Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

14Cmo 348/2015

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 48

U S N E S E N Í

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Ing. Davida Bokra a soudkyň JUDr. Olgy Římalové a Mgr. Kateřiny Horákové ve věci odměny a náhrady nákladů

Ing. Pavla Vobořila

, nar. 18. 7. 1943, bytem Rakovského 3142/9, Praha 4, likvidátora již zaniklé společnosti TYRE service s. r. o.,

identifikační číslo 276 87 228, k odvolání Ing. Pavla Vobořila proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2015, č. j. -37,

t a k t o :

Usnesení soudu prvního stupně

s e

v odvoláním napadeném výroku I.

p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í :

Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením určil Ing. Pavlu Vobořilovi odměnu za provedenou likvidaci společnosti TYRE service s. r. o. (dále jen „společnost“) ve výši 5.000 Kč (výrok I.), na náhradě hotových nákladů spojených s likvidací mu přiznal částku 4.752,20 Kč (výrok II.) a dále rozhodl, že Ing. Pavel Vobořil je povinen vrátit českému státu na účet soudu prvního stupně nevyčerpaný přeplatek zálohy na náklady likvidace ve výši 247,80 Kč (výrok III.).

Výrok I. usnesení soud prvního stupně odůvodnil tak, že podle , o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora a člena orgánu společnosti jmenovaného soudem (dále jen „ “) skončí-li likvidace dříve, než je zjištěna výše likvidačního zůstatku, nebo nedostačuje-li likvidační zůstatek k úhradě odměny likvidátora, náleží likvidátorovi odměna ve výši 1.000 Kč. Soud prvního stupně s přihlédnutím k administrativní náročnosti likvidace (vycházeje z obsahu zprávy o jejím průběhu) přiznal likvidátorovi dle vyhlášky zvýšenou odměnu v maximální možné výši 5.000 Kč.

Proti usnesení soudu prvního stupně podal Ing. Pavel Vobořil odvolání, namítaje, že soud prvního stupně postupoval nesprávně, jestliže mu přiznal odměnu ve výši 5.000 Kč. Odvolatel poukazuje na vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob (dále jen „ “), jímž byla podle odvolatele zmíněná nahrazena, jež umožňuje přiměřené zvýšení odměny likvidátora v obdobných případech až na 20.000 Kč. Odvolatel při likvidaci společnosti vynaložil nejméně 50 hodin v odvolání popsané odborně náročné práce, a po zdanění přiznané částky obdrží méně než „minimální hodinovou mzdu v národním hospodářství“. Soud prvního stupně měl při určení výše odměny likvidátora postupovat podle , nikoliv podle vyhlášky. Ke zvýšení odměny likvidátora podle na částku 7.000 Kč přistoupil odvolací soud i v dalších případech; k tomu odvolatel odkazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 3. 2014, č. j. -88. Odvolatel proto požaduje, aby odvolací soud „zamítl“ usnesení soudu prvního stupně a uložil soudu prvního stupně „přehodnotit výši odměny za provedenou likvidaci dle časové a faktické náročnosti likvidace společnosti“.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení v souladu s , , a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Předně odvolací soud připouští počáteční nejednotnost rozhodovací praxe soudů prvních stupňů a odvolacího soudu při stanovení výše odměny likvidátora v případech, kdy k likvidace a jmenování likvidátora došlo v období od 1. 1. 2001 do 31. 12. 2013 a rozhodováno o odměně a náhradě hotových výdajů likvidátora bylo v období od 1. 1. 2014.

Avšak přinejmenším rozhodovací praxe podepsaného odvolacího soudu se nyní přiklání k tomu, že v případech popsaných v předchozím odstavci je třeba vyjít při stanovení výše odměny likvidátora (a též náhrady jeho hotových výdajů) z právní úpravy účinné v době, kdy byl likvidátor soudem jmenován do své funkce; k závěru o aplikaci vyhlášky ve shora popsaných případech dospěl Vrchní soud v Praze též např. v usnesení ze dne 27. 5. 2015, č. j. -58, či ze dne 5. 10. 2015, č. j. -35.

Předně je třeba vyjít z toho, že i jsou podzákonné právní předpisy; vyhlášku vydalo Ministerstvo spravedlnosti k provedení , obchodního zákoníku, ve znění (dále jen „obch. zák.“), podle něhož Ministerstvo spravedlnosti stanoví vyhláškou pravidla pro určení výše odměny likvidátora nebo člena orgánu společnosti jmenovaného soudem, a v jakých případech náhradu hotových výdajů a odměnu likvidátora hradí stát. vydala vláda k provedení , (dále jen „o. z.“), , o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), , o zvláštních řízeních soudních, a , o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob.

Není sporu o tom, že likvidace obchodní společnosti nařízená soudem před 31. 12. 2013 se dokončí podle tehdejší právní úpravy, jak vyplývá z přechodného ustanovení § 3043 odst. 2 věty první o. z., podle něhož bylo-li přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona rozhodnuto o zrušení nebo přeměně právnické osoby, postupuje se podle dosavadních právních předpisů, nerozhodne-li příslušný orgán právnické osoby do tří měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, že se uplatní postup podle tohoto zákona (druhá část této věty se přirozeně uplatní pouze v případě dobrovolné likvidace). Stejně tak postavení likvidátora (např. jeho odvolání, vzdání se funkce), jemuž vznikla funkce před 31. 12. 2013, se bude řídit dosavadní právní úpravou; to odpovídá též uvozujícímu přechodnému ustanovení § 3028 odst. 1 a 3 věty první o. z., podle něhož: (1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy (jinými právními poměry jsou zde podle druhého odstavce tohoto ustanovení míněny právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných).

Pak je ovšem podle mínění odvolacího soudu nutné dovodit, že na likvidaci probíhající podle a násl. obch. zák. (včetně zmíněného obch. zák.) nelze jako prováděcí předpis aplikovat , jež je prováděcím předpisem k jiným, tam specifikovaným, zákonům (včetně úpravy likvidace právnických osob v až o. z.).

Na podporu shora uvedené argumentace lze poukázat na přechodné ustanovení vyhlášky, podle kterého se vztahuje na odměnu a hotové výdaje likvidátora a člena orgánu společnosti, kteří byli jmenováni soudem ode dne nabytí účinnosti této vyhlášky. Tedy rovněž v případě úvah o aplikaci vyhlášky při stanovení odměny likvidátora jmenovaného soudem před její účinností, tj. do 31. 12. 2000, je rozhodující okamžik, kdy došlo ke jmenování likvidátora. obdobné přechodné ustanovení neobsahuje, je tedy třeba vyjít z výše uvedených přechodných ustanovení zákonné úpravy; závěr je však principiálně shodný.

V poměrech projednávané věci to znamená, že soud prvního stupně při stanovení výše odměny odvolatele (jmenovaného do funkce likvidátora usnesením ze dne 15. 4. 2013, č. j. -9, jež nabylo právní moci dne 7. 5. 2013) správně postupoval podle § 4 vyhlášky, a přiznal-li likvidátorovi namísto odměny 1.000 Kč zvýšenou odměnu dle § 4 odst. 2 vyhlášky v částce 5.000 Kč, přiznal mu odměnu v nejvyšší možné výši. Přiznání ještě vyšší odměny, jak odvolatel požaduje, by ze shora popsaných důvodů nemělo oporu v právní úpravě dopadající na projednávanou věc.

Proto odvolací soud usnesení soudu prvního stupně podle jako věcně správné potvrdil.

Protože odvolatel je jediným účastníkem řízení, nepřichází v úvahu rozhodování o náhradě nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

V Praze dne 7. ledna 2016

Mgr. Ing. David B o k r, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

J. Kalousková