Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
60185CC72AC7122EC1257DEF007F722A.html
HTML · 19.47 KB
No categories available
8To 171/2014
Legal thesis
K přečinu krádeže dle § 205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, znak „při sobě“
(od str. 3)
8 To 171/2014 - 163
U s n e s e n í
Krajský soud v Plzni rozhodl v neveřejném zasedání 9. dubna 2014 takto:
Na podkladě stížnosti státního zástupce se podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu
ruší
usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 18. února 2014 č. j. 6 T 173/2013 -150 a okresnímu soudu se ukládá, aby o věci
znovu
jednal a rozhodl.
Odůvodnění
Napadeným usnesením okresní soud postoupil podle § 222 odst. 2 tr. řádu k projednání a rozhodnutí Městskému úřadu v Chebu, se sídlem Cheb, nám. Krále Jiřího 1/14, trestní věc obžalovaného R. O., nar. ., trvale bytem , toho času, stíhaného obžalobou Okresního státního zastupitelství v Chebu ze dne 12.12.2013, č.j. 1 ZT 101/2013-6, pro skutek kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že dne 18. srpna 2013 od přesně nezjištěné odpolední doby do 19:57 hodin na břehu přehrady Jesenice u obce Okrouhlá, okres Cheb, nejprve sledoval poškozeného M. H. G., nar., který se zde rekreoval, kdy k tomuto si též na chvilku přisedl a následně jej požádal o částku 5,- Eur, když byl odmítnut, tohoto následoval na jiné místo, kam se jmenovaný poškozený přemístil, a ze vzdálenosti 2-3 m jej sledoval, přičemž v okamžiku, kdy se poškozený zvedal z lehu, do tohoto strčil tak, že jej srazil do křoví, přičemž mu vzal na zemi odložené krátké látkové kalhoty zelené barvy v hodnotě 50,- Kč spolu s mobilním telefonem značky Samsung GT E1050, bílé barvy s IMEI 359579041879727 v hodnotě 500,- Kč a svazek 7 klíčů s černým přívěškem se stříbrným nápisem Manfred v hodnotě 1.800,- Kč, které byly uloženy v kapsách kalhot, s nimiž z místa odjel na jízdním kole, a způsobil tak jmenovanému poškozenému škodu v celkové výši nejméně 2.350,- Kč, neboť projednávaný skutek není trestným činem, avšak mohl by být tímto orgánem posouzen jako přestupek.
Proti tomuto usnesení podal státní zástupce ihned stížnost, v níž označil rozhodnutí okresního soudu za neodůvodněné a nepřezkoumatelné, neboť jednostranně vychází z obhajoby obžalovaného, kterou uplatnil až před soudem a není podepřena žádným důkazem. Stěžovatel nesouhlasí s hodnocením poškozeného jako specificky nevěrohodného jen proto, že tento sám soudu úvodem svého výslechu neuvedl, že mezi ním a obžalovaným došlo ke krátkému intimnímu kontaktu, za který obžalovaný dle svého tvrzení požadoval 25 EUR (dle poškozeného 5 EUR) a dále, že sám neuvedl, že se na místě pohlavně sebeuspokojoval. To ostatně poškozený soudu přijatelným a pochopitelným způsobem vysvětlil s tím, že iniciativa vzešla od obžalovaného. K hodnocení otázky specifické otázky věrohodnosti poškozeného je třeba dále zdůraznit, že poškozený v přípravném řízení i před soudem popisoval okolnosti, za nichž mu obžalovaný odcizil kalhoty, v základu zcela shodně, přičemž skutečnost, že před jejich zmocněním použil obžalovaný vůči němu fyzické síly směřující nepochybně k odvrácení očekávaného odporu, nepřímo potvrzuje též svědek H. D., který byl první osobou, s níž poškozený po útoku přišel do styku a viděl na zádech poškozeného poranění. Ta jsou zadokumentována rovněž fotodokumentací. Za důkazně nepodložený považuje stěžovatel též závěr soudu, že kalhoty poškozeného, které obžalovaný odcizil, nebyly v době spáchání skutku v dosahu jejich majitele jen proto, že obžalovaný k dotazu soudu uvedl, že v době jejich odcizení stál poškozený tři až čtyři metry od nich. Přitom dle výpovědi obžalovaného ležely předmětné kalhoty na dece poškozeného a dle poškozeného a jím pořízeného náčrtku místa činu v přípravném řízení, ležely u deky, na které se měl poškozený v době útoku nacházet. Z těchto důvodů státní zástupce navrhl, aby krajský soud zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu napadené usnesení a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Krajský soud v Plzni přezkoumal podle § 147 odst. 1 trestního řádu správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k těmto závěrům.
Předně je třeba konstatovat, že v řízení, které předcházelo napadenému usnesení, nebyly zjištěny žádné podstatné vady. Byla dodržena všechna zákonná ustanovení včetně těch, která mají zabezpečit právo obžalovaného na obhajobu a která zajišťují řádné zjištění skutkového stavu věci. Okresní soud provedl dokazování v dostatečném rozsahu tak, aby mohl učinit správné skutkové i právní závěry. Provedené důkazy hodnotil způsobem uvedeným v § 2 odst. 6 trestního řádu a své závěry také v odůvodnění napadeného rozhodnutí logicky vysvětlil. Skutkové závěry okresního soudu považuje stížnostní soud za správné a odpovídající zásadě „in dubio pro reo“, tedy v pochybnostech ve prospěch obžalovaného. V daném směru stížnostní soud odkazuje na podrobné odůvodnění napadeného usnesení a zdůrazňuje, že výpověď poškozeného není jednoznačná a zcela věrohodná a byť lze pochybovat i o věrohodnosti výpovědi obžalovaného, jsou zde jen velmi těžko rozptýlitelné pochybnosti o tom, že obžalovaný užil násilí v úmyslu zmocnit se cizí věci. V tomto směru okresní soud poškozenému neuvěřil. Protože je to právě nalézací soud, který má to výsadní postavení, že může důkazy přímo provádět a hodnotit, udělat si bezprostřední obraz o věrohodnosti vyslýchaných osob a stížnostní soud má v daném směru možnosti omezené (viz ustanovení § 263 odst. 7 trestního řádu), není možné z tohoto důvodu napadené usnesení rušit a ukládat nalézacímu soudu zavazující pokyny. Okresní soud své skutkové závěry logicky vysvětlil, přičemž lze navíc poukázat i na další nesrovnalost, která spočívá v tom, že svědek H. D. nepotvrdil tvrzení poškozeného, že se s ním setkal ještě před celou událostí.
V tomto směru nebyla stížnost státního zástupce shledána důvodnou. Byla však akceptována jeho námitka ohledně právního posouzení předmětné trestní věci. Okresní soud vzal za prokázané, že obžalovaný poškozenému odcizil kalhoty s klíči a telefonem v hodnotě 2.350,- Kč. Jednání obžalovaného však neposoudil ani jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku . Dospěl totiž k závěru, že odcizené věci poškozený neměl „při sobě“, neboť tento znak základní skutkové podstaty je vykládán tak, že poškození musí mít věci ve své moci v bezprostřední své blízkosti umožňujícímu s nimi ihned nakládat. Za věci při sobě se nepovažují věci, které se nacházejí pouze na dohled od jejich vlastníka či držitele. Podle nevyvrácené obhajoby obžalovaného byl poškozený v době, kdy se obžalovaný věcí zmocňoval, vzdálen tři až čtyři metry a nedíval se tím směrem. Za této situace neměl nad svými věcmi kontrolu a neměl je tedy při sobě. Jednání obžalovaného tak nenaplnilo kromě zmocnění se věcí a jejich přisvojení další znaky základní skutkové podstaty přečinu krádeže uvedené v § 205 odst. 1 či 2 trestního zákoníku .
S tímto právním názorem se stížnostní soud neztotožnil. Přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku se dopustí pachatel tím, že si přisvojí cizí věc, tím že se jí zmocní a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Zákon přitom výkladovými ustanoveními (§ 110 až § 139 trestního zákoníku ) nevysvětluje, co míní znakem „při sobě“. Je proto na soudu, aby podle konkrétních podmínek projednávané věci posoudil, zda byl uvedený znak jednání pachatele naplněn. Výklad použitý v projednávané věci okresním soudem považuje stížnostní soud za příliš úzký a zjevně neodpovídající záměru zákonodárce. Okresní soud konstatoval, že poškozený musí mít věci ve své moci v bezprostřední své blízkosti umožňující mu s nimi ihned nakládat. Uvedené zákon nestanoví, ostatně pokud by měl něco takového v úmyslu, vyjádřil by to pojmem bezprostředně ve své moci. To neučinil, přitom na jiných místech termín „bezprostředně“ používá. Zejména tak činí hned u trestného činu krádeže, neboť v ustanovení § 205 odst. 1 písm. c) tento pojem uvádí jako znak skutkové podstaty v případě, že se pachatel pokusí bezprostředně po činu uchovat si věc násilím nebo pohrůžkou bezprostředního násilí. V tomto případě má pojem bezprostředně sice časový význam, nicméně pokud by měl zákonodárce na mysli to, k čemu dospěl okresní soud, užil by takový pojem, případně další pojmy zmiňované okresním soudem, i v ustanovení § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku . Pokud tak neučinil, ponechal výklad tohoto ustanovení na soudech.
Podle názoru stížnostního soudu je zásadní rozdíl mezi tím, když se pachatel zmocní cizí věci, která je zcela volně přístupná a bez dozoru a tím, když se zmocní věci, kterou má poškozený nedaleko od sebe, může s ní bez větších překážek nakládat a kontrolovat ji. To je právě projednávaný případ. Obžalovaný uvedl, že kalhoty, ve kterých se nacházely klíče od automobilu a mobil poškozeného, ležely na dece poškozeného. Byly k obžalovanému nejblíže, a proto se jich také zmocnil. Poškozený měl stát ve vzdálenosti asi tří čtyř metrů od kalhot a obžalovaný měl využít momentu, kdy se díval nikoli na obžalovaného, ale jinam. Podle názoru stížnostního soud tak měl poškozený uvedené věci „při sobě“. Argumentuje-li okresní soud tím, že poškozený musí mít možnost s věcmi ihned nakládat a musí je mít ve své moci, je třeba zmínit, že pokud by majitel věcí, například na dece ležel a měl vedle ruky věc, například mobilní telefon a pachatel by mu jej nečekaně odcizil, jistě by soud nepochyboval o tom, že tuto věc měl poškozený při sobě, byť by pro chvilkovou nepozornost odcizení věci zabránit nemohl. I v projednávaném případě využil obžalovaný, podle svého tvrzení, chvilkové nepozornosti poškozeného.
Stížností soud je toho názoru, že
v případě, kdy poškozený při koupání a slunění odloží svou věc (oblečení, zavazadlo, klíče, doklady, peněženku apod.) na deku nebo jinou podložku a na této dece leží, případně u ní stojí, má zmiňovanou věc při sobě, neboť ji má v dohledu, pod kontrolou a ve své dispozici, přičemž není nutné, aby věc neustále kontroloval, hlídal a mohl ji kdykoliv uchopit, aby zabránil jejímu odcizení. Pokud si takovou věc přisvojí pachatel tím, že se jí zmocní, dopouští se trestného činu krádeže ve smyslu § 205 odst. 1 písm. d) trestního zákoníku .
Takové jednání nemůže být posouzeno jako přestupek, proto nebylo důvodu, aby okresní soud věc postupoval s odkazem na ustanovení § 222 odst. 2 trestního řádu Městskému úřadu v Chebu. V daném směru shledal krajský soud stížnost státního zástupce důvodnou, proto zrušil podle § 149 odst. 1 písm. b) trestního řádu napadené usnesení a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl při respektování ustanovení § 149 odst. 6 trestního řádu.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný další řádný opravný prostředek.
V Plzni 9. dubna 2014