Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)10 A 104/2011 - 33.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 104/2011 - 33
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce J.D., P. 414/3, Č.B., zastoupeného Mgr. Monikou Staňkovou, advokátkou v Českých Budějovicích, Chelčického 8, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.9.2011, č.j. KUJCK 34781/2011 ODSH/2, t a k t o :
Rozhodnutí Krajského úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice ze dne 19.9.2011, č.j. KUJCK 34781/2011 ODSH/2, se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7.800,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupkyně žalobce Mgr. Moniky Staňkové, advokátky v Českých Budějovicích.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou došlou Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 25.11.2011 domáhá přezkoumání a zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání proti rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 16.2.2011, Spr. zn. D 5378/10 Ha, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o přestupcích, jehož se dopustil dne 28.9.2010 kolem 07.52 hodin při jízdě po místní pozemní komunikaci po silnici č. I/34 v obci Štěpánovice v prostoru domu č.p. 270 ve směru od obce Lišov k obci Třeboň jako řidič osobního automobilu tovární značky Renault Velsatis, reg. zn. X. Napadeným rozhodnutím bylo rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice potvrzeno a odvolání žalobce bylo zamítnuto.
Žalobce namítá, že správní orgán prvního stupně nepostupoval tak, aby byl zjištěn řádně stav věci, nevypořádal se s jeho tvrzením, že auto neřídil, pouze hodnotil důkazy svědčící proti žalobci, které však vzbuzují pochybnosti. Rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice je nezákonné a nepřezkoumatelné, trpí vadami hmotněprávními - nezákonnost napadeného rozhodnutí a procesními – nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, nedostatečné zjištění skutkového stavu a neprovedení důkazů potřebných k prokázání tvrzení žalobce. Žalobce namítá, že jeho vina nemůže být prokázána jen výpovědí policistů, pokud neexistují jiné důkazy přímé ani nepřímé. Žalobce vozidlo v době měření rychlosti neřídil, uvedl, že vozidlo řídila osoba blízká. Správní orgán vycházel při rozhodování pouze z úředního záznamu Policie České republiky včetně fotodokumentace vozidla, jakož i z oznámení přestupku a dále z výpovědí policistů. Policisté jako svědci shodně uvedli, že není možné, aby z vozidla někdo vystoupil a nastoupil, neboť měli vozidlo stále v dohledu. Tato skutečnost je dle žalobce nepravděpodobná, neboť v daném úseku vozidlo odbočilo z dohledu, vystoupila z něj osoba, která v době měření rychlosti řídila vozidlo a na místo ní zde nastoupil obviněný z přestupku. Dle žalobce bylo namístě provést rekonstrukci či místní šetření ke zjištění, zda výpovědí policistů se zakládají na reálném základě. Policisté tvrdili, že po celou dobu na vozidlo viděli za situace, kdy byl na silnici velký provoz aut a kdy to není ani s ohledem na předmětný úsek silnice reálně možné. Dle žalobce jsou výpovědi policistů zavádějící, což může potvrdit rekonstrukce celé události, případně znalecký posudek či odborné vyjádření. Je nutno zjistit, zda je reálně možné, aby policisté vozidlo měli stále v dohledu a měli tak přehled o tom, co se s vozidlem děje. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, zejména pokud jde o hodnocení důkazů, neboť vznikají pochybnosti o tom, že žalobce svým jednáním porušil § 22 odst. 1 písm. f) bodu 2 zákona o přestupcích. Skutkový děj, z něhož správní orgán vycházel, nemá oporu ve spise. Dosud shromážděné důkazy jsou nedostatečné pro závěr ohledně odpovědnosti žalobce za přestupek. Žalobce proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Správní orgán postupoval tak, aby byl zjištěn řádně stav věci. Výpověď žalobce o tom, že vozidlo řídila osoba blízká, byla vyvrácena výpověďmi svědků – policistů, kteří popsali způsob změření rychlosti jízdy vozidla žalobce, kdy následně až do zastavení toto vozidlo minimálně jeden z policistů sledoval pohledem v přímém pozorování. Výpověďmi policistů je zcela nepochybně vyvrácena skutečnost, že by vozidlo řízené žalobcem při zastavení policejní hlídkou v kritickém okamžiku měření řídila jiná osoba. Žalovaný nemá důvod pochybovat o pravdivosti výpovědi svědků. Rekonstrukce události a znalecký posudek nebyly potřeba zajistit, neboť výpovědi svědků jsou věrohodné a navazujícím způsobem popisují spáchání přestupku. Vozidlo před zastavením policejní hlídkou urazilo vzdálenost maximálně 500 metrů, kdy k zastavení vozidla došlo do 1,5 minuty od zjištění překročení rychlosti. Policisté měli vozidlo neustále pod vizuální kontrolou. Skutečnost, že vozidlo řídila osoba blízká, byla vyvrácena výpověďmi svědků, a to policistů. Přestupek žalobce byl tedy výpověďmi svědků a záznamem z měřícího zařízení řádně prokázán.
Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:
Magistrátu města České Budějovice bylo dne 19.10.2010 doručeno oznámení Policie ČR o podezření, že se žalobce dopustil dne 28.9.2010 přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, neboť překročil nejvyšší povolenou rychlost, kdy v místě, kde je nejvyšší povolená rychlost 50 km za hodinu, mu byla naměřena rychlost 132 km v hodině.
Policista pprap. Č. sepsal dne 28.9.2010 úřední záznam.
Ve správním spise je založeno „oznámení přestupku“, které bylo sepsáno policistou po zastavení vozidla, jež řídil žalobce a „záznam přestupku“ vyhotovený měřícím zařízením, který obsahuje fotografii zaměřeného vozidla. Spis obsahuje kopie osvědčení policistů, kteří měření rychlosti prováděli, o tom, že jsou oprávněni k ovládání měřiče rychlosti RAMER 7CCD a kopie ověřovacího listu o zkoušce měřícího zařízení silničního radarového rychloměru RAMER 7CCD.
Správní orgán dne 20.10.2010 zahájil řízení o přestupku, které společně s předvoláním doručil žalobci. Dne 10.11.2010 bylo žalobci sděleno obvinění z přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o přestupcích, a to porušením ustanovení § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Žalobce vypověděl, že dne 28.9.2010 v době 7.50 hod., kdy mu byla naměřena rychlost vozidla Renault Velsatis, reg. zn. X, v obci Štěpánovice ve směru od obce Lišov k obci Třeboň, vozidlo neřídil, vozidlo řídila osoba blízká. K obsahu úředního záznamu uvedl, že se jedná o verzi dle policisty.
Správní orgán vyslechl jako svědky policisty, kteří zakročovali uvedeného dne proti žalobci.
Svědek Č. vypověděl, že není možné, aby z vozidla někdo vystoupil a nastoupil, neboť měl vozidlo stále v dohledu. Vzdálenost od místa zaměření vozidla a místa jeho zastavení je maximálně 500 metrů a k zastavení vozidla došlo do cca 1,5 minuty od zjištění překročení rychlosti. Svědek měl celou tuto dobu vozidlo v dohledu, myšleno v levotočivé zatáčce, odkud byl viděn již hlídkou. Svědek vozidlo po celou dobu sledoval ve zpětném zrcátku až do doby, kdy hlídka odpověděla, že vozidlo již vidí. Následně bylo hlídkou sděleno, že se vozidlo na konci obce otáčí a vrací se zpět směrem na obec Lišov. Svědek opětovně začal sledovat vozidlo ve zpětném zrcátku, jak jede zpět, přičemž okamžitě vystoupil z vozidla a zastavil ho. Po zastavení vyzval řidiče k předložení dokladů. Řidič byl ve vozidle sám a kontrola proběhla standardním způsobem. Svědek oznámil hlídce, že vozidlo zastavil a přivolal je na místo za účelem provedení dechové zkoušky.
Svědek B. vypověděl, že žalobce byl zastaven, neboť jel v obci rychlostí 132 km/hod. Na konci obce odbočil ke vjezdu domu a zastavil, dal zpátečku, zajel na hlavní a poté pokračoval do obce Lišov. O této skutečnosti informoval svědka Č., který žalobce poté zastavil. Nikdo z vozidla nevystoupil. Vozidlo měl stále pod vizuální kontrolou.
Svědek Š. jako svědek uvedl, že žalobce v obci Štěpánovice odbočil vlevo ke vjezdu do domu, kde zastavil a poté se vrátil zpět na komunikaci. Nikdo z vozidla nevystoupil, vozidlo svědek stále sledoval.
Správní orgán vyrozuměl žalobce o skončení dokazování s tím, že má právo vyjádřit se v řízení a seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí. Žalobce tohoto práva nevyužil.
Magistrát města České Budějovice dne 16.2.2011 vydal rozhodnutí o přestupku, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 2 zákona o přestupcích, neboť při řízení vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost, jehož se dopustil tím, že dne 28.9.2010 jel po silnici č. I/34 obcí Štěpánovice ve směru od obce Lišov k obci Třeboň, kdy v prostoru u domu č.p. 270 mu byla hlídkou Policie ČR pomocí silničního radarového rychloměru naměřena rychlost 132 km za hodinu, po odečtu možné odchylky 128 km za hodinu, kdy v tomto úseku je nejvyšší dovolená rychlost 50 km za hodinu, proto byl po otočení na konci obce a jízdě zpět ve směru od Třeboně zastaven hlídkou Policie ČR. Za přestupek mu byla uložena pokuta ve výši 7.000,- Kč a zákaz činnosti na 8 měsíců, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, ve kterém namítal, že žalovaný se nezabýval tvrzením žalobce, že auto v době přestupku řídila osoba blízká, nýbrž hodnotil jen důkazy svědčící proti žalobci, kdy rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné.
Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobce zamítnuto a rozhodnutí Magistrátu města České Budějovice ze dne 16.2.2011 bylo potvrzeno, neboť žalovaným byl shledán postup prvostupňového správního orgánu správným, při rozhodování vycházel ze svědeckých výpovědí zasahujících policistů, kteří shodně uvedli, že není možné, aby z vozidla někdo vystoupil a nastoupil, neboť měli vozidlo stále v dohledu.
Krajský soud v Českých Budějovicích přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Žalobce namítá, že skutková zjištění žalovaného nejsou správná s tím, že ve věci nebylo provedeno řádné a úplné dokazování, neboť důkazy svědčící o jeho nevině nebyly správními orgány provedeny a dle žalobce bylo namístě provedení rekonstrukce či místního šetření ke zjištění, zda tvrzení policistů se zakládají na reálném základě v případě, že tvrdili, že po celou dobu na vozidlo viděli, za situace, kdy byl na silnici velký provoz aut a kdy to není ani s ohledem na předmětný úsek silnice reálně možné.
Podle konstantní judikatury je jedním z principů představujícím součást práva na řádný proces povinnost správního orgánu rozhodnutí řádně odůvodnit. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. Pokud tomu tak není, je rozhodnutí správního orgánu nepřezkoumatelné, neboť nedává dostatečné záruky pro to, aby nebylo vydáváno v důsledku libovůle a způsobem porušujícím ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. Není-li z odůvodnění napadeného rozhodnutí zřejmé, proč správní orgán nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč výhrady žalobce považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, je nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, a to zejména tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ rozhodnutí.
Z napadeného rozhodnutí není zřejmé, proč správní orgán nepovažoval za důvodnou právní argumentaci žalobce a proč jeho žalobní námitky jsou považovány za vyvrácené. Základem skutkové a právní argumentace žalobce bylo, že předmětné motorové vozidlo v rozhodnou dobu neřídil on, nýbrž osoba blízká. Žalovaný se s touto argumentací v rozhodnutí řádně nevypořádal, v případě, že pouze je v odůvodnění rozhodnutí na straně 3 uvedeno, že výpověď žalobce je vyvrácena výpověďmi svědků, kteří popsali způsob změření rychlosti jízdy vozidla žalobce, kdy jeho vozidlo minimálně jeden z nich sledoval pohledem v přímém pozorování a vozidlo se ani na krátký okamžik z dohledu neztratilo. Žalovaný byl povinen zdůvodnit, proč má za to, že skutek, pro který byl žalobce postižen, spáchal právě žalobce (proč tedy má za to, že skutkový závěr, ke kterému dospěl, je správný, neboť žalobce jej konkrétními skutkovými a právními argumenty a návrhy na dokazování napadá jako nesprávný) a z jakých konkrétních důvodů argumenty, které žalobce na podporu svého tvrzení uvádí, nejsou přesvědčivé. Zcela nesprávně žalovaný v odůvodnění opisuje doslovně výpovědi svědků – policistů, aniž je jím svědecká výpověď hodnocena, a uvedeno jaké konkrétní skutečnosti jsou uvedenými svědky prokázány, event. čemu nebylo uvěřeno.
Klíčovým pro posouzení, zda rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem, je posouzení, zda žalovaný správně a úplně zjistil skutkový stav. Žalobce tvrdil, že v době, kdy měl přestupek spáchat, řídila osobní automobil osoba blízká, přičemž tvrzení policistů, že měli vozidlo stále na dohled, považuje žalobce za nereálné v případě, že byl na silnici velký provoz aut a s ohledem na předmětný úsek silnice to možné není. V případě této argumentace žalobce bylo namístě provést minimálně místní šetření, zajistit fotodokumentaci daného místa, kde bude vyznačeno, na jakém místě byla hlídka Policie ČR a kde žalobce odbočil. Zejména bylo nutno ohledáním zjistit, zda byla možná viditelnost policistů tak, jak je jimi ve svědecké výpovědi uváděno. S ohledem na výsledek provedení místního šetření a pořízení fotodokumentace, správní orgán měl zvážit provedení rekonstrukce s ohledem na tvrzení žalobce, který poukazoval na spekulativní hodnoty času a délky, které jsou uváděny policisty. Dle žalobce pro výměnu řidičů byl dostatek času, neboť trvalo déle, než bylo uváděno policistou Č. Soud proto přisvědčil žalobci, že dokazování není úplné, že jím navrhované důkazy měly být správním orgánem provedeny. Místním šetřením, event. rekonstrukcí by bylo možno zjistit, zda policisté měli vozidlo stále v dohledu, mohli sledovat, kdo z vozidla vystoupil, event. nastoupil a jakou vzdálenost vozidlo ujelo, než zastavilo na pokyn Policie ČR, evetn. zda hlídka Policie ČR mohla zaregistrovat, kdy žalobce zastavil, event. zda někdo z vozidla vystoupil. Žalovaný proto nesprávně usoudil pouze na základě výpovědi příslušníků Policie ČR o vině žalobce.
Soud poznamenává, že žalobce je možno případně postihnout za přestupek jen tehdy, bude-li mu řádně prokázáno, že deliktního jednání se dopustil právě on a budou-li vyvráceny všechny jeho skutkové námitky, tj. bude-li postaveno najisto, že v době spáchání přestupku se inkriminovaného jednání dopustil žalobce. Jinak řečeno, pokud není najisto postaveno, že žalobce v inkriminovanou dobu vozidlo řídil, nelze jej za přestupek postihnout.
Soud proto uzavřel, že orgány státní správy nepostupovaly v řízení v souladu se zákonem a v důsledku toho bylo vydáno rozhodnutí na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Na základě svědeckých výpovědí zasahujících policistů nelze postavit najisto, že žalobce se přestupku dopustil v případě, že argumenty žalobce nebyly jinými důkazy vyvráceny, přestože se nabízelo jejich provedení za účelem zjištění řádného skutkového stavu. Soud proto přisvědčil žalobci, že dosud shromážděné důkazy jsou nedostatečné pro závěr ohledně odpovědnosti žalobce za přestupek. V souvislosti s tím soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.5.2006, č.j. 2 As 46/2005 -55, dle něhož správní orgán je povinen postavit najisto, že se jednání naplňujícího znaky skutkové podstaty přestupku dopustil právě ten, kdo má být za přestupek postižen. Teprve po provedení dalších důkazů, a to zejména provedení místního šetření, zajištění fotodokumentace z místa činu, event. provedení rekonstrukce a poté, co bude žalobce ještě blíže vyslechnut k důvodům a okolnostem odbočení vozidla, bude možné po vyhodnocení všech těchto důkazů rozhodnout.
Soud poznamenává, že žalovaný je povinen se vypořádat se všemi námitkami uplatněnými v odvolání a je povinen své rozhodnutí řádně odůvodnit, tj. srozumitelným způsobem uvést, jaké skutečnosti vzal při rozhodování za prokázané a které nikoliv a jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených ve výsledném rozhodnutí. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné v případě, že v napadeném rozhodnutí nebylo reagováno na námitky žalobce, který poukazoval na zjevnou nereálnost svědky popsaného děje, na spekulativní hodnoty času a délky, které nebyly nijak podloženy. Na uvedené výhrady nelze žalovaným reagovat pouze odkazem na obsah svědeckých výpovědí zajištěných od zasahujících policistů.
Krajský soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí dospěl k závěru, že žalovaným došlo v rámci odvolacího řízení k porušení ustanovení o řízení před správním orgánem do té míry, že porušení je třeba považovat za podstatné ve smyslu § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. , jež mohlo mít za následek i nezákonné rozhodnutí o věci samé. Vady řízení založené žalovaným jsou takového charakteru, že činí napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Vzhledem k výše uvedeným důvodům tedy trpí správní řízení i rozhodnutí žalovaného vadami, pro něž je soud zrušil dle § 76 odst. 1 písm. a) a c) s.ř.s. bez jednání. Zároveň soud vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení v souladu s § 78 odst. 4 s.ř.s. Uvedená pochybení byla shledána soudem i v postupu správního orgánu prvního stupně a proto využil možnosti dané mu v ust. § 78 odst. 3 s.ř.s. a zrušil podle okolností i rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně, které mu předcházelo. Stejná pochybení byla totiž shledána i v prvostupňovém rozhodnutí.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. , kdy žalobce, který měl v řízení úspěch, má právo na náhradu nákladů řízení, jež se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3.000,- Kč, 2 úkonů právní pomoci po 2.100,- Kč a 2x 300,- Kč režijního paušálu. Celkem tedy náklady řízení představují částku 7.800,- Kč.
Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem dle § 51 odst. 1 s.ř.s. souhlas.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 29. února 2012
Samosoudkyně:
Mgr. Helena N u t i l o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Šárka Vondřejcová