Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

93Co 214/2014

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

– 25

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Jirsy a soudkyň JUDr. Ireny Štefkové a JUDr. Jany Tondové ve věci žalobce

JUDr. J. V., LL. M.

, se sídlem v P-1, O. 57, zastoupeného advokátem, insolvenčního správce úpadce F. I,a. s. „v likvidaci“ se sídlem v P-4, H.353/12, proti žalovanému

J. K.,

bytem v D. B.– B. 28, o 48 658,30 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. března 2014, čj. -15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně

se potvrzuje

.

Odůvodnění:

Napadeným usnesením soud prvního stupně vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že spor bude postoupen Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi. Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalovaný má bydliště v obvodu Okresního soudu v Mladé Boleslavi a pokud žalobce odkazuje na prorogační doložku ( ), podle níž má být místně příslušným soudem jeho obecný soud (namísto soudu žalovaného), nelze se jí za procesní úpravy účinné od 1. 1. 2014 s úspěchem dovolat. Z přechodných ustanovení , který novelizoval s účinností od 1. 1. 2014, totiž vyplývá, že v řízeních zahájených po 1. 1. 2014 je třeba aplikovat výlučně novelizované znění procesního předpisu. V projednávané věci zahájené dne 26. 2. 2014 je tak nutné postupovat podle ve znění účinném od 1. 1. 2014, v důsledku čehož se dříve uzavřené prorogační dohody nelze dovolávat. Po uvedeném datu lze totiž prorogaci využít jen ve vztazích mezi podnikateli, což není projednávaný případ, a proto ke sjednané prorogační doložce nelze přihlédnout.

Žalobce napadl usnesení včasným odvoláním, domáhá se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvádí, že rozhodnutí nalézacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a konstatuje, že výkladem použitým v napadeném rozhodnutí došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Soud prvního stupně podle žalobce současně porušil zákaz retroaktivity právních norem, což je v rozporu se základními principy právního státu a judikaturou Ústavního soudu. Žalobce je přesvědčen, že prorogační doložka je výrazem smluvní svobody účastníků a jelikož byla sjednána před účinností novely provedené , měla by být její platnost posuzována podle právních předpisů účinných v době jejího sjednání. Opačný výklad je podle něj nepřijatelný, neboť narušuje právní jistotu účastníků.

Odvolací soud přezkoumal podle a 212a odvoláním napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a aniž nařídil jednání ( ), neshledal odvolání důvodným.

Podle čl. II bodu 2. přechodných ustanovení k , kterým byl s účinností od 1. 1. 2014 významně novelizován , platí, že pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije ve znění účinném před uvedeným datem. Z dikce přechodného ustanovení tak

a contrario

vyplývá, že na řízení zahájená po 1. 1. 2014 se použije novelizované znění procesního předpisu. Dále platí podle (ve znění účinném od 1. 1. 2014), že účastníci se mohou písemně dohodnout na místní příslušnosti jiného soudu prvního stupně, ledaže zákon stanoví příslušnost výlučnou (dohoda o prorogaci), avšak striktně jen ve věcech týkajících se vztahů mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti.

Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací nalézacího soudu obsaženou v napadeném rozhodnutí a dospívá shodně s ním k závěru, že z přechodných ustanovení jasně vyplývá, že v řízeních zahájených po 1. 1. 2014 lze aplikovat pouze novelizované znění , což platí i na projednávanou věc, která byla zahájena až 26. 2. 2014. Ve vztahu k ustanovení to má za následek, že dříve sjednaných prorogačních dohod, které nebyly uzavřeny ve vztazích mezi podnikateli vyplývajících z podnikatelské činnosti, se nelze nadále účinně dovolávat, třebaže byly před datem 1. 1. 2014 uzavřeny platně.

Prorogační doložka je institutem procesního práva, kterou strany uzavírají pro budoucí spory. Svůj původ má sice v rovině hmotněprávní, ale její účinky nastávají až při jejím uplatnění (tj. okamžikem podání žaloby k soudu a zahájením řízení). K zachování účinků procesního úkonu je přitom nutné, aby byl učiněn „v řízení“ (viz tradiční procesně- intertemporální pravidlo podle níže zmíněného ustanovení , věta druhá, ) a nikoliv před jeho zahájením. Úpravu místní příslušnosti je nutné chápat jako způsob veřejnoprávního rozdělování jednotlivých případů mezi soudy; pokud procesní právo změní jeho pravidla v tom smyslu, že omezí možnost ujednání odlišného od zákonné úpravy, děje se tak v režimu veřejného práva a jde o výkon státní moci. Zákonná pravidla se pak mění okamžikem účinnosti nové právní úpravy bez ohledu na dřívější ujednání stran, byť jsou v souladu s předchozí právní úpravou. Státní moc lze vykonávat pouze v mezích zákona a chybí-li zákonné pravidlo, které by pro řízení zahájená po 1. 1. 2014 umožňovalo sjednání prorogace i mezi „nepodnikateli“, nelze vzniklou „mezeru“ překlenout výkladem s odkazem na předchozí právní úpravu, tím méně za situace, kdy by se jednalo o výklad nevýhodný pro „slabší stranu sporu“ (spotřebitele), a tedy proti úmyslu zákonodárce, jak bude uvedeno níže.

Odvolací soud si je v této souvislosti vědom názorové nejednotnosti soudní praxe ve vztahu k prorogačním dohodám (doložkám) ve spotřebitelských („nepodnikatelských“) smlouvách, která v minulosti vyústila až ve stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. . Shora popsanou změnu úpravy prorogace lze považovat za reakci zákonodárce na tuto názorovou nejednotnost a zároveň na stále sílící trend ochrany spotřebitele, který byl do českého právního řádu výrazněji zaveden implementací unijní směrnice Rady č. 93/13/EHS. Odvolací soud dále připomíná, že při výkladu právního předpisu je nutno přihlédnout v neposlední řadě i ke smyslu zákona, tedy i k úmyslu zákonodárce, kterým byl veden při jeho přijímání (tzv. teleologický výklad). V případě novelizovaného je úmysl zákonodárce více než zřejmý – ochrana „slabší strany“ (byť je třeba chránit ji s uvážením a ohledem na konkrétní okolnosti souzené věci), neboť sjednání prorogačních dohod je nadále dovoleno výlučně mezi podnikatelskými subjekty, u nichž se předpokládá vyšší míra obezřetnosti při uzavírání smluv a zvažování jejich následků. Za situace, kdy by soud přistoupil na argumentaci žalobce a prorogační doložku, která odporuje platné právní úpravě, akceptoval, judikoval by přímo proti smyslu v současnosti účinného a na projednávanou věc aplikovaného zákona.

Pro úplnost odvolací soud s odkazem na výše uvedenou argumentaci uvádí, že aplikace obecného přechodného pravidla podle není v projednávané věci možná, neboť v novele č. jsou obsažena speciální přechodná ustanovení, která mají v souladu s principem

lex specialis derogat legi generali

aplikační přednost. I kdyby odvolací soud připustil konstrukci, že speciální přechodné ustanovení deroguje pouze větu první , nezměnilo by to nic na jeho rozhodnutí. Ustanovení ve větě druhé stanoví, že právní účinky úkonů, které v řízení nastaly před účinností novelizace zákona, zůstávají zachovány. V této souvislosti je nutné vyložit, kdy v případě prorogační dohody nastaly v řízení její účinky. Za situace, kdy bylo řízení zahájeno dne 26. 2. 2014 a po tomto datu byla i prorogační dohoda u soudu uplatněna (tímto dnem byla „učiněna v řízení“), nemohly její účinky nastat před uvedeným datem. Počínaje dnem 1. 1. 2014 se pak uplatňovaná prorogační dohoda dostala do rozporu s kogentními ustanoveními zákona a její účinky již v řízení nemohou nastat, neboť odporují zákonu i jeho „duchu“.

Odvolací soud rovněž odmítá konstrukci, podle níž je na prorogační doložky sjednané před účinností předmětné novely a u soudu uplatněné až v řízeních zahájených po 1. 1. 2014 třeba nahlížet obdobně jako na dohody o plné moci, tedy jako na hmotněprávní instituty mající procesněprávní důsledky, které své platnosti a účinnosti nabyly okamžikem svého uzavření, a proto je možno je aplikovat i po předmětné novele. Za situace, kdy prorogační dohody odporují kogentním ustanovením účinného veřejnoprávního předpisu ( ), je jejich aplikace bez dalšího vyloučena, neboť se staly protiprávními a nelze jim nadále přiznávat zamýšlené následky. Jen stěží si lze například představit, že by soud akceptoval plnou moc dříve (před podáním žaloby) udělenou „obecnému zmocněnci“ v řízení zahájeném v době, kdy by takové zastoupení procesní předpis podle svého aktuálního znění již neumožňoval.

Ze shora uvedených důvodů tedy odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné a podle ustanovení potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat dovolání, které je však přípustné jen tehdy, jestliže Nejvyšší soud dospěje k závěru, že je v něm řešena otázka hmotného nebo procesního práva a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v jeho rozhodování dosud nebyla vyřešena, případně je Nejvyšším soudem rozhodována rozdílně anebo má jím má být vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je třeba podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí u Obvodního soudu pro Prahu 5 a rozhodovat o něm bude Nejvyšší soud jako soud dovolací, který jedině je oprávněn zkoumat jeho přípustnost.

V Praze dne 7. dubna 2014

JUDr. Jaromír Jirsa, v.r.

předseda senátu