Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

71Co 321/2014

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-121

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Radmily Baďurové a JUDr. Lenky Severové ve věci žalobce

Jana G.

, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, Třinec, proti žalovaným

1) Romanu M., 2) Marcele M.

, oba bytem xxx, oba zastoupeni Mgr. Janem Sikorou, advokátem se sídlem nám. Míru 551, Třinec,

o vyklizení nemovitosti,

o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15.02.2014, č.j. -67,

t a k t o:

I.

Rozsudek okresního soudu se

potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit

žalovaným 1), 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku

11.059 Kč

do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit dům, číslo popisné 536 na pozemku parcela číslo 1595/5 zastavěná plocha a nádvoří, hospodářskou budovu na pozemku parcela číslo 1595/5 zastavěná plocha a nádvoří, skleník na pozemku parcela číslo 1595/3 zahrada a pozemky parcela číslo 1595/1 zahrada a 1595/4 trvalý travní porost, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Třinec na listu vlastnictví xxx pro katastrální území a obec Třinec a vyklizené předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku, zamítl. Dále uložil žalobci zaplatit žalovaným na nákladech řízení 12.298 Kč.

Okresní soud vyšel ze zjištění, že předmětné nemovitosti, jejichž vyklizení se žalobce domáhá, jsou ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky Jany G. V roce 1996 se žalovaná 2), dcera žalobce, provdala za žalovaného 1) a na základě souhlasu obou spoluvlastníků oba žalovaní bydleli v nemovitosti a užívali je. Žalobce tvrdil, že cca před 5 lety z důvodu zhoršených vzájemných vztahů odvolal souhlas s bydlením žalovaných nemovitosti, což potvrdili jak žalovaný 1) ve své účastnické výpovědi, tak svědkyně Anna G., manželka žalobce, když oba uvedli, že žalobce od určité doby změnil chování vůči žalovaným a projevoval nesouhlas s jejich setrváním a užíváním nemovitostí. Manželka žalobce Jana G., druhý spoluvlastník předmětných nemovitostí, však ve své svědecké výpovědi uvedla, že s tímto jednáním žalobce – odvolání souhlasu s bydlením žalovaných v nemovitosti, nesouhlasila, neboť si nadále přeje, aby dcera s manželem v nemovitosti bydlela.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Na skutkový stav aplikoval okresní soud , věta prvá zák. č. 40/64 Sb. platného do 01.01.2014 (dále jen obč. zák.) s právním závěrem, že z výše uvedených ustanovení plyne, že jeden z manželů nemůže užívat předmět majetku způsobem, aby tímto vyloučil druhého manžela z jeho užívání. V záležitostech, které se týkají společného jmění, je třeba odlišit úkony patřící do obvyklé správy majetku a úkony obvyklou správu přesahující. Právní úkon, který uskuteční jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, nepůjde-li o obvyklou správu majetku, je neplatný, přičemž jde o neplatnost relativní.

Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že manželka žalobce od počátku nesouhlasila s odvoláním souhlasu s užíváním nemovitostí ani s výzvou k vyklizení žalovaných, jednoznačně uvedla, že žalobce tak postupoval, přestože věděl o jejím nesouhlasu. Opakovaně se tak dovolala neplatnosti tohoto úkonu žalobce - odvolání souhlasu s užíváním nemovitostí a výzvy k vyklizení žalovaných, když i ve své svědecké výpovědi uvedla, že nesouhlasí s odvoláním souhlasu žalobcem s užíváním nemovitostí, k tomuto odvolání ona souhlas nedala a namítla neplatnost tohoto úkonu žalobce. Manželka žalobce jako druhý spoluvlastník předmětných nemovitostí se tak dovolala neplatnosti tohoto úkonu. Za tohoto stavu s ohledem na výše uvedené šlo ze strany žalobce o právní úkon neplatný, když druhý spoluvlastník se neplatnosti tohoto úkonu účinně dovolal.

Proti tomuto rozhodnutí si podal včasné odvolání žalobce, ve kterém namítal, že žalovaní tvrdí, že užívají nemovitost po právu, což odvozují od souhlasu manželky žalobce. Žalovaným se nepodařilo v řízení prokázat důvod, který zakládá jejich právo tuto nemovitost užívat, žalobce nikdy s žalovanými v tomto směru neuzavřel žádnou dohodu, toliko žalovaným udělil souhlas s bydlením, který odvolal. Souhlas manželky žalobce s bydlením žalovaných v nemovitosti je na nižší úrovni, než zásah do vlastnického práva žalobce. Žalobce se domáhá vyklizení žalovaných, protože porušují dobré mravy nevhodným chováním a neplacením nájemného. Žalovaný má právo domáhat se ochrany proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Z těchto důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě bude vyhověno.

Žalovaní navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že užívací právo žalovaných vzniklo na základě ústního souhlasu obou vlastníků, tedy žalobce a jeho manželky. Manželka žalobce svůj souhlas s užíváním nemovitosti žalovanými dosud neodvolala. Závěry okresního soudu jsou zcela správné.

Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru že odvolání není důvodné.

Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení.

Dle hlavy II. dílu I. přechodných ustanovení k účinného od 01.01.2014 (dále jen o.z.), aplikoval odvolací soud shodně jako soud okresní na posuzovaný případ ustanovení dřívějšího platného do 31.12.2013, neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

Užívání věci patří mezi základní atributy vlastnického práva, současně platí, že užívání věci třetími osobami není běžnou záležitostí týkající se společné věci. Proto užívání nemovitosti třetími osobami musí předcházet dohoda obou spoluvlastníků. Je tomu tak proto, aby žádný z vlastníků nebyl vyloučen z užívání věci a měl současně možnost realizovat své vlastnické právo. Jestliže svolení s užíváním věci třetími osobami musí předcházet dohoda obou vlastníků, jejíž vlastnické právo je nedílné, a contrario musí platit, že taková dohoda musí ze stejných důvodů předcházet rozhodnutí o ukončení užívaní nemovitosti. V opačném případě by právo jednoho z vlastníků bylo postaveno nad právem druhého.

Protože druhá vlastnice se dovolala relativní neplatnosti výzvy k vyklizení a nadále si přeje realizovat své vlastnické právo formou spoluužívání s žalovanými, je žaloba žalobce předčasná. Žalovaní své oprávnění odvozují od souhlasu druhé vlastnice, a tudíž nelze dovozovat, že by nemovitosti neoprávněně užívali bez právního důvodu. Závěr okresního soudu je tedy správný.

Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu dle jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn za použití a procesním úspěchem žalovaných. Tyto náklady žalovaných se sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (2x písemné podání a účast u jednání soudu) při zastupování dvou osob. Výše odměny za jeden úkon právní služby tedy dle , bodu 4 a vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění k datu provedení právní služby 1.200 Kč. Celkem za 6 úkonů právní služby (tedy 3 úkony za každou osobu) činí odměna 7.200 Kč. Dále advokátovi žalovaných náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý úkon právní služby, tedy 900 Kč a náhrada cestovních výdajů osobním vozidlem s kombinovanou spotřebou 7,5l/100km MN za 3,60 Kč a náhradě za jeden km 3,70 Kč, tj. celkem 640 Kč. Dále odvolací soud přiznal advokátovi žalovaných ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč ( téže vyhlášky), tj. 400 Kč a dle 21% DPH ve výši 1.919 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalovaných je představována částkou 11.059 Kč. Náklady odvolacího řízení je žalobce zavázán zaplatit žalovaným 1), 2) do tří dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám jejich zástupce ( ).

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku

je dovolání přípustné,

jestliže napadené

rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování

dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem

rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená

právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu v Brně do dvou měsíců ode

dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního

soudu ve Frýdku-Místku.

V Ostravě dne 27. června 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská, v.r.

Renáta Poláchová předsedkyně senátu

-121

ČESKÁ REPUBLIKA

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Zdeňky Táborské a soudkyň JUDr. Radmily Baďurové a JUDr. Lenky Severové ve věci žalobce

Jana G.

, nar. xxx, bytem xxx, zastoupeného JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem 1. máje 398, Třinec, proti žalovaným

1) Romanu M., 2) Marcele M.

, oba bytem xxx, oba zastoupeni Mgr. Janem Sikorou, advokátem se sídlem nám. Míru 551, Třinec,

o vyklizení nemovitosti,

o odvolání žalobce do rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 15.02.2014, č.j. -67,

t a k t o:

I.

Rozsudek okresního soudu se

potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit

žalovaným 1), 2) na náhradě nákladů odvolacího řízení částku

11.059 Kč

do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejich zástupce.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem okresní soud žalobu, aby žalovaní byli povinni vyklidit dům, číslo popisné 536 na pozemku parcela číslo 1595/5 zastavěná plocha a nádvoří, hospodářskou budovu na pozemku parcela číslo 1595/5 zastavěná plocha a nádvoří, skleník na pozemku parcela číslo 1595/3 zahrada a pozemky parcela číslo 1595/1 zahrada a 1595/4 trvalý travní porost, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrálního pracoviště Třinec na listu vlastnictví xxx pro katastrální území a obec Třinec a vyklizené předat žalobci do patnácti dnů od právní moci rozsudku, zamítl. Dále uložil žalobci zaplatit žalovaným na nákladech řízení 12.298 Kč.

Okresní soud vyšel ze zjištění, že předmětné nemovitosti, jejichž vyklizení se žalobce domáhá, jsou ve společném jmění manželů žalobce a jeho manželky Jany G. V roce 1996 se žalovaná 2), dcera žalobce, provdala za žalovaného 1) a na základě souhlasu obou spoluvlastníků oba žalovaní bydleli v nemovitosti a užívali je. Žalobce tvrdil, že cca před 5 lety z důvodu zhoršených vzájemných vztahů odvolal souhlas s bydlením žalovaných nemovitosti, což potvrdili jak žalovaný 1) ve své účastnické výpovědi, tak svědkyně Anna G., manželka žalobce, když oba uvedli, že žalobce od určité doby změnil chování vůči žalovaným a projevoval nesouhlas s jejich setrváním a užíváním nemovitostí. Manželka žalobce Jana G., druhý spoluvlastník předmětných nemovitostí, však ve své svědecké výpovědi uvedla, že s tímto jednáním žalobce – odvolání souhlasu s bydlením žalovaných v nemovitosti, nesouhlasila, neboť si nadále přeje, aby dcera s manželem v nemovitosti bydlela.

Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Na skutkový stav aplikoval okresní soud , věta prvá zák. č. 40/64 Sb. platného do 01.01.2014 (dále jen obč. zák.) s právním závěrem, že z výše uvedených ustanovení plyne, že jeden z manželů nemůže užívat předmět majetku způsobem, aby tímto vyloučil druhého manžela z jeho užívání. V záležitostech, které se týkají společného jmění, je třeba odlišit úkony patřící do obvyklé správy majetku a úkony obvyklou správu přesahující. Právní úkon, který uskuteční jen jeden z manželů bez souhlasu druhého, nepůjde-li o obvyklou správu majetku, je neplatný, přičemž jde o neplatnost relativní.

Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že manželka žalobce od počátku nesouhlasila s odvoláním souhlasu s užíváním nemovitostí ani s výzvou k vyklizení žalovaných, jednoznačně uvedla, že žalobce tak postupoval, přestože věděl o jejím nesouhlasu. Opakovaně se tak dovolala neplatnosti tohoto úkonu žalobce - odvolání souhlasu s užíváním nemovitostí a výzvy k vyklizení žalovaných, když i ve své svědecké výpovědi uvedla, že nesouhlasí s odvoláním souhlasu žalobcem s užíváním nemovitostí, k tomuto odvolání ona souhlas nedala a namítla neplatnost tohoto úkonu žalobce. Manželka žalobce jako druhý spoluvlastník předmětných nemovitostí se tak dovolala neplatnosti tohoto úkonu. Za tohoto stavu s ohledem na výše uvedené šlo ze strany žalobce o právní úkon neplatný, když druhý spoluvlastník se neplatnosti tohoto úkonu účinně dovolal.

Proti tomuto rozhodnutí si podal včasné odvolání žalobce, ve kterém namítal, že žalovaní tvrdí, že užívají nemovitost po právu, což odvozují od souhlasu manželky žalobce. Žalovaným se nepodařilo v řízení prokázat důvod, který zakládá jejich právo tuto nemovitost užívat, žalobce nikdy s žalovanými v tomto směru neuzavřel žádnou dohodu, toliko žalovaným udělil souhlas s bydlením, který odvolal. Souhlas manželky žalobce s bydlením žalovaných v nemovitosti je na nižší úrovni, než zásah do vlastnického práva žalobce. Žalobce se domáhá vyklizení žalovaných, protože porušují dobré mravy nevhodným chováním a neplacením nájemného. Žalovaný má právo domáhat se ochrany proti tomu, kdo do jeho vlastnického práva neoprávněně zasahuje. Z těchto důvodů navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek okresního soudu změnil tak, že žalobě bude vyhověno.

Žalovaní navrhovali potvrzení rozsudku okresního soudu s tím, že užívací právo žalovaných vzniklo na základě ústního souhlasu obou vlastníků, tedy žalobce a jeho manželky. Manželka žalobce svůj souhlas s užíváním nemovitosti žalovanými dosud neodvolala. Závěry okresního soudu jsou zcela správné.

Z podnětu podaného odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek okresního soudu a dospěl k závěru že odvolání není důvodné.

Okresní soud při dokazování postupoval v souladu s procesními předpisy, z provedených důkazů vyvodil logická zjištění odpovídající ustanovení Z těchto důvodů odvolací soud skutková zjištění okresního soudu jako správná přejímá. Skutkový stav zůstal nezměněn i v odvolacím řízení.

Na správně zjištěný skutkový stav aplikoval okresní soud správné právní ustanovení.

Dle hlavy II. dílu I. přechodných ustanovení k účinného od 01.01.2014 (dále jen o.z.), aplikoval odvolací soud shodně jako soud okresní na posuzovaný případ ustanovení dřívějšího platného do 31.12.2013, neboť právní vztahy, jakož i práva i povinnosti, vznikly za jeho účinnosti.

Odvolací soud souhlasí i s právním posouzením věci, které okresní soud ve věci zaujal a na které odvolací soud v podrobnostech odkazuje.

Užívání věci patří mezi základní atributy vlastnického práva, současně platí, že užívání věci třetími osobami není běžnou záležitostí týkající se společné věci. Proto užívání nemovitosti třetími osobami musí předcházet dohoda obou spoluvlastníků. Je tomu tak proto, aby žádný z vlastníků nebyl vyloučen z užívání věci a měl současně možnost realizovat své vlastnické právo. Jestliže svolení s užíváním věci třetími osobami musí předcházet dohoda obou vlastníků, jejíž vlastnické právo je nedílné, a contrario musí platit, že taková dohoda musí ze stejných důvodů předcházet rozhodnutí o ukončení užívaní nemovitosti. V opačném případě by právo jednoho z vlastníků bylo postaveno nad právem druhého.

Protože druhá vlastnice se dovolala relativní neplatnosti výzvy k vyklizení a nadále si přeje realizovat své vlastnické právo formou spoluužívání s žalovanými, je žaloba žalobce předčasná. Žalovaní své oprávnění odvozují od souhlasu druhé vlastnice, a tudíž nelze dovozovat, že by nemovitosti neoprávněně užívali bez právního důvodu. Závěr okresního soudu je tedy správný.

Ze všech těchto důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek okresního soudu dle jako věcně správný, když pochybení nebylo shledáno ani ve výroku o náhradě nákladů řízení před okresním soudem a řízení, které předcházelo vydání napadeného rozhodnutí netrpělo žádnou vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci či vadou zmatečnostní.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn za použití a procesním úspěchem žalovaných. Tyto náklady žalovaných se sestávají z odměny advokáta za tři úkony právní služby (2x písemné podání a účast u jednání soudu) při zastupování dvou osob. Výše odměny za jeden úkon právní služby tedy dle , bodu 4 a vyhlášky č. 177/96 Sb. ve znění k datu provedení právní služby 1.200 Kč. Celkem za 6 úkonů právní služby (tedy 3 úkony za každou osobu) činí odměna 7.200 Kč. Dále advokátovi žalovaných náleží náhrada hotových výdajů po 300 Kč za každý úkon právní služby, tedy 900 Kč a náhrada cestovních výdajů osobním vozidlem s kombinovanou spotřebou 7,5l/100km MN za 3,60 Kč a náhradě za jeden km 3,70 Kč, tj. celkem 640 Kč. Dále odvolací soud přiznal advokátovi žalovaných ztrátu času za 4 půlhodiny po 100 Kč ( téže vyhlášky), tj. 400 Kč a dle 21% DPH ve výši 1.919 Kč. Celková výše nákladů odvolacího řízení žalovaných je představována částkou 11.059 Kč. Náklady odvolacího řízení je žalobce zavázán zaplatit žalovaným 1), 2) do tří dnů od právní moci rozsudku ( ) k rukám jejich zástupce ( ).

P o u č e n í :

Proti tomuto rozsudku

je dovolání přípustné,

jestliže napadené

rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního

práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování

dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem

rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená

právní otázka posouzena jinak.

Dovolání lze podat k Nejvyššímu soudu v Brně do dvou měsíců ode

dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu prostřednictvím Okresního

soudu ve Frýdku-Místku.

V Ostravě dne 27. června 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Zdeňka Táborská, v.r.

Renáta Poláchová předsedkyně senátu