Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 61/2010 - 30

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Jedličkové a soudců JUDr. Zuzany Bystřické a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce J. B., zastoupeného Mgr. Evou Grabarczykovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Pellicova 1, proti žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, se sídlem v Brně, Kounicova 24 , o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu,

t a k t o :

I. Žaloba proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje ze dne 24.3.2010, č.j. KRPB-5561/ČJ-2010-0600SZ, s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalovaný rozhodnutím ze dne 24.3.2010, č.j. KRPB-5561/ČJ-2010-0600SZ, v souladu s ustanovením , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) zastavil řízení ve věci odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie České republiky Městského ředitelství Brno, Odboru obecné kriminality o zákazu vstupu do společného obydlí ve smyslu ustanovení , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že dne 18.9.2007 vydal správní orgán 1. stupně rozhodnutí o zákazu vstupu žalobce do obydlí na adrese Černého 840/20, 635 00 Brno-Bystrc a jeho bezprostředního okolí určeného v rozmezí ul. Černého a současně do okruhu 100 metrů od domu na ul. Černého 840/20 v Brně. Žalovaný následné odvolání nepovažoval za důvodné a rozhodnutím ze dne 30.11.2007, č.j. PJM-968/OK-11-2007, odvolání zamítl. K žalobě žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 11.12.2009, č.j. -52, rozhodnutí žalovaného zrušil pro vady řízení a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaný dále uvedl, že z hlediska dalšího možného postupu je určující skutečnost nabytí účinnosti , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ke dni 1.1.2009 (dále jen „ “), přičemž uvedený zákon oproti situaci v době vydání rozhodnutí o zákazu vstupu správním orgánem 1. stupně ani v době vydání předchozího rozhodnutí žalovaného nadále nepředpokládá možnost vedení správního řízení dle ve věci vykázání, resp. zákazu vstupu do společného obydlí, jak tomu bylo za účinnosti zákona o Policii ČR. Účinný vychází v a násl. z koncepce realizace vykázání coby faktického úkonu bez další procesní opory . Na základě uvedeného k možnému dalšímu řízení ve věci odvolání žalobce chybí žalovanému zákonná procesní opora, přičemž v souladu se zásadou zákonnosti výkonu státní správy není možné ve věci nadále pokračovat. Nerespektování této skutečnosti by s přihlédnutím k znamenalo nicotnost jakéhokoliv meritorního rozhodnutí vydaného v dané věci. Žalovaný proto dospěl k závěru, že s přihlédnutím ke změně předmětné procesní právní úpravy došlo k naplnění podmínek ve smyslu , jelikož pro pokračování v řízení vedeném z moci úřední odpadl důvod.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu. Uvedl, že žalovaný rozhodnutí zastavil podle ustanovení , přičemž nikterak neosvětlil, z jakého důvodu citované ustanovení použil a proč by část, že „odpadl důvod“ měla dopadat na předmětné řízení. Dle žalobce žalovaný chybně aplikoval ustanovení , neboť se jedná podle řazení v části druhé, hlavy VI. o ustanovení dopadající na rozhodování o průběhu řízení v prvním stupni. Žalovaný je však správním orgánem odvolacím, který již měl rozhodnout o odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu 1.stupně. Možný postup žalovaného pro rozhodnutí o odvolání je upraven v ustanovení . Navíc z rozhodnutí není zřejmé, jakou úvahou se ubíral v případě, že ve věci rozhodl podle , když jeho věcná příslušnost podle jeho názoru zanikla. Problematická je tedy pro žalobce jeho věcná příslušnost, kompetenční spor však vyřešil v rozporu se zákonem rozhodnutím o zastavení řízení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí žalovaného trpí opět řadou procesních vad a o odvolání žalobce doposud nebylo rozhodnuto, navrhl žalobce, aby soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že z důvodu právní složitosti procesního postupu žalovaného po zrušení rozhodnutí soudem, vyžádal žalovaný stanovisko Ministerstva vnitra ČR, odboru legislativy a koordinace předpisů, z něhož vyplývá doporučený postup ve smyslu , neboť odpadl důvod řízení a zanikla pravomoc policie v této věci rozhodnout. Důvodem k uvedenému procesnímu postupu byla i skutečnost, že správní řízení bylo od počátku pendentní (otevřené), a proto muselo být rozhodnuto podle . Již z povahy věci je vyloučeno, aby o zákazu vstupu bylo rozhodnuto zpětně. V dalším řízení je třeba vycházet nejen z platné a účinné právní úpravy, ale také z aktuálního skutkového stavu. Z uvedeného vyplývá, že policie by mohla postupovat již pouze podle ustanovení a násl. nového zákona o policii, což by však bylo možno pouze za splnění hmotně právních důvodů k okamžiku vykázání. Jedná se o faktický úkon, o kterém policista po ústním vyhlášení vykázané i ohrožené osobě vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Zákon o policii tedy nedává policii pravomoc vydat rozhodnutí o vykázání. Po vydání zrušujícího rozhodnutí správního soudu, nelze proto v řízení rozhodnout nově o vykázání. Žalovaný byl nucen podle řízení zastavit, neboť odpadl důvod řízení, policii zanikla pravomoc ve věci rozhodnout.

Před tím, než se Krajský soud v Brně začal zabývat důvodností žaloby, zkoumal, zda jsou splněny podmínky řízení. Dospěl přitom k názoru, že žaloba byla podána v zákonné dvouměsíční lhůtě ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále též „ “), osobou k tomu oprávněnou ( ) a jde o žalobu přípustnou ( a ).

V souladu s a odst. 2 přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání za splnění podmínek ve smyslu ustanovení

Žaloba není důvodná.

Žalobce především namítal, že žalovaný neuvedl, z jakého důvodu použil ustanovení a proč by část „odpadl důvod“ měla dopadat na předmětné řízení. S tímto názorem žalobce souhlasit nelze. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí zcela jasně, srozumitelně a určitě uvedl, že po zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 30.11.2007, č.j. PJM-968/OK-11-2007, krajským soudem nastala situace, kdy nový zákon o policii nepředpokládá možnost vedení správního řízení podle ve věci vykázání, resp. zákazu vstupu do společného obydlí, jak tomu bylo za účinnosti zákona o policii. Na základě této skutečnosti žalovaný konstatoval, že k dalšímu řízení chybí zákonná procesní opora a z tohoto důvodu dospěl k závěru, že došlo k naplnění podmínek ustanovení , neboť odpadl důvod. S tímto názorem žalovaného nelze, než souhlasit.

Podle ustanovení § 21a odst.1 zákona o policii, lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že dojde k nebezpečnému útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo zvlášť závažnému útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn toho, kde je podezřelý z takového jednání, vykázat z bytu nebo domu společně obývaného s ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z jeho bezprostředního okolí. Součástí vykázání je rovněž zákaz návratu do vymezených prostor. Toto rozhodnutí je účinné v okamžiku, kdy bylo prokazatelně sděleno osobě, proti které směřuje. Osoba, proti níž vykázání směřuje (dále jen „vykázaná osoba“), je poté povinna neprodleně opustit místo, na které se rozhodnutí o vykázání vztahuje.

Podle ustanovení § 21a odst.2 zákona o policii, není-li ten, vůči komu směřuje opatření podle odstavce 1, v době policejního zákroku přítomen ve společném obydlí, je policista takové osobě oprávněn zakázat vstup do společného obydlí, jakož i do jeho bezprostředního okolí, a to i v době jeho nepřítomnosti. Toto rozhodnutí je účinné v okamžiku, kdy se o něm osoba, proti které směřuje, dozví. Osoba, které byl zakázán vstup do společného obydlí, poté nesmí vstupovat na místo, na které se toto rozhodnutí vztahuje.

Podle ustanovení § 21a odst.5 zákona o policii, při provádění úkonů souvisejících s vydáním rozhodnutí o vykázání je policista povinen zajistit přítomnost nezúčastněné osoby, ledaže hrozí nebezpečí z prodlení.

Podle ustanovení § 21a odst.6 zákona o policii, o provedených úkonech a opatřeních sepíše policista neprodleně úřední záznam.

Podle ustanovení § 21b odst.1 zákona o policii, rozhodnutí o vykázání se vydává bez projednání věci a z úřední povinnosti, přičemž souhlas ohrožené osoby se nevyžaduje.

Podle ustanovení zákona o policii, při vydání rozhodnutí o vykázání se postupuje, nestanoví-li tento zákon jinak, podle .

Z citované právní úpravy vykázání v zákoně o policii je zřejmé, že rozhodnutí se vydává bez projednání věci a z úřední povinnosti a postupuje se podle . Vzhledem k tomu, že podmínkou rozhodnutí o vykázání byla hrozba nebezpečného útoku proti životu, zdraví, svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je zřejmé, že k posuzování těchto podmínek správní orgán (policie) přistupuje vždy v okamžiku rozhodování. Vzhledem k tomu, že původní rozhodnutí žalovaného bylo krajským soudem zrušeno, nezbylo, než posuzovat případné naplnění podmínek pro vykázání podle stavu, ale zejména též podle právního předpisu platného v době rozhodování. Novým zákonem o policii byla k 1.1.2009 zrušena platnost zákona o policii, přičemž přechodná ustanovení postup v neskončených řízeních o vykázání neupravila. Žalovanému proto nezbylo, než postupovat podle ustanovení a násl. nového zákona o policii.

Podle ustanovení § 44 odst.1 nového zákona o policii, lze-li na základě zjištěných skutečností, zejména s ohledem na předcházející útoky, důvodně předpokládat, že se osoba dopustí nebezpečného útoku proti životu, zdraví anebo svobodě nebo zvlášť závažného útoku proti lidské důstojnosti, je policista oprávněn vykázat tuto osobu z bytu nebo domu společně obývaného s útokem ohroženou osobou (dále jen „společné obydlí“), jakož i z bezprostředního okolí společného obydlí. Policista je oprávněn tuto osobu vykázat i v její nepřítomnosti.

Podle ustanovení nového zákona o policii, vykázání trvá po dobu 10 dnů ode dne jeho provedení. Tuto dobu nelze zkrátit ani se souhlasem ohrožené osoby. Podáním návrhu na vydání předběžného opatření podle v průběhu vykázání se doba vykázání prodlužuje do dne nabytí právní moci rozhodnutí soudu o tomto návrhu.

Podle ustanovení § 44 odst.3 nového zákona o policii, vykázání oznámí policista ústně vykázané i ohrožené osobě a vyhotoví potvrzení o vykázání, které jim předá proti podpisu. Součástí potvrzení o vykázání je vymezení prostoru, na který se vykázaní vztahuje, uvedení totožnosti ohrožené a vykázané osoby, poučení o právech a povinnostech vykázané osoby a adresa útvaru policie, u kterého si může vyzvednout kopii úředního záznamu o vykázání. Odmítne-li ohrožená nebo vykázaná osoba potvrzení o vykázání převzít nebo odmítne-li písemně potvrdit jeho převzetí, policista tuto skutečnost uvede v úředním záznamu.

Podle ustanovení § 44 odst.4 nového zákona o policii, není-li vykázaná osoba vykázání přítomna, poučení o jejích právech a povinnostech v souvislosti s vykázáním jí policista poskytne při prvním kontaktu. Je-li to možné, policista této osobě předá potvrzení o vykázání, v opačném případě ji poučí o možnosti převzít potvrzení o vykázání a kopii úředního záznamu o vykázání u příslušného útvaru policie; součástí poučení je i údaj o adrese tohoto útvaru.

Podle ustanovení § 44 odst.5 nového zákona o policii, nesouhlasí-li vykázaná osoba s vykázáním, může proti němu na místě podat námitky, které policista uvede v potvrzení o vykázání. Policista námitky předá bez zbytečného odkladu krajskému ředitelství příslušnému podle místa vykázání (dále jen „příslušné krajské ředitelství“). Vykázaná osoba může dále do 3 dnů ode dne převzetí potvrzení o vykázání podat příslušnému krajskému ředitelství námitky písemně. Lhůta pro podání námitek počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy došlo k převzetí potvrzení o vykázání a je považována za dodrženou, jsou-li námitky nejpozději v její poslední den předány k poštovní přepravě nebo podány u příslušného krajského ředitelství. O tomto právu policista vykázanou osobu poučí před předáním potvrzení o vykázání.

Podle ustanovení § 44 odst.6 nového zákona o policii, shledá-li příslušné krajské ředitelství, že podmínky pro vykázání nebyly splněny, vykázání ukončí a o této skutečnosti vyrozumí ohroženou a vykázanou osobu bez zbytečného odkladu.

Podle ustanovení § 47 odst.1 nového zákona o policii, územní rozsah prostoru, na který se vykázání vztahuje, určí policista podle míry požadavku účinné preventivní ochrany osoby ohrožené útokem. Je-li v důsledku vykázání ohrožen provoz objektu nebo znemožněn výkon zaměstnání vykázané osoby, policista o této skutečnosti bezodkladně vyrozumí provozovatele objektu nebo zaměstnavatele vykázané osoby za účelem přijetí potřebných opatření.

Podle ustanovení § 47 odst.2 nového zákona o policii, při provádění úkonů souvisejících s vykázáním policista zajistí přítomnost nezúčastněné osoby; to neplatí, hrozí-li nebezpečí z prodlení.

Podle ustanovení § 47 odst.3 nového zákona o policii, do 24 hodin od vstupu policisty do společného obydlí zašle policista kopii úředního záznamu o vykázání příslušnému intervenčnímu centru a soudu, který je příslušný k rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření podle . Pokud ve společném obydlí žije nezletilá osoba, zašle kopii úředního záznamu o vykázání v této lhůtě i příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí.

Podle ustanovení § 47 odst.4 nového zákona o policii, policista ve lhůtě 3 dnů od vykázání provede kontrolu, zda vykázaná osoba dodržuje povinnosti vyplývající z vykázání.

Podle ustanovení § 47 odst.5 nového zákona o policii, o provedených úkonech a opatřeních sepíše policista úřední záznam.

Z citovaných ustanovení je zřejmé, že podle nového zákona o policii, žalovaný, resp. správní orgán 1. stupně již nemohli rozhodovat o vykázání jako takovém, tj. ve věci, podle . Vzhledem k tomu, že však poté, co krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil, zůstalo správní řízení ve věci vykázání neskončené, nezbylo mu, než řízení zastavit v souladu s ustanovením správního řízení, neboť skutečně odpadl důvod pro další vedení řízení a případné rozhodnutí ve věci.

Námitku, že žalovaný chybně aplikoval ustanovení , neboť se jedná o ustanovení dopadající na rozhodování v 1. stupni, kdežto žalovaný je odvolacím orgánem a tudíž měl postupovat podle ustanovení , nelze akceptovat. Ustanovení upravuje postup odvolacího orgánu, pokud rozhoduje ve věci, tak tomu však v předmětné věci nebylo. Žalovaný vydával pouze procesní rozhodnutí, kterým stále probíhající řízení ukončil. V hlavě VIII. , upravující postup odvolacího orgánu v odvolacím řízení, nemá specifickou úpravu procesního rozhodování, na tuto možnost však pamatuje ustanovení , podle něhož jestliže v této hlavě není stanoveno jinak, pro řízení o odvolání se obdobně použijí ustanovení hlav I až IV, VI a VII této části. Znamená to tedy, že žalovaný správně postupoval podle ustanovení , které se nachází v hlavě VI. .

Žalobce spatřoval nezákonnost rozhodnutí rovněž ve skutečnosti, že z rozhodnutí žalovaného není zřejmé, jakou úvahou se ubíral v případě, že ve věci rozhodl podle , když jeho věcná příslušnost podle jeho názoru zanikla. Dle žalobce je problematická věcná příslušnost žalovaného, přičemž kompetenční spor byl vyřešen v rozporu se zákonem rozhodnutím o zastavení řízení. Ani s tímto názorem souhlasit nelze. Žalovaný uvedl, že pro pokračování řízení v předmětné věci chybí procesní opora, a že tedy proto odpadl důvod řízení. Úvaha žalovaného je tak, dle soudu, zřejmá. Skutečnost, že žalovaný postupoval podle , je dána tím, že řízení bylo podle zahájeno. O nedostatek věcné příslušnosti, jak se domnívá žalobce, se jednat nemůže, neboť ztrátou pravomoci rozhodnout věcně o vykázání ve správním řízení, nezanikla pravomoc policie (správního orgánu) ukončit správní řízení, které je vedeno bezdůvodně. Nehledě k tomu, že vykázání je i podle nového zákona o policii možné, neděje se tak pouze v řízení správním. Důvody pro zahájení kompetenčního sporu nenastaly.

S ohledem na výše uvedené proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl ( ).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení odst. l , podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci žalobce úspěšný ve věci nebyl a právo na náhradu nákladů řízení by proto bylo možno přiznat žalovanému. Jelikož však nebylo zjištěno, že by žalovanému v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti vznikly, rozhodl soud tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí, které nabývá právní moci dnem doručení, lze podat opravný prostředek (kasační stížnost podle ustanovení a násl. ) do dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie ( a a 4 ).

V Brně dne 11.11.2011

JUDr. Jana Jedličková, v.r.

předsedkyně senátu