Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

40Co 243/2014

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U S N E S E N Í

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Magdy Blaťákové a soudců Mgr. Miroslava Vokouna a JUDr. Vladimíry Novákové v exekuční věci oprávněného

Jana F.,

narozeného xxx, bytem xxx, zastoupeného Mgr. Martinem Peškem, advokátem se sídlem Hrabenov 187, proti povinnému

AUTO HÉGR, a. s.

, se sídlem Olomouc-Neředín, Hněvotínská 658/54a, IČ 25869833, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 376/12, pro pohledávku 934.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem Masarykovo náměstí 44/4, Zábřeh na Moravě ze dne 15. 1. 2014, č. j. 139 EX 22810/13-012,

t a k t o :

I. Usnesení soudního exekutora

se

v napadené části, tj. ve výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky řízení,

potvrzuje

.

III. Povinnému

se

ukládá

povinnost nahradit oprávněnému na nákladech odvolacího řízení částku 1.585 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. Martina Peška.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem Masarykovo náměstí 44/4, Zábřeh na Moravě (dále jen „soudní exekutor“) usnesením zcela zastavil podle ustanovení exekuci (výrok I.), rozhodl, že soudnímu exekutorovi se náhrada nákladů exekuce nepřiznává (výrok II.) a konečně povinnému uložil nahradit oprávněnému na nákladech řízení částku 22.977,90 Kč v určené lhůtě, k rukám právního zástupce oprávněného (výrok III.).

Proti tomuto usnesení, a to výlučně do výroku III. o náhradě nákladů řízení, podal povinný včasné odvolání. Nesouhlasil s rozhodnutím soudního exekutora a požadoval změnu usnesení v jeho odvoláním napadené části tak, aby oprávněnému nebyly přiznány vzniklé náklady. Podle odvolatele soudní exekutor při rozhodování o nákladech oprávněného nezohlednil, že oprávněný ve smyslu ustanovení povinnému nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení nezaslal výzvu k plnění. Taková výzva zaslána nebyla, což lze dovodit již z toho, že exekuční titul nabyl právní moci dne 30. 11. 2013 a návrh na zahájení exekučního řízení byl podán 3. 12. 2013, přičemž pohledávka byla zaplacena dne 5. 12. 2013. Dále se povinný vyjadřoval k proběhlé komunikaci mezi právními zástupci účastníků a k možnosti složit celou sumu do advokátní úschovy, což bylo faktickým jednáním oprávněného odmítnuto.

Oprávněný navrhl, aby usnesení soudního exekutora v jeho odvoláním napadené části bylo jako věcně správné potvrzeno. Pokud jde o tvrzenou povinnost oprávněného použít před podáním návrhu na exekuci dikci ustanovení , pak zjevným účelem tohoto ustanovení je připomenout dlužníkům existenci dluhu a poskytnout jim možnost dobrovolného plnění před podáním žaloby. Ustanovení je předžalobní výzvou, a vztahuje se k části třetí Naproti tomu ustanovení bylo včleněno do části šesté , nadepsané jako výkon rozhodnutí, a náklady výkonu rozhodnutí potom upravuje Oprávněný považuje náklady přiznané soudním exekutorem za důvodné, když povinný byl obeznámen s existencí dluhu od 16. 1. 2009 a je nesporné, že exekuční titul – rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, č. j. -212 nabyl právní moci dne 27. 11. 2013 a vykonatelným se stal dne 1. 12. 2013. Teprve dne 5. 12. 2013 byla dlužná částka připsána na účet právního zástupce oprávněného, a stalo se tak po podání nároku na nařízení exekuce.

Ve věci bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle a exekučního řádu platného do

31. 12. 2013

, když ve věci bylo napadené rozhodnutí vydáno v řízení zahájeném dne 3 12. 2013 (článek II. bod 2 , kterým byl novelizován , ).

Protože odvolání povinného směřovalo do nákladového výroku usnesení, které se vydává podle zákona bez nařízení jednání, rozhodl o něm krajský soud, aniž ve věci nařídil jednání ( ).

Po zjištění, že odvolání proti výroku III. usnesení soudního exekutora bylo podáno včas, osobou k tomuto úkonu oprávněnou, krajský soud přezkoumal usnesení soudního exekutora v rozsahu podaného odvolání, v tomto rozsahu přezkoumal též řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení , , , 5 a 6 ) a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu krajský soud zjistil, že exekuční řízení dle bylo zahájeno dne 3. 12. 2013 prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise. Oprávněný se domáhal pověření a nařízení exekuce (dále jen „pověření“) podle a násl. e. ř. na základě rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2013, č. j. -135 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, č. j. -212 pro pohledávku ve výši 233.500 Kč s příslušenstvím a pro pohledávku 700.500 Kč s příslušenstvím. Dle obsahu spisu rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 27. 11. 2013 a je opatřen doložkou vykonatelnosti s datem 1. 12. 2013. Okresní soud v Olomouci pověřením ze dne 9. 12. 2013, č. j. -19 pověřil vedením exekuce soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise. Dne 5. 12. 2013 vzal oprávněný návrh na zahájení exekučního řízení zcela zpět s odůvodněním, že povinný dlužnou částku dne 5. 12. 2013 uhradil převodem na účet. Poté soudní exekutor vyhodnotil podání oprávněného podle jako návrh na zastavení exekuce podle a exekuci v celém rozsahu zastavil. Výrok o zastavení exekuce nabyl samostatně právní moci.

Podle ustanovení exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle ustanovení § 89 věty první exekučního řádu dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil.

V exekučním řízení je rozhodující, že nelze-li oprávněnému vytknout procesní zavinění při podání návrhu na nařízení exekuce a při vedení exekuce, v takovém případě oprávněný nenese procesní odpovědnost za to, že exekuce byla zastavena. V souzené věci obsah spisu svědčí pro závěr, že si oprávněný ve stadiu před podáním exekučního návrhu i po jeho podání počínal s potřebnou mírou pečlivosti, kterou na něm bylo možno požadovat, což vyplývá z toho, že adekvátně reagoval na situaci, kdy povinný pohledávku oprávněného zaplatil až po zahájení exekučního řízení. Soudní exekutor k návrhu oprávněného nařízenou exekuci zastavil podle a vzhledem k právní moci tohoto výroku, krajský soud toto rozhodnutí nemůže podrobit věcnému přezkumu. Je však třeba zdůraznit, že v souzené věci bylo rozhodující, že dlužná pohledávka dle exekučního titulu byla splatná ke dni 1. 12. 2013, a k její faktické úhradě došlo až dne 5. 12. 2013. Soudní exekutor proto správně při zkoumání podmínek řádného a včasného splnění závazku, vyplývajícího z exekučního titulu, dovodil, že procesní zavinění na výsledku řízení je na straně

povinného

.

Jak bylo shora uvedeno, v exekučním řízení je rozhodující, že nelze-li oprávněnému vytknout procesní zavinění při podání návrhu na nařízení exekuce a při vedení exekuce, v takovém případě oprávněný nenese procesní odpovědnost za to, že exekuce byla zastavena. Dle obsahu spisu oprávněný podal důvodně návrh na nařízení exekuce a výlučně chování povinného, který přistoupil k plnění podle exekučního titulu mimo rámec nařízené exekuce, až dne 5. 12. 2013, vedlo oprávněného k podání návrhu na zastavení exekuce. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by bylo možno uvažovat o aplikaci ve prospěch povinného.

Odvolací námitka povinného neobstojí. Ustanovení ve znění do 31. 12. 2013 podmiňovalo přiznání náhrady nákladů v řízení o plnění ve smyslu ustanovení proti žalovanému jen tehdy, jestliže žalobce ve lhůtě 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení žalovanému na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu zaslal výzvu. Předžalobní výzva je určena tedy pro řízení nalézací a nikoli vykonávací (exekuční) a slouží k předcházení zbytečným soudním řízením, které by jinak nemuselo být zahájeno. V exekučním řízení totiž v obecné rovině platí, že věřitel nemusí samostatně vyzvat dlužníka k zaplacení pohledávky, neboť mu stačí podat návrh na nařízení exekuce. Je tomu tak proto, aby nebyl zmařen účel prováděného výkonu rozhodnutí nebo exekuce a povinný nebo jeho manžel nebyli o exekuci informování dříve, než dojde k naplnění účelu exekuce nebo výkonu rozhodnutí (gen. inhibitorium dle e. ř. atd.).

Pokud jde o exekuční řízení pak platí, že ustanovení § 89 e. ř. umožňuje v případě zastavení exekuce rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky podle důvodu, pro který dojde k zastavení exekuce. Jestliže tedy hodnocením hledisek zakotvených v § 89 e. ř. (z jakého důvodu došlo k zastavení exekuce) to má být povinný, komu se ukládá povinnost k náhradě nákladů exekuce, pak je to právě on, komu musí být uložena – ve prospěch oprávněného povinnost k náhradě nákladů řízení. Uvedené závěry potom zakládají oprávněnému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, které mu v exekučním řízení vznikly, určené Soudní exekutor nepochybil, ani pokud jde o výši nákladů oprávněného, jež se odvíjí od ustanovení , a vyhl. č.

Krajský soud z uvedených důvodů usnesení soudního exekutora v napadené části, tj. ve výroku III. o povinnosti povinného nahradit oprávněnému náklady exekučního řízení, jako věcně správné potvrdil (ustanovení ).

Podáním odvolání povinný nedosáhl změny usnesení soudního exekutora v jeho odvoláním napadené části. Povinný je proto povinen hradit oprávněnému náklady této fáze soudního řízení ( vhledem k , ). Oprávněnému náleží náhrada nákladů vzniklých v odvolacím řízení, kde byl oprávněný zastoupen advokátem, a to v rozsahu mimosmluvní odměny podle bodu 5 (z pcta 23.000 Kč), vyhl. č. za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1.010 Kč. Spolu s režijním paušálem 300 Kč a 21 % DPH ve výši 275 Kč, náleží oprávněnému celkem 1.585 Kč. Krajský soud proto povinnému uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.585 Kč v zákonné třídenní lhůtě, k rukám advokáta Mgr. Martina Peška.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení

n e n í

dovolání přípustné.

Olomouc 29. dubna 2014

Mgr. Miroslav Vokoun

pověřený člen senátu

Za správnost vyhotovení: JUDr. Magda Blaťáková v. r.

Silvie Dosoudilová předsedkyně senátu

U S N E S E N Í

Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Magdy Blaťákové a soudců Mgr. Miroslava Vokouna a JUDr. Vladimíry Novákové v exekuční věci oprávněného

Jana F.,

narozeného xxx, bytem xxx, zastoupeného Mgr. Martinem Peškem, advokátem se sídlem Hrabenov 187, proti povinnému

AUTO HÉGR, a. s.

, se sídlem Olomouc-Neředín, Hněvotínská 658/54a, IČ 25869833, zastoupenému JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 376/12, pro pohledávku 934.000 Kč s příslušenstvím, k odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem Masarykovo náměstí 44/4, Zábřeh na Moravě ze dne 15. 1. 2014, č. j. 139 EX 22810/13-012,

t a k t o :

I. Usnesení soudního exekutora

se

v napadené části, tj. ve výroku III. o nákladech řízení mezi účastníky řízení,

potvrzuje

.

III. Povinnému

se

ukládá

povinnost nahradit oprávněnému na nákladech odvolacího řízení částku 1.585 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám advokáta Mgr. Martina Peška.

O d ů v o d n ě n í :

Soudní exekutor Mgr. Marcel Kubis, Exekutorský úřad Šumperk, se sídlem Masarykovo náměstí 44/4, Zábřeh na Moravě (dále jen „soudní exekutor“) usnesením zcela zastavil podle ustanovení exekuci (výrok I.), rozhodl, že soudnímu exekutorovi se náhrada nákladů exekuce nepřiznává (výrok II.) a konečně povinnému uložil nahradit oprávněnému na nákladech řízení částku 22.977,90 Kč v určené lhůtě, k rukám právního zástupce oprávněného (výrok III.).

Proti tomuto usnesení, a to výlučně do výroku III. o náhradě nákladů řízení, podal povinný včasné odvolání. Nesouhlasil s rozhodnutím soudního exekutora a požadoval změnu usnesení v jeho odvoláním napadené části tak, aby oprávněnému nebyly přiznány vzniklé náklady. Podle odvolatele soudní exekutor při rozhodování o nákladech oprávněného nezohlednil, že oprávněný ve smyslu ustanovení povinnému nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení nezaslal výzvu k plnění. Taková výzva zaslána nebyla, což lze dovodit již z toho, že exekuční titul nabyl právní moci dne 30. 11. 2013 a návrh na zahájení exekučního řízení byl podán 3. 12. 2013, přičemž pohledávka byla zaplacena dne 5. 12. 2013. Dále se povinný vyjadřoval k proběhlé komunikaci mezi právními zástupci účastníků a k možnosti složit celou sumu do advokátní úschovy, což bylo faktickým jednáním oprávněného odmítnuto.

Oprávněný navrhl, aby usnesení soudního exekutora v jeho odvoláním napadené části bylo jako věcně správné potvrzeno. Pokud jde o tvrzenou povinnost oprávněného použít před podáním návrhu na exekuci dikci ustanovení , pak zjevným účelem tohoto ustanovení je připomenout dlužníkům existenci dluhu a poskytnout jim možnost dobrovolného plnění před podáním žaloby. Ustanovení je předžalobní výzvou, a vztahuje se k části třetí Naproti tomu ustanovení bylo včleněno do části šesté , nadepsané jako výkon rozhodnutí, a náklady výkonu rozhodnutí potom upravuje Oprávněný považuje náklady přiznané soudním exekutorem za důvodné, když povinný byl obeznámen s existencí dluhu od 16. 1. 2009 a je nesporné, že exekuční titul – rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, č. j. -212 nabyl právní moci dne 27. 11. 2013 a vykonatelným se stal dne 1. 12. 2013. Teprve dne 5. 12. 2013 byla dlužná částka připsána na účet právního zástupce oprávněného, a stalo se tak po podání nároku na nařízení exekuce.

Ve věci bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle a exekučního řádu platného do

31. 12. 2013

, když ve věci bylo napadené rozhodnutí vydáno v řízení zahájeném dne 3 12. 2013 (článek II. bod 2 , kterým byl novelizován , ).

Protože odvolání povinného směřovalo do nákladového výroku usnesení, které se vydává podle zákona bez nařízení jednání, rozhodl o něm krajský soud, aniž ve věci nařídil jednání ( ).

Po zjištění, že odvolání proti výroku III. usnesení soudního exekutora bylo podáno včas, osobou k tomuto úkonu oprávněnou, krajský soud přezkoumal usnesení soudního exekutora v rozsahu podaného odvolání, v tomto rozsahu přezkoumal též řízení, které jeho vydání předcházelo (ustanovení , , , 5 a 6 ) a dospěl k závěru, že odvolání povinného není důvodné.

Z obsahu předloženého spisu krajský soud zjistil, že exekuční řízení dle bylo zahájeno dne 3. 12. 2013 prostřednictvím soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise. Oprávněný se domáhal pověření a nařízení exekuce (dále jen „pověření“) podle a násl. e. ř. na základě rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 7. 2. 2013, č. j. -135 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 24. 10. 2013, č. j. -212 pro pohledávku ve výši 233.500 Kč s příslušenstvím a pro pohledávku 700.500 Kč s příslušenstvím. Dle obsahu spisu rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 27. 11. 2013 a je opatřen doložkou vykonatelnosti s datem 1. 12. 2013. Okresní soud v Olomouci pověřením ze dne 9. 12. 2013, č. j. -19 pověřil vedením exekuce soudního exekutora Mgr. Marcela Kubise. Dne 5. 12. 2013 vzal oprávněný návrh na zahájení exekučního řízení zcela zpět s odůvodněním, že povinný dlužnou částku dne 5. 12. 2013 uhradil převodem na účet. Poté soudní exekutor vyhodnotil podání oprávněného podle jako návrh na zastavení exekuce podle a exekuci v celém rozsahu zastavil. Výrok o zastavení exekuce nabyl samostatně právní moci.

Podle ustanovení exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle ustanovení § 89 věty první exekučního řádu dojde-li k zastavení exekuce, hradí náklady exekuce a náklady účastníků ten, který zastavení zavinil.

V exekučním řízení je rozhodující, že nelze-li oprávněnému vytknout procesní zavinění při podání návrhu na nařízení exekuce a při vedení exekuce, v takovém případě oprávněný nenese procesní odpovědnost za to, že exekuce byla zastavena. V souzené věci obsah spisu svědčí pro závěr, že si oprávněný ve stadiu před podáním exekučního návrhu i po jeho podání počínal s potřebnou mírou pečlivosti, kterou na něm bylo možno požadovat, což vyplývá z toho, že adekvátně reagoval na situaci, kdy povinný pohledávku oprávněného zaplatil až po zahájení exekučního řízení. Soudní exekutor k návrhu oprávněného nařízenou exekuci zastavil podle a vzhledem k právní moci tohoto výroku, krajský soud toto rozhodnutí nemůže podrobit věcnému přezkumu. Je však třeba zdůraznit, že v souzené věci bylo rozhodující, že dlužná pohledávka dle exekučního titulu byla splatná ke dni 1. 12. 2013, a k její faktické úhradě došlo až dne 5. 12. 2013. Soudní exekutor proto správně při zkoumání podmínek řádného a včasného splnění závazku, vyplývajícího z exekučního titulu, dovodil, že procesní zavinění na výsledku řízení je na straně

povinného

.

Jak bylo shora uvedeno, v exekučním řízení je rozhodující, že nelze-li oprávněnému vytknout procesní zavinění při podání návrhu na nařízení exekuce a při vedení exekuce, v takovém případě oprávněný nenese procesní odpovědnost za to, že exekuce byla zastavena. Dle obsahu spisu oprávněný podal důvodně návrh na nařízení exekuce a výlučně chování povinného, který přistoupil k plnění podle exekučního titulu mimo rámec nařízené exekuce, až dne 5. 12. 2013, vedlo oprávněného k podání návrhu na zastavení exekuce. Z obsahu spisu se nepodávají žádné skutečnosti, pro které by bylo možno uvažovat o aplikaci ve prospěch povinného.

Odvolací námitka povinného neobstojí. Ustanovení ve znění do 31. 12. 2013 podmiňovalo přiznání náhrady nákladů v řízení o plnění ve smyslu ustanovení proti žalovanému jen tehdy, jestliže žalobce ve lhůtě 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení žalovanému na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu zaslal výzvu. Předžalobní výzva je určena tedy pro řízení nalézací a nikoli vykonávací (exekuční) a slouží k předcházení zbytečným soudním řízením, které by jinak nemuselo být zahájeno. V exekučním řízení totiž v obecné rovině platí, že věřitel nemusí samostatně vyzvat dlužníka k zaplacení pohledávky, neboť mu stačí podat návrh na nařízení exekuce. Je tomu tak proto, aby nebyl zmařen účel prováděného výkonu rozhodnutí nebo exekuce a povinný nebo jeho manžel nebyli o exekuci informování dříve, než dojde k naplnění účelu exekuce nebo výkonu rozhodnutí (gen. inhibitorium dle e. ř. atd.).

Pokud jde o exekuční řízení pak platí, že ustanovení § 89 e. ř. umožňuje v případě zastavení exekuce rozhodnout o nákladech řízení mezi účastníky podle důvodu, pro který dojde k zastavení exekuce. Jestliže tedy hodnocením hledisek zakotvených v § 89 e. ř. (z jakého důvodu došlo k zastavení exekuce) to má být povinný, komu se ukládá povinnost k náhradě nákladů exekuce, pak je to právě on, komu musí být uložena – ve prospěch oprávněného povinnost k náhradě nákladů řízení. Uvedené závěry potom zakládají oprávněnému právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, které mu v exekučním řízení vznikly, určené Soudní exekutor nepochybil, ani pokud jde o výši nákladů oprávněného, jež se odvíjí od ustanovení , a vyhl. č.

Krajský soud z uvedených důvodů usnesení soudního exekutora v napadené části, tj. ve výroku III. o povinnosti povinného nahradit oprávněnému náklady exekučního řízení, jako věcně správné potvrdil (ustanovení ).

Podáním odvolání povinný nedosáhl změny usnesení soudního exekutora v jeho odvoláním napadené části. Povinný je proto povinen hradit oprávněnému náklady této fáze soudního řízení ( vhledem k , ). Oprávněnému náleží náhrada nákladů vzniklých v odvolacím řízení, kde byl oprávněný zastoupen advokátem, a to v rozsahu mimosmluvní odměny podle bodu 5 (z pcta 23.000 Kč), vyhl. č. za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) ve výši 1.010 Kč. Spolu s režijním paušálem 300 Kč a 21 % DPH ve výši 275 Kč, náleží oprávněnému celkem 1.585 Kč. Krajský soud proto povinnému uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.585 Kč v zákonné třídenní lhůtě, k rukám advokáta Mgr. Martina Peška.

P o u č e n í

: Proti tomuto usnesení

n e n í

dovolání přípustné.

Olomouc 29. dubna 2014

Mgr. Miroslav Vokoun

pověřený člen senátu

Za správnost vyhotovení: JUDr. Magda Blaťáková v. r.

Silvie Dosoudilová předsedkyně senátu