Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17Co 357/2017

USNESENÍ

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Kotrčové a soudkyň JUDr. Olgy Petrové a Mgr. Pavly Polednové ve věci

nezletilého:

A. D.,

narozený dne

bytem L., H., S.

zastoupený kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí

sídlem Šilingrovo nám. 3/4, 602 00 Brno

matka: C. D., narozená dne

bytem L., H., S.

zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Schinnenburgovou

sídlem V Nových domcích 343/13, 102 00 Praha 10

otec: D. M. D., narozený dne

bytem M. n., P.

zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Kaplanem

sídlem Římská 104/14, 120 00 Praha 2

o úpravu poměrů nezletilého pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů

k odvolání otce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. března 2017, č.j. -66

takto:

I. Usnesení soudu I. stupně se

potvrzuje

.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Otec podal dne 7.11.2016 k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 návrh na úpravu poměrů k nezletilému pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů, tvrdil, že je dána mezinárodní příslušnost českého soudu k projednání a rozhodnutí věci dle čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (také Brusel II bis), neboť na území České republiky se nachází k datu podání žaloby obvyklé bydliště nezletilého, že rodina se do České republiky přistěhovala v roce 2014, rodiče zde pracují, nezletilý zde má vytvořeno zázemí, navštěvuje školu.

2. Shora uvedeným usnesením se soud I. stupně prohlásil za mezinárodně nepříslušný k projednání a rozhodnutí věci (výrok I.), řízení zastavil (výrok II.), rozhodl, že nikdo nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

3. Vyšel ze zjištění, že dne 3.10.2016 byl nezletilý odhlášen z Německé školy s Praze s.r.o. a následně se s matkou odstěhoval do S., tam navštěvuje školu a je přihlášen k pobytu na adrese L., H., že otec udělil k odstěhování nezletilého dodatečný souhlas, lze se domnívat, že s odstěhováním nezletilého byl obeznámen, neboť jej rodiče společně odhlašovali ze školní docházky v ČR. Dovodil, že v době podání návrhu již nezletilý žil společně s matkou v N., že pravidla pro určení příslušnosti soudu stanovená Brusel II bis jsou formulována s ohledem na nejlepší zájem dítěte, že takovým soudem není Obvodní soud pro Prahu 1, neboť všechna šetření o nezletilém za účelem rozhodnutí by pro nezletilého byla náročná a zdlouhavá. Přezkoumal mezinárodní příslušnost a dle čl. 17 Brusel II bis prohlásil svoji nepříslušnost. Dospěl také k závěru, že jeho příslušnost nelze dovodit z Brusel II bis, neboť není naplněna podmínka nejlepšího zájmu dítěte. S touto argumentací, pro nedostatek mezinárodní příslušnosti (pravomoci) řízení zastavil, o nákladech řízení rozhodl podle ust.

4. Usnesení napadl otec včasným odvoláním. Namítal, že řízení o úpravě poměrů k nezletilému zahájil poté, co matka bez jeho vědomí a souhlasu s nezletilým odcestovala počátkem října 2016 do N., když v této době již žili odděleně, avšak byli v pravidelném kontaktu, až dne 11.10.2016 mu matka odstěhování s nezletilým oznámila, že dne 25.10.2016 dal podnět k Úřadu pro mezinárodněprávní ochranu dětí. Matka zahájila v S. dne 5.10.2016 řízení o předběžném opatření, o svěření nezletilého do své péče, otec se obrátil na právního zástupce matky s námitkou nepříslušnosti německých soudů k rozhodování o poměrech nezletilého, matka vzala návrh podaný u německého soudu zpět a řízení bylo dne 28.10.2016 zastaveno. Dne 7.11.2016 podal tento návrh a dne 14.11.2016 návrh na rozvod manželství. Otec se rozhodl v zájmu nezletilého situaci nekomplikovat a dodatečně podepsal doklady týkající se odhlášení nezletilého z české školy a přihlášení nezletilého na gymnázium v H. a k trvalému bydlišti v N. Zdůraznil, že mezinárodní příslušnost je nutno posuzovat k datu zahájení řízení, tvrdil, že k datu podání návrhu bylo obvyklé bydliště nezletilého v České republice, že obvyklé bydliště v N. získal až po zahájení tohoto řízení. Poukazoval na čl. 8, 9 Brusel II bis, tvrdil, že únos dítěte matkou nemůže založit změnu zákonné příslušnosti soudu. Argumentoval ve prospěch názoru, že je v zájmu nezletilého, aby ve věci bylo rozhodnuto českým soudem, když podklady potřebné k rozhodnutí o poměrech nezletilého mohou být získány prostřednictvím německých orgánů sociálně právní ochrany dětí, není třeba, aby účastníci byli nuceni k zahájení řízení v jiném státě. Navrhl, aby usnesení soudu I. stupně bylo zrušeno a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.

5. Matka ve vyjádření k odvolání otce vznesla námitku nepříslušnosti českého soudu, s tím, že ona i nezletilý mají bydliště v S., že nezletilý je státním občanem S. Také uvedla, že k rozpadu rodiny došlo z důvodů na straně otce, že jeho přednes je nepravdivý, že otec vždy věděl, kde se s nezletilým nachází, že k protiprávnímu přemístění nezletilého nedošlo. Žádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení, neboť otec vždy věděl o nepříslušnosti českých soudů a v důsledku jeho jednání jí vznikly náklady právního zastoupení zvýšené z důvodu použití cizího jazyka. Doložila dopis advokátů otce ze dne 24.10.2016, v němž sdělují její právní zástupkyni, že otec souhlasí s pobytem nezletilého u matky v N. a s jeho přihlášením na německé gymnázium, žádali o stažení návrhu podaného matkou u německého soudu a vyjádřili názor, že nebyla dána příslušnost německého soudu, protože matka bez souhlasu otce syna odvezla do N., že se mohla s otcem dohodnout, neboť otec nikdy nezpochybňoval hlavní pobyt syna u matky.

6. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené usnesení, včetně řízení, které mu předcházelo, podle a , 5, 6 a aniž by bylo třeba nařizovat jednání ( ), dospěl k závěru, že odvolání není opodstatněno.

7. Z obsahu spisu vyplývá, že rodiče žili s nezletilým od roku 2014 v České republice, že počátkem října 2016 matka s nezletilým přesídlila bez předchozího souhlasu otce do S., otec se změnou bydliště nezletilého i se změnou jeho školy vyslovil 24.10.2016 souhlas. Otec se obrátil 25.10.2016 na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí v Brně s oznámením o únosu dítěte a žádostí o podniknutí kroků k jeho návratu do České republiky, následně další součinnost v souvislosti s přemístěním nezletilého nežádal. Matka vyvolala řízení týkající se rodičovské péče o nezletilého u německého soudu, návrh vzala zpět. Matka vznesla námitku nepříslušnosti českého soudu.

8. Soud I stupně otázku mezinárodní příslušnosti správně posuzoval dle čl. 8 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Brusel II bis), posuzoval obvyklé bydliště nezletilého k datu podání návrhu (7.11.2016), správně dovodil, že jeho mezinárodní příslušnost dána není.

9. Podle čl. 8 odst. 1 Brusel II bis soudy členského státu jsou příslušné ve věci rodičovské zodpovědnosti k dítěti, které má v době podání žaloby obvyklé bydliště na území tohoto členského státu.

10. Podle čl. 8 odst. 2 Brusel II bis odstavec 1 platí s výhradou článků 9, 10 a 12.

11. Podle čl. 9 odst. 1 Brusel II bis v případě, že se dítě zákonným způsobem přestěhuje z jednoho členského státu do jiného a získá zde nové obvyklé bydliště, ponechají si soudy členského státu předchozího obvyklého bydliště dítěte odchylně od článku 8 příslušnost po dobu tří měsíců po přestěhování pro účely úpravy rozhodnutí o právu na styk s dítětem vydaného v tomto členském státě před přestěhováním dítěte v případě, že nositel práva na styk s dítětem podle rozhodnutí o právu na styk má nadále obvyklé bydliště v členském státě předchozího obvyklého bydliště dítěte.

12. Podle čl. 12 odst. 1 Brusel II bis soudy členského státu příslušné podle článku 3 rozhodovat o návrhu na rozvod, rozluku nebo na prohlášení manželství za neplatné jsou příslušné rozhodovat o každé věci týkající se rodičovské zodpovědnosti spojené s tímto návrhem v případě,

a) že alespoň jeden z manželů má rodičovskou zodpovědnost k dítěti a

b) manželé a nositelé rodičovské zodpovědnosti v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijali a je to v zájmu dítěte.

13. Podle čl. 16 Brusel II bis za zahájení řízení u soudu se považuje okamžik, kdy

a) návrh na zahájení řízení nebo jiná obdobná písemnost byl podán k soudu za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro doručení odpůrci,

nebo

b) písemnost byla převzata orgánem odpovědným za její doručení v případě, že musí být doručena před podáním k soudu, za předpokladu, že navrhovatel následně neopomněl přijmout opatření požadovaná pro podání písemnosti k soudu.

14. Ze zjištění soudu I. stupně i soudu odvolacího vyplývá, že nezletilý měl obvyklé bydliště v České republice maximálně do 24.10.2016, kdy otec prostřednictvím svých advokátů matce oznámil, že souhlasí s pobytem nezletilého v S., s docházkou do německé školy, tedy, že ke změně obvyklého bydliště nezletilého došlo ještě před podáním návrhu na úpravu poměrů k nezletilému u českého soudu. Obvyklým pobytem se rozumí faktický pobyt, tudíž není rozhodné, kdy byl nezletilý přihlášen k trvalému pobytu v S., kdy otec podepsal potřebné y, ale, kdy souhlas s bydlením nezletilého s matkou v S. skutečně dal.

15. Není na místě hovořit o únosu nezletilého matkou, neboť otec dal souhlas s přemístěním nezletilého do S., dříve než se obrátil na Úřad pro mezinárodněprávní ochranu dětí ( čl. 13 písm. a) Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí, publikované pod č. 34/1998 Sb. sdělení Ministerstva zahraničních věcí), návratové řízení nevedl a nevede, sám Úřadu sdělil v únoru 2017, že další součinnost v souvislosti s navrácením nezletilého nepožaduje. Nutno vycházet z toho, že dítě se zákonným způsobem v říjnu 2016 přestěhovalo z jednoho členského státu do jiného.

16. Příslušnost českého soudu nezůstala zachována po dobu tří měsíců od přestěhování nezletilého do N. ve smyslu čl. 9 odst. 1 Brusel II. bis, jak se otec mylně domnívá, když na něj odkazuje, neboť zachování příslušnosti se týká jen rozhodnutí o změně styku s dítětem, tedy případu, kdy v původním státě bylo o styku rozhodnuto a přestěhování dítěte vyžaduje změnu takové již existující úpravy. Návrh otce není o změně již upraveného styku, ale o úpravě péče, s takovým návrhem má možnost se obrátit k soudu obvyklého bydliště nezletilého, tedy k soudu v N., dle zásady na níž je Brusel II. bis založen, tedy nejlepšího zájmu dítěte a blízkosti soudu, který o jeho poměrech rozhoduje.

17. Ani dle čl. 12 odst. 1 Brusel II bis nelze dovodit mezinárodní příslušnost českého soudu k projednání a rozhodnutí věci, neboť Brusel II bis nezasahuje do hmotněprávní úpravy rodinného práva v jednotlivých členských státech, zejména nestanoví, kdy a v jakém řízení mají být upraveny poměry nezletilých dětí v souvislosti s rozvodem manželství. K rozhodnutí ve věcech rodičovské zodpovědnosti nemusí být automaticky příslušný soud, který rozhoduje o rozvodu, a to ani tehdy, spojuje-li vnitrostátní právo tato řízení v jedno. Aplikace čl. 12 odst. 1 přichází logicky v úvahu pouze v situaci, kdy rozvodové řízení probíhá v jiném členském státě, než ve kterém má dítě obvyklý pobyt. Pravomoc ( mezinárodní příslušnost) rozvodového soudu k úpravě rodičovské zodpovědnosti v souvislosti s rozvodem není dána automaticky, vyžaduje se splnění tří kumulativních podmínek. V tomto případě nejsou splněny dvě podmínky uvedené pod písm. b), neboť matka nepřijala pravomoc českého soudu a pravomoc českého soudu není v zájmu nezletilého. Argumentace otce, že řízení o úpravě poměrů nezletilého nemusí být vedeno v členském státu jeho obvyklého bydliště (zde v S.), protože je možno využít mezinárodní spolupráce příslušných orgánů, poměry nezletilého je možno šetřit prostřednictvím německých orgánů sociálně právní ochrany dětí, je lichá a odporuje základnímu pravidlu Brusel II bis, které se opírá o názor, že zájem dítěte ochrání nejlépe soud, který je dítěti nejbližší a má tak nejlepší příležitost posoudit všechny okolnosti rozhodné pro úpravu jeho poměrů (bod 12 úvodních ustanovení).

18. Možno uzavřít, že český soud není příslušný k rozhodnutí o poměrech nezletilého (o rodičovské zodpovědnosti). S ohledem na vše shora uvedené bylo rozhodnutí soudu I. stupně jako věcně správné potvrzeno podle ust.

19. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 ve spojení s ust. § 23 z.ř.s. Odvolací soud neshledal důvod k tomu, aby některému z rodičů byla náhrada nákladů řízení přiznána. Vychází přitom ze všech okolností tohoto konkrétního případu, kdy si oba rodiče počínali v záležitostech nezletilého poněkud neobratně, matka se s otcem předem nedohodla na přestěhování do S., otec obratem tento souhlas dal, snažil se rodinné záležitosti řešit ve prospěch nezletilého, byť návrh na úpravu jeho poměrů podal k českému soudu namísto k soudu německému.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1 ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jen za podmínek stanovených v

Praha 26. února 2018

JUDr. Ivana Kotrčová v. r.

předsedkyně senátu