Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18Co 143/2017

U s n e s e n í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marcely Kučerové a soudců Mgr. RNDr. Jany Zaoralové a JUDr. Jana Pavlíčka v právní věci žalobců:

a)

A. T

.,

b)

M. T

.,

c)

N. T

.,

všichni bytem P. r., B., K., všichni zast. JUDr. Robertem Jehne, advokátem, se sídlem Praha 1, Washingtonova 1567/25, proti žalované:

Travel Service, a.s.

, IČO 25663135, se sídlem Praha 6, K Letišti 1068/30,

o zaplacení 1.200,- EUR s přísl.

,

k odvolání žalobců proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 28. března 2017, č.j. -8,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně

se m ě n í

tak, že řízení se

nezastavuje

.

O d ů v o d n ě n í

Shora označeným usnesením soud I. stupně podle zastavil řízení (výrok I.) pro nedostatek podmínky řízení spočívající v mezinárodní pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci. Dále vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Takto soud I. stupně rozhodl v řízení o žalobě, v níž žalobci tvrdí, že měli rezervovány letenky na let č. QS xx z V. (P.) do L. (K.) dne xx, provozovaný žalovanou společností (leteckým dopravcem), a že byli do cílové stanice přepraveni se zpožděním delším než 3 hodiny; podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004, ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě (dále jen „ “), se proto každý ze žalobců domáhá na žalované letecké společnosti zaplacení částky 400,- EUR. Místní příslušnost soudu I. stupně a pravomoc českých soudů žalobci dovozovali ze skutečnosti, že žalovaný letecký dopravce je společností založenou podle českého práva a jeho sídlo je v Praze, v obvodu soudu I. stupně.

Soud I. stupně posoudil svou mezinárodní příslušnost podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 , ze dne 12. prosince 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen „nařízení Brusel I bis“). Na základě výkladu, který k článku 5 odst. 1 písm. b) Nařízení Brusel I (článek 7 odst. 1 Nařízení Brusel I bis) poskytl ESD ve věci C-204/08, Rehder proti Air Baltic Corporation, uzavřel, že mezinárodní pravomoc k projednání a rozhodnutí věcí, v nichž jsou uplatňovány nároky podle , má podle volby žalobce soud, v jehož obvodu se nachází místo odletu nebo místo příletu letadla, která jsou sjednána v uvedené smlouvě. V daném případě byl let žalované z V.do L. na příletu opožděn o více než tři hodiny; soud I. stupně proto dospěl k závěru, že „ke škodné události došlo na území K. r.“, a dále uzavřel, že pokud škoda nevznikla v ČR, nejsou k řízení příslušné české soudy, nýbrž dle výběru žalobců soud místa odletu nebo soud místa příletu předmětného zpožděného letu.

Toto usnesení napadli všichni žalobci včasným a přípustným odvoláním. Namítali nesprávné právní posouzení otázky mezinárodní příslušnosti českých soudů ( ), s tím, že nejsou dány předpoklady pro zastavení řízení podle Namítali, že výklad písm. b) Nařízení Brusel I podaný ESD ve věci C-204/08 (Rehder) nezpochybňuje možnost podání žaloby na základě Nařízení Brusel I bis (totožného znění jako , odst. 1 Nařízení Brusel I), podle něhož

„Nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.“

Toto ostatně výslovně potvrdil rovněž Soudní dvůr EU v rozhodnutí C-204/08 (Rehder), o které soud I. stupně opřel své rozhodnutí, když v bodě 45 rozsudku uvedl, že

„…….. žalobce má nadále k dispozici soud místa bydliště žalovaného stanovený v čl. 2 odst. 1 uvedeného nařízení, tj. v projednávané věci, podle čl. 60 odst. 1 téhož nařízení, soud, v jehož obvodě má dopravce své sídlo, ústřední správu nebo hlavní provozovnu, což je v souladu s článkem 33 Montrealské úmluvy.“

Z uvedených důvodů žalobci navrhli, aby odvolací soud změnil usnesení soudu I. stupně tak, že se řízení nezastavuje a věc vrátil soud I. stupně k projednání ve věci samé.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle a , aniž ve věci nařizoval jednání ( ).

Ačkoli žalobce označil jako žalovaného tuzemskou právnickou osobu, soud I. stupně postupoval správně (srov. věc C-281/02 Owusu), pokud v této věci s mezinárodním prvkem, daným jak státní příslušností žalobců k P. r., tak vztahem skutkového děje ke K. r., svou mezinárodní příslušnost k projednání a rozhodnutí věci posoudil podle Nařízení Brusel I bis. Správně rovněž uvedl, že je hmotněprávní normou, která mezinárodní soudní příslušnost neupravuje. Nařízení Brusel I bis však důsledně neaplikoval, pokud zcela opomenul obecná pravidla příslušnosti upravená v Kapitole II., Oddílu 1 Nařízení Brusel I bis, týkající se žalovaných s bydlištěm v členských státech.

Podle článku 4 odst. 1 Nařízení Brusel I bis „nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu“. Podle čl. 63 odst. 1 Nařízení Brusel I bis „pro účely tohoto nařízení se v případě společností nebo jiných právnických osob nebo sdružení fyzických nebo právnických osob rozumí "bydlištěm" místo, kde mají své: a) sídlo, b) ústředí, nebo c) hlavní provozovnu“.

Z uvedeného vyplývá, že v dané věci, kdy je jako žalovaný označena právnická osoba, jejíž sídlo je na území České republiky, jsou české soudy k projednání a rozhodnutí věci mezinárodně příslušné podle článku 4 odst. 1 ve spojení s článkem 63 odst. 1 Nařízení Brusel I bis; okolnost, že podle pravidel zvláštní příslušnosti (Kapitola II., oddíl 2 Nařízení Brusel I bis), speciálně článku 7 odst. 1 písm. b), jsou vedle Obvodního soudu pro Prahu 6, v jehož obvodu leží adresa sídla žalované společnosti, k řízení příslušné rovněž soudy, v jejichž obvodu leží místa odletu a příletu předmětného letu, není při posuzování mezinárodní příslušnosti českého soudu, u něhož byla žaloba podána, rozhodná.

Vzhledem k tomu, že podmínka řízení, spočívající v mezinárodní pravomoci českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je splněna, odvolací soud usnesení soudu I. stupně podle změnil tak, že se řízení nezastavuje.

Poučení :

Proti tomuto rozhodnutí

n e n í

dovolání přípustné.

V Praze dne 22. června 2017

JUDr. Marcela K u č e r o v á

předsedkyně senátu