Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

56 Az 18/2011 - 22

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Zuzanou Bystřickou v právní věci žalobce K .H., proti žalovanému Ministerstvu vnitra České republiky se sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31.3.2011, č. j. OAM-87/ZA-ZA06-P13-2011,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Dne 16.3.2011 podal žalobce, občan Iráku žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

Žalovaný ve věci rozhodl rozhodnutím ze dne 31.3.2011, č. j. OAM-87/ZA-ZA06-P13-2011, a to tak, že řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle zákona. , o azylu a o změně , o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu). Zároveň vyslovil, že žádost je nepřípustná podle zákona o azylu a vyslovil, že státem příslušným k podání mezinárodní ochrany je podle Nařízení Rady (ES) č. 324/2003, Švédské království.

V zákonem stanovené lhůtě podal žalobce proti tomuto rozhodnutí žalobu. Namítl porušení , , a 3, a , písm. b) Směrnice Rady 2005/85/ES (procedurální směrnice), neboť žalovaný nezjistil přesné a aktuální informace z různých zdrojů týkající se obecné situace v zemi původu žalobce. Dále namítl porušení zákona o azylu a to opět z důvodu nezjištění informací ze země původu vztahujících se k možnému porušení pravidla non-refoulement. Domnívá se rovněž,

pokračování

že došlo k porušení čl. 3 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 33 Úmluvy o právním postavení uprchlíků, neboť žalovaný nezjistil, zda mu nehrozí ve Švédsku vydání zpět do jeho vlasti, kde je jeho život a svoboda v ohrožení.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalovaný v řízení postupoval v souladu s příslušnými právními předpisy a dbal na zachování práv žalobce. Žalovaný v řízení zohlednil veškeré informace a dospěl k závěru, že v souladu s čl. 13 Nařízení Rady (ES) č. 324/2003 je státem příslušným k podání mezinárodní ochrany Švédské království. Dne 30.3.2011 obdržel žalovaný souhlas Švédského království s přijetím žalobce zpět na své území. Švédsko v rámci azylového řízení dále posoudí žádost žalobce za použití principu non-refoulement a není tedy důvod se domnívat, že by žalobci automaticky hrozilo vydání ze Švédska do jeho vlasti. Pro rozhodnutí žalovaného ve věci byly dány veškeré podmínky.

Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů a v souladu s vyšel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Po splnění podmínek ust. rozhodl o věci samé bez nařízení jednání.

Ze správního spisu soud zjistil, že žalovaný při rozhodování vycházel z podkladů získaných z databáze EURODAC, které jsou součástí správního spisu. Z nich jednoznačně vyplynulo, že žalobce podal dne 5.6.2008 žádost o udělení mezinárodní ochrany na území Švédského království. Jeho výpověď učiněná při podání žádosti v ČR, že nikdy v minulosti o udělení mezinárodní ochrany nežádal a zemi původu opustil dne 20.2.2011 se ukázala být nepravdivá. Žalobce v podané žalobě nevznesl žádné námitky proti tomuto zjištění, ani proti konstatování žalovaného, že jeho výpověď ohledně cesty do České republiky pokládá za značně nevěrohodnou a ničím nedoloženou.

Soud se nejdříve zabýval námitkami žalobce směřujícími k porušení procesních předpisů, a to , , a 3, a , písm. b) procedurální směrnice, zákona o azylu. Uvedené námitky jsou nedůvodné. Žalovaný ve věci postupoval v souladu s právními předpisy, kterými je povinen se řídit, s ohledem na konkrétní okolnosti zjistil v dostatečném rozsahu stav věci, o kterém nejsou důvodné pochybnosti, přičemž opatřil dostatečné podklady, ze kterých vyšel a které byly potřebné ke zjištění stavu věci. S ohledem na použitá ustanovení zákona o azylu svoje rozhodnutí také dostatečně konkrétně odůvodnil. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu věci neměl žalovaný povinnost vyhodnocovat ohrožení žalobce vážnou újmou v případě návratu do země původu. Rozhodnutí žalovaného totiž nemá za následek návrat žalobce do země původu, ale to, že jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany bude posuzovat Švédské království. Nebyl tedy důvod, aby žalovaný opatřoval informace o bezpečnostní situaci v zemi původu žalobce.

Soud se ztotožňuje se žalovaným, že v případě žalobce nelze aplikovat při určení příslušného členského státu k projednání žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany kritéria uvedená v čl. 6-12 Nařízení Rady (ES) č. 324/2003, neboť žalobce není nezletilou osobou, netvrdil, že by v některém členském státě měl rodinného příslušníka, není držitelem platného povolení k pobytu ani víza a nebyla zjištěna ani existence předpokladů uvedených v těchto článcích.

pokračování -23

Podle čl. 13 Nařízení Rady (ES) č. 324/2003, pokud nemůže být na základě kritérií uvedených v tomto nařízení určen žádný členský stát příslušný k posouzení žádosti, je k posouzení žádosti o azyl příslušný první členský stát, kde byla žádost podána.

Dne 30.3.2011 žalovaný na základě svého dotazu obdržel souhlas Švédského království s přijetím žalobce podle § 16 odst. 1 písm. e) Nařízení Rady (ES) č. 324/2003.

V daném případě se soud rovněž ztotožňuje s názorem žalovaného, že nebyly zjištěny žádné skutečnosti nasvědčující tomu, že by povinnost Švédského království k přijetí žalobce zanikla. Žalobce neprokázal a nebylo ani jinak zjištěno, že by žalobce opustil území členských států ES. Tuto skutečnost nenamítla ani švédská strana.

Podle § 10a písm. b) zákona o azylu žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, je-li k posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany příslušný jiný členský stát Evropské unie. V řízení bylo jednoznačně prokázáno, že státem příslušným k posuzování žalobce je Švédské království, byly tedy naplněny předpoklady, aby žalovaný ve věci rozhodl dle tohoto ustanovení a řízení zastavil podle §25 písm. i) zákona o azylu.

Žalobce v žalobě především namítal, že žalovaný porušil zásadu non-refoulement, zakotvenou v zákoně o azylu a dále v mezinárodních smlouvách, pokud se sám nezabýval nebezpečím, kterým je žalobce ohrožen v případě návratu do země původu a pokud nezkoumal, zda mu v Švédském království nehrozí vydání do vlasti. Tato námitka je nedůvodná. Protože bylo prokázáno, že byly splněny podmínky pro použití ustanovení §10a písm. b) zákona o azylu, neměl žalovaný povinnost zabývat se možným porušením principu non-refoulement. Rovněž Švédské království, které bude rozhodovat o žádosti žalobce je vázáno mezinárodními smlouvami a při posuzování žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany bude tento princip respektovat.

Krajský soud v Brně na závěr konstatuje, že vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem dospěl k závěru, že správní rozhodnutí bylo vydáno ve shodě se zákonem a žalobu jako nedůvodnou v souladu s zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení odst.l Úspěšnému žalovanému nevznikly náklady řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku, který nabývá právní moci dnem doručení ( ) je přípustná kasační stížnost za podmínek stanovených v a následujících , která musí být podána do dvou týdnů po doručení rozsudku k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve dvojím vyhotovení. Stěžovatel, který nemá vysokoškolské právnické vzdělání,musí být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem ( a a 4 )

V Brně dne 28. července 2011

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

samosoudkyně