Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

54Co 358/2019

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Tomáše Mottla a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Čestmíra Slaného ve věci

žalobce: R. L., nar. xxx

bytem xxx, xxx

proti

žalované: Česká republika – M inisterstvo

sídlem xxx, Praha

o zaplacení 100 000 Kč

o odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu ze dne 25. září 2017, č. j. -76,

takto:

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl v celém rozsahu žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci 100 000 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované na jejich náhradě 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 100 000 Kč z důvodu, že žalovaná nerozhodla v zákonné šestiměsíční lhůtě o nároku žalobce na odškodnění za nesprávný úřední postup v soudním řízení vedeném před Okresním soudem v xxx pod sp. zn. xxx uplatněném u žalované dne 20. 5. 2016 k předběžnému projednání nároku dle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdpŠk“. Žalovaná se proti žalobě bránila tím, že k předběžnému projednání nároku není zákonem stanovena žádná lhůta a nerozhodnutí o nároku není nesprávným úředním postupem, když s uplynutím šestiměsíční lhůty zákon spojuje pouze možnost poškozeného domáhat se náhrady škody u soudu.

3. Soud prvního stupně učinil v řízení skutkový závěr, že žalobce uplatnil u žalované žádostí ze dne 19. 11. 2015 nárok na odškodnění nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč z důvodu tvrzeného nesprávného úředního postupu v soudním řízení vedeném před Okresním soudem v xxx pod sp. zn. xxx, přičemž ze strany žalované nebylo sporné, že se žalobce obrátil na žalovanou citovanou žádostí a že o nároku nebylo rozhodnuto. Po právní stránce uzavřel soud prvního stupně s odkazem na ustanovení § 14 a 15 OdpŠk, že neprojednání nároku příslušným úřadem v šestiměsíční lhůtě od doručení žádosti není nesprávným úředním postupem dle § 13 odst. 1 OdpŠk, nýbrž hmotněprávní podmínkou odpovědnosti státu za škodu (či nemajetkovou újmu) způsobenou při výkonu veřejné moci, proto žalobu zamítl.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné a přípustné odvolání, v němž s právním závěrem soudu prvního stupně nesouhlasil, polemizoval s ním a žádal vyhovění žalobě. Namítal, že nutnost předběžného projednání nároku je privilegiem státu, které nemá obdoby, oddaluje možnost uplatnění nároku v soudním řízení; žalobce setrval na tom, že neprojednání nároku v šestiměsíční lhůtě je nesprávným úředním postupem. Zároveň žalobce nesouhlasil s uložením povinnosti k náhradě nákladů řízení s tím, že podání žaloby zapříčinila žalovaná svou nečinností.

5. K odvolání žalované se vyjádřila žalovaná jen tak, že navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

6. Odvolací soud odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal podle a násl. a dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné.

7. Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění tak, jak byly zjištěny soudem prvního stupně, neboť uvedené skutečnosti nebyly mezi účastníky sporné, skutkový stav nedoznal změny ani v odvolacím řízení.

8. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

9. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se může domáhat náhrady škody u soudu poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

10. K povaze institutu předběžného uplatnění a projednání nároku z odpovědnosti státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci se opakovaně vyslovila judikatura Nejvyššího soudu. Již v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx, uveřejněném pod číslem xxx Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne xxx, sp. zn. xxx bylo vyřčeno, že zákonný požadavek předběžného projednání nároku u ústředního orgánu dle OdpŠk je po novelizaci provedené podmínkou pro uplatnění všech nároků vůči státu podle tohoto zákona, tedy i nároků na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle OdpŠk. Nebyl-li nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené průtahy v řízení podle předběžně projednán u příslušného úřadu, je třeba zásadně postupovat podle ustanovení

11. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne xxx sp. zn. xxx se Nejvyšší soud vyslovil ke vztahu podmínky předběžného projednání nároku podle § 14 odst. 3 OdpŠk a šestiměsíční lhůty stanovené v § 15 odst. 2 OdpŠk následovně. Smyslem předběžného projednání nároku u příslušného ministerstva nebo jiného ústředního orgánu státní správy dle § 14 OdpŠk je poskytnout možnost vyřešit spor smírnou cestou a snaha zabránit tak zbytečným soudním sporům. Zákonný požadavek na předběžné projednání nároku u ústředního orgánu je obligatorní podmínkou pro případné uplatnění nároku u soudu (viz § 14 odst. 3 OdpŠk) a z toho důvodu se také podle § 35 OdpŠk po dobu nejdéle šesti měsíců staví běh promlčecí doby. Poškozeným nic nebrání v tom, aby žalobu k soudu podali i před tím, než se příslušný úřad k jejich nároku vyjádří, obzvláště pokud jim hrozí promlčení jejich práva, neboť § 14 OdpŠk stanoví podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, nikoliv vydání jeho stanoviska.

12. Ve světle citovaných ustanovení § 14 odst. 3 a § 15 odst. 2 OdpŠk a shora uvedené judikatury Nejvyššího soudu lze uzavřít, že zákon jednak nestanoví lhůtu k uplatnění nároku u příslušného úřadu (uvedeného v § 6 OdpŠk) a nestanoví ani lhůtu, v níž má příslušný úřad uplatněný nárok předběžně projednat a o něm rozhodnout. Smyslem předběžného projednání nároku je možnost mimosoudního řešení sporu o nárok. Příslušný „ústřední správní úřad“ (viz § 6 a § 14 odst. 1 OdpŠk) v rámci předběžného projednání uplatněného nároku a vydání konečného stanoviska o něm nevystupuje vůči poškozenému žadateli v roli „úřadu“ ve smyslu veřejnoprávním (správněprávním), z tzv. vrchnostenské pozice, v roli orgánu nadaného pravomocí jednostranně a autoritativně rozhodovat o právech a povinnostech poškozeného, nýbrž v roli na roveň postaveného subjektu (organizační složky státu, z jejíchž rozpočtových prostředků má být případně uplatněný nárok žadatele uspokojen). Předběžné projednání uplatněného nároku před příslušným „úřadem“ uvedeným v § 6 OdpŠk nemá formu správního řízení a vydání konečného stanoviska k uplatněnému nároku nemá povahu úředního rozhodnutí (vrchnostenského aktu) o právech a povinnostech žadatele o odškodnění, nýbrž je toliko stanoviskem odpovědného subjektu (organizační složky jednající jménem státu) z titulu odpovědnosti státu z výkonu veřejné moci k otázce, zda bude uplatněný nárok považován za opodstatněný a uspokojen dobrovolně či nikoliv. Pojmově tedy v této činnosti příslušného subjektu nesprávný úřední postup nemůže nastat, neboť se o autoritativní vrchnostenský výkon veřejné moci nejedná.

13. Poškozenému nadto nic nebrání v podání žaloby k soudu i před tím, než se příslušný úřad k jeho nároku vyjádří a vydá konečné stanovisko. Vyjádření se příslušného úřadu k uplatněnému nároku není podmínkou uplatnění nároku u soudu, touto podmínkou je pouze uplatnění nároku poškozeným u příslušného úřadu ( OdpŠk). Poškozený může podat žalobu soudu kdykoliv, pokud však před tím nesplnil podmínku uplatnění nároku u příslušného úřadu, jde o nedostatek podmínky řízení a odstranitelný dle 104 odst. 2 pod následkem zastavení řízení, nebude-li uvedený nedostatek odstraněn. V případě negativního stanoviska příslušného úřadu k uplatněnému nároku je účel OdpŠk vyčerpán a není důvodu vyčkávat s uplatněním nároku u soudu, stejným způsobem lze nazírat na situaci, kdy úřad nevydá stanovisko žádné. Neprojednání uplatněného nároku příslušným úřadem a nevydání konečného stanoviska tak není nesprávným úředním postupem, který by zakládal odpovědnost státu za újmu způsobenou při výkonu veřejné moci. Napadený rozsudek soudu prvního stupně je v právním posouzení správný.

14. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně podle potvrdil jako věcně správný, a to včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, jež byl shledán rovněž správným co do uložené povinnosti k náhradě ve vztahu mezi účastníky a její výše.

15. K námitce žalobce, že vznik nákladů tohoto soudního řízení zapříčinila žalovaná svou nečinností (neprojednáním nároku v rámci jeho předběžného uplatnění) lze konstatovat pouze tolik, že rozhodování o právu a povinnosti k náhradě nákladů řízení spočívá na základní zásadě odpovědnosti za úspěch v řízení, pokud žalobce vyvolal podáním žaloby občanské soudní řízení, do něhož vtáhl protistranu a ve kterém neuspěl (a ani uspět nemohl vzhledem ke shora vysvětlené zjevné bezúspěšnosti uplatněného nároku), stíhá neúspěšného žalobce povinnost k náhradě účelně vynaložených nákladů řízení, jež vznikly žalované. Náklady řízení tak nevyvolala žalovaná, ale sám žalobce podáním bezúspěšné žaloby.

16. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle a za situace, kdy žalované, která byla úspěšná v odvolacím řízení, žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení. Dovolání se podává u soudu prvního stupně a rozhoduje o něm Nejvyšší soud.

Praha 5. prosince 2019

Mgr. Tomáš Mottl v. r.

předseda senátu