Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
5 Ca 28/2008 - 42.pdf
PDF · 0 B
No categories available
5 Ca 28/2008 - 42
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a
soudkyň Mgr. Michaely Bejčkové a JUDr. Naděždy Treschlové v právní věci žalobce Mgr. V.
P., proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Národní tř. 16, 110 00 Praha 1,
zastoupené JUDr. Janem Sykou, advokátem se sídlem Školská 12, 110 00 Praha 1, o žalobě
proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 20. 9. 2007, č. j. K 78/02,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ěn í:
Rozhodnutím ze dne 29. 4. 2004 shledal kárný senát kárné komise žalované České advokátní komory žalobce vinným z toho, že
1) ve věci své klientky K. H. sjednal za obhajobu v blíže specifikované trestní věci
zcela nepřiměřenou odměnu, tedy při výkonu advokacie nejednal čestně a
svědomitě a nepostupoval v souladu s Pravidly profesionální etiky, čímž porušil
závažným způsobem povinnosti advokáta stanovené v § 16 odst. 2 a § 17 zákona
č. 85/1996 Sb. , o advokacii, ve spojení s čl. 10 Pravidel profesionální etiky
advokátů ČR,
2) podal dne 4. 4. 2002 na svoji klientku K. H. trestní oznámení a dne 24. 4. 2002 na
Policii ČR, Okresní ředitelství Brno-venkov, obvodní oddělení Ivančice, podal
vysvětlení, ve kterých podrobně uvedl skutečnosti, o nichž se dozvěděl
v souvislosti s poskytováním právních služeb, čímž porušil závažným způsobem
povinnosti advokáta stanovené v § 21 odst. 1 zákona o advokacii,
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 5Ca 28/2008
3) dne 21. 1. 2002 uzavřel s K. H. smlouvu o poskytování právních služeb, jejímž
předmětem bylo mimo jiné vyřízení závazků K. H. vůči COOP bance Brno, a
poté, co COOP banka Brno dne 7. 3. 2002 postoupila svou pohledávku za K. H.
společnosti A., s. r. o., převzal dne 15. 3. 2002 zastoupení společnosti A., s. r. o.,
proti K. H. ve věci soudního sporu vedeného o zaplacení uvedené pohledávky,
čímž porušil závažným způsobem povinnosti advokáta stanovené v § 19 odst. 1
písm. a) zákona o advokacii.
Za to bylo žalobci uloženo kárné opatření – pokuta ve výši 25 000 Kč.
Rozhodnutím ze dne 21. 3. 2005 zamítl odvolací kárný senát žalované žalobcovo
odvolání proti tomuto rozhodnutí a toto rozhodnutí potvrdil. Městský soud v Praze zrušil
rozhodnutí odvolacího kárného senátu svým rozsudkem ze dne 31. 7. 2006, č. j. 7 Ca
175/2005-43, pro nepřezkoumatelnost; odvolací kárný senát proto o věci znovu rozhodl dne
20. 9. 2007.
Novým rozhodnutím bylo rozhodnutí zrušeno v bodu 1 výroku a žalobce byl v tomto
rozsahu zproštěn obvinění; byl také zrušen výrok o trestu. V rozsahu bodů 2 a 3 výroku bylo
odvolání zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Nově byla žalobci uložena pokuta
ve výši 20 000 Kč. Co se týče skutku pod výrokem č. 2, uvedl odvolací orgán, že žalobce se o
skutečnostech zahrnutých do trestního oznámení a do vysvětlení Policii dozvěděl při výkonu
právní pomoci. V jeho případě nemohla být uplatněna výjimka z povinnosti mlčenlivosti
(žalobce sám podal trestní oznámení na klientku a uváděl informace o výši jejího dluhu, o
jejích konkrétních věřitelích a o majetkových poměrech). I skutek pod výrokem č. 3 měl
odvolací orgán za prokázaný a přiléhavě právně kvalifikovaný. Nepřijal žalobcovo tvrzení, že
zájmy obou zastoupených nebyly v rozporu; zdůraznil, že žalobce byl či měl být za
zastupování společnosti A., s. r. o., honorován; žalobce se nebránil, když jej Vrchní soud
v Olomouci označil jako procesního zástupce společnosti, a nepopíral, že za společnost
nahlížel do spisu. Krom toho měl žalobce podíl na základním kapitálu této společnosti.
Žalobce v žalobě proti rozhodnutí odvolacího orgánu namítl, že se napadené rozhodnutí
řádně nevypořádalo s argumenty uplatněnými v odvolání. Zákon o advokacii nezakazuje
advokátovi podat trestní oznámení na svého klienta (i bývalého). Žalobce nezískal předmětné
informace o klientce v souvislosti s poskytováním právních služeb. Povinnost mlčenlivosti
uložená advokátovi končí tam, kde zájem mandanta koliduje s advokátovými základními
právy – zejména když se advokát musí bránit proti mandantovi, který proti němu iniciuje
nepodložené kárné nebo trestní řízení (viz § 21 odst. 4 zákona o advokacii), a poškozuje tak
jeho důstojnost, čest, dobrou pověst a jméno. Ostatně chráněná sféra zájmu žalobcovy
mandantky nebyla jeho jednáním poškozena, neboť i orgány činné v trestním řízení jsou
povinny zachovávat mlčenlivost. Ohledně nahlížení do spisu pro společnost Acton, s. r. o.,
žalobce uvedl, že tuto jednorázovou službu poskytl jednateli společnosti jako svému
dlouholetému mandantovi a bývalému společníkovi; jinak společnost nezastupoval.
Samotným převzetím a předáním fotokopií spisu žalobce nijak nezvýhodnil společnost oproti
klientce K. H., poskytnutá služba neměla žádný dopad ve smyslu § 19 zákona o advokacii.
Žalobce proto navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil.
Žalovaná ve vyjádření k žalobě setrvala na tom, že trestní oznámení na klienta je
závažným formalizovaným podáním informace, a jako takové je s ohledem na povinnost
mlčenlivosti vyloučeno (ostatně i trestní zákon právě proto vyjímá advokáty z oznamovací
povinnosti). Žalobce klientku před poskytováním právních služeb neznal, a stěží tedy může
tvrdit, že skutečnosti, které byly předmětem trestního oznámení, věděl dříve a že nesouvisely
s poskytováním právní služby. Žalobce měl právo bránit se proti nepodloženému kárnému
řízení či trestnímu oznámení právě vyjádřením v řízení o stížnosti klientky, resp. v řízení o
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 5Ca 28/2008
kárné žalobě či v trestním řízení; „obrana“ formou poskytování informací krytých povinností
mlčenlivosti již přesahuje rámec zákona i etického kodexu. Dovolává-li se žalobce povinnosti
mlčenlivosti orgánů činných v trestním řízení, není to na místě: sám jim totiž předal
informace ne proto, aby o nich mlčely, ale aby je použily k trestnímu stíhání klientky. Pokud
jde o druhý skutek, neobstojí tvrzení, že žalobce nikdy nepřevzal zastupování společnosti
Acton: zastupování je totiž pojem užší než poskytnutí právní služby. Jestliže žalobce v zájmu
společnosti vystupoval u soudu tak, že jej soud považoval za zástupce, nešlo o zcela
bezvýznamnou záležitost, a kolizi zájmů tak nebylo možno vyloučit. Žalovaná proto navrhla
zamítnutí žaloby.
Při jednání konaném dne 7. 9. 2011 žalobce zdůraznil, že klientka na něj podala trestní
oznámení nejen u Policie ČR, ale také u Generální prokuratury v Bonnu (žalobce je totiž
převážně činný v Německu); oba tyto orgány vyzvaly žalobce k podrobnému vyjádření; po
tomto vyjádření byla věc odložena. Žalovaná k tomu podotkla, že právě tato vysvětlení, která
žalobce podal ve věci trestního oznámení klientky, byla pro jeho obranu dostačující; jeho
vlastní trestní oznámení již nebylo obranou, ale útokem.
Ve správním spisu je založeno trestní oznámení, které žalobce podal dne 8. 4. 2002 na
svou klientku K. H. pro křivé obvinění, pomluvu, podvod a loupež, a dále úřední záznam o
podaném vysvětlení ze dne 24. 4. 2002, v němž žalobce mj. informoval Policii ČR o
ekonomické situaci žalobkyně, jejích dluzích a jejích plánech s podnikem společnosti ČSAD
Ivančická dopravní společnost, spol. s r. o. Je tu založena i plná moc ze dne 15. 3. 2002,
kterou společnost Acton spol. s r. o., jednající Ing. R. K., jednatelem, zmocnila žalobce
k zastupování hlavního města Prahy ve všech právních věcech náležejících do působnosti
odboru správy majetku Magistrátu hlavního města Prahy (…) a k vymáhání dlužného
nájemného na paní K. H.
Žaloba není důvodná.
Přezkoumávané rozhodnutí bylo vydáno poté, co bylo prvé rozhodnutí v této kárné věci
zrušeno pro nepřezkoumatelnost; soud se tedy zabýval tím, zda v novém řízení byla tato vada
odstraněna, zejména s ohledem na žalobní námitku, podle níž se žalovaná řádně nevypořádala
s argumenty uvedenými v odvolání. Této námitce ale nepřisvědčil. Žalobce v odvolání
namítal (ve vztahu ke skutkům, z nichž byl shledán vinným nyní přezkoumávaným
rozhodnutím), že
− podání trestního oznámení není porušením povinnosti mlčenlivosti; tato
povinnost není absolutní, pokud proti ní stojí čest advokáta a nedotknutelnost
jeho osobnosti
− pro společnost ACTON pouze vyzvedl u soudu rozsudek; zájmy společnosti
ACTON a klientky K. H. byly v této věci shodné (odkoupení pohledávky od
COOP banky)
V prvním (posléze zrušeném) rozhodnutí se žalovaná, resp. její odvolací kárný senát,
vůbec nevypořádala s námitkami uplatněnými v odvolání, pouze odkázala na rozhodnutí
vydané v I. stupni. Touto vadou již ale nově vydané rozhodnutí netrpí. Žalovaná se tu
zabývala všemi žalobcovými argumenty a zaujala k nim stanovisko. To, že toto stanovisko
není příznivé žalobci, je věc jiná; k tomu míří další žalobní námitky.
Podle § 21 odst. 1 zákona o advokacii je advokát povinen zachovávat mlčenlivost o všech
skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb. Žalovaná
žalobci vytýkala, že při podávání trestního oznámení na klientku použil informace o ní a
jejích poměrech, které získal právě při poskytování právních služeb klientce. Kárné provinění
tedy žalovaná nespatřovala primárně v tom, že žalobce podal na klientku trestní oznámení –
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 5Ca 28/2008
ostatně lze souhlasit s žalobcovým tvrzením, že zákon o advokacii paušálně nezakazuje
advokátovi podat trestní oznámení na svého klienta (srov. rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 10. 2010, č. j. 4 Ads 10/2010 -166; zde šlo o případ advokáta, který podal na
klienta trestní oznámení v reakci na jím uplatněný nárok na náhradu škody vzniklé v důsledku
tvrzeného pochybení při poskytování právní služby). V konkrétním žalobcově případě bylo
problematické především to, že při podávání trestního oznámení a následného vysvětlení
sdělil orgánům činným v trestním řízení informace o klientce a o jejím podnikání, které získal
v rámci zastupování klientky.
Žalobce sice v obecné rovině namítl, že se nejednalo o informace získané v souvislosti
s poskytováním právních služeb, ale neuvedl, jak jinak by se k těmto informacím dostal. Tato
námitka tedy neobstojí. Především ale žalobce hájil své právo bránit se nactiutrhačnému
trestnímu oznámení ze strany klientky právě podáním trestního oznámení na klientku. Ani
pocit, že jeho čest byla dotčena, však neopravňuje advokáta k tomu, aby z vlastní iniciativy
sděloval třetím osobám či orgánům údaje týkající se klientky, důvěrně mu sdělené jako
zástupci, který měl v jiných řízeních hájit klientčiny zájmy, a nikoli takto důvěrně získané
údaje použít v její neprospěch. Soud nijak nezpochybňuje, resp. nehodnotí, zda údaje
obsažené v trestním oznámení, které klientka podala na žalobce, byly přehnané, překroucené
či lživé; mnohé tomu nasvědčuje. Shodně se žalovanou má však za to, že reagovat způsobem,
jaký zvolil žalobce, se neslučuje s povinnostmi advokáta.
Z vlastních žalobcových sdělení je zřejmé, že proti nařčením klientky se bránil formou
vysvětlení podaného českým i německým orgánům činným v trestním řízení v reakci na
trestní oznámení klientky; o tom, že trestní oznámení nemělo reálný podklad, nejlépe svědčí
to, že věc byla odložena. Žalobce měl možnost se proti obviněním ze strany klientky bránit,
resp. poskytnout vysvětlení, a také to udělal. Na tuto jeho situaci dopadal § 21 odst. 4 zákona
o advokacii, podle nějž není advokát vázán povinností mlčenlivosti v rozsahu nezbytném pro
řízení před soudem nebo jiným orgánem, je-li předmětem řízení spor mezi ním a klientem.
Naopak toto ustanovení se netýká situací, v nichž advokát sám iniciuje řízení či prošetřování a
aktivně sděluje důvěrné informace, které měly zůstat utajeny.
Podle § 19 odst. 1 písm. a) zákona o advokacii je advokát povinen poskytnutí právních
služeb odmítnout, jestliže v téže věci nebo ve věci související již poskytl právní služby
jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí právních služeb žádá.
V této věci není sporu o to, že žalobce dne 15. 3. 2002 přijal od pana R. K., jednatele
společnosti ACTON, spol. s r. o., generální zmocnění k zastupování hlavního města Prahy ve
všech věcech náležících do působnosti odboru správy majetku Magistrátu hlavního města
Prahy, a speciální zmocnění k vymáhání dlužného nájemného na paní K. H. Vystavenou
plnou moc pak použil na Vrchním soudě v Olomouci, kde mu byly vystaveny kopie ze
soudního spisu. Žalobce namítl, že společnost ACTON nezastupoval a pouhým převzetím
kopií spisu ji nijak nezvýhodnil. Jak však správně podotkla žalovaná, „poskytování právních
služeb“ je širší pojem než „zastupování“, a žalobce pochybil v prvé řadě tím, že vůbec
zmocnění od společnosti ACTON přijal. Při jednání u soudu žalobce zdůraznil, že jednatel
společnosti ACTON je jeho dlouholetý známý a kolega, a že žalobce plnou moc přijal a
podepsal, aniž ji pořádně četl. To ale soud nepovažuje za polehčující okolnost – naopak.
Závazek k poskytnutí právní služby by přece neměl být přijímán lehkovážně s tím, že možná
ani nedojde k jeho naplnění, nebo za něj nebude účtována žádná odměna. Ustanovení § 19
odst. 1 zákona o advokacii upravuje povinnost odmítnout poskytnutí právní služby už z toho
důvodu, že advokát již byl ve věci činný pro jednu stranu, a teď po něm pomoc žádá druhá
strana. Pro porušení této povinnosti tak není zapotřebí, aby se druhé straně dostalo nějaké
materiální výhody nebo aby první strana byla poškozena: postačí už pouhý fakt, že advokát
postupně svoluje k zastupování dvou stran navzájem protivných. Pro naplnění odpovědnosti
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 5Ca 28/2008
za kárný delikt není podstatné, že „nakonec se vlastně nic nestalo“: zákon zakazuje už to, aby
advokát vůbec umožnil vznik situace, která hrozí možným střetem zájmů.
Žalobce se svými námitkami tedy neuspěl; jelikož v řízení o žalobě nevyšly najevo žádné
vady, k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, městský soud zamítl žalobu jako
nedůvodnou.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce neměl ve
věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení; žalované pak v řízení o žalobě
nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost za podmínek stanovených v §
102 a násl. s. ř. s. s. ř. s. u Městského soudu v Praze, a to ve lhůtě dvou týdnů po
doručení tohoto rozsudku. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Podle § 105 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
V Praze 7. září 2011
JUDr. Eva Pechová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení:
Jana Válková