Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 59/2011 - 35.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 59/2011 - 35
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce J.R., bytem K., D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 2.9.2011, č.j. X, t a k t o :
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 2.9.2011, č.j. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í české správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení.
Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
(1) Žalobou doručenou dne 8.11.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 2.9.2011, č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí české správy sociálního zabezpečení ze dne 8.6.2011, č.j. X a toto rozhodnutí potvrzeno.
(2) Žalobce namítal, že se lékaři zabývali otázkou jeho invalidity, avšak neshledali důvod k možnému navýšení podle § 3 zmíněné vyhlášky, podle kterého lze navýšit horní hranici poklesu pracovní schopnosti až o 10 %. Žalobce trpí dlouhodobě postižením, jeho denní aktivity jsou velmi omezeny a z toho důvodu má zato, že mělo být tohoto ustanovení vyhl. č. 359/2009 Sb., v platném znění, využito. Vzhledem k tomu, že se tak nestalo, považuje rozhodnutí za vydané v rozporu s platnou právní úpravou a navrhuje jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení.
II. Vyjádření žalované
(3) Žalovaná k věci uvedla, že se v dané věci jedná o řízení o nároku na důchodovou dávku podmíněné zdravotním stavem a jeho posouzením, a proto je na posudku lékaře zcela závislé. Navrhla k tomu vyhotovit nový posudek příslušné posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která věc objektivně posoudí a rozhodnutí ve věci žalovaná ponechala na úvaze soudu.
III. Obsah správních spisů včetně důkazu doplněného soudem
(4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 30.5.2011,který při konstatované diagnóze S cavovarus I. utr., atrosis TC I. dx gravis určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce odpovídá stavům uvedeným v kapitole XV., oddíl B, položka 12b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a procentní míra poklesu pracovní schopnosti činí 30 %. Podle hodnocení lékaře okresní správy sociálního zabezpečení zdravotní stav žalobce neodpovídal žádnému stupni invalidity. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 8.6.2011, č.j. X zamítla žalobci podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, žádost o invalidní důchod. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí dne 6.7.2011 odvolání, které bylo posouzeno jako námitky. Česká správa sociálního zabezpečení přezkoumala na základě námitek žalobce vydané rozhodnutí a dospěla k závěru, že se námitky zamítají, neboť novým posudkem o invaliditě ze dne 10.8.2011 bylo zjištěno, že z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost žalobce pouze o 30 %.
(5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 23.1.2012 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stravu žalobce byla v době vydání napadeného rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení kavovarosní deformita nohou. Žalobce byl schopen pracovního zařazení s vyloučením především přetěžování hlezenních kloubů a páteře, tj. vyloučení dlouhého stání a chůze, zvedání a přenášení těžkých břemen, nevhodná byla i práce ve vynucených polohách. Žalobce byl schopen spíše práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením. Komise uzavřela, že rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV., oddíl B, položka 12b přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 30 %. Komise tento pokles stanovila na 30 %. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení. Vzhledem k dalším zdravotním postižením (zejména vertebrogennímu postižení) a původní profesi žalobce (tesař) komise využila § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % na celkovou hodnotu 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. Žalobce je schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Vznik invalidity byl komisí stanoven na září roku 2011. Žalobce je podle hodnocení komise schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti vzhledem k této skutečnosti a předpokladu další efektivní léčby dosud progredujících vertebrogenních potíží byla stanovena kontrolní lékařská prohlídka na září roku 2013. Komise uzavřela, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Šlo o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Pokles pracovní schopnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byl 35 %, nedosahoval však více než 49 %.
(6) Svůj závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobce v komisi dne 23.1.2012, a to MUDr. P. K., odborným traumatologem a dále na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření ortopedického MUDr. F., České Budějovice ze dne 10.5.2011, nálezu OL MUDr. M. ze dne 3.8.2011, neurologického vyšetření MUDr. K., České Budějovice, ze dne 5.1.2012.
IV. Právní názor soudu
(7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění (dále jen s.ř.s.) a při přezkoumání rozhodnutí vycházel soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce 2 téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil.
(8) Podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce třetího, pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce čtvrtého, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce, doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti, než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce o 69 %, v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce pátého téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce šestého, je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost ze zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržování určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své pracovní postižení, jestliže nabyl, popř. znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
(9) Žalobce podal námitky proti rozhodnutí ze dne 8.6.2011, č.j. X, kterým byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod. Stalo se tak s odůvodněním, že podle posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích ze dne 30.5.2011 nebyl žalobce invalidní, neboť pokles pracovní schopnosti činil pouze 30 %. V námitkovém řízení byl vypracován posudek dne 10.8.2011, ve kterém byl učiněn shodný názor.
(10) Ke zcela odlišnému závěru dospěla posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 23.1.2012, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídal zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole XV., oddíl B, položka 12 přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 20 – 30 %. Komise tento pokles stanovila na 30 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení. Vzhledem k dalším zdravotním postižením, zejména vertebrogennímu postižení a původní profesi žalobce komise využila § 3 vyhl. č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti o dalších 5 % na celkovou hodnotu 35 % míry poklesu pracovní schopnosti. Komise uvedla, že žalobce je schopen vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti. Je však schopen rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnosti. Vzhledem k této skutečnosti a předpokladu další efektivní léčby dosud progredujících vertebrogenních potíží byla stanovena KLP v daném časovém horizontu na září roku 2013.
(11) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Česká správa sociálního zabezpečení v Praze zamítla žalobci žádost o přiznání invalidního důchodu. V námitkovém řízení byl vysloven závěr shodný s posouzením zdravotního stavu žalobce lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích. Soud doplnil důkazní řízení o posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v tomto posudku určeném pro krajský soud vyslovila jiný závěr, a to, že pokles pracovní schopnosti žalobce činil celkem 35 %, což odpovídá ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb., v platném znění, invaliditě prvního stupně. Z toho důvodu je nesprávný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobce proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení o zamítnutí žádosti žalobce o přiznání invalidního důchodu zamítnuty. Naopak zdravotní stav žalobce, který byl zjištěn na základě posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích přiznání žalobcem požadované dávky invalidního důchodu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění odůvodňoval.
V. Závěr – náklady řízení
(12) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí pro vady řízení zrušil a věc vrátil české správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobce a bude vycházet ze závěru, že zdravotní stav žalobce k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvého stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. ve znění zákona č. 306/2008 Sb., v platném znění.
(13) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci úspěšný, avšak s ohledem na to, že soud rozhodl ve věci bez nařízeného jednání, žalobci náklady řízení nevznikly, a proto bylo rozhodnuto tak, že žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 27. února 2012
Samosoudkyně:
JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Šárka Vondřejcová