Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 58/2010 - 27

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Zdeňka

Pivoňky a soudců Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Alexandra Krysla v právní věci

žalobce: Občané za svá práva, se sídlem Plzeň, Zátiší 9, proti žalovanému: Krajský úřad

Plzeňského kraje, se sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí

žalovaného ze dne 1.7.2010, čj. RR/2130/10

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1.7.2010, čj. RR/2130/10 s e z r u š u j e

a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

I. Vymezení věci

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1.7.2010, čj.

RR/2130/10 (dále jen napadené rozhodnutí), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a

potvrzeno usnesení Městského úřadu Klatovy (dále jen stavební úřad) ze dne 27.5.2010, čj.

OVÚP/3772/10/Ma (dále jen rozhodnutí stavebního úřadu), jímž bylo rozhodnuto, že žalobce

není účastníkem řízení o dodatečném povolení terénní úpravy spočívající v rozdělení stávající

vodní plochy Švihov na vyjmenovaných pozemcích. Žalobce prokazoval svoji právní

subjektivitu stanovami a oprávnění jednat jeho jménem zápisem z valné hromady.

II. Důvody žaloby

pokračování

2. Žalobce namítal, že byl napadeným rozhodnutím zkrácen na právech vyplývajících ze

zákona o sdružování občanů a ze zákona o ochraně přírody a krajiny.

3. Uvedl, že požádal 13.5.2010 stavební úřad podle zákona o ochraně přírody a krajiny,

aby byl předem informován o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních

řízeních, mohou-li v nich být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny a současně oznámil, že

se hodlá účastnit řízení, která se týkají předmětné terénní úpravy, jejíž existence mu byla

známa z podkladů, které obdržel od jiného sdružení, jež bylo účastníkem řízení. Stavební úřad

vydal 27.5.2010 usnesení, že žalobce není účastníkem řízení o odstranění předmětné terénní

úpravy, jelikož jeho zahájení oznámil 20.10.2009 a žádost o informace byla podána opožděně.

S tím žalobce souhlasil. Téhož dne vydal stavební úřad usnesení, že žalobce není účastníkem

řízení o dodatečném povolení předmětné terénní úpravy, které bylo zahájeno 9.12.2009

podáním žádosti o dodatečné povolení a žádost o informace byla proto i zde podána

opožděně. S tím však žalobce nesouhlasil a 7.6.2010 se proti tomuto usnesení odvolal.

4. Žalobce uvedl, že vychází z § 129 odst. 3 stavebního zákona, podle něhož stavební

úřad smí přerušit řízení vedené o odstranění stavby teprve poté, kdy mu stavebník předloží

podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Podle tohoto ustanovení není

důvodem pro přerušení řízení o odstranění stavby již podání žádosti o dodatečné povolení, ale

teprve úplnost podkladů. Jestliže stavební úřad řízení o odstranění stavby přerušil hned po

podání žádosti, hrubě porušil kogentní právní normu, neboť dokud neobdrží podklady ve

stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, přerušit řízení o odstranění stavby, a tudíž

ani zahájit řízení o její dodatečné povolení, nesmí. Kdy a zda vůbec stavebník předložil

podklady jako k žádosti o stavební povolení, nebylo dosud zjištěno.

5. Pro vznik práva účasti žalobce v předmětném řízení však jsou rozhodné dvě

skutečnosti. První, zda správní orgán oznámil účastníkům zahájení řízení přede dnem

13.5.2010 , kdy jej žalobce požádal o informace podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a

druhá, zda žalobce nezmeškal lhůtu podle § 70 odst. 2 tohoto zákona k oznámení své účasti

v řízení. To, že stavební úřad 27.5.2010, kdy rozhodl o vyloučení žalobce, ještě neoznámil

zahájení řízení, zjistil i žalovaný ze spisu. O této skutečnosti proto není mezi stranami sporu.

První podmínka pro vyloučení tím nebyla splněna, jelikož žalobce požádal o informace včas.

Stavební úřad oznámil žalobci zahájení řízení 14.6.2010. Tím pak, že ke dni, kdy žalobce

z řízení vyloučil, zahájení řízení účastníkům ještě neoznámil, žalobci ještě neuplynula lhůta

pro oznámení účasti v něm, a tudíž tuto lhůtu ještě nemohl zmeškat. Tím nebyla splněna ani

druhá podmínka pro vyloučení, jelikož žalobce tuto lhůtu nezmeškal.

6. Rozhodnutí, že žalobce není účastníkem řízení, by v daném případě přicházelo

v úvahu pouze, pokud by stavební úřad oznámil zahájení řízení dříve, než jej žalobce požádal,

aby byl o zahajovaných řízeních předem informován, jak tomu bylo v případě řízení o

odstranění předmětné terénní úpravy. Tím by byl prokázán opak podle § 28 odst. 1 věty první

, a to nesplněním podmínky účasti v řízení dané zákona o ochraně

přírody a krajiny registrací u správního orgánu, tj. včasným požádáním o poskytování

informací o zahajovaných řízeních. Skutečnost, že stavební úřad neoznámil zahájení řízení,

není zákonným důvodem pro vyloučení účastníka, jelikož tato skutečnost sama o sobě

pokračování

neprokazuje opak podle věty první . Stavební úřad 27.5.2010 ještě

nemohl rozhodnout, zda žalobce je či není účastníkem daného řízení, jelikož nemohlo být

zjištěno, zda splnil či nesplnil druhou podmínku pro účast v řízení, zda se ve lhůtě 8 dnů ode

dne oznámení zahájení řízení do něho přihlásil. Proto toho dne ještě nemohlo být zjištěno, že

žalobce není účastníkem řízení.

7. Žalovaný odvoláním napadené usnesení potvrdil jako v souladu s právními předpisy,

přestože ze spisu vyplývá, že je v rozporu s , jelikož se nijak a

ničím neprokázalo, že žalobce není účastníkem řízení. Proto je nezákonné i napadené

rozhodnutí. Žalovaný se ani nedotkl tvrzení stavebního úřadu, že řízení o dodatečné povolení

je zahájené dnem podání žádosti, a nesouladu tohoto tvrzení s § 129 odst. 3 stavebního

zákona.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce má právní subjektivitu, ve

stanovách má kromě jiného také ochranu přírody a krajiny a dne 13.5.2010 podal stavebnímu

úřadu žádost podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. V době, kdy stavební úřad

rozhodoval o účastenství žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby, nebyly splněny

podmínky pro přiznání tohoto postavení, a to přihlášení se do řízení ve lhůtě 8 dnů ode dne,

kdy bylo žalobci stavebním úřadem zahájení řízení oznámeno. Dnem sdělení informace o

zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího

zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový

přístup. Ze spisového materiálu je zřejmé, že stavební úřad v té době zahájení řízení o

dodatečném povolení terénních úprav podle § 112 stavebního zákona účastníkům řízení a

občanským sdružením, která u něho mají platnou generální žádost, neoznámil. Žalobce se

tedy v té době nemohl stát účastníkem řízení o dodatečném povolení předmětných terénních

úprav. Postavení účastníka řízení mohl získat po té, kdy mu bude oznámeno zahájení řízení o

dodatečném povolení stavby.

9. Dále žalovaný uvedl, že se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyjadřoval k

názoru žalobce na to, kdy bylo zahájeno řízení o dodatečném povolení stavby, protože to

nepovažoval za námitku týkající se předmětu řízení o získání postavení účastníka řízení.

Podle žalovaného je nepochybné, že řízení o dodatečném povolení stavby je zahájeno dnem,

kdy stavebník podá žádost o dodatečné povolení. Toto řízení je řízením návrhovým a je tedy

zahájeno dnem podání žádosti. Stavební úřad s takovou žádostí nakládá jako s žádostí o

stavební povolení. Může vyzvat stavebníka k jejímu doplnění a s výzvou může řízení o

dodatečném povolení stavby i přerušit. Stavební úřad je oprávněn přerušit řízení o odstranění

stavby i v případě, že stavebník podá pouze žádost o dodatečné povolení stavby, která není

kompletně doložena. Vzhledem k tomu, že dnem podání žádosti o dodatečné povolení stavby

je zahájeno správní řízení, byla by o jedné stavbě vedena dvě správní řízení. Řízení o

dodatečném povolení stavby je řízením o předběžné otázce ve vztahu k řízení o odstranění

stavby. V řízení o dodatečném povolení stavby prokazuje stavebník, že stavbu je možné

dodatečně povolit. Výsledek řízení o dodatečném povolení stavby jednoznačně určuje, jakým

způsobem stavební úřad rozhodne v řízení o odstranění stavby. Pokud stavebník předloží

stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení stavby včetně podkladů jako ke stavebnímu

pokračování

povolení, přeruší stavební úřad řízení o odstranění stavby podle § 129 odst. 3 stavebního

zákona. Pokud žádost o dodatečné povolení stavby není kompletní, přeruší stavební úřad

řízení o žádosti pro předběžnou otázku podle .

IV. Posouzení věci Krajským soudem v Plzni

Z čeho soud vycházel

10. Řízení ve správním soudnictví je upraveno , soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ).

11. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle ze

skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle § 75

odst. 2 přezkoumal napadený výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných

žalobních bodů, neshledal při tom vady podle , k nimž by musel přihlédnout

z úřední povinnosti. O věci samé rozhodl soud podle bez nařízení jednání,

neboť žalobce i žalovaný s tím vyslovili souhlas.

12. V dané právní věci jde o problematiku účasti občanského sdružení ve stavebním řízení

upravenou v zákoně č. , o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon o ochraně

přírody a krajiny), v zákoně č. , o územním plánování a stavebním řádu

(stavební zákon) - (dále jen stavební zákon) a v zákoně č. , (dále jen

). Rozsudky Nejvyššího správního soudu v odůvodnění tohoto rozsudku citované

jsou dostupné na www.nssoud.cz.

13. Žaloba je důvodná.

Skutkový základ věci

13. Stavební úřad oznámil sdělením z 16.9.2009 podle § 70 zákona o ochraně přírody a

krajiny dvěma občanským sdružením odlišným od žalobce, že bude zahájeno řízení o nařízení

odstranění terénní úpravy spočívající v oddělení stávající vodní plochy (mokřadu) od rybníka

na p.p.č. 714/6, 714/5 v k.ú. Švihov u Klatov realizované stavebníkem Miroslavem Kriegerem

(dále jen stavebník). Stavebník požádal 9.12.2009 stavební úřad o dodatečné povolení této

terénní úpravy v rozsahu předložené projektové dokumentace v žádosti označené. Městský

úřad vyzval stavebníka výzvou ze 7.1.2010, aby nejpozději do 30.4.2010 doplnil žádost o

údaje a podklady ve výzvě vyjmenované. Současně stavební úřad usnesením ze 7.1.2010

přerušil řízení o dodatečné povolení předmětné terénní úpravy. K žádosti stavebníka doručené

22.3.2010 stavební úřad usnesením z 23.4.2010 lhůtu prodloužil do 30.5.2010.

14. Žalobce podal ke stavebnímu úřadu 13.5.2010 žádost o informace podle zákona o

ochraně přírody a krajiny a požadoval, aby byl předem informován o všech zamýšlených

zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany

přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona a zdůvodnil své oprávnění k podání takové

žádosti. Současně v žádosti uvedl: Tímto se zároveň přihlašujeme za účastníky řízení

pokračování

týkajících se vodní plochy (mokřadu) na pozemcích parc.č. 714/2, 714/4, 714/5, 714/6 a 714/7

v katastrálním území Švihov.

15. Stavební úřad usnesením z 27.5.2010, čj. OVÚP/3772/10/Ma (viz rozhodnutí

stavebního úřadu) rozhodl podle , že žalobce není účastníkem

řízení ve věci vydání rozhodnutí o dodatečném povolení terénní úpravy spočívající

v rozdělení stávající vodní plochy na pozemcích parc. č. 714/5 zahrada o výměře 1023 m2,

parc.č. 714/6 vodní plocha o výměře 427 m2 v katastrálním území Švihov u Klatov, jejímž

vlastníkem je … (uvedeny generálie stavebníka). V odůvodnění rozhodnutí stavební úřad

konstatoval, že řízení o dodatečném povolení terénní úpravy bylo zahájeno 9.12.2009

podáním žádosti stavebníka a žalobce podal žádost o informace podle zákona o ochraně

přírody a krajiny 13.5.2010. Stavební úřad vycházel z § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a

krajiny a uvedl, že musí být všechny tam uvedené podmínky splněny současně. Dle

stavebního úřadu byla splněna podmínka, že žalobce má právní subjektivitu a ve stanovách

má kromě jiného také ochranu přírody a krajiny. Nebyla však splněna podmínka podání

žádosti, aby byl předem informován o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních

řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, která musí být věcně

a místně specifikována a je platná jeden rok ode dne podání. Teprve na základě podané

žádosti je stavební úřad povinen občanské sdružení informovat a pokud občanské sdružení do

osmi dnů ode dne obdržení této informace stavebnímu úřadu sdělí, že chce být v daném řízení

účastníkem, získává postavení účastníka řízení. Dle stavebního úřadu: Řízení o dodatečném

povolení terénní úpravy bylo zahájeno dnem podání žádosti, to je 9.12.2009. Občanské

sdružení Občané za svá práva podalo svoji žádost až dne 13.5.21010. Z uvedeného je zřejmé,

že v daném případě nebyly současně splněny všechny zákonné podmínky pro určení

občanského sdružení za účastníka řízení.

16. Žalobce podal proti rozhodnutí stavebního úřadu odvolání, ve kterém uvedl, že podle

současně doručeného usnesení předchází řízení o dodatečném povolení terénní úpravy

nařízení jejího odstranění podle § 129 odst. 1 stavebního zákona, které bylo přerušeno a dle

informací žalobce obdržel stavebník lhůtu k doplnění žádosti o dodatečné povolení.

Odvoláním napadené rozhodnutí proto žalobce označil nezákonným, stejně jako postup

stavebního úřadu od 9.12.2009. Toto tvrzení žalobce odůvodnil tím, že podle § 129 odst. 3

stavebního zákona smí stavební úřad přerušit řízení o odstranění stavby, až když stavebník

předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení. Důvodem pro

přerušení řízení není žádost o dodatečné povolení, ale bezvadnost všech podkladů. Jestliže

stavební úřad řízení o odstranění přerušil již po podání žádosti, hrubě porušil předepsaný

procesní postup, avšak v důsledku tohoto porušení nemůže žalobci upírat účastenství v řízení.

Pokud stavebník až doposud nedoložil všechny podklady jako k žádosti o stavební povolení,

stavební úřad není oprávněn přerušit dosavadní řízení o odstranění a zahájit nové řízení o

dodatečném povolení. Žádost žalobce o informování podaná 13.5.2010 tak byla podána

v době, kdy zákon ještě umožňuje zahájit řízení o dodatečné povolení předmětných terénních

úprav. Dle žalobce stavební úřad výzvami k doplnění žádosti postupuje ještě podle § 111,

nikoliv již podle § 112 stavebního zákona. Zahájení řízení ještě neoznámil.

pokračování

17. Oznámením z 2.6.2010 stavební úřad podle § 129 odst. 2 a 3 a § 112 odst. 1

stavebního zákona oznámil zahájení řízení o dodatečném povolení stavby předmětné terénní

úpravy. V rozpisu uvozeného slovem „obdrží:“ není uveden žalobce.

18. Žalovaný rozhodnutím z 1.7.2010, čj. RR/2130/10 (viz napadené rozhodnutí) odvolání

žalobce zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. Konstatoval, že bylo rozhodnutí

stavebního úřadu vydáno v souladu se a zákonem o ochraně přírody a

krajiny. Stejně jako stavební úřad vycházel z § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny

s tím, že všechny tam uvedené podmínky musí být splněny současně. Zopakoval s odkazem

na stanovy žalobce, že má žalobce právní subjektivitu a 13.5.2010 podal žádost podle § 70

odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a uvedl: Nebyla ovšem splněna další podmínka pro

získání postavení účastníka řízení, a to je přihlášení se do řízení ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy

mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno. Dnem sdělení informace o

zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného vyhotovení nebo první den jejího

zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně způsobem umožňujícím dálkový

přístup. Ze spisového materiálu je zřejmé, že stavební úřad dosud zahájení řízení o

dodatečném povolení terénních úprav podle § 112 stavebního zákona účastníkům řízení a

občanským sdružením, která u něho mají platnou generální žádost, neoznámil. Občanské

sdružení Občané za svá práva se tedy nemohlo stát účastníkem řízení o dodatečném povolení

terénních úprav na pozemcích p.č. 714/5 a 714/6 v k.ú. Švihov. … Pokud … bude nadále trvat

na svém účastenství v řízení … , musí postupovat pode § 70 zákona o ochraně přírody a

krajiny a oznámit svou účast ve stanovené lhůtě po té, kdy mu stavební úřad oznámí zahájení

řízení o dodatečném povolení uvedených terénních úprav.

Závěr krajského soudu

19. Žalovaný o odvolání žalobce rozhodoval podle , podle

něhož odvolací správní orgán přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které

vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost napadeného rozhodnutí

přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje-li to

veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad

napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popřípadě na jeho správnost, se nepřihlíží; tímto

ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody způsobené nesprávným úředním

postupem.

20. Podle jestliže odvolací správní orgán dojde k

závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné,

napadené rozhodnutí nebo jeho část změní; … je-li to zapotřebí k odstranění vad odůvodnění,

změní odvolací správní orgán rozhodnutí v části odůvodnění; … .

21. V případě změny prvostupňového rozhodnutí připouští výslovně i změnu

napadeného rozhodnutí pouze v jeho odůvodnění, je-li to zapotřebí k odstranění jeho vad

odůvodnění. … V zásadě jde o to, že odvolací orgán, který souhlasí s výrokem rozhodnutí

orgánu prvního stupně, může v rámci rozhodnutí o odvolání přidat na podporu

prvostupňového rozhodnutí nějaké další argumenty (samozřejmě jen pokud vyplývají

z podkladů ve spisu) nebo naopak některé argumenty v rámci svého odůvodnění „vypustit“.

pokračování

V praxi tomu může být nejspíše tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí uvede, že se

s některými argumenty v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí neztotožňuje nebo je

pokládá za chybné či mylné, nicméně tato skutečnost sama o sobě ještě není důvodem ke

zrušení rozhodnutí jako takového, ale jen k určité korekci argumentů orgánu prvního stupně,

na jejichž základě byl formulován výrok. Vychází se tedy z obecné zásady, podle níž tvoří

správní řízení na prvním i druhém stupni jeden celek (výjimky z této zásady může stanovit jen

zákon – např. § 82 odst. 4). … Ke „změně odůvodnění“ … by měl odvolací správní orgán

sáhnout v případě, kdy je výroková část rozhodnutí (§ 68 odst. 2) v souladu s právními

předpisy i věcně správná, odůvodnění nicméně obsahuje určité rozpory, které ne zcela

odpovídají obsahu výrokové části, ty však lze odstranit pomocí podkladů rozhodnutí

obsažených ve spise. Změna odůvodnění naopak nebude zřejmě možná v případě, kdy

výroková část rozhodnutí a jeho odůvodnění nemají oporu ve skutkových zjištěních

obsažených ve spisovém materiálu. V takovém případě bude na místě rozhodnutí zrušit a věc

vrátit k novému projednání orgánu prvního stupně. (viz JUDr. Josef Vedral, Ph.D.: Správní

řád. Komentář. 2. vydání. BOVA POLYGON. Praha 2012. str. 771-772).

22. Žalovaný ve výroku napadeného rozhodnutí uvedl, že o odvolání žalobce rozhodoval

podle , podle něhož neshledá-li odvolací správní orgán důvod pro

postup podle odstavců 1 až 4, odvolání zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. Jestliže

odvolací správní orgán změní nebo zruší napadené rozhodnutí jen zčásti, ve zbytku je potvrdí.

Z odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu a napadeného rozhodnutí žalovaného je však

zřejmé, že žalovaný rozhodoval podle , neboť změnil

rozhodnutí stavebního úřadu v odůvodnění. Stavební úřad odůvodnil svůj závěr, že žalobce

není účastníkem řízení o dodatečném povolení předmětné terénní úpravy tím, že žalobce

podal žádost o informace podle § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny až dne

13.5.2010 a řízení o dodatečném povolení stavby bylo zahájeno dnem podání žádosti, to je

9.12.2009. Z toho stavební úřad dovodil, že nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro

určení žalobce za účastníka řízení (viz odst. 15). Žalovaný jako důvod, proč bylo rozhodnuto,

že žalobce není účastníkem daného správního řízení, uvedl, že nebyla splněna podmínka pro

získání postavení účastníka řízení, a to je přihlášení se do řízení ve lhůtě 8 dnů ode dne, kdy

mu bylo příslušným správním orgánem zahájení řízení oznámeno, přičemž ze spisového

materiálu zjistil, že stavební úřad dosud zahájení řízení o dodatečném povolení terénních

úprav podle § 112 stavebního zákona účastníkům řízení a občanským sdružením, která u něho

mají platnou generální žádost, neoznámil. (viz odst. 18).

23. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný nezměnil odůvodnění rozhodnutí stavebního

úřadu v jeho části tak, že by přidal na podporu odůvodnění prvostupňového rozhodnutí nějaké

další argumenty, ale toto odůvodnění změnil celé (i když na základě podkladů ve spisu), aniž

by zdůvodnil, v čem byl závěr stavebního úřadu mylný či nesprávný, aniž by zdůvodnil, proč

ke změně odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu přistoupil. Nelze konstatovat, že žalovaný

provedl toliko určitou korekci argumentů stavebního úřadu, na jejichž základě byl formulován

výrok. Nutno konstatovat, že žalovaný odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu zcela změnil,

resp. uvedl jiný důvod pro závěr, že žalobce není účastníkem předmětného stavebního řízení.

Tato skutečnost sama o sobě činí rozhodnutí žalovaného nepřezkoumatelným pro nedostatek

dvodů a navíc je nutno konstatovat, že tím žalovaný odňal žalobci možnost se proti tomuto

pokračování

odůvodnění, že není účastníkem daného správního řízení, bránit řádným opravným

prostředkem.

24. Při odůvodňování napadeného rozhodnutí byl žalovaný povinen vycházet z ust. § 68

odst. 3 , podle něhož se v odůvodnění uvedou důvody výroku nebo výroků

rozhodnutí, podklady pro jeho vydání, úvahy, kterými se správní orgán řídil při jejich

hodnocení a při výkladu právních předpisů, a informace o tom, jak se správní orgán

vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí.

25. Nejvyšší správní soud setrvale judikuje (např. rozsudek ze dne 29.5.2008, čj. 2As

4/2008-77, www.nssoud.cz) pokud se správní orgán v rozhodnutí o opravném prostředku

nevypořádá se všemi námitkami, které v něm byly uplatněny, způsobuje to

nepřezkoumatelnost rozhodnutí spočívající v nedostatku jeho důvodů [§ 76 odst. 1 písm. a)

]. Podle ustálené judikatury správních soudů (již např. rozsudek Vrchního soudu

v Praze ze dne 26. 2. 1993, čj. - 23, SP č. 27) přitom musí být z odůvodnění

rozhodnutí seznatelné, proč správní orgán považuje námitky účastníka za liché, mylné

nebo vyvrácené, které skutečnosti vzal za podklad svého rozhodnutí, proč považuje

skutečnosti předestřené účastníkem za nerozhodné, nesprávné nebo jinými řádně provedenými

důkazy vyvrácené, podle které právní normy rozhodl a jakými úvahami se řídil při hodnocení

důkazů. Rozhodnutí, jehož odůvodnění obsahuje pouze obecný odkaz na to, že napadené

rozhodnutí bylo přezkoumáno a jeho důvody shledány správnými, je nepřezkoumatelné, neboť

důvody, o něž se výrok opírá, zcela chybějí. Nepřezkoumatelnost správního rozhodnutí je

pojmově spjata se soudním přezkumem takového rozhodnutí. K tomu, aby soud takový závěr

učinil není zapotřebí, aby žalobce nepřezkoumatelnost namítal (viz např. rozsudek Nejvyššího

správního soudu ze dne 9.6.2004, čj. -35). I když je řízení před správními soudy

ovládáno zásadou dispoziční, a to platí i pro řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu

(viz ), soud musí přihlédnout k nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z úřední

povinnosti, ačkoliv výjimka z tohoto pravidla (na rozdíl od nulity) výslovně v zákoně

stanovena není. Nejvyšší správní soud k tomu v rozsudku ze dne 30.4.2008, čj. 1As 29/2008-

50 (www.nssoud.cz) konstatoval: … o nepřezkoumatelném rozhodnutí lze vyslovit právě jen

tolik, že je nepřezkoumatelné, a z toho důvodů je zrušit; jakémukoliv dalšímu přezkumu se

takové rozhodnutí vzpírá.

26. Odvolací námitky žalobce směřovaly vůči průběhu, resp. přerušení, správního řízení o

odstranění předmětné terénní úpravy, když žalobce namítal: Jestliže stavební úřad řízení o

odstranění přerušil již po podání žádosti, hrubě porušil předepsaný procesní postup, avšak

v důsledku tohoto porušení nemůže žalobci upírat účastenství v řízení. A dovozoval, že žádost

o informování podaná 13.5.2010 byla podána v době, kdy zákon ještě umožňuje zahájit řízení

o dodatečné povolení předmětných terénních úprav. Namítal, že stavební úřad výzvami

k doplnění žádosti postupuje ještě podle § 111, nikoliv již podle § 112 stavebního zákona.

Zahájení řízení ještě neoznámil (viz odst. 16). Žalovaný se v odůvodnění napadeného

rozhodnutí s těmito odvolacími námitkami žalobce žádným způsobem nevypořádal. I z tohoto

důvodu soud hodnotí napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

27. Soud proto uzavírá, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek

důvodů, a to jednak z důvodu změny odůvodnění rozhodnutí stavebního úřadu žalovaným bez

pokračování

řádného odůvodnění takové změny, jednak proto, že se žalovaný nevypořádal s námitkami

uplatněnými žalobcem v odvolání. Žalobce byl ve smyslu zkrácen na svých

subjektivních veřejných právech rozhodnutím správního orgánu a žaloba je důvodná. Soud

proto podle zrušil napadené rozhodnutí pro vady řízení spočívající

v nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů ve smyslu a věc

vrátil v souladu s žalovanému k dalšímu řízení, ve kterém je žalovaný podle

vázán právním názorem soudu.

V. Náklady řízení

28. O nákladech řízení soud rozhodoval podle věta prvá , podle něhož

nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu

nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch

neměl. V dané právní věci měl žalobce plný úspěch, proto má právo na náhradu nákladů

řízení. Žalobce náhradu nákladů řízení neuplatňoval a soudem byl osvobozen od soudních

poplatků, proto rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší

správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže

následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Plzni dne 31. ledna 2012

pokračování

JUDr. Zdeněk Pivoňka

předseda senátu