Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

12VSOL 34/2015

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-47

()

U s n e s e n í

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci žalobce

FINWAY a.s.,

se sídlem Praha 5 – Stodůlky, K. Brance 1171/11, PSČ 155 00, identifikační číslo 28420098, proti žalovaným

1) JUDr. Viliamu Vidovičovi,

se sídlem Příčná 10, Šumperk, PSČ 787 01,

insolvenčnímu správci dlužníka Radka Wagnera,

nar. 4.5.1971, bytem Rovensko 115, PSČ 789 01, a

2) Radku Wagnerovi,

nar. 4.5.1971, bytem Rovensko 115, PSČ 789 01, o určení pohledávky, jako incidenční spor vedený u Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci pod sp. zn. v insolvenčním řízení dlužníka Radka Wagnera vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , rozhodl o odvolání žalovaného 2) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č. j. , -29 ze dne 10.11.2014,

t a k t o :

Rozsudek soudu prvního stupně se ve vztahu k žalovanému Radku Wagnerovi

z r u š u j e

a věc se v tomto rozsahu

v r a c í

soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně určil, že pohledávky žalobce za dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru č. 4313000008 ze dne 10.1.2013 co do pravosti, důvodu a výše v rozsahu 658.580 Kč jsou po právu (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). V důvodech rozhodnutí uvedl, že soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, neboť k usnesení ze dne 24.10.2014, kterým účastníci byli vyzváni k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobce sdělil,

že souhlasí s tím, aby věc rozhodl bez nařízení jednání, insolvenční správce se k výzvě soudu nevyjádřil, přičemž platí, že nevyjádřil-li se ve stanovené lhůtě, soud předpokládal, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo dlužníku doručeno dne 24.10.2014, v soudem stanovené lhůtě se ani on nevyjádřil, a proto soud předpokládal, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasil. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že písemnost si dlužník fakticky převzal až dne 6.11.2014.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání pouze dlužník, ve kterém mimo jiné namítl, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí bez nařízení jednání. Dále v odvolání poukázal na jeho uplatněné námitky ve vztahu k pohledávce žalobce s tím, že soud prvního stupně se těmito námitkami nezabýval a věc nesprávně právně posoudil. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu zamítne, případně napadený rozsudek zruší a věc vrátí soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle , o úpadku a způsobech jeho řešení (), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení (dále jen „“) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, že obsahuje způsobilé odvolací důvody podřaditelné pod ustanovení a písm. g) , přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí (, , odst. 2, odst. 3 a odst. 5 ), jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání, a dospěl k následujícímu závěru.

Podle , k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestli ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

Podle , vyzve-li soud účastníka, aby se vyjádřil o určitém návrhu, který se dotýká postupu a vedení řízení, může připojit doložku, že nevyjádří-li se účastník v určité lhůtě, bude se předpokládat, že nemá námitky.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že řízení ve shora uvedené věci bylo zahájeno žalobou věřitele (žalobce) podanou u soudu prvního stupně dne 23.12.2013, kterou se domáhal vůči insolvenčnímu správci a dlužníku (žalovaným 1/ a 2/) určení, že jeho pohledávky za dlužníkem z titulu smlouvy o úvěru č. 4313000008 ze dne 10.1.2013 co do pravosti, důvodu a výše v rozsahu 658.580 Kč jsou po právu. Žalobu odůvodnil tak, že přihláškou pohledávky uplatnil pohledávky v celkové výši 1.064.029 Kč, na přezkumném jednání dne 5.12.2013 insolvenční správce i dlužník popřeli pohledávky v rozsahu 658.850 Kč a k podání žaloby jako věřitel byl vyzván vyrozuměním o popření ze dne 6.12.2013. Usnesením č. j. , -15 ze dne 24.10.2014 soud prvního stupně vyzval účastníky, aby se ve lhůtě 7 dnů

od doručení usnesení písemně vyjádřili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání s poučením, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Toto usnesení bylo doručeno žalobci a insolvenčnímu správci dne 24.10.2014, zásilka (doručovaná do vlastních rukou) pro dlužníka byla uložena u doručujícího orgánu dne 24.10.2014 a dlužník si ji převzal dne 6.11.2014. Podáním ze dne 7.11.2013 (podaným na poště téhož dne a doručeným soudu prvního stupně dne 2.12.2014) se dlužník vyjádřil tak, že nesouhlasí, aby bylo ve věci soudem rozhodnuto bez nařízení jednání s tím, že při jednání se ve věci samé podrobně vyjádří.

Podle , odst. 2 věty prvé, odst. 3, písm. a) a odst. 4 věty prvé , do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se ukládá v provozovně provozovatele poštovních služeb, jestliže se písemnost doručuje jeho prostřednictvím. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje

se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Podle , nestanoví-li tento zákon lhůtu k provedení úkonu, určí ji, jestliže je to třeba, předseda senátu. Lhůtu, kterou určil, může předseda senátu též prodloužit.

Podle , do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin.

Podle , lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůty určené podle hodin končí uplynutím hodiny, která se svým označením shoduje s hodinou, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty.

Podle , lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Z výše uvedeného je zřejmé, že usnesení, kterým byl dlužník vyzván ke sdělení, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání (s poučením podle ustanovení ) bylo dlužníku doručeno v pondělí dne 3.11.2014, tedy 10. den od uložení zásilky, která byla uložena u doručujícího orgánu dne 24.10.2014. Poslední den sedmidenní lhůty tak připadl na den 10.11.2014 (pondělí), přičemž v této lhůtě (dne 7.11.2014) se dlužník vyjádřil tak, že nesouhlasí, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, a současně téhož dne toto podání podal na poště (odevzdal orgánu, který má povinnost je doručit). Za této situace soud prvního stupně, který rozhodl ve věci napadeným rozsudkem dne 10.11.2014 (poslední den lhůty), neměl ve vztahu k dlužníku splněny předpoklady pro postup podle ustanovení

Lze tedy uzavřít, že v přezkoumávané věci nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí věci bez nařízení jednání. Pokud tedy soud prvního stupně k projednání žaloby nenařídil jednání, dlužníku svým nesprávným procesním postupem odňal možnost jednat před soudem. Řízení předcházející vydání napadeného rozsudku tak zatížil zmatečnostní vadou ( ).

Z výše uvedeného důvodu nezbylo odvolacímu soudu, než (bez dalšího) napadený rozsudek ve vztahu k dlužníku zrušit ( ) a věc vrátit v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( ).

V této souvislosti považuje odvolací soud za potřebné vyslovit se k důvodům, které ho vedly ke kasaci napadeného rozhodnutí pouze ve vztahu k dlužníku (jednomu z žalovaných). V otázce pasivní legitimace se judikatura soudů již ustálila na závěru, že popře-li nevykonatelnou pohledávku jak insolvenční správce, tak dlužník v oddlužení, musí být žaloba o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávky včas podána (v rozsahu dotčeném popěrným úkonem toho kterého z nich) proti oběma popírajícím (proti insolvenčnímu správci i proti dlužníku). K tomu srovnej např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31.7. 2012, sen. zn. (uveřejněného v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročník 2013, pod č. 99/2013).

V dané věci žalovaní nemají postavení nerozlučných společníků a odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podal pouze jeden z nich (dlužník). Nastalá situace, kdy požadovanému určení pohledávky bude vyhověno (pravomocně) jen ve vztahu k insolvenčnímu správci a vůči dlužníku bude řízení pokračovat věcným projednáváním žaloby, se neprotiví smyslu . Popěrné právo dlužníka v oddlužení není totiž závislé na popěrném právu insolvenčního správce. I důvody popěrného úkonu mohou být na straně insolvenčního správce a dlužníka odlišné. Pro osud popřené pohledávky je určující, zda obstojí všechny popěrné úkony. Shledá-li soud důvodným popření pohledávky i jedním popírajícím, nemůže být pohledávka považována za zjištěnou.

V dalším řízení soud prvního stupně rozhodne o žalobě na určení pohledávky podané vůči dlužníku až poté, co k jejímu projednání nařídí jednání.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

V Olomouci dne 31. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r.

předsedkyně senátu