Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 76/2008 - 71

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobkyně : M. N., st. příslušnost Kazašská republika, zastoupená JUDr. Jarmilou Bajerovou, advokátkou se sídlem Matiční 730/3, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému : Ministerstvo vnitra České republiky se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 10.9.2008 č.j. OAM-718/VL-07-ZA07-R2-2006, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokátky JUDr. Jarmily Bajerové se určuje částkou 5.760,- Kč, která jí bude proplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 30- ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Pokračování -2- 61Az 76/2008

O d ů v o d n ě n í

Žalobkyně žalobou podanou v zákonné lhůtě napadla v záhlaví označené rozhodnutí žalovaného a domáhala se přezkoumání napadeného rozhodnutí, poté jeho zrušení a vrácení žalovanému k dalšímu řízení. Uvedla, že správní orgán porušil ust. , , , a (). Současně žalovanému vytýkala porušení ust. a zákona o azylu, neboť má za to, že splňuje podmínky pro udělení některé z forem mezinárodní ochrany. Žalobkyně nesouhlasí se závěrem žalovaného, že neuvedla podstatné relevantní důvody pro udělení mezinárodní ochrany. Jestliže žalovaný tvrdí, že v praktikování náboženské víry žalobkyni žádným způsobem bráněno nebylo, neboť náboženské obřady vykonávala doma, pak v důsledku takového názoru žalovaný upírá možnost udělení mezinárodní ochrany z důvodu pronásledování kvůli náboženství všem žadatelům, kteří vykonávají náboženské obřady v soukromí na neveřejných místech. V žalobě poukázala také na silné potlačování svobody tisku v Kazachstánu podléhající státnímu dozoru. V průběhu řízení předložila žalobkyně oddací list vystavený matrikou Magistrátu města Havířova, podle kterého uzavřela dne 9.12.2011 sňatek s ruským občanem Zelimkahn Makhaevem narozeným v Ačchoj – Martan, Rusko, kterému rozhodnutím žalovaného ze dne 13.11.2006 byla udělena doplňková ochrana na dobu 15 měsíců ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Manžel žalobkyně pak přípisem ze dne 16.1.2012 požádal o prodloužení doplňkové ochrany s tvrzením, že mu i nadále hrozí vážná újma dle zákona o azylu.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 29.10.2008 popřel oprávněnost žaloby, odkázal na svůj správní spis, zejména na výpovědi žalobkyně ve správním řízení a na samotné vydané rozhodnutí s tím, že postupoval v souladu se zákonem o azylu a ustanoveními . Žalovaný neuznává oprávněnost námitky žalobkyně co se týče výběru podkladů pro rozhodnutí, neboť sám vyšel z dostatečného množství aktuálních a reprezentativních informací, které popisují situaci v Kazachstánu s přihlédnutím ke specifiku případu žalobkyně a k možnostem návratu neúspěšných žadatelů o azyl. Protože žalovaný neshledal ani důvody udělení mezinárodní ochrany či humanitárního azylu ani tzv. doplňkové mezinárodní ochrany, rozhodl o jejich neudělení zároveň i podle , , a zákona o azylu. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba byla jako nedůvodná zamítnuta.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne 10.9.2008 č.j. OAM-718/VL-07-ZA07-R2-2006, připojeným správním spisem žalovaného téhož čísla jednacího a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobkyně vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. zákona čís. (dále jen ) a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán době vydání napadeného rozhodnutí ( a 2 ).

Pokračování -3- 61Az 76/2008

Z hlediska skutkových zjištění vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalovaný napadeným rozhodnutím žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle , a , a o azylu a o změně o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů . Žalovaný v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že žalobkyně nesplňuje podmínky pro udělení azylu podle nebo , ani a stejně tak a zákona.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že žalobkyně v žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 17.6.2006 sepsané formou pohovoru odpověděla na otázku, z jakého důvodu opustila svou vlast to, že byla vystavena urážkám ze strany sousedů a lidí na ulici a psychickému nátlaku ze strany policie. Policie k ní chodila domů a prověřovala ji. Musela se neustále ospravedlňovat, když byla nařčena, že se schází s nějakou skupinou lidí. Žalobkyně žila v dostatku, měla dům i zahradu a přebytek úrody prodávala. Policisté si toho byli vědomi a požadovali od ní peníze za to, že ji nechají v klidu žít. Policistům se rovněž nelíbilo, že se řídí náboženstvím v otázce voleb, podle své víry nemají chodit volit a věří pouze v Aláha. Do vlastnoručně psaného prohlášení rovněž žalobkyně uvedla, že žádá o azyl, protože ji utiskovali kvůli náboženství, které vyznává. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 7.7.2006 byl s žalobkyní proveden pohovor k důvodům žádosti o udělení azylu. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil, že žalobkyně opakovala stejné důvody své žádosti jako výše uvedené. Blíže rozvedla, že v květnu 2006 po přijetí islámu byla občany dotazována, proč na veřejnosti nosí tradiční oděv a přestala navštěvovat mešitu. Někdy se s nimi i pohádala a vnímala to jako způsob útisku. V květnu 2006 byla navštívena příslušníky policie, kteří ji označili za wahabitku. Požadovali po ni finanční částku, jejíž vydání ji mělo zajistit klidný život. Žalobkyně jim požadované peníze předala a poté byla policistou vyšetřována v souvislosti s krádeží počítačů v kavárně. Když byla posléze během návštěvy u sestry opět kontrolována policií, neměla u sebe doklady a musela v doprovodu policisty odejít domů a doklady mu vydat. Následně, když si je přišla vyzvednout, bylo jí řečeno, že se doklady ztratily a že jí za zaplacení poplatků budou vystaveny nové. Žalobkyně uvedla, že kromě toho žádné jiné problémy v Kazachstánu neměla. Připustila, že policejní orgány tak činily z bezpečnostních důvodů, avšak způsob jejich jednání s ní považovala za urážku. Na jejich jednání si však nikde nestěžovala.

Správní spis také obsahuje informace o zemi původu žalobkyně Kazachstánu, které jsou v odůvodnění žalovaného uvedeny a to v Výroční zpráva MZV USA o svobodě vyznání za rok 2006 v Kazachstánu ze dne 6.3.2007, informace Výboru pro lidská práva hospodářské a sociální rady OSN z března 2006, Informace UNHCR č.j. OAM-569/2006 ze dne 18.5.2006 a informace MZV č.j. 117038/2007-LP ze dne 28.5.2007. Z těchto zpráv bylo zjištěno, že v případě návratu osob, které žádaly v zahraničí o azyl, nehrozí ze strany státních orgánů Kazachstánu žádný postih a dále, že definuje Kazašskou republiku jako sekulární stát. Celkové přátelské vztahy mezi náboženskými skupinami ve společnosti přispívaly ke svobodě vyznání. Vláda vyzvala představitele dvou nejvíce zastoupených náboženství, islámu a ruského pravoslaví, aby se společně zúčastnili některých oficiálních státních akcí. V červenci 2005 byly přijaty novely zákona o náboženství, které omezily zákonné

Pokračování -4- 61Az 76/2008

mechanismy chránící svobodu vyznání. Podle tohoto zákona se náboženské skupiny musí zaregistrovat u centrálních státních orgánů a rovněž v jednotlivých krajích, kde mají kongregace. Většina náboženských skupin včetně menšinových a netradičních denominací uvedla, že v praxi tyto novely nemají žádný podstatný vliv na náboženské aktivity. Avšak nezaregistrované náboženské skupiny uvedly, že došlo ke zvýšení počtu soudních žalob podaných proti nim a ke zvýšení částek pokut ukládaných za to, že nejsou zaregistrované. Pozorovatelé se domnívali, že pracovníci bezpečnostních orgánů neoficiálně sledovali některé náboženské aktivity, zejména kázání muslimských imámů, avšak neobjevily se žádné zprávy o tom, že by se jakékoli sledování projevovalo rušivými zásahy nebo šikanováním. Vláda se snažila podporovat náboženskou snášenlivost ve svých řadách. Ministerstvo vnitra pořádá semináře pro své policisty o citlivém přístupu k náboženským menšinám. Výchova k lidským právům zajišťovaná pro policisty nevládními organizacemi ve spolupráci s vládou zahrnovala informace o náboženských právech zakotvených v zákonech.

V ust. § 12 písm. a) a b) zákona o azylu jsou stanoveny důvody pro udělení azylu. Podle tohoto ustanovení se azyl udělí, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatnění politických práv a svobod, nebo má-li odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě že je osobu bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Nebylo prokázáno, že žalobkyně opustila Kazachstán z důvodu, že by byla pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod, ani ze strachu z pronásledování z důvodů rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině, nebo zastávání politických názorů. Z uvedených informací o zemí původu žalobkyně Kazachstánu vyplývá zejména, že současná situace nezávislých muslimů, kteří se nazývají „praví muslimové“, a kteří dávají přednost organizování vlastních bohoslužeb na soukromých místech a odmítají navštěvovat mešity, je taková, že k žádnému nátlaku ani perzekuci nedochází, ale existuje stálá kontrola těchto osob ze strany státních orgánů dbajících na dodržování zákonů. K těmto kontrolám dochází vzhledem k tomu, že tito muslimové jsou podezřelí v organizaci Hizb-ut-Tahrir, která byla v Kazachstánu zapsána na seznam extremistických organizací či v jiných zakázaných organizacích. Dochází k policejním kontrolám, avšak není prokázáno, že obavy žalobkyně, že by v případě návratu do země původu byla uvězněna, jsou opodstatněné. Z výroční zprávy MZ USA vyplývá mimo jiné to, že pokud by žalobkyně v případě návratu pokračovala ve své víře prostého věřícího vyznávajícího čistý islám, mohla by v této víře pokračovat. Uvedená zpráva také nemá informace o tom, že by Výbor pro národní bezpečnost nebo policie narušovala setkání těchto věřících v soukromých obydlích. Naopak z informaci UNHCR vyplývá, že nezávislí muslimové mohou v zásadě svobodně organizovat své bohoslužby na soukromých místech, avšak mohou také počítat s tím, že takové místo může navštívit policie, zejména pokud by některý z věřících byl podezřelý z členství v Hizb-ut-Tahrir; ten může být pravidelně policií navštěvován a kontrolován. Z uvedeného i z obsahu správního spisu tedy vyplývá, že žalovaný

Pokračování -5- 61Az 76/2008

nepochybil, když podle shora citovaného ust. § 12 zákona o azylu žalobkyni azyl neudělil. Z výše citovaných důkazů totiž není možno dovodit závěr, že by žalobkyně v souvislosti s praktikováním tzv. „čistého islámu“ byla pronásledována, naopak v tomto svém projevu nebyla žádným způsobem vážně omezena. Žalovaný také nepochybil, když neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu podle ust. § 13, § 14 zákona o azylu, neboť pro udělení azylu dle těchto zákonných ustanovení nebyly shledány žádné relevantní skutečnosti a ostatně žalobkyně porušení těchto zákonných ustanovení v žalobě žalovanému ani nevytýká.

Stejně tak nebylo přisvědčeno námitce, že jsou důvody pro udělení doplňkové ochrany. Ustanovení § 14a zákona o azylu obsahuje důvody udělení doplňkové ochrany. Tato se udělí v případě, že cizinec nesplňující důvody pro dělení azylu by v případě návratu do své vlasti byl ohrožen skutečným nebezpečím vážné újmy podle odst. 2 cit. ustanovení a nemohl by nebo by nebyl ochoten vyžít ochrany státu, jehož je státním občanem. V případě žalobkyně však takové nebezpečí nehrozí a toto nebezpečí nelze spatřovat v obavách z pronásledování z náboženských důvodů, konkrétně bránění v praktikování náboženské víry z důvodů shora uvedených. Byla-li v tomto směru žalobkyně dotčena ve svých právech, pak se mohla a měla domáhat pomoci u příslušných kompetentních orgánů Kazašské republiky, což jak sama uvedla neučinila. Stejně tak poukaz na omezení svobody tisku v Kazachstánu nepovažuje krajský soud za důvodný žalobní bod, ale spíše účelové tvrzení, neboť o takovém omezení, které by se týkalo bezprostředně samotné žalobkyně se v průběhu správního řízení vůbec nezmínila a v žalobě ani blíže nerozvedla. Žaloba obsahuje citaci jednotlivých ustanovení , které měl žalovaný v průběhu správního řízení porušit. Tato vytýkaná porušení jsou uvedena v žalobě ve zcela nekonkrétní a přezkoumatelné podobě a navíc ze správního spisu žalovaného, jak krajský soud zjistil, žádné takovéto porušení procesně právních předpisů nevyplývá. Dle názoru krajského soudu si žalovaný naopak pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů a skutečností, zejména ze samotné žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany a pohovoru zaměřeného právě k důvodů této žádosti, jakož i veškeré dostupné informace o zemi původu žalobkyně. Na takto zjištěný skutkový stav pak žalovaný aplikoval příslušná zákonná ustanovení.

Po provedeném řízení soud ze shora uvedených důvodů žalobu zamítl jako nedůvodnou podle ust.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 60 odst. 1 s.ř.s, neboť procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu vzniklých nákladů neuplatnil.

Ustanovené advokátce žalobkyně byla přiznána odměna za zastupování žalobkyně v tomto řízení v celkové výši 5.760,- Kč, představující odměnu za dva úkony právní pomoci po 2.100,- Kč a dva režijní paušály po 300,- Kč v souladu s ust. , a a vyhl. č. v platném znění s připočtením 20% DPH 960,- Kč.

Pokračování -6- 61Az 76/2008

Výrok o nákladech státu je odůvodněn podle kterého náklady s přibráním tlumočníka platí stát

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu právnímu soudu v Brně ve lhůtě do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, písemně ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel nebo jeho zástupce nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě, dne 16. února 2012

samosoudce

JUDr. Petr Indráček