Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9Co 685/2013

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

– 143

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného:

Štěpán M.,

nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému:

František R.,

nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx,

pro peněžité plnění, o zastavení exekuce,

k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. – 133,

t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč,

m ě n í

následovně:

Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 65

se částečně zastavuje

o částku 240.000,- Kč.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. za použití ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným.

Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost.

Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil.

Krajský soud (aplikuje přitom a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení ) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je.

Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 lze vyhovět.

Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů.

Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. .

Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé.

Ve smyslu ust. věta před středníkem je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele.

Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle , byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem.

Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., II, . Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s.

Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. ) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo.

To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu).

Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. , , a ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust.

V Ostravě dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení:

JUDr. Jan Horák, v.r.

Lenka Gaždová předseda senátu

– 143

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného:

Štěpán M.,

nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému:

František R.,

nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx,

pro peněžité plnění, o zastavení exekuce,

k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. – 133,

t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč,

m ě n í

následovně:

Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 65

se částečně zastavuje

o částku 240.000,- Kč.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. za použití ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným.

Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost.

Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil.

Krajský soud (aplikuje přitom a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení ) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je.

Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 lze vyhovět.

Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů.

Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. .

Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé.

Ve smyslu ust. věta před středníkem je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele.

Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle , byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem.

Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., II, . Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s.

Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. ) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo.

To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu).

Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. , , a ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust.

V Ostravě dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení:

JUDr. Jan Horák, v.r.

Lenka Gaždová předseda senátu

– 143

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného:

Štěpán M.,

nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému:

František R.,

nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx,

pro peněžité plnění, o zastavení exekuce,

k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. – 133,

t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč,

m ě n í

následovně:

Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 65

se částečně zastavuje

o částku 240.000,- Kč.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. za použití ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným.

Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost.

Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil.

Krajský soud (aplikuje přitom a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení ) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je.

Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 lze vyhovět.

Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů.

Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. .

Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé.

Ve smyslu ust. věta před středníkem je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele.

Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle , byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem.

Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., II, . Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s.

Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. ) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo.

To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu).

Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. , , a ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust.

V Ostravě dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení:

JUDr. Jan Horák, v.r.

Lenka Gaždová předseda senátu

– 143

U s n e s e n í

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jana Horáka a soudců JUDr. Ivany Kudrnové a Mgr. Aleše Janošce v exekuční věci oprávněného:

Štěpán M.,

nar. xxx, bytem xxx, proti povinnému:

František R.,

nar. xxx, bytem xxx, s místem doručení Vězeňská služba České republiky, Věznice xxx,

pro peněžité plnění, o zastavení exekuce,

k odvolání povinného do usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 19.4.2013 č.j. – 133,

t a k t o :

I. Usnesení okresního soudu se v odvoláním napadené části, tj. pokud jím byl zamítnut návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč,

m ě n í

následovně:

Exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 65

se částečně zastavuje

o částku 240.000,- Kč.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů této fáze řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením byl návrh povinného na úplné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 zamítnut. Okresní soud své zamítavé rozhodnutí odůvodnil tím, že tvrzení povinného v návrhu na zastavení nenaplňuje žádný z důvodů zastavení exekuce dle ust. za použití ex. řádu. Jelikož pohledávka přiznaná exekučním titulem byla pohledávkou z titulu náhrady škody a povinnost k jejímu zaplacení byla stanovena ve smyslu tr. řádu povinnému, pak stala-li se tato pohledávka předmětem projednání dědictví po zůstavitelce Lucii M., přešla na jejího syna, tj. pozůstalého Štěpána M. (oprávněného v tomto exekučním řízení). Dle okresního soudu tato skutečnost vyloučila, že v tomto vykonávacím řízení vymáhaná pohledávka je pohledávkou osobního charakteru, která nemohla přejít na oprávněného. Konečně okresní soud neshledal důvod pro úplné zastavení exekuce ani v tom, že povinný nebyl účastníkem dědického řízení po zůstavitelce Lucii M. a že mu nebylo doručováno usnesení o potvrzení nabytí dědictví oprávněným.

Včasným odvoláním napadl toto rozhodnutí povinný, a to do části rozhodnutí, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, když ve zbytku vymáhané pohledávky, pro níž byla exekuce nařízena, povinný svůj dluh vůči oprávněnému uznal a své povinnosti uložené exekučním titulem si byl vědom. Povinný v odvolání setrval na právním názoru, že oprávněný nemá nárok na úhradu částky 240.000,- Kč uplatněné oprávněným z titulu zděděné pohledávky po zůstavitelce Lucii M., které byla pohledávka přiznána pravomocným a vykonatelným trestním rozhodnutím vůči povinnému z titulu práva poškozené Lucii M. na jednorázové odškodnění pozůstalé po poškozené Ludmile M., na jejíž osobě se povinný dopustil úmyslného trestného činu vraždy. S poukazem na právní literaturu a na rozhodovací činnost Nejvyššího soudu v obdobných případech povinný dovozoval, že pohledávka oprávněné v exekučním titulu nepřešla na oprávněného v tomto exekučního řízení, neboť pohledávka představuje nárok ryze osobního charakteru, který je svou povahou úzce spjat s poškozeným (zde s Ludmilou M.). Poškozené fyzické osobě má přiměřeně vyvážit a zmírnit nemajetkovou újmu v její osobnostní sféře. Pokud je takováto náhrada z práva na jednorázové odškodnění pozůstalých přiznána za života poškozené, nemůže po její smrti již splnit svůj účel vůči osobě, které byla soudním rozhodnutím přiznána. Smrtí poškozené Lucie M. došlo k zániku jejího práva na jednorázové odškodnění a toto právo oprávněný nemohl v dědickém řízení po zůstavitelce Lucii M. nabýt. Odvolatel se tak domáhal změny usnesení okresního soudu v tom smyslu, aby exekuce nařízená na majetek povinného byla co do částky 240.000,- Kč zastavena zřejmě pro její nepřípustnost.

Oprávněný se k odvolání povinného nevyjádřil.

Krajský soud (aplikuje přitom a exekuční řád ve znění účinném do 31.12.2012 – srovnej článek II., bod 1, článek IV., bod 1, přechodných ustanovení ) přezkoumal usnesení okresního soudu, jakož i řízení, které mu předcházelo, to vše v mezích odvolání, tj. v části, v níž okresní soud zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro částku 240.000,- Kč, a dospěl k závěru, že odvolání povinného důvodné je.

Návrhu povinného na částečné zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 14.11.2011 č.j. – 64 lze vyhovět.

Lze přisvědčit povinnému, že oprávněnému nesvědčí aktivní věcná legitimace z exekučních titulů, jehož výkonu se oprávněný na povinném domáhá.

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 a ve spojení s usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 totiž nezakládá právo oprávněného po povinném požadovat plnění z těchto exekučních titulů.

Vyplynulo-li totiž z exekučního titulu (zejména) z rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762, že poškozené Lucii M., nar. xxx, bylo přiznáno právo na náhradu škody coby příbuzné (matce) poškozené Ludmile M. (usmrcené v důsledku úmyslného trestného činu povinného, za kterou byl souzen a pravomocně odsouzen), a tak přiznáno právo na jednorázové finanční odškodnění ve výši 240.000,- Kč, pak aniž by z trestního rozsudku Krajského soudu v Ostravě jednoznačně vyplynula právní kvalifikace přiznaného nároku pozůstalé poškozené Lucii M., je ze samotné výše přiznané pohledávky evidentní, že soudem v trestním řízení bylo Lucii M. přiznáno jednorázové odškodnění za usmrcení Ludmily M. ve výši stanovené ust. .

Právo na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného je přitom originálním právem pozůstalé, úzce spjaté s určitou osobou, spočívající ve finanční náhradě za nemajetkovou újmu vyjadřující přiměřené zadostiučinění osobě pozůstalé.

Ve smyslu ust. věta před středníkem je obecně upraven zánik práva na plnění omezené jen na jeho osobu smrtí věřitele.

Krajský soud tak ve shodě s povinným dovodil, že ve stejném režimu, jako právo na bolestné a právo na ztížení společenského uplatnění, zaniká smrtí oprávněného z exekučního titulu (v tomto konkrétním případě smrtí Lucie M.) též její právo coby pozůstalé na poskytnutí jednorázového odškodnění podle , byť bylo osobě oprávněné již přiznáno pravomocným a vykonatelným exekučním titulem.

Jde totiž – obdobně jako u náhrady za bolestné a za ztížení společenského uplatnění – o odškodnění nemajetkové újmu poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, které se váže k určité oprávněné osobě. Na podporu tohoto právního názoru krajský soud odkazuje na Velký komentář autorů Švestka, Spáčil, Škárová, Hulmák a kol., II, . Komentář 2. vydání, Praha: C.H.Beck 2009, 1691s.

Ze shora uvedeného tak vyplývá, že právo přiznané exekučním titulem, tj. rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 Lucii M., nar. xxx, ke dni její úmrtí, tj. ke dni 8.1.2011 (viz usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 založené na č.l. 2 procesního spisu) zaniklo. V důsledku zániku práva na jednorázové odškodnění pozůstalé za škodu usmrcením příbuzného (srov. ) nemohlo být toto právo předmětem dědictví a Štěpán M., tj. oprávněný v tomto exekučním řízení je nemohl ani zdědit, když toto právo ke dni smrti zůstavitelky Lucie M. již neexistovalo.

To, že pohledávka za povinným z titulu pravomocně přiznané náhrady škody dle § 228 odst.1 tr. řádu na podkladě rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.3.2011 č.j. – 762 ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23.6.2011 č.j. – 844 bylo v dědictví projednáno a bylo předmětem usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18.7.2011 č.j. – 30 a potvrzeno s tím, že tuto pohledávku ze zákona nabyl Štěpán M., právo na plnění z rozebíraných exekučních titulů oprávněnému v tomto exekučním řízení nezaložilo, když dědické rozhodnutí samo o sobě exekučním titulem není a nestalo se jím a není ani podkladem pro závěr, že by právo přiznané oprávněné z exekučního titulu Lucii M. přešlo na oprávněného v tomto exekučním řízení (srov. ust.§ 36 odst.3, 4 ex. řádu).

Veden těmito důvody krajský soud usnesení okresního soudu v odvoláním napadené části změnil ve smyslu ust. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů řízení spojeného s částečným zastavením exekuce před soudem I. a II. stupně vychází z ust. , , a ex. řádu, když u povinného před soudem I. stupně lze dovodit pouze částečný úspěch ve věci, který úspěch oprávněného nepřevážil a pokud se týká odvolacího řízení, pak povinný i přes svůj plný procesní úspěch neprokázal, že by mu v odvolacím řízení vznikly účelně vynaložené náklady, když jejich existence nevyplynulo ani jinak (z obsahu spisu). Odvolací soud tak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. a II. stupně v této fázi řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR, prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě, který ve věci rozhodoval v I.stupni, a to pouze z důvodů, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ve smyslu ust.

V Ostravě dne 15. listopadu 2013

Za správnost vyhotovení:

JUDr. Jan Horák, v.r.

Lenka Gaždová předseda senátu