Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14Co 32/2017

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šrédlové a soudců JUDr. Ivy Suneghové a Mgr. Jiřího Lochmana ve věci žalobce:

K

.

M.,

bytem K., P-9, proti žalované:

M. M.,

bytem K., P-9, zastoupená Mgr. Emanuelem Fuchsem, advokátem, se sídlem Myslíkova 1998/30, 120 00 Praha 2, o

výživné zletilého dítěte, o vydání doplňujícího rozhodnutí

, o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 16. prosince 2016, č. j.

– 231,

t a k t o :

Usnesení soudu I. stupně se

p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením zamítl soud I. stupně návrh žalobce z 9. 12. 2016 na vydání doplnění rozsudku ohledně předběžné vykonatelnosti rozsudku s odůvodněním, že dle jsou předběžně vykonatelné všechny rozsudky odsuzující k plnění výživného. Jedná se o předběžnou vykonatelnost vyplývající přímo ze zákona, která nemusí být uvedena ve výroku rozhodnutí.

Uvedené usnesení napadl včasným odvoláním žalobce. Namítal s odkazem na výkladovou literaturu, že i rozsudky předběžně vykonatelné ze zákona dle musí obsahovat výrok o předběžné vykonatelnosti, jinak je nutno postupovat dle a vydat doplňující rozhodnutí.

Žalovaná s odvoláním souhlasila.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle a , aniž nařizoval jednání ( ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Dle předběžně vykonatelné jsou rozsudky odsuzující k plnění výživného nebo pracovní odměny za poslední 3 měsíce před vyhlášením rozsudku.

Dle na návrh může soud předběžnou vykonatelnost rozsudku vyslovit, a to ve výroku rozsudku , jestliže by jinak účastníku hrozilo nebezpečí těžko nahraditelné nebo značné újmy

Dle nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu.

Odvolací soud si je vědom rozpornosti názorů výkladové literatury na otázku, zda je povinností soudu rozhodnout o předběžné vykonatelnosti rozsudku samostatným výrokem rozsudku i v případě, že je rozsudek předběžně vykonatelný ze zákona dle

Dle autora JUDr. Petra Lavického, Ph. D., , Praktický komentář, Praha, Wolters Kluwer, 2016, (zdroj Systém ASPI, komentář k a 166 - stav k 22. 1. 2017): Předběžnou vykonatelnost musí soud vyslovit ve výroku rozsudku. Pokud by tak neučinil, nebyl by jeho rozsudek předběžně vykonatelný, a to ani v případě, že by se jednalo o věci uvedené v Chybějícím výrokem o předběžné vykonatelnosti je jak výrok o obligatorní, tak i o fakultativní předběžné vykonatelnosti.

Tento zdroj tedy ukládá soudům rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jak v případě (předběžná vykonatelnost ze zákona), tak v případě (předběžná vykonatelnost na návrh).

Naproti tomu dle autorů Drápal, L., Bureš, J. a kol. I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 1126 s. : V je upraven postup soudu v případě, že se soud ve výroku rozsudku, kterým se řízení končí, …….. v rozporu s nevypořádal s návrhem na vyslovení předběžné vykonatelnosti .

Tedy druhý uvedený zdroj vyslovuje povinnost soudu rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jen v případě, že jde o předběžnou vykonatelnost dle § 162 odst. 2 o.s.ř, tedy na návrh.

Odvolací soud se přiklonil k tomuto druhému názoru, a to z následujících tří důvodů.

Ustanovení výslovně upravuje povinnost soudu rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jen v odstavci 2. Z toho lze argumentací a contrario dovodit, že podmínkou předběžné vykonatelnosti dle odst. 1 její vyslovení výrokem rozsudku není.

Dlouholetá soudní praxe neuvádí předběžnou vykonatelnost ze zákona u žádných rozsudků zejména na plnění vyživovací povinnosti, aniž by byla tato předběžná vykonatelnost zpochybňována při výkonu rozhodnutí.

Výslovně tuto otázku řešil nález Ústavního soudu ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. , podle kterého rozsudky odsuzující k plnění výživného jsou předběžně vykonatelné ze zákona ( ), pročež tuto skutečnost není nutné výslovně uvádět ve výroku takového rozsudku . Zároveň však Ústavní soud konstatuje, že povinný by vždy měl být poučen o uvedené skutečnosti, jak ostatně obecně pro všechny rozsudky předpokládá věta první in fine , podle něhož se v písemném vyhotovení rozsudku uvede mj. "poučení o možnosti výkonu rozhodnutí". Z ústavněprávního hlediska je tedy podstatné, aby byl povinný informován o předběžné vykonatelnosti předmětného rozhodnutí, je však již nerozhodné, zda se odpovídající informace bude nacházet přímo ve výroku rozhodnutí, v poučení či v jiné části rozhodnutí. .

Přitom odvolací soud uvádí, že nález Ústavního soudu má ve vztahu k rozhodování obecných soudů precedenční závaznost (tedy závaznost v obdobných případech, nikoli pouze v konkrétní věci) a již učiněný výklad Ústavního soudu má být pro obecné soudy východiskem při rozhodování následujících případů obdobného druhu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. ).

Z výše uvedeného tedy dovozuje závěrem odvolací soud, že soud má povinnost rozhodnout o předběžné vykonatelnosti výrokem rozsudku jen v případech (předběžná vykonatelnost na návrh) a nikoliv v případech (předběžná vykonatelnost ze zákona).

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené usnesení potvrdil dle jako věcně správné. Návrh na doplnění rozsudku dle o výrok o předběžné vykonatelnosti ze zákona není důvodný.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím soudu I. stupně za podmínek a

V Praze dne 25. ledna 2017

JUDr. Jana Š r é d l o v á v. r.

předsedkyně senátu