Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2VSOL 368/2016

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-20

U s n e s e n í

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužnice

Terezy Skřivánkové

, narozené 30.1.1982, bytem v Brankovicích, Náměstí 153, PSČ 683 33, o insolvenčním návrhu věřitele

UniCredit Leasing CZ, a. s.

, se sídlem v Praze 4 – Michli, Želetavská 1525/1, PSČ 140 10, identifikační číslo 15886492, zastoupeného Mgr. Lubomírem Kinclem, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.2.2016, č. j. -15,

t a k t o :

Usnesení soudu prvního stupně se

z r u š u j e

a věc se

v r a c í

tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) zamítl insolvenční návrh (výrok I.), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), navrhovateli vrátil zaplacenou zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč (výrok III.) a navrhovateli uložil povinnost zaplatit soudní poplatek z insolvenčního návrhu ve výši 2.000 Kč (výrok IV.).

Podle odůvodnění tohoto usnesení postupoval insolvenční soud podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (, dále jen „IZ“), když dospěl k závěru, že navrhující věřitel neprokázal svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, neboť ani přes výzvu soudu nepředložil originál směnky, z níž uplatňuje v insolvenčním návrhu své právo. V podrobnostech uvedl, že věřitel k insolvenčnímu návrhu připojil přihlášku pohledávky a doložil kopii vyplněné směnky vlastní, leasingovou smlouvu, mimosměnečné ujednání, pozvánku k prezentaci směnky a výzvu k úhradě směnečné sumy. K předložení originálu směnky vyzval insolvenční soud věřitele usnesením ze dne 19.1.2016, na které však věřitel nereagoval a originál směnky nepředložil. S odkazem na právní teorii insolvenční soud rozvedl, že směnka

je převoditelným cenným papírem, ze kterého vyplývá bezpodmínečný dlužnický závazek sepsaný v přesně stanovené formě, a který poskytuje majiteli směnky nesporné právo požadovat ve stanovenou dobu zaplacení peněžní částky na směnce uvedené. Uplatnění nároku ze směnky je vázáno na její držbu a předložení majitelem směnky. Bez tétoy nemůže být právo ze směnky uplatněno.

O vrácení zálohy na náklady insolvenčního řízení rozhodl insolvenční soud proto, že insolvenční navrhovatel tuto zálohu zaplatil a nebylo rozhodnuto o zjištění úpadku. O nákladech řízení rozhodl podle (dále jen „“) a o povinnosti k úhradě soudního poplatku podle , písm. a) , o soudních poplatcích.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Tvrdil, že usnesení trpí vadou, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Namítal, že povinnost doložit k insolvenčnímu návrhu originál směnky jako jediný způsob prokázání aktivní legitimace insolvenčního navrhovatele (v případě, kdy má za dlužníkem směnečnou pohledávku) nevyplývá z žádného ustanovení . Tuto povinnost nelze dovodit ani subsidiární aplikací a nebyla dovozena ani ustálenou judikaturou českých soudů. Naopak má věřitel za to, že jím předložený insolvenční návrh splňuje veškeré náležitosti požadované . Věřitel doložil svou splatnou pohledávku, když současně s insolvenčním návrhem předložil soudu kopii předmětné směnky a vedle toho také důkazy osvědčující existenci primárního závazku vzniklého z leasingové smlouvy uzavřené mezi věřitelem a dlužnicí, který byl předmětnou směnkou zajištěn, a to tak, že soudu mimo jiné předložil kopii leasingové smlouvy, mimosměnečné ujednání a pozvánku k prezentaci směnky. Podle věřitele byla jeho pohledávka dostatečně osvědčena v kontextu uznání pohledávky ze strany dlužnice, které bylo obsaženo v podání dlužnice ze dne 9.11.2015. S poukazem na uvedl, že soud je povinen provést i jiné důkazy potřebné k osvědčení úpadku dlužnice než ty, které byly účastníky navrhovány. Uzavřel, že doložil svou aktivní legitimaci k podání insolvenčního návrhu, která byla následně potvrzena vyjádřením dlužnice. Splnil tedy podmínky k podání insolvenčního návrhu stanovené jak zákonem, tak ustálenou soudní praxí (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ). Originál směnky nelze rozhodně považovat za zákonem požadované přílohy insolvenčního návrhu a jeho absence nemá být důvodem pro výzvu k doplnění insolvenčního návrhu dle . Zákon věřitelům neukládá povinnost přiložit originály dokumentů ani k přihlášce pohledávky, kdy insolvenční správce v souladu s přezkoumává pohledávky zejména podle připojených dokladů, kterými mohou být kopie listin, ale také podle účetnictví nebo evidence vedené dlužníkem. Rovněž odkázal na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. , dle kterého výzva k dodatečnému prokázání aktivní legitimace věřitele k podání insolvenčního návrhu (předložením originálu směnky) je namístě v případě, kdy zde existují pochybnosti o pravosti pohledávky (směnky) věřitele. V předmětném řízení však takové pochybnosti nejsou. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle věty první , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení (dále jen „“) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že obsahuje náležitosti podle a odvolací důvody podle , písm. c), d) a g) , přezkoumal napadené usnesení i řízení, které předcházelo jeho vydání (, a ), a aniž nařizoval jednání (, písm. d/ ), dospěl k následujícím závěrům.

Z pohledu přezkumu správnosti závěrů a postupu insolvenčního soudu je v dané věci podstatné, že věřitel ve svém insolvenčním návrhu ze dne 20.8.2015 (doručeném soudu dne 25.9.2015) tvrdil, že má za dlužnicí pohledávku v celkové výši 1.262.225 Kč ze zajišťovací směnky vlastní vystavené dne 8.6.2010, za kterou se dlužnice s doložkou bez protestu zavázala zaplatit věřiteli jakožto remitentovi. Tato směnka byla vystavena k zajištění veškerých pohledávek věřitele za dlužnicí vyplývajících z leasingové smlouvy č. 1552703954 ze dne 8.6.2010, jak to vyplývá z mimosměnečného ujednání ze dne 8.6.2010. Směnka byla remitentem doplněna v souladu s dohodou o vyplňovacím právu směnečném a na uvedenou směnku nebylo uhrazeno ničeho. Jako další věřitele dlužnice označil Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky a Okresní soud ve Vyškově. K výzvě soudu dlužnice ve svém podání ze dne 9.11.2015 uvedla, že „s částkou v insolvenčním návrhu souhlasí“, vlastní pouze automobil Škoda Felicie a pohledávky žádné nemá. Jako své věřitele označila šest exekučních úřadů a jednoho zaměstnance. Usnesením

ze dne 9.12.2015 insolvenční soud uložil věřiteli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, kterou dle záznamu ze dne 15.12.2015 věřitel uhradil. Následně insolvenční soud výzvou ze dne 19.1.2016 věřitele vyzval, aby ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení předložil soudu originál směnky uvedené v insolvenčním návrhu, které bylo advokátu věřitele doručeno 20.1.2016. Na tuto výzvu věřitel nereagoval.

Podle , o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka lze rozhodnout bez jednání jen tehdy, jestliže a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo neodporoval, nebo b) o něm lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Podle odstavce 2, insolvenční soud vždy nařídí jednání o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka, závisí-li rozhodnutí na zjištění sporných skutečností o tom, zda dlužník je v úpadku. Provádí-li dokazování ke zjištění dlužníkova úpadku nebo jeho hrozícího úpadku nad rámec důkazních návrhů účastníků, nařídí jednání i v případě insolvenčního návrhu dlužníka.

Ačkoliv to věřitel výslovně nenamítal, insolvenční soud podle odvolacího soudu zásadně pochybil, pokud nepostupoval podle a ve věci nenařídil jednání. Z výše citovaného totiž nepochybně plyne, že o insolvenčním návrhu rozhoduje insolvenční soud zásadně při jednání. sice nevylučuje možnost rozhodnout o návrhu podaném jinou osobou než dlužníkem bez jednání, tuto možnost však váže na splnění předpokladů uvedených v a 2 . Jedná se pouze o dva případy, kdy a) insolvenční soud plně vyhoví návrhu, kterému nikdo (zejména dlužník) neodporoval, a nebo b) o insolvenčním návrhu lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně se účastníci práva na jednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jiné výjimky pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka bez jednání nepřipouští. Tyto závěry jsou v souladu

se závěry přijatými Nejvyšším soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010, sp. zn. , ).

V posuzované věci nenastal žádný z případů vypočtených v , jež coby výjimky z pravidla dovolují insolvenčnímu soudu rozhodnout o insolvenčním návrhu jiné osoby než dlužníka bez nařízení jednání. Insolvenční soud insolvenčnímu návrhu věřitele nevyhověl, po účastnících řízení souhlas s rozhodnutím věci bez jednání ani nežádal a věřitel ani dlužnice se účasti

na projednání věci sami nevzdali.

Lze tedy uzavřít, že v přezkoumávané věci nebyly splněny podmínky pro věcné rozhodnutí o insolvenčním návrhu bez nařízení jednání. Pokud tedy insolvenční soud k projednání insolvenčního návrhu věřitele nenařídil, postupoval v rozporu s a účastníkům řízení svým nesprávným procesním postupem odňal možnost jednat před soudem. Řízení předcházející vydání napadeného usnesení tak zatížil zmatečnostní vadou ( ). Z tohoto důvodu nezbylo odvolacímu soudu, než bez dalšího napadené usnesení zrušit

(, písm. a/ ) a věc vrátit insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení (, písm. a/ ), ve kterém insolvenční soud o insolvenčním návrhu věřitele věcně rozhodne až poté, co k projednání tohoto návrhu nařídí jednání.

Odvolací námitky nepovažuje odvolací soud za důvodné. Věřitel je soustředil do výhrady, že existenci pohledávky prokázal, protože současně doložily vztahující se ke kauzální pohledávce (zajištěné směnkou) a dlužnice pohledávku uznala (ve vyjádření k návrhu uvedla „s částkou v insolvenčním návrhu souhlasím“). V dané věci nemá odvolací soud shodně s insolvenčním soudem žádné pochybnosti o tom, že věřitelem tvrzená pohledávka je pohledávkou směnečnou. Věřiteli lze sice přisvědčit, že v insolvenčním návrhu uváděl (v omezeném rozsahu) také skutečnosti týkající se kauzální pohledávky, avšak rozhodná jsou jeho tvrzení, že „předmětná pohledávka vyplývá z dlužnicí podepsané zajišťovací směnky vlastní“. S těmito tvrzeními korespondují údaje uvedené v přihlášce pohledávky věřitele ze dne 21.8.2015, z nichž vyplývá, že věřitel si přihlásil v insolvenčním řízení dlužnice pohledávku ve výši jistiny 1.262.225 Kč ze směnky vlastní vystavené dne 8.6.2010, dále směnečný úrok a směnečnou odměnu ve výši 4.207 Kč. Je-li věřitel povinen k insolvenčnímu návrhu připojit přihlášku své pohledávky ( ), není namístě zabývat se při posuzování aktivní legitimace věřitele k podání insolvenčního návrhu jinou pohledávkou, než kterou věřitel v insolvenčním řízení přihlásil.

Pro potřeby dalšího řízení považuje odvolací soud za potřebné uvést, že postup insolvenčního soudu, který požadoval po věřiteli předložení originálu směnky, pokládá za zcela správný. výslovně stanoví povinnost předložit směnku v originále pouze, domáhá-li se žalobce vydání směnečného platebního rozkazu ( ). Podle názoru odvolacího soudu

se s ohledem na povahu směnečného nároku, který je vázán na cenný papír, požadavek na předložení originálu směnky nejeví vyloženě nepřiměřený ani v jiných případech. Při zkoumání podmínek pro vydání směnečného platebního rozkazu musí soud předběžně posoudit předloženouu a (mimo jiné) vyhodnotit, zda z formálního hlediska lze na ni nahlížet jako na směnku, tj. jinak řečeno,

zda splňuje náležitosti vyžadované pro směnku směnečným zákonem (srov. ve vztahu ke směnce cizí článek I. § 1 a ve vztahu ke směnce vlastní článek I. § 75 směnečného zákona). Odvolací soud je toho mínění, že tyto závěry se uplatní i v případě, kdy věřitel tvrdí v insolvenčním návrhu svou nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem ze směnky.

Tento názor odvolacího soudu je podporován zejména tím, že insolvenční soud posuzuje podle obsahu předložené směnky, zda věřiteli svědčí aktivní věcná legitimace k výkonu práv ze směnky. Nedoloží-li věřitel ke svému tvrzení o směnečné pohledávce za dlužníkem originál směnky (a to ani přes výzvu insolvenčního soudu), nemůže insolvenční soud posoudit (přijmout závěr), že věřitelem předložená směnka je (či není) platnou směnkou a zda věřitel je (či není) k výkonu práv ze směnky věcně legitimován. Dále nelze odhlédnout od toho, že v poměrech insolvenčního řízení jsou na osvědčení pohledávky insolvenčním věřitelem kladeny vyšší požadavky, než tomu bylo za předchozí úpravy zákona o konkursu a vyrovnání, a je pouze na insolvenčním věřiteli, aby před podáním insolvenčního návrhu zvážil, zda bude schopen doložit svou pohledávku za dlužníkem, a to i bez důkazních prostředků, jejichž prováděním by insolvenční soud nahrazoval nalézací řízení o pohledávce.

Lze tedy uzavřít, že k prokázání své aktivní legitimace k podání insolvenčního návrhu, v němž věřitel tvrdí svou nevykonatelnou směnečnou pohledávku

za dlužníkem, je věřitel povinen předložit originál směnky.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

l z e

podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; insolvenčnímu navrhovateli a dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 17. srpna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r.

předsedkyně senátu