Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22Co 130/2020

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

Číslo jednací: -101

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

(anonymizovaný opis)

Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bořivoje Hájka a soudců Mgr. Radka Kopsy a JUDr. Šárky Hůrkové, Ph.D., ve věci

žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně]

bytem [adresa]

zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení]

sídlem [adresa]

proti

žalovanému: [osobní údaje žalovaného]

sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] [jméno]

zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul].

sídlem [adresa]

o zaplacení částky 250 EUR s příslušenstvím,

k odvolání žalobkyně proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 15.4.2020, č.j. -89,

takto:

Usnesení okresního soudu se mění takto:

Okresní soud v Pardubicích není mezinárodně nepříslušným soudem.

Řízení se nezastavuje.

Odůvodnění:

1. Napadeným usnesením Okresní soud v Pardubicích prohlásil svoji mezinárodní nepříslušnost (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.) a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalovanému náklady řízení 159 EUR (výrok III.)

2. Ve věci se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 250 EUR spolu s úrokem z prodlení, když tvrdila, že jí náleží nárok na odškodnění za zpoždění letu číslo FR [číslo] z [obec] do [anonymizováno] ze dne [datum], který byl žalovaným zrušen.

3. Žalovaný vznesl námitku místní a věcné nepříslušnosti s tím, že dle smlouvy o přepravě uzavřené mezi účastníky, jsou tyto spory oprávněny rozhodovat irské soudy.

4. Okresní soud odkázal na článek 25 Nařízení„ Brusel I bis“ a na ustanovení obchodních podmínek žalovaného, článek 2.4., a dospěl k závěru, že není mezinárodně příslušným soudem, neboť dle prorogační doložky, kterou shledal platně uzavřenou, jsou k projednání a rozhodnutí ve věci příslušné soudy jiného státu. Okresní soud proto vyslovil svoji mezinárodní nepříslušnost a řízení s odkazem na ustanovení zastavil.

5. Proti usnesení okresního soudu podala žalobkyně včasné odvolání. V něm uvedla, že Nařízení Brusel I bis. umožňuje pro vymáhání nároků z titulu náhrady škody po leteckém dopravci volbu místa žaloby spotřebiteli dle místa jeho bydliště, nelze proto upravit volbu práva v obchodních podmínkách a tím obejít spotřebitelská ustanovení a judikaturu. Poukázala na rozhodnutí C -215/18 Králová proti Primera Air Scandinavia, které v bodě 3 vykládá použití ustanovení článku 15 až 17 nařízení Evropské rady č. 44/2001. Žalobkyně dále odkázala na rozhodování Ústavního soudu České republiky ve věcech takzvaných letových žalob, a to rozhodnutí a , z kterého vyplývá, že Ústavní soud tyto žaloby považuje za nároky ze spotřebitelské smlouvy, a proto spotřebiteli náleží ochrana ve smyslu ustanovení o ochraně spotřebitelů. Navrhla, aby odvolací soud vyčkal rozhodnutí o předběžné otázce, kterou by položil Evropskému soudnímu dvoru, případně aby změnil rozhodnutí okresního soudu a prohlásil, že okresní soud je místně a věcně příslušný věc rozhodnout a řízení se nezastavuje.

6. Odvolací soud přezkoumal usnesení okresního soudu a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné.

7. V dané věci žalobkyně uplatnila nárok na náhradu za zrušený let číslo FR [číslo] z [obec] do [anonymizováno] ze dne [datum], a to s odkazem na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ve výši 250 EUR Okresní soud ze všeobecných podmínek přepravy žalovaného, bodu 2.4 nazvaného„ Rozhodné právo a jurisdikce“ zjistil, že všechny podmínky přepravy a předpisy žalovaného se řídí a vykládají v souladu s irskými zákony a jakýkoliv spor vzniklý v důsledku nebo v souvislosti s touto smlouvou, podléhá jurisdikci irských soudů. Z tohoto ujednání dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k prorogačnímu ujednání, na základě kterého spory vzniklé v důsledku nebo v souvislosti s přepravní smlouvou, rozhodují irské soudy. Okresní soud proto vyslovil svoji nepříslušnost a rozhodl o zastavení řízení.

8. Podle článku 25 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, ze dne 12.12.2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen Nařízení), bez ohledu na bydliště stran, dohodnou-li se tyto strany, že v již vzniklém nebo budoucím sporu z určitého právního vztahu má příslušnost soud nebo soudy některého členského státu, je příslušný soud nebo soudy tohoto státu, pokud tato dohoda není z hlediska své věcné platnosti podle práva tohoto členského státu neplatná. Pokud se strany nedohodnou jinak, je tato příslušnost výlučná. Tato dohoda o příslušnosti musí být uzavřena: a) písemně nebo ústně s písemným potvrzením; b) ve formě, která odpovídá zvyklostem zavedeným mezi těmito stranami, nebo mezinárodním obchodě ve formě, která odpovídá obchodním zvyklostem, c) které strany znaly nebo musely znát, a které strany smluv tohoto druhu v daném odvětví obchodu obecně znají a pravidelně se jimi řídí. Písemné formě jsou rovnocenná veškerá sdělení elektronickými prostředky, které umožňují trvalý záznam dohody.

9. V oddíle 4 nazvaném Příslušnost u spotřebitelských smluv daného Nařízení je v článku 17 bod 3. uvedeno tento oddíl se nevztahuje na přepravní smlouvy, kromě případů, kdy smlouva poskytuje kombinaci dopravy a ubytování zahrnutou v ceně.

10. Podle článku 7 Nařízení osoba, která má bydliště v některém členském státě, může být v jiném členském státě žalována: a) pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn

11. V preambuli Nařízení bodu 14 je uvedeno některá pravidla pro určení příslušnosti by se měla uplatnit bez ohledu na místo bydliště žalovaného, aby se zajistila ochrana spotřebitelů a zaměstnanců, aby se zachovala soudní příslušnost soudů členských států v situacích, kdy mají výlučnou příslušnost, a aby byla respektována smluvní volnost stran.

12. Podle rozsudku Soudního dvora č. C -204/08 článek 5 bod 1 písm. b) odrážka druhá Nařízení Rady (ES) č. 44/2001 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě letecké dopravy osob z jednoho členského státu do jiného členského státu uskutečňované na základě smlouvy uzavřené s jedinou leteckou společností, která je skutečným dopravcem, je soudem příslušným k rozhodnutí o návrhu na náhradu škody – která se zakládá na této smlouvě o přepravě a Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 - na základě volby žalobce soud, v jehož obvodě se nachází místa odletu nebo místo příletu letadla, která jsou sjednána v uvedené smlouvě.

13. Podle nálezu Ústavního soudu ČR např. I.ÚS 2265/16, a nároky na náhradu škody za zpoždění letu dle článku 5 ve spojení s článkem 7 , jsou vztahem ze spotřebitelské smlouvy.

14. Podle článku 3 směrnice Rady 93/13/, ze dne 5.4.1993, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají z dané smlouvy, v neprospěch spotřebitele. Podmínka je vždy považována za nesjednanou individuálně, jesliže byla sepsána předem, a spotřebitel proto nemohl mít žádný vliv na obsah podmínky, zejména v souvislosti s předem sepsanou běžnou smlouvou.

15. Podle článku 7 Nařízení jsou příslušnými soudy k rozhodování o nárocích dle soudy místa odletu nebo místa příletu letadla, která jsou sjednána ve smlouvě (viz rozsudek Soudního dvora C -204/08, když toto rozhodnutí lze aplikovat i na Nařízení č. 1215/2012, neboť článek 7 tohoto Nařízení je shodný s článkem 5 Nařízení Rady (ES) č. 44/2001). S ohledem na skutečnost, že místo odletu bylo v obvodu Okresního soudu Pardubice (letiště Pardubice), je příslušným k rozhodování o náhradě za zpožděný nebo neuskutečněný let dle Okresní soud v Pardubicích.

16. V bodě 2.4 Všeobecných podmínek přepravy žalovaného je sice sjednáno rozhodné právo a jurisdikce irských soudů. Podle odvolacího soudu však toto ujednání nelze aplikovat, neboť nároky na náhradu škody uplatňované cestujícím v letecké dopravě podle proti dopravci v letecké dopravě jsou nároky ze spotřebitelské smlouvy (viz výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu České republiky), a tudíž při výkladu jednotlivých ujednání takovéto spotřebitelské smlouvy je na místě aplikovat směrnici Rady 93/13/. Ujednání ve Všeobecných podmínkách přepravy žalovaného pak nelze označit jinak, než že se jedná o nepřiměřenou podmínku podle článku 2a a článku 3 uvedené směrnice, neboť nebyla sjednána individuálně a v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje výraznou nerovnováhu v právech a povinnostech stran v neprospěch spotřebitele. Pro spotřebitele výraznou nerovnováhu v jeho právech a povinnostech, především způsobuje to, že mu brání uplatnit právo v místě odletu či příletu, tedy většinou v místě pro spotřebitele dostupnějším, a určuje mu uplatnit právo u soudu v třetí zemi, která není v daném případě místem bydliště spotřebitele a není ani místem odkud a kam byl let sjednán. Spotřebiteli pak takovéto ujednání ztěžuje přístup k uplatnění nároku, naopak letecké společnosti, tedy profesionálovi, zjednodušuje obranu proti nárokům spotřebitelů, neboť mu umožňuje všechny spory se všemi spotřebiteli (cestujícími) vést v místě svého sídla.

17. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že ujednání v bodě 2.4 Všeobecných podmínek přepravy žalovaného je ujednáním, které lze označit za nepřiměřenou smluvní podmínku v neprospěch spotřebitele, tedy žalobkyně, a proto je neplatné a nelze podle něho určit příslušnost soudu. Odvolací soud proto změnil podle usnesení okresního soudu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců od dne doručení písemného vyhotovení tohoto usnesení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně.

Dovolání je přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Pardubice 13. srpna 2020

JUDr. Bořivoj Hájek

předseda senátu