Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16Cmo 3/2016

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-155

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Markéty Hudečkové a soudců JUDr. Tomáše Zadražila a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobkyně S. R., bytem P., proti žalovanému QI investiční společnost, a.s., IČO: 27911497, sídlem Rybná 682/14, 110 05 Praha 1, zastoupenému JUDr. Stanislavem Dvořákem, advokátem, sídlem Pobřežní 394/12, 186 00 Praha 8, o náhradu škody, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2015, č.j. –121,

t a k t o :

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. prosince 2015, č.j. – 121, s e p o t v r z u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze nepřiznal žalobkyni osvobození od soudních poplatků.

V odůvodnění usnesení soud zejména uvedl, že žalobou ze dne 23.2.2015 se žalobkyně domáhá na žalovaném zaplacení náhrady škody způsobené šikanózně podaným insolvenčním návrhem a k výzvě k zaplacení soudního poplatku ve výši 110.000,- Kč požádala o osvobození od soudních poplatků z důvodu nedostatku finančních prostředků. V žádosti uvedla své příjmové a majetkové poměry a svá tvrzení doložila listinami, z nichž zjistil, že žalobkyně s manželem pobírají invalidní důchody ve výši 9.630,- Kč a 9.593,- Kč měsíčně, společně vlastní rodinný dům v k.ú. Zvánovice a rodinný dům v k.ú. Líšnice zatížené zástavními právy, exekučními příkazy k prodeji nemovitosti a nařízením exekuce, jejich měsíční zálohy za dodávky elektřiny činí 10.440,- Kč a měsíční platby za telefonní služby se pohybují v rozsahu 1.146,02 Kč - 1.649,33 Kč. Dále zjistil, že žalobkyně je jednatelkou SIJA - servisní, s.r.o. a EULEK-PHARMA s.r.o. v likvidaci, jejichž jediným společníkem byla EMPERIA GROUP s.r.o., jež byla podle obchodního rejstříku Slovenské republiky ke dni 4.6.2015 vymazána bez likvidace a v níž žalobkyně a její manžel působili jako společníci s 25% podílem. Žalobkyně je jednatelkou MAXPRO INVEST s.r.o., jejímž jediným společníkem je SIJA - servisní, s.r.o., je členkou představenstva a likvidátorkou EULEK GROUP, a.s. v likvidaci a likvidátorkou AZ - FIN Consulting, a.s. v likvidaci, jejímž jediným akcionářem byla EMPERIA GROUP s.r.o. Z toho dovodil, že žalobkyně byla spoluvlastnicí uvedených společností prostřednictvím svého podílu v EMPERIA GROUP s.r.o. a po jejím zániku tak má nárok na vypořádací podíl.

Uvedl, že žalobkyně je sociálně slabým občanem s tím, že sice vlastní dvě nemovitosti, s nimiž však nemůže disponovat, avšak stále je statutárním orgánem či likvidátorem několika společností a lze předpokládat, že z těchto funkcí pobírá příjem. Dále vzal v úvahu i případný zisk z prodeje obchodních podílů společností a uvedl, že jsou dány podmínky pro částečné osvobození žalobkyně od soudního poplatku, jelikož v jejích silách by bylo uhradit 50% soudního poplatku za zahájení řízení. Pokračoval však, že musí vzít v potaz i druhou podmínku , jelikož osvobození od soudních poplatků nelze ani z části přiznat, nejsou–li kumulativně splněny obě podmínky, tedy nedostatek majetku i absence svévolného či zřejmě bezúspěšného uplatňování či bránění práva. Uzavřel, že žalobkyně není nemajetná, jelikož má nárok na vypořádací podíl ze společností, v nichž byla společníkem nebo jež zprostředkovaně spoluvlastnila účastí v EMPERIA GROUP s.r.o.

Proti tomuto usnesení Městského soudu v Praze se žalobkyně včas odvolala. Namítala, že v něm soud uvedl nepravdivé skutečnosti. Poukazovala na špatný zdravotní stav svůj i svého manžela. Tvrdila, že z příjmů z invalidních důchodů, jichž s manželem dosahují, jim po odpočtu nákladů na elektřinu, léky a telefonní poplatky zbývá měsíčně toliko částka 6.023,- Kč, z níž není schopna uhradit vyměřený soudní poplatek. K nemovitému majetku uváděla, že sice již vypořádala většinu závazků (zástavní práva), avšak prodej nemovitostí by trval dlouhou dobu. Ohledně svých funkcí statutárního orgánu a likvidátorky vyvracela závěry soudu I. stupně, přičemž tvrdila, že SIJA - servisní, s.r.o. a EULEK-PHARMA s.r.o. v likvidaci (jež patřily EMPERIA GROUP s.r.o., která byla vymazána z obchodního rejstříku Slovenské republiky ke dni 4.6.2015) nezaměstnávají žádné zaměstnance a nevyvíjejí žádnou ekonomickou činnost. V případě EULEK GROUP, a.s. v likvidaci uvedla, že odstoupila z funkce likvidátorky a fakticky ji nevykonává. K AZ - FIN Consulting, a.s. v likvidaci uvedla, že jejím jediným akcionářem je EULEK GROUP, a.s. v likvidaci (a nikoli EMPERIA GROUP s.r.o., jak bylo uvedeno v napadeném rozhodnutí). Tvrdila, že rozhodnutím jediného akcionáře AZ - FIN Consulting, a.s. v likvidaci byla stanovena jednorázová odměna likvidátora ve výši 100.000,- Kč, což za 82 měsíců činí částku 1.219,50 Kč měsíčně. Ohledně MAXPRO INVEST s.r.o. uvedla, že jejím vlastníkem je SIJA - servisní, s.r.o., jejíž vlastník EMPERIA GROUP s.r.o. byl vymazán z obchodního rejstříku a tyto společnosti tak v současnosti nemají žádného majitele. Tvrdila, že MAXPRO INVEST s.r.o. nikdy nezačala aktivně podnikat. Rovněž uváděla tvrzení o nepoctivých a šikanózních insolvenčních návrzích žalovaného.

Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání navrhoval potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného. Namítal, že není splněna ani jedna z podmínek pro osvobození žalobkyně od soudních poplatků. Tvrdil, že se v případě žalobkyně jedná o svévolné a zjevně bezúspěšné uplatňování práva, jelikož její nárok je prekludován podle (dále jen ), neboť byl uplatněn až po lhůtě dle , jež uplynula dne 12.5.2014, přičemž žaloba byla podána až dne 23.2.2015. Namítal, že žalobkyně nespecifikovala svůj nárok a nijak jej nedoložila. Tvrdil rovněž, že žalobkyně má dostatek prostředků na úhradu soudního poplatku, jelikož působí v pěti společnostech jako statutární orgán nebo likvidátor, její manžel působí jako likvidátor v sedmi společnostech a ve společném jmění manželů vlastní rodinný dům se zahradou v hodnotě nejméně 11.719.240,- Kč (jejichž zatížení se v poslední době výrazně snížilo), rekreační chatu v hodnotě 950.000,- Kč a movité věci v celkové hodnotě 6.335.000,- Kč. Namítal také protichůdnost tvrzení žalobkyně o výši příjmů.

Vrchní soud v Praze přezkoumal napadené usnesení a řízení jeho vydání předcházející podle a a aniž nařizoval jednání, v souladu , dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle , na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.

Účelem institutu osvobození od soudních poplatků je zajistit navrhovateli přístup k soudu a s ním spjatou ochranu jeho právům i v podmínkách jeho tíživé materiální a sociální situace. K tomu, aby bylo možno přistoupit k úplnému osvobození účastníka od poplatkové povinnosti, musí být zcela osvědčeno, že pro celkové poměry účastníka skutečně není možno ani zčásti trvat na jeho poplatkové povinnosti. Z úpravy plyne, že při rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků přihlíží soud jednak k celkovým majetkovým poměrům žadatele (které je povinen soudu věrohodným způsobem prokázat), k výši soudního poplatku, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem a jednak posuzuje, zda se ze strany žadatele nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva se pak jedná (mimo jiné) v případě, že již z obsahu žaloby (ze skutkových tvrzení žalobce, aniž by bylo třeba provádět dokazování) je nepochybné, že mu ve věci nemůže být vyhověno.

Podle , bylo-li řízení o insolvenčním návrhu zastaveno nebo byl-li insolvenční návrh odmítnut vinou insolvenčního navrhovatele, má osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, právo na náhradu takové škody nebo jiné újmy vůči insolvenčnímu navrhovateli. V pochybnostech se má za to, že insolvenční navrhovatel zavinil zastavení insolvenčního řízení nebo odmítnutí insolvenčního návrhu (odst. 1). Právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavce 1 lze uplatnit také tehdy, byl-li insolvenční návrh zamítnut; to neplatí, jestliže insolvenční návrh byl zamítnut proto, že dlužník po jeho podání splnil závazky, které osvědčovaly jeho úpadek, nebo proto, že se s věřiteli dohodl na jiném způsobu plnění těchto závazků, anebo z důvodu uvedeného v (odst. 2). Je-li insolvenčním navrhovatelem právnická osoba, ručí za splnění náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 společně a nerozdílně členové jeho statutárního orgánu, ledaže prokáží, že bez zbytečného odkladu po podání insolvenčního návrhu informovali insolvenční soud o tom, že insolvenční návrh není podán důvodně, nebo o tom, že není splněn některý z dalších předpokladů stanovených zákonem pro vydání rozhodnutí o úpadku (odst. 3). Žalobu, kterou uplatňuje práva podle odstavců 1 až 3, musí dlužník podat nejpozději do 6 měsíců ode dne, kdy mu bylo doručeno rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, a jiná osoba nejpozději do 6 měsíců od zveřejnění tohoto rozhodnutí v insolvenčním rejstříku; o žalobě však nelze rozhodnout před právní mocí tohoto rozhodnutí. Nejde o incidenční spor (odst. 4). Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavců 1 a 2, právo na náhradu škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 tím zaniká. Nebyla-li včas podána žaloba o uplatnění práva podle odstavce 3, právo domáhat se splnění náhrady škody nebo jiné újmy podle odstavců 1 a 2 podle odstavce 3 tím zaniká (odst. 5).

Vzhledem k tomu, že důsledkem marného uplynutí šestiměsíční lhůty pro podání žaloby podle je zánik (prekluze) práva na náhradu škody ( ), bylo dle odvolacího soudu pro rozhodnutí o odvolání rozhodující posouzení včasnosti žaloby, jelikož v případě jejího opožděného podání (a s ním spojeným zánikem práva žalobkyně), by se nepochybně jednalo o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

V případě dlužníka váže začátek běhu šestiměsíční lhůty pro podání žaloby podle až 3 na doručení zvláštním způsobem (srov. ) rozhodnutí, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu, tedy na doručení některého z typových rozhodnutí soudu I. stupně (o zastavení řízení, o odmítnutí nebo o zamítnutí insolvenčního návrhu). Tento závěr vyplývá již z toho, že stanoví dlužníku počátek běhu lhůty pro podání žaloby odlišně než kterékoli jiné osobě, u níž je váže již na okamžik doručení rozhodnutí vyhláškou (zveřejněním v ISIR), a dále z toho, že v případě rozhodnutí odvolacího soudu by ustanovení části věty první za středníkem postrádalo jakýkoliv smysl, a konečně i z účinků rozhodnutí podle stanovených v věta první, odst. 2 (účinností rozhodnutí podle zanikají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a dosud vydaná předběžná opatření; v řízení o odvolání proti rozhodnutí podle se nepřihlíží ke skutečnostem, které nastaly nebo vznikly po vydání rozhodnutí soudu I. stupně). K tomu srov. také právní závěry uvedené v odst. 11 usnesení Ústavního soudu ze dne 6.1.2015, sp.zn. .

Počátek běhu lhůty podle tedy není vázán až na právní moc rozhodnutí soudu I. stupně o insolvenčním návrhu. Ze zákazu vydání rozhodnutí o žalobě před právní mocí rozhodnutí o insolvenčním návrhu (obsaženém v ) naopak vyplývá, že se předpokládá podání žaloby dle až 3 v době před nabytím právní moci rozhodnutí o insolvenčním návrhu.

V případě, že je typové rozhodnutí soudu I. stupně (o zastavení řízení, o odmítnutí nebo o zamítnutí insolvenčního návrhu) napadeno včasným odvoláním, zůstává počátek běhu lhůty podle nedotčen i v případě, že takové rozhodnutí bude odvolacím soudem podle potvrzeno, že odvolání bude odmítnuto ( ), že odvolací řízení bude zastaveno ( ), že odvolací soud napadené typové rozhodnutí soudu I. stupně podle změní tak, že o insolvenčním návrhu rozhodne jiným typem rozhodnutí (o zastavení řízení, o odmítnutí nebo o zamítnutí insolvenčního návrhu) nebo že z důvodu zpětvzetí insolvenčního návrhu napadené rozhodnutí zruší a řízení zastaví ( ). Protože v uvedených případech zůstávají zachovány účinky podle , není dán žádný rozumný důvod k tomu, aby měla uvedená rozhodnutí odvolacího soudu jakýkoli vliv na počátek běhu lhůty podle . Uvedené závěry se nutně prosadí i tam, kde odvolací soud rozhodne o podaném odvolání až po uplynutí šestiměsíční lhůty určené pro podání žaloby dle až 3 . Přitom je zřejmé, že zrušením rozhodnutí soudu I. stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení ( a ) se odklízejí účinky počátku běhu lhůty podle a účinky podle a dochází naopak k obnově účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení ( ). Lze tedy uzavřít, že zruší-li odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně o insolvenčním návrhu a insolvenční řízení zastaví podle , počala dlužníkovi běžet šestiměsíční lhůta určená pro podání žaloby na náhradu škody nebo jiné újmy ode dne následujícího po doručení rozhodnutí soudu I. stupně zvláštním způsobem doručení podle (tedy bez ohledu na to, kdy bylo vydáno rozhodnutí odvolacího soudu a kdy nabylo právní moci).

Z důvodů shora vyložených považuje Vrchní soud v Praze za překonaný opačný (starší) závěr vyjádřený v usnesení Vrchního soudu v Olomouci sen. zn. ( ), že rozhodnutím, jímž se končí řízení o insolvenčním návrhu ve smyslu může být jak rozhodnutí insolvenčního soudu dle , b), c) (pokud proti němu není podáno odvolání a toto rozhodnutí bez dalšího nabude právní moci), tak rozhodnutí odvolacího soudu, pokud odvolání podáno je.

Z obsahu spisu a insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční návrh ve věci žalobkyně (dlužnice) podal žalovaný insolvenční navrhovatel Městskému soudu v Praze dne 9.10.2013 a insolvenční řízení bylo vedeno pod sp.zn. . Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11.11.2013 (A-18), které bylo téhož dne zveřejněno v insolvenčním rejstříku, byl tento insolvenční návrh zamítnut (v bodě I. výroku) podle z důvodu, že žalovaný, jakožto insolvenční navrhovatel, neosvědčil, že má proti žalobkyni splatnou pohledávku. Soud I. stupně přitom nevydal rozhodnutí podle věty druhé . Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno zvláštním způsobem dne 12.11.2013 doručením do datové schránky jejího zmocněnce. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15.8.2014, č.j. , -34, toto usnesení soudu I. stupně v bodech I. a III. výroku zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil podle , jelikož podáním ze dne 31.7.2014 (A-31) vzal žalovaný insolvenční návrh zpět. Toto rozhodnutí odvolacího soudu bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 20.8.2014, žalobkyni bylo zvláštním způsobem doručeno dne 28.8.2014 a jeho nabytí právní moci bylo vyznačeno dnem 29.8.2014. Dne 23.2.2015 podala žalobkyně Obvodnímu soudu pro Prahu 1 projednávanou žalobu o náhradu škody dle proti žalovanému, v níž uvedla, že šestiměsíční lhůtu k jejímu podání počítala od 29.8.2014. Usnesením ze dne 2.9.2015, č.j. -118, Vrchní soud v Praze rozhodl, že k jejímu projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy a věc postoupil Městskému soudu v Praze.

Z těchto zjištění vyplývá, že propadná šestiměsíční lhůta pro podání žaloby o náhradu škody podle počala žalobkyni běžet ode dne následujícího po doručení zvláštním způsobem rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 11.11.2013 o zamítnutí insolvenčního návrhu, tedy od středy 13.11.2013 ( ), a uplynula dne 12.5.2014 ( ). V souladu s marným uplynutím této lhůty zaniklo právo žalobkyně na náhradu škody nebo jiné újmy podle , 2 a 3 . Skutečnost, že rozhodnutí soudu I. stupně o zamítnutí insolvenčního návrhu (tzn. rozhodnutí podle ) bylo odvolacím soudem zrušeno a řízení bylo zastaveno pro zpětvzetí insolvenčního návrhu (tzn. rozhodnutím podle ), nemělo na počátek běhu lhůty podle žádný vliv.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu až dne 23.2.2015, tedy po uplynutí propadné lhůty k jejímu podání, nelze dospět k jinému závěru, než že s podanou žalobou nemůže být úspěšná, jelikož právo, jehož se domáhá, již zaniklo v době před jejím podáním. Z toho rovněž vyplývá, že se ze strany žalobkyně v daném řízení jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, což je skutečnost vylučující její osvobození od soudních poplatků podle

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné potvrdil podle , aniž se zabýval odvolacími námitkami žalobkyně (jež se týkaly jejích poměrů), jelikož nemohly ničeho změnit na závěru o nemožnosti přiznat žalobkyni (byť částečné) osvobození od soudních poplatků z důvodu zřejmě bezúspěšného uplatňování práva.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( , a ).

V Praze dne 31. března 2016

Mgr. Markéta H u d e č k o v á, v.r. předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Monika Pokorná