Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19Co 217/2018

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

č. j. -448

USNESENÍ

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Aleny Bačinové a soudců Mgr. Martiny Nyplové a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci

žalobce: PhDr. JP, CSc., narozený dne xxx

bytem xxx

zastoupený advokátem Mgr. Michalem Kádou

sídlem Gočárova třída 535, 500 02 Hradec Králové

proti

žalované: HP, narozená dne xxx

bytem xxx

zastoupená advokátkou Mgr. Hanou Kuchyňkovou Palizovou

sídlem Československé armády 383/5, 500 03 Hradec Králové

o vypořádání společného jmění manželů, k návrhu žalobce na doplnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 7. března 2018 č. j. -414

k odvolání žalobce proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 18. května 2018 č. j. -437

takto:

Usnesení okresního soudu se

mění

tak, že návrh žalobce na doplnění rozsudku ze dne 7. 3. 20187 se nezamítá.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením okresní soud zamítl návrh žalobce na doplnění rozsudku o vypořádání společného jmění manželů ze dne 7. 3. 2018 č. j. -414.

Vysvětlil, že žalobce se žalobou domáhal vypořádání společného jmění manželů, přičemž předmětem vypořádání učinil tyto majetkové položky:

- st. parc. č. 215, jejíž součástí je stavba č. p. 16 a parc č. 1524/2 v k. ú. V,

- parc. č. 1557/1 v k. ú. V,

- obchodní podíl ve výši 100 % ve společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o.,

- pohledávku 5 800 000 Kč u společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o.,

- příjmy z nájmu parc. č. 442/2.

Okresní soud výše zmíněným rozsudkem pohledávku 5 800 000 Kč nevypořádal, resp. o ní nerozhodl. V rozsudku okresního soudu je pouze v odůvodnění vysvětleno, že pohledávka má původ v závazcích (tj. v úvěru a půjčkách), které se nestaly součástí společného jmění manželů, a žalobci nesvědčí nárok na zaplacení poloviny uvedené částky.

Žalobce kromě toho, že podal odvolání proti rozsudku okresního soudu, navrhl, aby okresní soud postupem podle doplnil v rozsudku „chybějící“ výrok, ve kterém by výslovně byla vypořádána majetková položka – pohledávka 5 800 000 Kč, byť s ohledem na právní názor okresního soudu vyjádřený v odůvodnění rozsudku např. formou zamítavého výroku. Žalobce argumentoval, že vydání doplňujícího rozsudku žalobci umožní podat odvolání i proti nepřiznanému nároku 2 900 000 Kč (polovina pohledávky, o níž je tvrzeno, že do SJM spadá).

Okresní soud v odůvodnění usnesení vysvětlil, že podle jeho přesvědčení vychází soudní praxe z názoru, že není třeba ve výroku zamítat návrh, jímž se účastníci domáhají vypořádání věcí, které dle zjištění soudu do společného jmění nepatří. Návrhem na vypořádání společného jmění manželů totiž není soud vázán ( ). Zároveň zmínil, že k názoru, že „není třeba ve výroku zamítat návrh, jímž se účastníci domáhají vypořádání věcí, které dle zjištění soudu do společného jmění nepatří“, existují i oponentní názory (viz např. Svoboda, K.: Žaloba v civilním řízení. Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s., 2010, strana 253 a násl.).

Proti tomuto usnesení se žalobce v zákonné lhůtě odvolal. Namítl, že je přesvědčen o tom, že soud prvého stupně měl rozsudkem o vypořádání společného jmění manželů rozhodnout i o uplatněném nároku na vypořádání pohledávky ve výši 5 800 000 Kč vůči společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o., kdy žalobce navrhoval, aby tato pohledávka byla přikázána žalované a té byla uložena povinnost žalobce vyplatit z titulu jejího vypořádání částku 2 900 000 Kč. Žalobce nesouhlasil se závěrem soudu prvého stupně a tedy s tím, že není nutné výrokem rozsudku rozhodnout o výše uvedené majetkové položce. Jak je patrno z obsahu spisu, pohledávka ve výši 5 800 000 Kč vůči společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o. byla učiněna předmětem tohoto řízení, a proto je nutné, aby o ní bylo soudem i rozhodnuto. Primárně se přitom žalobce domáhá vypořádání této pohledávky a až v návaznosti na její vypořádání určení případné výše vypořádacího podílu. To, že rozsudek neobsahuje zamítavý výrok o vypořádání pohledávky 5 800 000 Kč vůči společnosti Pracoviště ošetřovatelské péče s.r.o., brání žalobci v tom, aby se proti tomuto rozhodnutí soudu, tedy nevypořádání této pohledávky, odvolal. K tomu odkázal např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , v němž je uvedeno, že pojmově nelze podat odvolání proti výroku či jeho části, který nebyl vydán. Navrhl proto, aby odvolací soud změnil usnesení okresního soudu.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v neveřejném zasedání ( ), přičemž přezkoumal usnesení ve smyslu a , 5 a 6 Dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Podle může soud překročit návrhy účastníků a přisoudit něco jiného nebo více, než čeho se domáhají jen tehdy, jestliže řízení bylo možné zahájit i bez návrhu nebo jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání mezi účastníky. Pod druhý případ lze zahrnout též vypořádání společného jmění manželů. Jedná se o tzv. iudicium duplex a za tyto případy se považují spory a jiné právní věci, ohledně kterých mají legitimaci k zahájení řízení všichni účastníci právního vztahu (obě „sporné“ strany). Iudicium duplex také znamená, že soud sice není vázán návrhy účastníků, ovšem vyjma rozsahu vypořádání . Může tak přisoudit něco jiného, nebo více, než chtěl ten který z účastníků (např. žalobce požadoval, aby některá z věcí byla přikázána žalované, ale soud ji může přikázat žalobci), vždy je však třeba respektovat předmět řízení, jak jej vymezili účastníci ve svých návrzích, a s celým předmětem řízení se vypořádat (to mu ostatně ukládá i ust. ). Tento závěr plyne i ze současných odborných komentářů, judikatury a literatury, vydaných po novele provedené Do uvedené novely totiž musel soud ve věci zjišťovat pokud možno úplný skutkový stav (soudy tak vypořádávaly i ty položky, které účastníci předmětem řízení neučinili, nepřipouštěly změnu žaloby ohledně takových položek a nezamítaly žalobu ohledně věcí, u nichž zjistily, že nespadají do SJM, když masa SJM byla považována za jakousi „věc hromadnou“). Poté však odpovědnost za výsledek sporu přešla na účastníky a soud již materiální pravdu nevyhledává. Je proto třeba vycházet toliko ze žalobního petitu, resp. petitu případného vzájemného návrhu a beze zbytku se s těmito návrhy i vypořádat.

Okresní soud sám přitom zmínil stanovisko odlišné od jeho právního názoru, tedy že v řízení o vypořádání SJM je třeba vypořádat se s celým návrhem (vzájemným návrhem) a nepomíjet bez dalšího účastníky navrhované položky, o nichž soud zjistil, že nepatří do SJM, tedy žalobu ohledně těchto zamítnout. K tomuto názoru se odvolací soud plně připojuje a na podporu svého závěru doplňuje dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to rozsudek ze dne 31. 3. 2010 sp. zn. , z poslední doby pak rozsudek ze dne 20. 9. 2017 sp. zn. . Z obou rozhodnutí, byť ve věci samé řeší jinou právní otázku, plyne, že „v řízení o vypořádání společného jmění manželů soud nejprve řeší jako předběžnou otázku, zda majetkové hodnoty, které účastníci učinili předmětem řízení, skutečně do jejich společného jmění manželů patří, a jestliže na ni kladně odpoví, přikáže je některému z účastníků (popř. oběma do podílového spoluvlastnictví) a rozhodne o finančním plnění (náhradě) za takové přikázání. Jestliže je odpověď záporná, žalobu v tomto rozsahu zamítne“.

Usnesení okresního soudu bylo proto změněno ( ) tak, jak je uvedeno výše, když okresní soud se s návrhem žalobce zcela nevypořádal, čímž nerozhodl o celém předmětu řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné ( a contr. ).

Hradec Králové 30. července 2018

předsedkyně senátu