Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Ca 274/2008 - 38

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Slavomíra Nováka a soudkyň JUDr. Hany Pipkové a JUDr. Marcely Rouskové v právní věci žalobce: D. C. D., nar. XXX, státní příslušnost Vietnam, bytem XXX, zastoupen Mgr. Jiřím Hladíkem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, Náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, č.j. SCPP-583/C-215-2008 ze dne 2. června 2008,

t a k t o :

I. Rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, č.j. SCPP-583/C-215-2008 ze dne 2. června 2008 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7760,- Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie č.j. SCPP-583/C-215-2008 ze dne 2. června 2008, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno č.j. SCPP-004932-12BR-II-CI-2007 ze dne 19. října 2007 ve věci zamítnutí žádosti žalobce o povolení k trvalému pobytu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že z informačních systémů bylo zjištěno, že žalobce je zařazen v evidenci nežádoucích osob na základě rozhodnutí o správním vyhoštění. Jeho pobytovou situaci nezměnilo ani to, že uzavřel manželství s občankou České republiky. Právní předpisy nezakládají nárok cizince na jeho pobyt na území České republiky. Žalovaný se domníval, že došlo ke zneužití práva spojeného s institutem manželství, tedy konec konců k jeho znevažování, a tolerance k takovému jednání omezuje vymahatelnost práva a narušuje činnost veřejné správy.

Proti tomuto rozhodnutí směřovala žaloba, v níž žalobce namítl nesprávné a právní a též nedostatečné skutkové posouzení věci, protože žalobce je v evidenci nežádoucích osob evidován na základě rozhodnutí o správním vyhoštění, které dosud není vykonatelné a je zmatečné a nepřezkoumatelné. Doba platnosti 5 let má podle něj začít od „nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým se nevyhovuje žalobě proti zastavení azylového řízení“ a dále byla stanovena lhůta k vycestování „15 dní od nabytí právní moci rozsudku Krajského soudu v Brně, kterým se nevyhovuje žalobě proti zastavení azylového řízení“. Vycestování žalobce a počátek platnosti rozhodnutí o správním vyhoštění je vázáno na splnění podmínky, že správní řízení o žádosti o azyl bude pravomocně ukončeno a zároveň marně uplyne lhůty pro podání žaloby proti tomuto rozhodnutí. Tato podmínka je však v případě žalobce nesplnitelná, protože správní žalobu proti rozhodnutí o azylu podal, takže lhůta marně neuplynula a již nikdy neuplyne. Proto nemůže nastat situace, kdy bude určitelný počátek běhu lhůty 15 dnů pro vycestování. Zařazení žalobce do evidence jako osoby nežádoucí je proto nezákonné, protože řízení o správním vyhoštění doposud neobsahuje všechny výroky, které zákon vyžaduje, resp. jeden z výroků je právně neúčinný. Žalovaný v odůvodnění argumentuje pouze tím, že žalobce je zařazen do evidence nežádoucích osob, aniž by se zabýval zákonností tohoto zařazení. Krajský soud ve správním soudnictví rozhoduje o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, v tomto případě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra o neudělení azylu, a nikoliv proti zastavení azylového řízení. K zastavení azylového řízení by došlo jen v případě, kdy by žalobce vzal svou žádost zpět, což se však nestalo. Taktéž rozsudek krajského soudu ve výroku nerozhoduje o nevyhovění žalobě, nýbrž se jím žaloba zamítá či se rozhodnutí ruší a vrací zpět. Podle ust. § 154 odst. 3 zákona o pobytu cizinců lze zařadit cizince do evidence na základě pravomocného rozhodnutí o trestu vyhoštění z území, resp. rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný se v odůvodnění napadeného rozhodnutí nevypořádal s otázkou zákonnosti a vykonatelnosti rozhodnutí o vyhoštění, jež je pro vnitřní rozpornost a nelogičnost nicotné. Vzhledem k tomu žalobce navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie ve vyjádření k žalobě odmítla žalobní námitky, odkázavši na odůvodnění napadeného rozhodnutí, a poukázala na to, že žalobce je nově zařazen do evidence nežádoucích osob, a to v souvislosti s rozsudkem Krajského soudu v Brně, č.j. .

K projednání věci nařídil soud jednání na 13. prosince 2011, avšak účastníci se k němu nedostavili.

Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, v rozsahu uplatněných žalobních námitek, a dospěl k závěru, že rozhodnutí je nutno zrušit.

Soud především odmítl žalobní námitky uvedené v části II. žaloby, a to proto, že směřují proti rozhodnutí, jehož zrušení se žalobce nedomáhá. Jak je zřejmé z petitu žaloby, ta směřuje výslovně proti rozhodnutí Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, č.j. SCPP-583/C-215-2008 ze dne 2. června 2008 a rovněž proti rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno č.j. SCPP-004932-12BR-II-CI-2007 ze dne 19. října 2007. Námitky uvedené v části II. žaloby se však týkají rozhodnutí o správním vyhoštění č.j. SCPP-202/BR-OPK4-SV-2003 ze dne 20. 4. 2004, jež bylo vydáno Policí České republiky, Oblastním ředitelstvím služby cizinecké a pohraniční policie Brno. Toto rozhodnutí však není podle závěrečného návrhu žaloby rozhodnutím napadeným, a námitky proti němu vznesené tedy nejsou relevantní. Toto rozhodnutí ze dne 20. 4. 2004 nebylo možno přezkoumat ani postupem podle ust. , protože toto rozhodnutí je možno napadnout samostatnou žalobou ve správním soudnictví. Nebylo tedy v pravomoci soudu, aby se zabýval žalobními námitkami, jež směřují proti jinému rozhodnutí, než jehož zrušení se žalobce domáhá.

Soud však dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů podle ust. .

Jak je zřejmé z obsahu správního spisu, proti rozhodnutí Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Brno, Inspektorátu cizinecké policie Brno č.j. SCPP-004932-12BR-II-CI-2007 ze dne 19. října 2007 podal žalobce dne 29. 11. 2007 odvolání, v němž však neuvedl žádné konkrétní námitky, s tím, že toto odvolání odůvodní ve lhůtě 15 dnů. Ze správního spisu však nelze zjistit, že by žalobce odůvodnění svého odvolání posléze dodal. Ani z textu odůvodnění napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by odvolací orgán reagoval na jednotlivé konkrétní odvolací námitky. Ze spisu ovšem nelze ani zjistit, že by žalovaný vyzval žalobce k tomu, aby své blanketní odvolání ze dne 29. 11. 2007. Žalovaný tedy rozhodl o odvolání, aniž by to bylo žalobcem doplněno o jakékoliv konkrétní námitky.

Soud v této věci musel přihlédnout k rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. – 53 (www.nssoud.cz), v němž tento soud konstatoval, že „Podle musí mít odvolání náležitosti uvedené v a musí obsahovat údaje o tom, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu ho napadá a v čem je spatřován rozpor s právními předpisy nebo nesprávnost rozhodnutí nebo řízení, jež mu předcházelo. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. Z citovaného ustanovení je zřejmé, že náležitosti odvolání jsou ve explicitně vyjádřeny. Tedy každé podání, které má být posouzeno jako odvolání (přičemž správní orgán je dle povinen posuzovat podání podle skutečného obsahu), musí vedle základních náležitostí každého podání stanovených v obsahovat i specifikaci rozhodnutí, proti kterému směřuje, dále rozsah, v němž jej napadá, tj. uvedení výroků, které jsou napadány, a dále konkrétní skutečnosti, z nichž se dovozuje nesprávnost právního či skutkového posouzení věci nebo vady řízení (odvolací důvody). […] (č. ) přijal jinou konstrukci odvolacího přezkumu, než kterou znal předchozí (č. ). Zvýšil totiž odpovědnost účastníka řízení za rozsah odvolacího přezkumu, neboť jeho dispozici svěřil, v jakém rozsahu a z jakých hledisek má být rozhodnutí správního orgánu I. stupně přezkoumáváno - s výjimkou skutečností, které je povinen zkoumat bez ohledu na obsah odvolání (srov. č. 1580/2008 Sb. NSS). Podle totiž odvolací orgán přezkoumá soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, správnost napadeného rozhodnutí však přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, nevyžaduje-li veřejný zájem jinak. Vzhledem k tomu, že odvolání je podáním ve smyslu , a s ohledem na , podle nějž se pro řízení o odvolání použijí obdobně ustanovení hlav I až IV, VI a VII druhé části , je nutno uzavřít, že nemá-li odvolání některou z náležitostí vyplývajících z a z , je správní orgán povinen postupovat podle tak, že pomůže odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzve a poskytne mu k tomu přiměřenou lhůtu (shodně též rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 14. 2. 2008, č. j. - 30, publikovaný pod č. 1578/2008 Sb. NSS).“

Městský soud v Praze tedy dospěl k závěru, že nemělo-li odvolání žalobce ze dne 29. 11. 2007 některou z náležitostí vyplývajících z a z , byl žalovaný správní orgán povinen postupovat podle tohoto zákona tak, že měl pomoci odvolateli nedostatky odstranit nebo jej k jejich odstranění vyzvat a poskytnout mu k tomu přiměřenou lhůtu. Jelikož žalovaný takto nepostupoval, a rozhodoval tedy o odvolání, jež žádné konkrétní námitky neobsahovalo, podstatně tím porušil ustanovení o řízení před správním orgánem, což mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé.

Městský soud v Praze proto podle ust. napadené rozhodnutí zrušil tak, jak je ve výroku tohoto rozsudku uvedeno, a současně věc podle ust. vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , když žalobce měl ve věci úspěch a jeho náklady řízení sestávají jednak ze zaplaceného soudního poplatku z podané žaloby ve výši 2000,- Kč a jednak z odměny advokátovi za dva úkony právní služby po 2100,- Kč, a ze související náhrady hotových výdajů po 300,- Kč, zvýšené o sazbu daně z přidané hodnoty podle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), v platném znění; náhradu v celkové výši 7760,- Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce Mgr. Jiřího Hladíka, advokáta.

P o u č e n í: proti tomuto rozsudku je přípustná kasační stížnost, kterou lze podat

k Městskému soudu v Praze ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení

rozsudku.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

V Praze dne 13. prosince 2011

JUDr. Slavomír Novák

předseda senátu