Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ca 5/2009 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky

Havlíkové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Naděždy Řehákové v právní věci žalobce:

TABAKO CZ, spol. s r.o., se sídlem Brno, Příkop 4, proti žalovanému: Ministerstvo

financí, se sídlem Praha 1, Letenská 15, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

18.11.2008 č.j. -253 a proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2008 č.j. 10/89

832/2008/3118 IK

t a k t o :

I. Soud vyslovuje nicotnost rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 4.11.2008

č.j. 10/89 832/2008/3118 IK.

II. Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 18.11.2008 č.j. -253

se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 3.10.2008 č.j. 2008/4126/20

o odmítnutí žádosti žalobce o poskytnutí informací ze dne 16.9.2008, která

byla Generálnímu ředitelství cel doručena dne 19.9.2008, se zrušuje v části

týkající se bodů 1) až 7) žalobcovy žádosti

IV. Generální ředitelství cel je povinno poskytnout žalobci ve lhůtě do 30 dnů

od právní moci tohoto rozsudku informace v podobě odpovědi na otázky

uvedené pod body 1) až 7) žalobcovy žádosti o poskytnutí informací ze dne

16.9.2008, která byla Generálnímu ředitelství cel doručena dne 19.9.2008.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši

4.000,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 9Ca 5/2009

Podáním ze dne 16.9.2008, označeným jako „Žádost o poskytnutí informací, podaná

dle “, žalobce požádal Generální ředitelství cel o poskytnutí

následujících informací. Pod bodem 1 až 7 žádosti se žalobce dotazoval, zda byla u celníka

JUDr. K., zařazeného dříve služebně u Generálního ředitelství cel, a u celníků Mgr. R., Mgr.

P., Mgr. K., Mgr. M., Ing. H. a Ing. Bc. D., zařazených služebně u Generálního ředitelství cel,

za dobu trvání jejich pracovního, respektive služebního poměru k Celní správě, do data

31.12.2007 ověřována psychologem bezpečnostního sboru či jiným psychologem jejich

duševní, respektive osobnostní způsobilost ke službě u Celní správy ČR? Ano, či ne?

Pod bodem 8 žádosti požadoval žalobce informaci, zda jsou pánové Ing. H. a Ing. H.,

zařazení pracovně v řízení celně technických laboratoří Generálního ředitelství cel, vůči Celní

správě České republiky ve služebním, či v pracovním poměru.

Pod bodem 9 žádosti požadoval žalobce informaci, kolik písemných rozhodnutí bylo

celními orgány v letech 2004, 2005, 2006, 2007 a v období leden až srpen 2008 vydáno

v celním řízení (nařízení Rady č. 2913/92 a 2454/93), ve správním řízení (

Sb., respektive ), v daňovém řízení ( ) a v řízení

o věcech služebního poměru ( , respektive )

v rozporu se závaznými právními předpisy. Kritériem pro odpověď na položenou otázku mělo

být to, kolik písemných rozhodnutí celních orgánů za výše uvedená období bylo zrušeno

samotnými celními orgány v rámci řízení o řádném či mimořádném opravném prostředku

v předmětném druhu správního řízení a dále pravomocnými rozsudky správních soudů,

respektive Ústavního soudu. Informace žalobce požadoval v tomto členění: Rok, počet

vydaných protiprávních rozhodnutí v příslušném druhu správního řízení (tedy rozlišit všechny

4 kategorie správních řízení) a identifikace celního orgánu, který protiprávní rozhodnutí vydal

(s uvedením názvu a adresy).

Konečně pod bodem 10 žádosti požadoval žalobce poskytnutí informace o částkách

pokut, uložených protiprávně písemnými rozhodnutími celních orgánů ČR v letech 2004,

2005, 2006, 2007 v období leden až srpen 2008 a o částkách daně z přidané hodnoty

a spotřební daně, protiprávně vyměřených celními orgány v letech 2004, 2005, 2006, 2007

a v období leden až srpen 2008. Kritériem pro odpověď na tuto otázku mělo být to, kolik

písemných rozhodnutí celních orgánů za výše uvedená období bylo zrušeno samotnými

celními orgány v rámci řízení o řádném či mimořádném opravném prostředku v předmětném

druhu správního řízení a dále pravomocnými rozsudky správních soudů, respektive Ústavního

soudu. Informace žalobce požadoval v tomto členění: Rok, částka protiprávně uložených

pokut a protiprávně vyměřených DPH a SPD s přiřazením příslušné částky k celnímu orgánu,

který pokutu protiprávně uložil, respektive který příslušné daně protiprávně vyměřil

(s identifikací dotčeného celního orgánu, tedy s uvedením názvu a adresy).

Sdělením o odložení části žádosti o poskytnutí informace ze dne 26.9.2008,

zn.: 2008/4161/20 Generální ředitelství cel (dále též jen „GŘC“) sdělilo žalobci k bodu 9 a 10

jeho žádosti, že z jeho podání (žádosti) vyplývá, že vedle údajů, které se vztahují k působnosti

GŘC (rozhodovací činnost GŘC), požaduje také údaje, které se nevztahují k působnosti GŘC

(rozhodovací činnost celních úřadu a celních ředitelství) jako povinného subjektu ve smyslu

ust. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „ “). Podle , je povinným

subjektem státní orgán. Státním orgánem, respektive správním úřadem, je dle zákona

č. , o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

„zákon o celní správě“) nejen GŘC, ale také celní ředitelství a celní úřad. Vzhledem k tomu,

že požadované údaje z rozhodovací činnosti celních ředitelství a celních úřadů se ve smyslu

, nevztahují k působnosti GŘC a GŘC požadované údaje nemá

k dispozici, bylo žalobci sděleno, že GŘC v souladu s ust. § 14 odst. 5 písm. c) zákona

č. , část jeho žádosti o poskytnutí informace, která se týká rozhodovací činnosti

celních ředitelství a celních úřadů, odkládá.

Dopisem ze dne 3.10.2008, označeným jako „Odpověď na žádost o poskytnutí

informace“, GŘC žalobci sdělilo, že dne 19.9.2008 obdrželo jeho žádost o informace podle

, obsahující celkem 10 bodů. Informace požadované pod body 1 – 7

GŘC rozhodnutím ze dne 3.10.2008 č.j. 2008/4126/20 odmítlo žalobci poskytnout. K bodu 8

jeho žádosti bylo žalobci sděleno, že všichni zaměstnanci zařazení v Řízení celně technických

laboratoří GŘC jsou v pracovním poměru. Část informací požadovaných pod body 9 – 10

GŘC rozhodnutím ze dne 3.10.2008 č.j. 2008/4126/20 odmítlo žalobci poskytnout. Zbývající

část informací požadovaných pod body 9 – 10 nepatřila do působnosti GŘC a dne 26.9.2008

bylo žalobci zasláno pod č.j. 2008/4161/20 oznámení o odložení této části jeho žádosti.

Rozhodnutím ze dne 3.10.2008, č.j. 2008/4126/20 Generální ředitelství cel žádost

žalobce ze dne 16.9.2008 podle ust. , pro body 1 až 7 a podle ust.

, pro body 9 a 10 a podle ust. téhož zákona odmítlo.

GŘC v odůvodnění rozhodnutí s poukazem na ust. , uvedlo, že

údaje požadované žalobcem pod body 1 až 7 jsou citlivým údajem ve smyslu § 4 písm. b)

, o ochraně osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

„zákon o ochraně osobních údajů“). Podle ust. § 13 a § 15 téhož zákona jsou správce

a zpracovatel povinni přijmout taková opatření, aby nemohlo dojít k nahodilému nebo

neoprávněnému přístupu k osobním údajům, přičemž veškeré fyzické osoby, které přijdou do

kontaktu s osobními údaji, jsou povinny zachovávat mlčenlivost. Požadovaná informace

nemohla být žalobci poskytnuta, neboť se jedná o údaj chráněný zvláštním právním

předpisem a žalobce není osobou, která je za stanovených podmínek oprávněna nahlížet do

osobního spisu celníka podle a 6 , o služebním poměru

příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním

poměru“).

Otázka, zda příslušník celní správy byl či nebyl podroben vyšetření psychologa

bezpečnostního sboru či jiného psychologa, podle GŘC natolik souvisí se samotnou

osobnostní způsobilostí, že je jí nutno přiznat stejnou právní ochranu. Jakožto osobní údaje

týkající se osobnostní způsobilosti k výkonu služby jsou podrobnosti týkající se

psychologického vyšetření celníka, včetně informace o tom, zda toto vyšetření celník

postoupil či nepostoupil, ve smyslu § 202 odst. 1 a 2 zákona o služebním poměru součástí

jeho osobního spisu a i ve smyslu § 202 odst. 7 zákona o služebním poměru podléhají ochraně

dle zvláštního předpisu. Nejenže je požadovaný údaj ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně

osobních údajů citlivým údajem podléhajícím ochranným opatřením podle § 13 a § 15 téhož

zákona směřujícím k zamezení neoprávněnému přístupu k němu či jeho zneužití, ale navíc

jakožto součást osobního spisu podléhá ve smyslu ust. § 202 odst. 5 a 6 zákona o služebním

poměru zvláštnímu omezení, pokud jde o vymezení osob, které s ním mohou být seznámeny.

Žalobce žádnou ze zde uvedených osob oprávněných nahlížet do osobního spisu není.

K bodům 9 a 10 žalobcovy žádosti GŘC uvedlo, že nemá požadované informace

k dispozici a nevede žádné evidence, ze kterých by mohly být požadované informace

poskytnuty. Vyhovět žalobci by znamenalo vytváření nových informací, což povinné subjekty

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 9Ca 5/2009

podle , nejsou povinny. O správnosti tohoto výkladu dle

GŘC svědčí i znění čl. 5 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2003/98/ES ze

dne 17.11.2003, které bylo promítnuto do , ,

doplněním ust. § 2 odst. 4, podle kterého subjekty veřejného sektoru nejsou povinny vytvářet

nebo upravovat dokumenty, aby vyhověly žádosti, ani poskytovat výtahy z dokumentů, pokud

to představuje nepřiměřené úsilí překračující rámec jednoduché operace. Vytvoření informací

požadovaných žalobcem v bodech 9 a 10 by i s ohledem na jejich značný rozsah znamenalo

nepřiměřené úsilí překračující rámec jednoduché operace.

Dne 21.10.2008 obdržel žalovaný podání žalobce datované dnem 17.10.2008,

označené jako „Podání – žádost o ochranu před nečinností Generálního ředitelství cel.“

V tomto podání žalobce uvedl, že písemně požádal GŘC o poskytnutí informací o množství

protiprávních rozhodnutí vydaných Generálním ředitelstvím cel a podřízenými celními

ředitelstvími a celními úřady. Tato žádost byla specifikována pod body 9 a 10 žádosti, kterou

GŘC obdrželo dne 19.9.2008. GŘC zaslalo žalobci přípis ze dne 26.9.2008,

zn.: 2008/4161/20, nazvaný jako „Sdělení o odložení části žádosti o poskytnutí formace,“ ve

kterém mu sděluje, že informace specifikované v bodech 9 a 10 jeho žádosti, týkající se

protiprávních rozhodnutí celních úřadů a celních ředitelství, nemá k dispozici, neboť se

netýkají rozhodovací činnosti GŘC a že žádost o informace v této části odložilo. Žalobce

namítl, že odložení žádosti o informace ohledně protiprávních rozhodnutí vydaných celními

úřady a celními ředitelstvími, specifikované v bodech 9 a 10 jeho písemné žádosti, je

v rozporu s ust. d (dále jen „ “), s ust. ,

2 a 4 , (dále jen „ “) a v přímém rozporu

s ust. , a Tvrzení, že GŘC

není povinným subjektem a že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, není

podle žalobce případné a aplikace ust. a , není

v souladu se zákonem. GŘC není oprávněno žádost o informace týkající se protiprávních

rozhodnutí celních ředitelství a celních úřadů odkládat s odůvodněním, že tyto se nevztahují

k jeho působnosti. GŘC je povinno buďto požadované informace dle ust. § 14 odst. 5 písm. d)

, žadateli poskytnout, nebo žádost rozhodnutím dle ust.

, odmítnout. Z uvedených důvodů žalobce požádal žalovaného

o poskytnutí ochrany proti nečinnosti Generálního ředitelství cel přijetím opatření, kterým

bude GŘC přikázáno postupovat v případě nezákonně odložené žádosti o informace

způsobem uvedeným v ust. , nebo způsobem

uvedeným v ust. § 15 odst. 1 téhož zákona.

Tvrzení, že požadované informace nemá Generální ředitelství cel k dispozici, označil

žalobce v podání ze dne 17.10.2008 za výmluvu. Uvedl, že GŘC jakožto orgán nadřízený

celním ředitelstvím a celním úřadům je povinným subjektem ve vztahu k požadovaným

informacím. Z logiky věci je zřejmé, že pokud by GŘC nemělo k dispozici informace, o které

jej žalobce požádal, pak by nemohlo vykonávat kompetence delegované na něj zákonem

o celní správě. Generální ředitelství cel je subjektem, který prokazatelně zpracovává

a prezentuje žalovanému, vládě i veřejnosti různé výroční zprávy o výsledcích

celorepublikové činnosti celních orgánů. Pokud vykazuje statistické údaje o činnosti

podřízených celních ředitelství a celních úřadů, pak musí pracovat i s informacemi, o kterých

v přípise sp. zn. 2008/4161/20 tvrdí, že je nemá k dispozici.

Dne 22.10.2008 podal žalobce odvolání proti rozhodnutí GŘC ze dne 3.10.2008,

č.j. 2008/4126/20. Ve vztahu k argumentaci GŘC, že informace jím požadované v bodech 1

až 7 žádosti jsou informacemi o osobních údajích zaměstnanců celní správy, o nichž je GŘC

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 9Ca 5/2009

povinno zachovávat mlčenlivost, v odvolání namítl, že tyto informace nemají charakter

osobních údajů podléhajících restrikci ve smyslu ust. Argument

povinného subjektu, podle kterého nemůže požadované informace poskytnout proto, že jejich

poskytnutím by porušil zákon o ochraně osobních údajů ve vztahu ke svým zaměstnancům, je

dle žalobce v kontextu charakteru požadované informace nepřípadný a neakceptovatelný.

Požadované informace nejsou informacemi týkajícími se projevů osobní povahy, soukromí

fyzických osob či osobními údaji. Žalobce poptával informaci o tom, zdali jmenovaní

zaměstnanci GŘC, kteří se podílejí na výkonu veřejné moci svěřené jim zákonem o celní

správě, splňují zákonem stanovené kritérium pro takovou činnost, resp. pro službu

v bezpečnostním sboru, a to kritérium osobnostní způsobilosti, stanovené explicitně zákonem

o služebním poměru. Žalobce přisvědčil žalovanému v tom, že otázka, zda příslušník celní

správy byl či nebyl podroben vyšetření psychologa bezpečnostního sboru či jiného

psychologa za účelem ověření splnění kritérií pro jeho službu, se samotnou osobnostní

způsobilostí souvisí natolik, že předurčuje legitimitu činnosti celníka v rámci bezpečnostního

sboru. Za neakceptovatelné nicméně označil tvrzení GŘC, že popsaná souvislost předurčuje

požadovaným informacím přiznání právní ochrany ve smyslu ust.

Sb., resp. , ze kterého právní institut ust. vychází.

Žalobce uvedl, že zákon o služebním poměru prostřednictvím ust. 13 odst. 1 písm. e) a § 15

odst. 2 a 3 explicitně stanoví kritéria, jež musejí být splněna, aby konkrétnímu občanu mohla

být svěřena pravomoc rozhodovat o právech a povinnostech ostatních občanů. Jestliže je

někdo ze své vlastní vůle příslušníkem bezpečnostního sboru, a tím i součástí státní výkonné

moci, je povinen strpět, že v zákonem stanovených mantinelech může být podrobován veřejné

kontrole. Veřejnou kontrolou je třeba rozumět i to, že občané, resp. podnikatelská veřejnost,

mají právo vědět, zda ti, kteří o nich rozhodují, pro to splňují zákonem stanovené podmínky.

Celní správa ČR je ve smyslu ust. § 1 odst. 7 zákona o celní správě bezpečnostním sborem.

Z dikce ust. § 1 odst. 9 zákona o celní správě a z dikce ust. § 13 odst. 1 písm. e) a 15 odst. 2

a 3 zákona o služebním poměru je zřejmé, že osobnostní způsobilost je explicitní zákonnou

podmínkou pro službu v celní správě a že splnění této podmínky ověřuje psycholog

bezpečnostního sboru.

Žalobce požadoval informace, na které bylo možno odpovědět jediným slovem - ano

či ne. Charakter požadovaných informací neumožňuje aplikaci ust. ,

a povinný subjekt je povinen tyto informace transparentně a pravdivě poskytnout. GŘC

odmítnutím žádosti zneužilo zákonné omezení v ust. , jež účelově

a nepřípustně dezinterpretovalo. Poskytnutím požadovaných informací by v žádném případě

nemohlo dojít k porušení práv dotčených celníků na ochranu jejich osobnosti, jež jsou

zaručena ustanovením , ust. , ani příslušných

ustanovení zákona o ochraně osobních údajů, respektive . Ust.

zákona o služebním poměru upravuje toliko zákonný způsob, jakým je bezpečnostní sbor

povinen zpracovávat osobní údaje svých příslušníků, přičemž poskytnutí informace o tom,

zda u jmenovaných celníků byla ověřována jejich osobnostní způsobilost ke službě

v bezpečnostním sboru psychologem, nemůže nikterak ohrozit jejich práva k ochraně

osobnosti, jejichž ochrana je subsumována v ust. § 13 a ust. § 15 zákona o ochraně osobních

údajů. Jmenovaní celníci nevystupují ve službě v utajení, v souvislosti s jejich službou jsou

identifikovatelní a takto také žalobci známí. Z uvedených důvodů nepřichází v úvahu ani

aplikace ust. § 4 písm. a) zákona o ochraně osobních údajů. Požadované informace nejsou ani

citlivými osobními údaji ve smyslu ust. § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů a svým

charakterem nejsou osobním údajem, jež by požíval ochrany zákonných ustanovení, na něž se

povinný subjekt v napadeném rozhodnutí odvolává v souvislosti s právem na ochranu

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 6 9Ca 5/2009

osobnosti. Proto je nepřípadný též odkaz GŘC na ust. § 4 písm. b), § 13 a § 15 zákona

o ochraně osobních údajů a na ust. § 202 zákona o služebním poměru.

Žalobce dále v odvolání namítl, že nepožadoval poskytnutí informací o konkrétních

osobních údajích z případně provedených psychologických testů jmenovaných celníků, jako

např. údaje o zdravotním stavu, o zálibách, o počtu sexuálních partnerů, jež samy o sobě

bezpochyby do kategorie osobnostních práv spadají. V projednávaném případě se nejedná

o vzájemný konf1ikt práv, zaručených na jedné straně a na druhé straně ,

neboť žadatel poptává informaci o tom, zda jmenovaní celníci splňovali zákonem stanovené

kritérium pro službu v bezpečnostním sboru. Není sporu o tom, že požadované informace se

týkají výkonu veřejné správy a že povinný subjekt je má k dispozici. Odvoláním napadené

rozhodnutí je dle žalobce taktéž v rozporu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního

soudu, např. s rozhodnutím zn. -89 ze dne 17.1.2008.

Také tvrzení povinného subjektu ohledně informací specifikovaných v bodech 9 a 10

žádosti označil žalobce v odvolání za nepřípadná a nepravdivá. Odkaz na ust. § 2 odst. 4

, resp. na ust. Směrnice Rady č. 2003/98/ES není podle něj

relevantní. Nelze akceptovat tvrzení povinného subjektu, že poskytnutí informací

o protiprávních rozhodnutích celních orgánů (v členění podle kritérií uvedených v žádosti) by

znamenalo vytváření tzv. nových informací, respektive vytváření, úpravu dokumentů či výtah

z dokumentů, které by mělo představovat nepřiměřené úsilí překračující rámec jednoduché

operace. Argumentaci povinného subjektu považuje žalobce za absurdní. Instituty čl. 5 odst. 1

Směrnice 2003/98/ES a ust. , vzhledem k svému smyslu na

odmítnutí požadovaných informací nedopadají. Užití čl. 5 odst. 1 směrnice 2003/98/ES je

irelevantní, vzhledem k účelu směrnice. V čl. 1 směrnice 2003/98/ES je uvedeno, že tato

stanoví minimální soubor pravidel pro opakované použití a praktické prostředky pro

usnadnění opakovaného použití stávajících dokumentů, které mají subjekty veřejného sektoru

členských států v držení. K tomu žalobce poukázal na ust. čl. 2 bod 4 Směrnice 2003/98/ES.

Pokud by měla platit argumentace, že by bylo poptávané informace třeba nejprve vytvořit,

pak by to z logiky věci znamenalo, že GŘC nemá k dispozici údaje, jejichž existencí je

podmíněna jeho elementární činnost, která je mu uložena zákonem o celní správě. Zcela

konkrétně se zde jedná o ust. § 3 odst. 4 písm. a), b), c), f), g), h), j), 1), odst. 5 písm. e), dále

odst. 6 písm. a), f), g), h) zákona o celní správě. GŘC bylo zřízeno jako správní úřad pro

oblast celnictví s celostátní působností. Pokud by mělo požadované informace teprve vytvářet

jakožto nové, znamenalo by to, že v celní správě neexistuje zpětná vazba, nezbytná pro

účinnou činnost, uloženou povinnému subjektu výše citovanými ustanoveními zákona o celní

správě. GŘC musí mít k dispozici informace o počtu a charakteru protiprávních rozhodnutí,

které samo vydalo, i protiprávních rozhodnutí, které vydala jemu podřízená celní ředitelství

a celní úřady.

Rozhodnutím ze dne 4.11.2008 (na rozhodnutí je uvedeno nesprávné datum

4.10.2008) č.j. IK žalovaný rozhodl ve věci žalobcova „Podání – žádost

o ochranu před nečinností Generálního ředitelství cel“ ze dne 17.10.2008 dle ust. § 16 odst. 3

, takto: „Podání – žádost o ochranu před nečinností Generálního

ředitelství cel“ účastníka řízení TABAKO CZ, spol. s r.o., Příkop 4, IBC, 602 00 Brno,

CZ26218615 ze dne 17.10.2008 se zamítá a rozhodnutí se potvrzuje. V odůvodnění

rozhodnutí žalovaný uvedl, že žádost žalobce je pro něj zmatečná, proto rozhodoval ve

smyslu obsahu jejího podání. Z doložené dokumentace je zřejmé, že dne 29.9.2008 Generální

ředitelství cel vydalo rozhodnutí pod sp.zn.: 2008/4126, kterým odmítá splnění části žádosti

žalobce v bodech 9 a 10 podle , protože vyhovění žádosti žalobce

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 7 9Ca 5/2009

by znamenalo vytváření informací nových, což povinné subjekty nejsou povinny podle § 2

odst. 4 O správnosti tohoto výkladu mimo jiné svědčí i znění

odst. 1 Směrnice č. 2003/98/ES, které bylo promítnuto do , doplněním

ust. § 2 odst. 4, podle kterého subjekty veřejného sektoru nejsou povinny vytvářet nebo

upravovat dokumenty, aby vyhověly žádosti, ani poskytovat výtahy z dokumentů, pokud to

představuje nepřiměřené úsilí překračující rámec jednoduché operace. Vytvoření informací

žalobcem požadovaných v bodech 9 a 10 by i s ohledem na jejich značný rozsah znamenalo

nepřiměřené úsilí překračující rámec jednoduché operace. Z uvedeného důvodu žalovaný

potvrdil správnost vydaného rozhodnutí Generálního ředitelství cel. Žalovaný dále uvedl, že

uplatnění institutu podání pro „ochranu před nečinností“ Generálním ředitelstvím cel není

možno považovat za důvodné. Z obsahu institutu je zřejmé, že tento se vztahuje pouze na

nevydání rozhodnutí ve lhůtě stanovené zákonem. Tato však byla dodržena a ve věci bylo

meritorně rozhodnuto. Proto i v tomto bodě není možné považovat podání za řádně

odůvodněné.

Rozhodnutím ze dne 18.11.2008, č.j. -253 žalovaný zamítl odvolání

podané žalobcem proti rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 3.10.2008

č.j. 2008/4126/20 a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný obecně

uvedl, že právo na informace je ve smyslu právo politické, nelze je chápat jako

neomezené právo na uspokojení osobní zvědavosti čí zvídavosti. Je to právo na informaci

v politickém smyslu, a to na takovou informaci, kterou člověk žijící ve státě potřebuje k tomu,

aby prakticky v dosažitelné míře znal, co se děje na veřejnosti a v blízkém okolí. V tomto

smyslu je právo zákonodárcem dál implementováno do právních norem nižší právní síly, jako

např. do , či do zákona o ochraně osobních údajů. Pokud žalobce žádal

o podání informací, které jsou, jak sám uvádí v žádosti, personálním odborem vedeny ve

správě a evidenci dokladů jako údaje související s personáliemi všech celníků služebně

zařazených u útvaru v působnosti GŘC, včetně těch, o nichž požaduje ust. § 5 zákona

o ochraně osobních údajů tyto informace shromažďovat pouze pro stanovený účel zákona

o služebním poměru, je požadovaná informace v rozporu s daným zákonným předpokladem

a nelze jí úspěšně uplatnit. To platí tím spíše odůvodňuje-li žalobce svojí žádost zcela

irelevantním vysvětlením, že podnikatelská veřejnost má právo vědět, zdali ti, kteří o nich

rozhodují, splňují zákonem stanovené podmínky. Z obecného povědomí musí být žalobci

známo, že ten, kdo rozhoduje a je subjektem práv, povinností a odpovědnosti za akty

rozhodnutí či jiné plnění povinností vůči veřejnosti nebo účastníkům správního nebo

daňového řízení, nejsou fyzické osoby ve služebním poměru bezpečnostních sborů, ale

samotné věcně a místně příslušné celní instituce ve smyslu příslušných zákonů. Z uvedeného

důvodu není možné považovat danou žádost za dostatečně odůvodněnou. K další části

odvolání, vztahující se k bodům 9 a 10 žádosti, pak žalovaný uvedl, že ve věci již vydal

rozhodnutí ze dne 4.11.2008, č.j. , které téhož dne odeslal žalobci. Podávání

jakýchkoliv dalších vysvětlení proto žalovaný považuje za irelevantní.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí

žalovaného ze dne 18.11.2008, č.j. -253 a jemu předcházejícího rozhodnutí

Generálního ředitelství cel ze dne 3.10.2008, č.j. 2008/4126/20 a uložení povinnosti

Generálnímu ředitelství cel poskytnout žalobci informace požadované v bodech 1 až 7 a 9 až

10 jeho žádosti ze dne 16.9.2008. Zároveň navrhl, aby soud vyslovil nicotnost rozhodnutí

žalovaného ze dne 4.11.2008, č.j.: 10/89 832/2008/3118 IK. V žalobě předně namítl, že

rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2008, č.j. -253 (dále též jen „napadené

rozhodnutí“) a jemu předcházející rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 3.10.2008,

č.j. 2008/4126/20 (dále též jen „rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) byla vydána

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

v přímém rozporu s a a v přímém rozporu s ust. . Podle

žalobce nebyly splněny zákonem stanovené podmínky pro odmítnutí žádosti o poskytnutí

informací, které požadoval pod body 1 až 7 a 9 až 10. Uvedená rozhodnutí tak v rozporu se

, zasahují do subjektivní právní sféry žalobce tím, že mu odpírají

právo obdržet informace o osobnostní způsobilosti činitelů veřejné správy vykonávat službu

v bezpečnostním sboru.

Odkaz žalovaného na ust. § 5 zákona o ochraně osobních údajů je dle názoru žalobce

v daném kontextu zcela nepřípadný, neboť na jím požadované informace o osobnostní

způsobilosti jmenovaných celníků ke službě v bezpečnostním sboru nelze pohlížet jako na

osobní údaje spadající do kategorie osobnostních práv, chráněných zákonem o ochraně

osobních údajů. Obdobně tvrzení, že vůči veřejnosti v rámci veřejné správy nerozhodují

fyzické osoby ve služebním poměru, nýbrž instituce, považuje žalobce v kontextu dané věci

za zcela irelevantní a liché. Žalovaný touto argumentací předestírá stav anonymity při

rozhodování, kdy podle něj rozhodují instituce a nikoliv lidé. Správní úřady však nejednají

samy o sobě, nýbrž prostřednictvím svých zaměstnanců. Žalobce dále namítl, že žalovaný

v postavení odvolacího orgánu v rozporu s ust. nepřezkoumal

rozhodnutí správního orgánu I. stupně v rozsahu odvolacích námitek.

Pokud jde o další věcnou argumentaci, žalobce doslova zopakoval svá tvrzení obsažená v odvolání podaném proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

Pokud jde o odmítnutí poskytnutí informací specifikovaných pod body 9 a 10 jeho

žádosti, žalobce poukázal na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí odkazuje na své

předchozí rozhodnutí ze dne 4.11.2008, č.j. IK a žádnou další

argumentaci nepřednáší. Rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2008, č.j.: 10/89 832/2008/3118

IK žalobce vzhledem k obsahu jeho výroku a odůvodnění považuje za nicotné ve smyslu

ust. , neboť je u něj absence právní kontinuity. Žalovaný výrokem

tohoto rozhodnutí s odkazem na ust. , zamítá podání

žalobce ze dne 17.10.2008 a „potvrzuje rozhodnutí“ Generálního ředitelství cel, které však

není rozhodnutím ve správním řízení. Z odůvodnění je pak zřejmé, že žalovaný přisuzuje

písemnosti Generálního ředitelství cel ze dne 26.9. 2008, č.j.: 2008/4161/20 statut rozhodnutí,

které svým rozhodnutím potvrzuje. Z obsahu a charakteru písemnosti GŘC ze dne 26.9.2008,

č.j.: 2008/4161/20 je však zřejmé, že se nejedná o rozhodnutí ve správním řízení

s náležitostmi dle ust. , resp. . Nejde o akt vzešlý z činnosti správního

orgánu, která je charakterizována ustanovením . Jestliže tedy písemnost

GŘC ze dne 26.9. 2008, č.j. 2008/4161/20 není rozhodnutím, pak o této písemnosti nemohlo

být žalovaným rozhodnuto v odvolacím řízení jakožto o rozhodnutí správního orgánu.

Rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2008, č.j. IK proto nemá žádných

právních účinků, neboť neexistoval právní titul k jeho vydání, a je nulitní.

Ve vztahu k neposkytnutí informací požadovaných v bodech 9 až 10 jeho žádosti

žalobce namítl, že GŘC je v předmětné věci povinným subjektem ve smyslu ust. § 2 odst. 1

, a aplikace ust. , pro odmítnutí

poskytnout požadované informace není případná. GŘC disponuje požadovanými

informacemi, aniž by je muselo nově vytvářet. K věcné argumentaci v rámci této žalobní

námitky žalobce opět doslova zopakoval svá odvolací tvrzení. K prokázání nepravdivosti

tvrzení správního orgánu žalobce navrhl provedení důkazu vnitřním pokynem č.: 20/2008,

schváleným dne 1.4. 2008 a vyhlášeným ve Věstníku Celní správy č. 13/2008 pod

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 9 9Ca 5/2009

č.j. 2008/1233/30 a odkázal na ust. čl. 1, čl. 2 písm. a), b), e) tohoto pokynu, z nichž je dle

jeho názoru zřejmé, že GŘC žalobcem požadované informace shromažďuje a eviduje.

V podání ze dne 2.3.2009 žalobce uvedl, že rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2008,

č.j. IK považoval za reakci na jeho podání ze dne 17.10.2008, kterým se

u žalovaného domáhal ochrany před nečinností GŘC, a to v reakci na sdělení GŘC ze dne

26.9.2008 o odložení části žádosti. Toto rozhodnutí žalovaného je zřejmě chybně datováno,

neboť je na něm chybně uvedeno datum 4.10.2008 místo 4.11.2008. Pokud je uvedené

rozhodnutí rozhodnutím o části žalobcova odvolání proti rozhodnutí správního orgánu

I. stupně, žalobce navrhl, aby bylo taktéž zrušeno pro nezákonnost, a nikoliv prohlášeno za

nicotné.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že

žalobce jedná účelově. Z formy a obsahu jednotlivých podání žalobce je zřejmé, že se

orientuje v příslušných ustanoveních , a a „používá

konkrétních institutů plnění,“ což dokládá jak jeho žádost o poskytnutí informací ze dne

16.9.2008 , tak i „Podání - žádost o ochranu před nečinností Generálního ředitelství“ ze dne

17.10.2008 a podané odvolání. Na základě těchto skutečností, ve smyslu obsahu „Podání -

žádosti o ochranu před nečinností Generálního ředitelství cel“ v souladu s ust. § 37 odst. 1

žalovaný rozhodnutí zpochybňované žalobcem vyřídil. Standardními postupy

si nechal k tomuto podání zaslat informace s dokumentací Generálního ředitelství cel

v uvedené věci az nich zjistil, že žalobci bylo v uvedené věci vydáno rozhodnutí Generálního

ředitelství cel ze dne 29.9.2008 (správně ze dne 3.10.2008) č.j.: 2008/4126/20. V závěru

výroku tohoto rozhodnutí je uvedeno, že se podání podle ust. , pro

body 1 až 7 a podle ust. , pro body 9 a 10 a podle ust.

tohoto zákona odmítá.

Pokud tedy žalovaný obdržel od žalobce dne 21.10.2008 „Podání - žádost o ochranu

před nečinností Generálního ředitelství cel“, v němž žalobce využil námitku k přijetí opatření

nadřízeným orgánem proti nečinnosti GŘC ve smyslu § 20 odst. 4 písm. a) zákona

č. , v návaznosti na ust. , vyhodnotil žalovaný dané

podání jako zcela zmatečné, účelové či irelevantní. Z výše uvedeného je dle žalovaného

zřejmé, že GŘC vydalo rozhodnutí č.j. 2008/4126/20 ze dne 29.9.2008, které doručilo žalobci

dne 3.10.2008. Ve výroku rozhodnutí odmítlo vydat požadované informace dle bodů 1 až 7

a 9 až 10 žádosti pro rozpor se zákonem. Své rozhodnutí řádně odůvodnilo a doručilo žalobci

v zákonné lhůtě. Proto „Podání - žádost o ochranu před nečinností Generálního ředitelství

cel“ považoval žalovaný za zcela irelevantní.

Pokud, jak v současnosti žalovaný zjistil, žalobce nenamítal v „Podání - žádosti

o ochranu před nečinností Generálního ředitelství cel“ nečinnost proti vydanému rozhodnutí

GŘC ze dne 29.9.2008, č.j. 2008/4126/20, ale nečinnost proti „Sdělení o odložení části

žádosti o poskytnutí informace“ ze dne 26.9.2008, tak toto je rovněž irelevantní. Z dokladů je

zřejmé, že GŘC v rozhodnutí ze dne 29.9.2008, č.j. 2008/4126/20 informace označené pod

body 9 a 10 odmítlo poskytnout zejména pro zřejmou nepřiměřenost zatížení povinného.

Pokud GŘC samostatným úkonem věc v další části formálně odložilo pro jejich věcnou

nepříslušnost, toto dle žalovaného nic nemění na podstatě rozhodnutí GŘC o odmítnutí

žádosti v bodech 9 a 10, vydaného dne 29.9.2008 pod č.j. 2008/4126/20 Tato část formálního

odložení věci nebyla pro žalovaného předmětem přezkoumání o nečinnosti podřízeného

státního orgánu. Námitku atrakce žalovaný stále považuje za účelovou a irelevantní. Za

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 10 9Ca 5/2009

bezpředmětnou a irelevantní považoval i námitku na zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne

4.11.2008 , č.j. IK a totéž platí i pro návrh na vyslovení nicotnosti či

nicotnosti vydaného rozhodnutí GŘC ze dne 29.9.2008, č.j. 2008/4126/20.

Pokud jde o věcnou stránku, rozhodnutí o odmítnutí žalobcovy žádosti o poskytnutí

informací požadovaných pod body 9 a 10 bylo podle žalovaného zcela legální. Žalobce je

znalý , a obsah jeho žádosti se příčí logice věci, když na jedné straně

požaduje vážně míněným úkonem podání uvedených informací a na straně druhé sám

v žádosti vysvětluje, že tyto informace nejsou obsaženy ve výročních zprávách o činnosti

celní správy, a tedy lze dovodit, že „nemohou naplňovat oprávněnost vyhovění žádosti pro

jejich zřejmou nepřiměřenost zatížení povinného.“ Zejména z těchto důvodů žalovaný rozhodl

tak, jak je uvedeno v jeho rozhodnutí ze dne 4.11.2008, č.j. 10/89 832/2008/3118 IK.

K návrhu žalobce na zrušení napadeného rozhodnutí ze dne 18.11.2008 žalovaný ve

vyjádření k žalobě uvedl, že v bodech 1 až 7 žádosti se nejedná o poskytnutí informace ve

smyslu deklarovaném v , tedy o poskytnutí informace o činnosti státního

orgánu, ale o zřejmou účelovost, zvědavost a zvídavost žalobce s cílem zjistit soukromé údaje

u konkrétních osob, které jsou či byly zařazeny v evidencích o služebním poměru celníků

a které požívají ochrany pokud ne z přednostního postavení v pořadí jednotlivých článků

nejvyššího pramene práva, , tak z pramene práva stejné právní síly. Čl. 10

chrání lidskou důstojnost člověka, jeho osobní čest, dobrou pověst, jméno a soukromí

a toto právo nemůže být potlačováno uplatňováním jiného práva garantovaného .

Žalovaný dále v celém rozsahu odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Neztotožňuje

se s názorem žalobce, že by fyzická osoba - celník, vedený ze zákona v evidencích

o služebním poměru k celní správě, který plní povinnosti a práva nikoliv ze své vůle, ale na

základě výkonu činnosti státního orgánu, měl nést odpovědnost za tento orgán vůči veřejnosti

a že by státní orgán mohl podávat veřejnosti informace o tom, zda celník, jež byl přijat do

služebního poměru, splnil či nesplnil zákonné předpoklady podle tohoto speciálního zákona.

Takto zveřejněná informace by porušovala . Dle žalovaného je zřejmé, že

takováto informace nemá charakter politické informace, ale informace soukromoprávní,

týkající se naplnění podmínek uzavření služebního poměru s celní správou. Žalovaný si neumí

představit, jak by tato informace mohla ovlivnit politickou soutěž. Při takovémto extenzívním

výkladu práva na svobodný přístup k informacím si žalovaný rovněž neumí představit případ,

že by žalobce požadoval obdobnou informaci po všech zaměstnancích státních orgánů, po

fyzických osobách, které jsou ve služebním či jiném obdobném poměru a realizují výkon

činnosti státních orgánů či po jiných orgánech výkonné moci. Žalobce nerozlišuje funkce či

postavení osob jmenovaných či volených k zastupování státních orgánů, právnických,

fyzických osob, územních orgánů, politických seskupení nebo jiných institucí, do jejichž

výkonu činnosti spadá povinnost podávat veřejnosti politické informace dle čl. 17 odst. 4

, ale zařazuje do této kategorie osob veškeré osoby, které aplikují výkon těchto státních

orgánů, přestože tyto osoby mají zcela jiné postavení, jiná práva, jiné povinnosti

a odpovědnost za své jednání a řídí se speciálními zákony, na rozdíl od osob, jež tyto funkce

či postavení mají.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce konstatoval, že podání označené jako

„Podání – žádost o ochranu před nečinností Generálního ředitelství cel“ ze dne 17.10.2008

nečinil účelově. Zmatek v této věci zapříčinilo nejdříve GŘC a posléze žalovaný. GŘC tím, že

informace požadované v bodech 9 a 10 žádosti, v rozhodnutí ze dne 3.10.2008,

č.j.: 2008/4126/20 odmítlo poskytnout a současně v písemnosti ze dne 26.9.2008,

č.j.: 2008/4161/20 žádost o poskytnutí těchto informací odložilo. GŘC tak jednalo zmatečně.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 11 9Ca 5/2009

Odložení žádosti o informace a odmítnutí poskytnout informace je ve smyslu zákona

č. , odlišný procesní postup který nelze vzájemně zaměňovat. Žalovaný pak

chybně datoval své rozhodnutí. Žalobce zřejmě pochybil, když současně vyhotovil a odeslal

odvolání proti rozhodnutí GŘC č.j.: 2008/4126/20 a podání k ochraně před nečinností v reakci

na písemnost GŘC ze dne 26.9.2008, č.j.: 2008/4161/20. Tvrzení žalovaného o účelovosti

tohoto podání v kontextu věci tak není pravdivé a korektní.

Ve vztahu k informacím požadovaným v bodech 9 a 10 žádosti žalobce uvedl, že

argumentace celních orgánů ohledně čl. 5 odst. 1 Směrnice č. 2003/98/ES a § 2 odst. 4 zákona

č. , není případná. Tvrzení, že povinný subjekt nemůže požadované informace

poskytnout bez nepřiměřeného úsilí nepřekračujícího jednoduchou operaci, není relevantní

a pravdivé. Nelze přijmout ani závěr, že povinný subjekt nemá požadované informace

k dispozici a že k jejich poskytnutí by tyto informace musel nově vytvářet. Směrnice

č. 2003/98/ES na tento případ nedopadá, jak vyplývá již z názvu této směrnice a z její

preambule. Tvrzení celních orgánů, že by poskytnutí požadovaných informací představovalo

nepřiměřené úsilí překračující rámec jednoduché operace, považuje žalobce za nepřípadné.

Poukázal na to, že celní úřady každý měsíc zasílají nadřízenému celnímu ředitelství úplná

hlášení o rozhodnutích, kterými byla doměřena daň, clo či uložena pokuta. Pokud je příslušné

rozhodnutí zrušeno (ať již soudem či v rámci řádného nebo mimořádného opravného

prostředku), nutně se s takto vzniklým stavem musí dál pracovat. Celní úřady a celní

ředitelství tedy z povahy věci musejí s informacemi, jež žalobce žádal, pravidelně a pečlivě

pracovat. Tvrzení celních orgánů obsažená v jejich rozhodnutí jsou proto absurdní, neboť

kdyby mělo platit, že by požadované informace musely být nově vytvořeny, pak by to

znamenalo, že celní orgány neregistrují kontinuálně situace, kdy dojde ke zrušení jimi

vydaných rozhodnutí. V celní správě existuje elektronický systém nazvaný „Sdružená

podpora rozhodování“. Součástí tohoto sytému je elektronický systém nazvaný „Tax Test“,

jehož aplikace celními orgány je upravena vnitřním pokynem Generálního ředitelství cel

č. 20/2008. Tento vnitřní pokyn má ve smyslu čl. 9 organizačního řádu celní správy charakter

závazného, vnitřního normativního aktu řízení. Pokud je tedy systém „Tax Test“ funkční

a celní orgány s ním pracují, pak neobstojí tvrzení, že žalobcem požadované informace by

musely být nově vytvořeny. K tomu žalobce opětovně navrhl, aby byl proveden důkaz

vnitřním pokynem č. 20/2008.

Ve vztahu k informacím požadovaným v bodech 1 až 7 žádosti žalobce v replice

poznamenal, že žalovaný interpretuje po svém tak, že jej lze uplatnit toliko na

poskytnutí politických informací pro účel ochrany svobodné soutěže politických sil

v demokratické společnosti. Tato argumentace je ale zcela nepřípadná. Informace požadované

v bodech 1 až 7 žalobcovy žádosti nemají charakter osobních údajů, na jejichž ochranu

dopadá ust. § 13 a § 15 zákona o ochraně osobních údajů, resp. ust. § 202 zákona o služebním

poměru. Nejedná se o citlivé osobní údaje ve smyslu § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních

údajů, ani o osobní údaje ve smyslu ust. § 4 písm. a) tohoto zákona. Jestliže je občan ve

služebním poměru k České republice a má statut příslušníka bezpečnostního sboru, je tomu

tak z jeho svobodné vůle. Pak se ovšem musí podrobit testu nezbytnému k tomu, aby mohl

být příslušníkem bezpečnostního sboru. Tím je zákonem stanovený způsob ověření, zda

splňuje zákonem nastavená kritéria pro službu v bezpečnostním sboru. Jedním z těchto kritérií

je i ověření osobnostní způsobilosti psychologem bezpečnostního sboru. Aby byl občan

osobnostně způsobilý, musí u něj být podle závěrů psychologa bezpečnostního sboru zjištěny

takové osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby. Potřebné

osobnostní charakteristiky jsou pak stanoveny , o osobnostní

způsobilosti, která je předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, ve znění

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 12 9Ca 5/2009

pozdějších předpisů (dále jen „ “). Žalobce zopakoval, že po

povinném subjektu nepožadoval sdělení konkrétních informací z průběhu, resp. výsledku

psychodiagnostického vyšetření, pokud takové vůbec bylo u dotčených celníků provedeno.

Požadoval pouze informaci, zdali u jmenovaných celníků byla zkoumána osobnostní,

resp. duševní způsobilost, či nikoliv. Nežádal informace takového charakteru, které by

vypovídaly o osobních údajích dotčených celníků a jako takové by podléhaly ochraně jejich

osobnostních práv dle , jako např. údaje o zdravotním stavu, o soukromém životě,

náboženském vyznání atd. Požadoval toliko informaci o tom, zdali u dotčených celníků bylo

ověřováno splnění podmínky stanovené zákonem pro jejich službu u bezpečnostního sboru.

Žalobce má za to, že ten, kdo si osobuje právo rozhodovat z pozice příslušníka

bezpečnostního sboru o právech a povinnostech ostatních občanů, není oprávněn zamlčovat

veřejnosti informaci o tom, zda prošel testem splnění zákonem stanovených podmínek pro

službu v bezpečnostním sboru výmluvami na ochranu svých osobnostních práv. Žádost

žalobce tak lze označit za přípustnou společenskou kontrolu celníků ze strany občanské

veřejnosti. Na podporu svých tvrzení žalobce odkázal na , o střetu

zájmů, konkrétně na § 2, § 8, § 9, § 10 a § 11 tohoto zákona a dodal, že v porovnání

s povinností veřejného funkcionáře přiznávat své závazky či majetek nemůže argumentace

žalovaného o nutnosti ochrany osobnostních práv dotčených celníků v napadeném rozhodnutí

obstát.

Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal žalobou napadená

rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo, a to v mezích žalobcem

uplatněných žalobních bodů, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl

v době rozhodování správního orgánu ( ). Po provedeném řízení dospěl soud

k závěru, že žaloba je důvodná.

V posuzované věci vyšel soud z následující právní úpravy:

Podle článku 17 odst. 5 státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny

přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví

zákon.

Podle článku 10 odst. 3 každý má právo na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.

Podle , povinnými subjekty, které mají podle tohoto

zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány,

územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

Podle , informace týkající se osobnosti, projevů osobní

povahy, soukromí fyzické osoby a osobní údaje povinný subjekt poskytne jen v souladu

s právními předpisy upravujícími jejich ochranu.

Podle , povinný subjekt posoudí žádost

a v případě, že požadované informace se nevztahují k jeho působnosti, žádost odloží a tuto

odůvodněnou skutečnost sdělí do 7 dnů ode dne doručení žádosti žadateli.

Podle , pokud povinný subjekt žádosti, byť i jen zčásti, nevyhoví, vydá ve lhůtě pro vyřízení žádosti rozhodnutí o odmítnutí žádosti, popřípadě

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 13 9Ca 5/2009

o odmítnutí části žádosti (dále jen "rozhodnutí o odmítnutí žádosti"), s výjimkou případů, kdy se žádost odloží.

Podle , proti rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti lze podat odvolání.

Podle , nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15

dnů ode dne předložení odvolání povinným subjektem. Lhůta pro rozhodnutí o rozkladu je 15

pracovních dnů ode dne doručení rozkladu povinnému subjektu. Lhůtu nelze prodloužit.

Podle , při soudním přezkumu rozhodnutí

o odvolání na základě žaloby podle zvláštního právního předpisu soud přezkoumá, zda jsou

dány důvody pro odmítnutí žádosti. Nejsou-li žádné důvody pro odmítnutí žádosti, soud zruší

rozhodnutí o odvolání a rozhodnutí povinného subjektu o odmítnutí žádosti a povinnému

subjektu nařídí požadované informace poskytnout.

Podle § 4 písm. b) zákona o ochraně osobních údajů pro účely tohoto zákona se

citlivým údajem rozumí osobní údaj vypovídající o národnostním, rasovém nebo etnickém

původu, politických postojích, členství v odborových organizacích, náboženství

a filozofickém přesvědčení, odsouzení za trestný čin, zdravotním stavu a sexuálním životě

subjektu údajů a genetický údaj subjektu údajů; citlivým údajem je také biometrický údaj,

který umožňuje přímou identifikaci nebo autentizaci subjektu údajů.

Podle § 13 odst. 1 písm. e/ zákona o služebním poměru do služebního poměru může

být přijat státní občan České republiky (dále jen "občan"), který je zdravotně, osobnostně

a fyzicky způsobilý k výkonu služby,

Podle § 15 odst. 2 zákona o služebním poměru osobnostní způsobilost občana

posuzuje psycholog psychologického pracoviště bezpečnostního sboru. Proti závěru

psychologa o osobnostní způsobilosti může podat občan návrh na přezkoumání vedoucímu

psychologického pracoviště bezpečnostního sboru.

Podle § 15 odst. 3 zákona o služebním poměru za osobnostně způsobilého se považuje

občan, u něhož byly podle závěru psychologa bezpečnostního sboru zjištěny takové

osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním

sboru.

Podle § 15 odst. 7 zákona o služebním poměru Ministerstvo (vnitra) v dohodě

s Ministerstvem financí, Ministerstvem spravedlnosti a zpravodajskými službami stanoví

vyhláškou osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby

v bezpečnostním sboru, důvody zjišťování osobnostní způsobilosti, postup při zjišťování

osobnostní způsobilosti, náležitosti závěru psychologa bezpečnostního sboru a postup při

přezkumném řízení.

Podle , osobnostní charakteristiky, které jsou předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru, splňuje občan nebo příslušník, pokud je

a) intelektově v pásmu průměru nebo vyšším,

b) emočně stabilní,

c) psychosociálně vyzrálý,

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 14 9Ca 5/2009

d) odolný vůči psychické zátěži,

e) s žádoucí motivací, postoji a hodnotami,

f) bez nedostačivosti v oblasti volních procesů,

g) bez nedostačivosti v oblasti poznávacích procesů,

h) bez nedostačivosti v oblasti autoregulace,

i) bez znaků nežádoucí agresivity a

j) bez psychopatologické symptomatiky.

Podle , důvodem zjišťování osobnostní způsobilosti je

a) přijetí do služebního poměru,

b) ustanovení příslušníka na služební místo v rámci bezpečnostního sboru, pro které je toto zjišťování stanoveno jako jiný zvláštní požadavek,

c) domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu

služby v bezpečnostním sboru,

d) domněnka, že příslušník je dočasně nebo trvale osobnostně nezpůsobilý k výkonu

služby na služebním místě v rámci bezpečnostního sboru, pro které je stanoven jiný zvláštní

požadavek osobnostní způsobilosti, nebo

e) stanovení příslušníka jiného bezpečnostního sboru na volné služební místo.

Podle , psycholog bezpečnostního sboru (dále jen

"psycholog") zjišťuje osobnostní způsobilost občana nebo příslušníka (dále jen "posuzovaná

osoba") na základě písemné žádosti (dále jen "žádost").

Podle , o zjišťování osobnostní způsobilosti žádá

služební funkcionář. Lékař zařízení závodní preventivní péče žádá o zjišťování osobnostní

způsobilosti z důvodu uvedeného v § 2 písm. c) nebo d) prostřednictvím služebního

funkcionáře. Z téhož důvodu může žádat o zjišťování své osobnostní způsobilosti příslušník.

Podle nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní

orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně

příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje

správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal.

Podle nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je

činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými

vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto

důvodů vyslovuje soud podle .

Podle odvolací správní orgán přezkoumává soulad

napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy.

Správnost napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání,

jinak jen tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za

to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na

jeho správnost, se nepřihlíží; tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody

způsobené nesprávným úředním postupem.

Podle v odůvodnění se uvedou důvody výroku nebo

výroků rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich

hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán vypořádal

s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 15 9Ca 5/2009

Podle soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez

jednání rozsudkem pro nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku

důvodů rozhodnutí,

Podle zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které

vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody

nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže

z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí.

Soud o věci uvážil takto:

Rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 4.11.2008 č.j. IK je

skutečně nicotným správním aktem. Nicotnost označuje stav, kdy správní akt vydaný

správním orgánem není v důsledku zásadní vady vůbec správním aktem, ale je paaktem, který

není způsobilý vyvolat žádné právní následky. Jinak řečeno, nicotný (nulitní) správní akt

nikoho právně nezavazuje. Důvody nicotnosti definuje v ust. . Podle tohoto

ustanovení je rozhodnutí nicotné, jestliže správní orgán nebyl k jeho vydání vůbec věcně

příslušný, dále jestliže trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či

fakticky neuskutečnitelným, nebo trpí jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za

rozhodnutí správního orgánu.

V souzené věci žalovaný rozhodnutím ze dne 4.11.2008, č.j. IK

rozhodl ve věci žalobcova „Podání – žádosti o ochranu před nečinností Generálního

ředitelství cel“ ze dne 17.10.2008 podle ust. , tak, že

„Podání – žádost o ochranu před nečinností Generálního ředitelství cel“ se zamítá

a rozhodnutí se potvrzuje. Z obsahu žalobcova „Podání – žádosti o ochranu před nečinností

Generálního ředitelství cel“ ze dne 17.10.2008 je nade vší pochybnost zřejmé, že se nejedná

o odvolání proti rozhodnutí GŘC ze dne 3.10.2008 č.j. 2008/4126/20 o odmítnutí žádosti

žalobce o poskytnutí informací, ale o reakci na sdělení GŘC ze dne 26.9.2008,

zn.: 2008/4161/20, jímž byla část žádosti žalobce o poskytnutí informace podle ust. § 14

odst. 5 písm. c) , odložena. Žalobce ve svém „Podání – žádosti

o ochranu před nečinností Generálního ředitelství cel“ ze dne 17.10.2008 toto sdělení GŘC

nejen přesně označuje, ale též výslovně polemizuje se závěry, které GŘC v tomto sdělení

uvedlo. Za této situace bylo na žalovaném, aby žalobcovo podání ze dne 17.10.2008 posoudil

podle jeho obsahu, a to i s přihlédnutím k možnostem opravných prostředků, které zákon

č. , umožňuje uplatnit žadateli o informace v řízení o jeho žádosti. V případě

odložení žádosti z důvodu, že požadované informace se nevztahují k působnosti správního

orgánu, je podle ust. , takovým opravným

prostředkem stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace (obdobně viz rozhodnutí

Nejvyššího správního soudu ze dne 22.9.2011, č.j.: 6 Ans 7/2011 – 94). Ustanovení § 16

odst. 3 , které žalovaný uvádí ve výrokové části rozhodnutí ze dne

4.11.2008 č.j. IK, však upravuje řízení o odvolání, které lze podle

prvého odstavce téhož ustanovení podat pouze proti rozhodnutí povinného subjektu

o odmítnutí žádosti, tedy proti rozhodnutí vydanému podle

Sdělení GŘC ze 26.9.2008, zn.: 2008/4161/20, které bylo vydáno podle ust. § 14 odst. 5 písm.

c) , je podle formálního označení i podle jeho obsahu nepochybně

sdělením o odložení části žalobcovy žádosti o poskytnutí informace, nikoliv rozhodnutím

o odmítnutí žádosti.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Z toho vyplývá, že žalovaný v režimu odvolacího řízení rozhodoval o podání žadatele,

které však žádným odvoláním nebylo. Odvoláním je zcela jiné podání žalobce, které nese

datum 20.10.2008 a které výslovně směřuje proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze

dne 3.10.2008 č.j. 2008/4126/20 o odmítnutí jeho žádosti. Výroková část rozhodnutí

žalovaného ze dne 4.11.2008 č.j. IK je navíc stižena další zásadní

vadou, neboť z ní nelze (ani ve spojení s údaji uvedenými v záhlaví rozhodnutí) zjistit, jaké

rozhodnutí bylo vlastně žalovaným potvrzeno. Tyto vady mají za následek zmatečnost

a vnitřní rozpornost rozhodnutí žalovaného ze dne 4.11.2008 č.j. IK,

která je takového rázu, že toto rozhodnutí činí nicotným. Soud proto podle § 76 odst. 2 s.ř.s

v prvém výroku tohoto rozsudku vyslovil nicotnost uvedeného rozhodnutí.

Při přezkumu zákonnosti rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 18.11.2008 č.j. 25/94

078/2008-253 dospěl soud k odlišným závěrům, pokud jde o informace specifikované pod

body 1 – 7 žalobcovy žádosti na straně jedné a informace specifikované pod body 9 a 10 této

žádosti na straně druhé. Co se týče informací požadovaných žalobcem pod body 1 – 7 jeho

žádosti ze dne 16.9.2008, tj. informací o tom, zda u konkrétně jmenovaných celníků byla za

dobu trvání jejich služebního poměru k celní správě do data 31.12.2007 ověřována

psychologem bezpečnostního sboru či jiným psychologem jejich duševní, respektive

osobnostní způsobilost ke službě u celní správy, dle náhledu soudu nebyly splněny podmínky

pro odmítnutí této části žádosti podle , a tyto informace měly být

žalobci povinným subjektem poskytnuty.

Nelze souhlasit s argumentací správních orgánů obou stupňů, že informace o tom, zda

příslušník celní správy byl či nebyl podroben vyšetření psychologa za účelem posouzení jeho

osobnostní způsobilosti k výkonu služby v bezpečnostním sboru, je osobním údajem, či

dokonce citlivým osobním údajem, jehož poskytnutí žalobci vylučuje ust. § 8a zákona

č. , ve spojení se zákonem o ochraně osobních údajů. Osobnostní způsobilost

příslušníka celní správy k výkonu služby v bezpečnostním sboru je podle ust. § 15 zákona

o služebním poměru nezbytnou podmínkou pro to, aby daný jedinec mohl vůbec vykonávat

službu. V tomto smyslu je žádost žalobce o poskytnutí informací specifikovaných pod body 1

– 7 žádosti dotazem na to, zda u uvedených celníků byla zákonem stanoveným postupem

ověřována tato podmínka výkonu služby. Soud považuje za podstatné, že žalobce se

nedomáhá poskytnutí informací v podobě jednotlivých osobních údajů sdělených celníkem

psychologovi v průběhu vyšetření, ani závěrů psychologa o jednotlivých osobnostních

charakteristikách toho kterého celníka, které jsou ve smyslu § 1 písm. a) – j) vyhlášky

č. , předpokladem pro výkon služby v bezpečnostním sboru. Jak v případě

kladné, tak i v případě záporné odpovědi na otázku, zda u jmenovaných celníků byla

psychologem ověřována jejich duševní, respektive osobnostní způsobilost ke službě u celní

správy, se žalobce žádné údaje o osobnostních rysech celníků či jiné údaje týkající se jejich

osobnosti a zdravotního (duševního) stavu ani dozvědět nemůže. V případě kladné odpovědi

obdrží pouze informaci, že došlo k naplnění některého z důvodů pro zjišťování osobnostní

způsobilosti uvedeného v , a to bez jakékoliv bližší specifikace

a v případě negativní odpovědi zjistí pouze to, že žádný z důvodů uvedených v § 2 vyhlášky

č. , u těchto osob nenastal.

Žalobcem požadované informace o tom, zda jmenovaní příslušníci celní správy byli či

nebyli podrobeni vyšetření psychologa za účelem posouzení jejich osobnostní způsobilosti

k výkonu služby v bezpečnostním sboru, jsou tak výlučně informacemi o zjišťování splnění

jedné veřejnoprávní podmínky pro výkon služby v celní správě, nikoliv informacemi, které by

se týkaly osobnosti konkrétního celníka, jeho projevů osobní povahy, soukromí či osobních

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 17 9Ca 5/2009

údajů. Poskytnutím takové informace žadateli nemohou být práva jmenovaných celníků na

ochranu jejich osobnosti nijak dotčena.

Soud obecně přisvědčuje žalobci, že veřejnost má právo vědět, zda jednotliví

příslušníci splňují podmínky, které zákon stanoví pro výkon služby u daného bezpečnostního

sboru. Taková informace se nepochybně vztahuje k působnosti bezpečnostního sboru a jeho

činnosti, a povinný subjekt proto má podle , povinnost tuto

informaci žadateli na jeho žádost poskytnout. Soud v této souvislosti dodává, že z článku 17

odst. 5 ani ze , nelze v žádném případě dovodit, že by se

žadatelé mohli domáhat pouze poskytnutí informací „v politickém smyslu,“ jak uvádí

žalovaný v napadeném rozhodnutí, resp. pouze informací politického charakteru, způsobilých

ovlivnit politickou soutěž, jak argumentuje ve vyjádření k žalobě.

Protože soud neshledal žádné důvody pro odmítnutí žádosti žalobce v části týkající se

informací uvedených pod body 1 – 7 této žádosti, postupoval podle § 16 odst. 4 zákona č.

, a spolu se zrušením rozhodnutí žalovaného ze dne 18.11.2008 č.j. 25/94

078/2008-253 zrušil též rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 3.10.2008

č.j. 2008/4126/20, a to v části týkající se bodů 1 - 7 žalobcovy žádosti o poskytnutí informací

ze dne 16.9.2008, a nařídil Generálnímu ředitelství cel jakožto povinnému subjektu, aby tyto

informace žalobci ve stanovené lhůtě poskytl.

Stejný postup však nemohl soud uplatnit, pokud jde o informace specifikované pod

body 9 – 10 žalobcovy žádosti. Žalovaný totiž v napadeném rozhodnutí ze dne 18.11.2008,

č.j. -253 ve vztahu k odvolacím námitkám upínajícím se k odmítnutí žádosti

o poskytnutí těchto informací neuvedl žádnou relevantní argumentaci a pouze odkázal na své

předchozí rozhodnutí ze dne 4.11.2008, č.j. IK, které je však nulitní

(viz výše), a proto k němu nelze jakkoliv přihlížet. Napadené rozhodnutí je tak v této části

nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaný se v něm nikterak nevypořádal

s odvolacími námitkami, jimiž žalobce brojil proti závěru správního orgánu I. stupně

o nutnosti odmítnutí jeho žádosti o poskytnutí informací požadovaných pod body 9 a 10

žádosti. Absence jakékoliv relevantní argumentace znemožňuje soudu přezkoumat závěr

o existenci důvodů pro odmítnutí žádosti žalobce v této části, neboť žádný takový závěr

žalovaného správního orgánu odůvodnění napadeného rozhodnutí neobsahuje. Posouzení této

otázky a řádné vypořádání odvolacích námitek žalobce bude úkolem žalovaného v dalším

řízení. V něm se žalovaný bude muset zabývat také rozporem v postupu správního orgánu

I. stupně spočívajícím v tom, že Generální ředitelství cel nejprve žalobci sdělením ze dne ze

dne 26.9.2008, č.j. 2008/4161/20 oznámilo, že část jeho žádosti ohledně informací

požadovaných v bodě 9 a 10 odkládá, protože údaje o rozhodovací činnosti celních ředitelství

a celních úřadů se nevztahují k působnosti GŘC, a následně rozhodnutím ze dne 3.10.2008,

zn.: 2008/4126/20 žádost žalobce o poskytnutí totožných informací podle § 2 odst. 4 ve

spojení s , odmítlo, aniž by v tomto rozhodnutí jakkoliv

zohlednilo předchozí sdělení o odložení části žalobcovy žádosti. Na jednu a tutéž otázku se

tak žalobci dostaly dvě zcela rozdílné odpovědi.

Pokud jde o informace požadované pod bodem 9 a 10 žalobcovy žádosti, vzhledem

k nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí nebyly splněny podmínky pro postup podle 16

odst. 4 věta druhá zákona o svobodném přístupu k informacím, tedy pro to, aby soud spolu se

zrušením napadeného rozhodnutí o odvolání zrušil v této části též prvostupňové rozhodnutí

povinného subjektu o odmítnutí žádosti a zavázal povinný subjekt k poskytnutí informací

specifikovaných pod bodem 9 a 10 žalobcovy žádosti. Soud se proto v této části omezil na

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 18 9Ca 5/2009

postup podle , tj. na zrušení napadeného rozhodnutí pro

nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a na vrácení věci žalovanému k dalšímu

řízení.

Za splnění podmínek zakotvených v ust. soud o věci samé rozhodl

bez nařízení jednání (žalobce i žalovaný s tímto postupem výslovně souhlasili).

V posledním výroku tohoto rozsudku soud v souladu s ustanovením § 60 odst. 1 věta

prvá přiznal žalobci, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení.

Náklady, které žalobci v řízení vznikly, spočívají v soudním poplatku ve výši 4.000,- Kč

zaplaceném za žalobu podanou proti dvěma rozhodnutím správního orgánu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103

odst. 1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační

stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 30. ledna 2012

JUDr. Ivanka Havlíková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Matznerová, DiS.