.9.2010 č.j. -48).

Pokračování -4- 38Ad 48/2011

Z uvedených důvodů shledal krajský soud žalobu žalobce jako nedůvodnou a proto jí v souladu s ust. zamítl, přičemž v této věci rozhodl bez jednání v souladu s ust.

Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení přiznána, neboť žalobce nebyl úspěšný a žalovaný toto právo ze zákona nemá (ust. )

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 14.února 2012

JUDr. Petr Indráček

- samosoudce -