Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 A 8/2011 - 27

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Miroslavou Hrehorovou v právní

věci žalobce: P. Š., bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, odbor provozu

silničních vozidel, se sídlem nábř. Ludvíka Svobody 1222/12, 110 05 Praha 1, o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 18.10.2010 č.j. 288/2011-160-SPR/3,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného č.j.

288/2011-160-SPR/3 ze dne 18.10.2010, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí Magistrátu hl.

m. Prahy, odboru dopravních přestupků, vydané dne 27.10.2010 pod č.j. MHMP

884803/2010/Šil. Magistrát tímto rozhodnutím uznal žalobce vinným z porušení § 5 odst. 1

písm. a) a písm. f) a a c) Za naplnění skutkové

podstaty přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích podle

a l) , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů,

byla žalobci podle § 24 odst. 4 téhož zákona uložena pokuta ve výši 30.000,-- Kč. Zároveň

mu byla uložena sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho

druhu na dobu 12 měsíců od nabytí právní moci výše uvedeného rozhodnutí. Současně byla

žalobci uložena povinnost uhradit náklady řízení v částce 1.000,-- Kč. Žalobce tvrdí, že

žalovaný porušil ustanovení . Žalobce byl v uvedený den a čas

pokračování 2 1A 8/2011

hlídkou kontrolován v souvislosti s přečinem jeho družky I. D., která byla chycena hlídkou

Policie ČR při řízení uvedeného vozidla pod vlivem návykové látky. Žalobce byl ve voze jako

spolujezdec a hlídka jej perlustrovala jako svědka přečinu družky. Uvedené vozidlo tvořilo

překážku v silničním provozu. Policie toto z neznámých příčin nenechala zajistit a odstranit

tak, aby netvořilo překážku v provozu. Vzhledem k postavení vozidla ve vozovce mohlo dojít

k dopravní nehodě. Byl tedy ohrožen život, zdraví a v neposlední řadě majetek, vozidlo

nebylo osvětleno ani označeno tak, jak vyplývá ze zákona o silničním provozu. Žalobce dále

tvrdí, že správní orgán se nevypořádal s otázkou, zda jednání žalobce nelze považovat za

krajní nouzi ve smyslu . Také nebylo zcela prokázáno, zda šlo o řízení

vozidla podle zákona o pozemních komunikacích. Žalobce se snažil vozidlo odstranit

z vozovky a to způsobem, který nelze považovat za řízení. Podle názoru žalobce napadené

rozhodnutí trpí vážnými nedostatky, chybí podklady pro rozhodnutí a uvedení toho, jakým

způsobem žalobce vozidlo z komunikace odstraňoval. Nebylo uvedeno ani svědectví paní D.

o uvedeném skutku, ač byla svědkem celé události.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že tvrzení žalobce se shodují s námitkami jím

uplatněnými v průběhu nalézacího řízení. Podle § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním

provozu je řidič povinen užít vozidlo, které splňuje technické podmínky stanovené zvláštním

právním předpisem. Dle odst. 1 písm. f) uvedeného ustanovení je povinností řidiče podrobit

se na výzvu vyšetření podle zvláštního právního předpisu ke zjištění, zda řidič není ovlivněn

alkoholem. Podle § 6 odst. 8 písm. a) a písm. c) zákona o silničním provozu musí mít řidič

motorového vozidla při řízení u sebe řidičský průkaz, resp. doklad prokazující pojištění

odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle zvláštního právního předpisu. Je

zcela nesporné, že žalobce byl v době kontroly pod vlivem alkoholu, že předmětné vozidlo

nesplňovalo technické podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a také že žalobce

během kontroly nepředložil hlídce Policie ČR požadované doklady. Žalovaný má dále za

nepochybné, že žalobce byl v době kontroly řidičem motorového vozidla tov. zn. Opel Vectra

RZ X. Žalobními námitkami se zabýval již správní orgán I. stupně. Žalovaný má za to, že se

tvrzení žalobce podařilo v průběhu řízení vyvrátit. Jak vyplývá ze svědeckých výpovědí,

žalobce byl policejní hlídkou kontrolován až v okamžiku, kdy se snažil ze slepé ulice vyjet na

hlavní ulici. Svědeckou výpovědí bylo dále vyvráceno i tvrzení žalobce, že se pouze snažil

odstranit vozidlo tak, aby netvořilo překážku provozu na pozemních komunikacích. Žalovaný

neuvěřil stejně jako správní orgán I. stupně tvrzení žalobce o tom, že vozidlo neřídil, nýbrž

tlačil a jeho výpověď považuje za účelovou učiněnou ve snaze vyhnout se postihu za své

protiprávní jednání. Žalovaný se neztotožnil ani s názorem žalobce, že není uveden způsob,

jakým vozidlo odstraňoval, když toto tvrzení bylo v průběhu řízení o přestupku vyvráceno. Za

ryze účelové pokládá žalovaný tvrzení, že nebylo uvedeno svědectví paní D.o uvedeném

skutku, když ze spisové dokumentace je zcela zřejmé, že jmenovaná byla eskortována hlídkou

Policie ČR a projednanému přestupku tak nebyla ani nemohla být přítomna. Pokud se žalobce

domnívá, že by jeho jednání mohlo být posuzováno jako krajní nouze, je na něm, aby toto své

tvrzení dokázal. Navíc je nutno doplnit, že žalobce ve svém odvolání žádnou z uvedených

námitek nenamítal.

Soud ze správního spisu zjistil, že dne 17.4.2010 v 3,35 hod. v Praze 4 na křižovatce

ulic Libušská a V Hrobech byl žalobce kontrolován hlídkou PČR OHS jako řidič vozidla Opel

Vectra modré barvy RZ X, při kontrole nepředložil žádné doklady, odmítl dechovou zkoušku

i následné lékařské vyšetření za účelem zjištění přesné hladiny alkoholu v krvi či moči.

K hlídce se choval agresivně, vulgárně a slovně ji napadal. Z řidiče byl silně cítit zápach

alkoholu, vrávoral a jeho vyjadřování bylo nesrozumitelné. Na dotaz, zda před jízdou požil

pokračování 3 1A 8/2011

nějaký alkohol, odpověděl že asi 3 litry vodky. Přípisem ze dne 5.5.2010 bylo žalobci

oznámeno zahájení řízení o přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních

komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 22 odst. 1 písm. h)

zákona ČNR č. , o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň byl

předvolán k ústnímu jednání o přestupku na den 31.5.2010. Při ústním jednání žalobce uvedl,

že dne 17.4.2010 se vracel s přítelkyní se svatby. Vozidlo Opel Vectra X řídila jeho

přítelkyně. Byla zastavena hlídkou Policie ČR a po provedené dechové zkoušce byla

odvezena na policejní stanici. On dostal od policistů pokyn, že má vozidlo dát ze silnice na

stranu, jinak ho nechají odtáhnout. Tehdy skutečně byl pod vlivem alkoholu, a proto neřídil.

Na místě zasahovalo několik hlídek policie. Po jejich odjezdu sedl do uvedeného vozidla a

nastartoval a pustil světla, ani pořádně neseděl, protože měl otevřené dveře vpředu vlevo na

místě řidiče. Měl v úmyslu vozidlo odtlačit zhruba na vzdálenost 2 metry a dát ho takto dle

pokynu policistů z vozovky do prostoru pro popelnice. Motor musel mít puštěný, protože by

se mu jinak vozidlo nepodařilo tlačit. Rozhodně neměl v úmyslu s vozidlem jet, tedy ho řídit.

V momentě, kdy měl levou nohu ještě na vozovce, přijeli policisté, kteří na něho evidentně

čekali za rohem a hned ho vyzvali k provedení dechové zkoušky. To odmítl, protože jejich

jednání byla provokace. U popsané situace nebyl žádný svědek, pouze on a policisté.

K dokladům, které policistům nepředložil, uvedl, že je v té době neměl a měl hlášenu ztrátu

občanského průkazu i řidičského průkazu. O tom, že by vozidlo mělo propadlou technickou

prohlídku, nevěděl. Vozidlo měl půjčené a neví, zda majitel měl uzavřené povinné ručení.

Obsahem spisu jsou protokoly o výpovědi svědků J. M. a M. M., kteří uvedli, že dne

17.4.2010 při plnění služebních povinností prováděli kontrolu vozidla RZ X. Řidička tohoto

vozidla byla vyzvána k dechové zkoušce, která byla pozitivní. Následně byla tato řidička

převezena na služebnu Policie ČR. Vozidlo si převzal spolujedoucí muž. Také on byl pod

vlivem alkoholu. Vozidlo si převzal a snažil se ho nastartovat a poté vyjel s vozidlem ze slepé

ulice. Oba svědci potvrdili, že zastavovali jedoucí vozidlo. Řidič byl vyzván k podrobení se

vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem. Řidič dechovou zkoušku i lékařské

vyšetření odmítl. Dne 27.10.2010 vydal správní orgán I. stupně rozhodnutí, kterým žalobce

uznal vinným z výše uvedeného přestupku. V odůvodnění správní orgán uvedl, že celý

spisový materiál prokazuje, že se žalobce na výzvu policisty odmítl podrobit vyšetření ke

zjištění, zda není při řízení ovlivněn alkoholem a dále se na výzvu policisty odmítl podrobit

lékařskému vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem, dále při řízení motorového

vozidla neměl u sebe řidičský průkaz, doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu

způsobenou provozem vozidla a řídil vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky

stanovené zvláštním právním předpisem. Výpověď žalobce považuje správní orgán za

účelovou se snahou vyhnout se postihu za své protiprávní jednání. Proti rozhodnutí podal

žalobce odvolání, ve kterém uvedl, že se odvolává do výše pokuty a délky uloženého trestu.

Po prošetření žádá o uložení mírnějšího trestu. O odvolání rozhodl žalovaný napadeným

rozhodnutím, ve kterém poukázal na ustanovení § 12 odst. 2 zákona o přestupcích, podle

kterého lze za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uložit sankce

podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Zákaz činnosti lze

uložit, jestliže ho lze uložit za některý z přestupků. Nejpřísněji postižitelný přestupek

v uvedené věci je přestupek podle § 22 odst. 1 písm. d) uvedeného zákona, kdy se přestupce

přes výzvu podle zvláštního právního předpisu odmítne podrobit vyšetření, zda při řízení

vozidle nebo jízdě na zvířeti nebyl ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou, ačkoliv

takové vyšetření není spojeno s nebezpečím pro jeho zdraví. Za tento přestupek lze podle § 22

odst. 4 uvedeného zákona uložit pokutu od 25.000,-- Kč do 50.000,-- Kč a zákaz činnosti od

jednoho roku do dvou let. Z uvedeného je zřejmé, že správní orgán I. stupně uložil odvolateli

pokutu výrazně při dolní polovině zákonného rozpětí a zákaz činnosti na samém základu

zákonného rozpětí. Podle žalovaného byly sankce uloženy plně v souladu se zákonem.

pokračování 4 1A 8/2011

Městský soud v Praze přezkoumal podle soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů, napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení

v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů a vycházel ze skutkového a právního stavu,

který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po zhodnocení uvedených skutečností

dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Obecně dle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích „je přestupkem zaviněné jednání, které

porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti a je za přestupek výslovně označeno v tomto nebo

jiném zákoně, nejde-li o jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních právních předpisů

nebo o trestný čin“. Jiným zákonem ve smyslu citovaného ustanovení je mimo jiné také

silniční zákon. Podle § 2 odst. 2 zákona o přestupcích přestupkem není jednání, jímž někdo

odvrací: a) přiměřeným způsobem přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněných

zákonem nebo b) nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem, jestliže tímto

jednáním nebyl způsobem zřejmě stejně závažný následek než ten, který hrozil a toto

nebezpečí nebylo možno v dané situaci odvrátit.

Žalobce nepopírá, že v době, kdy byl zastaveno a kontrolován hlídkou Policie ČR, byl

pod vlivem alkoholu, odmítl se podrobit vyšetření ke zjištění, zda nebyl ovlivněn alkoholem a

nepředložil ke kontrole řidičský průkaz a doklad prokazující pojištění odpovědnosti za škodu

způsobenou provozem vozidla a užil k jízdě vozidlo, které nesplňovalo technické podmínky

stanovené zvláštním právním předpisem. Žalobce argumentuje tím, že vozidlo tvořilo

překážku v silničním provozu, a proto se ho snažil odstranit z vozovky a to způsobem, který

nelze považovat za řízení. Správní orgány se nevypořádaly s otázkou, zda jeho jednání nelze

považovat za jednání v krajní nouzi. Dle názoru soudu se správní orgány s tímto tvrzením

žalobce řádně vypořádali, když vyslechli zasahující policisty J. M. a M. M., kteří potvrdili, že

zastavovali jedoucí vozidlo, které řídil žalobce. Soud chování žalobce neposoudil jako jednání

v krajní nouzi. V této věci bylo prokázáno, že žalobce vyjížděl ze slepé uličky na hlavní

silnici. Vyjížděl tedy z místa málo frekventovaného, kde nehrozilo bezprostřední nebezpečí

dopravní nehody, do míst, ke je větší provoz.

Ze shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že nedošlo k pochybení ze

strany správních orgánů při určení odpovědnosti za přestupek. Správní orgán řádně zjistil a

odůvodnil, že žalobce se dopustil přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na

pozemních komunikacích podle ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) a ustanovení § 22 odst. 1

písm. l) zákona o přestupcích spáchaných porušením ustanovení § 5 odst. 1 písm. a) a písm. f)

a ustanovení § 6 odst. 8 písm. a) a písm. c) zákona o silničním provozu. Správní orgán

nepochybil, pokud ve věci nevyslechl jako svědkyni paní I.D. vzhledem k tomu, že v době,

kdy žalobce přestupky spáchal, již nebyla na místě, protože byla odvezena na služebnu Policie

ČR. Správní orgán také řádně odůvodnil výši pokuty a délku uloženého trestu s poukazem na

§ 12 odst. 2 zákona o přestupcích. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou podle

zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle Žalobce neměl ve věci

úspěch a žalovanému náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í :

pokračování 5 1A 8/2011

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 16. února 2012

JUDr. Miroslava H r e h o r o v á v.r.

samosoudkyně

Za správnost vyhotovení:

Ivana Viterová