Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5Co 798/2013

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U s n e s e n í

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Mileny Babkové a soudců JUDr. Petra Fořta, Ph.D. a Mgr. Jiřího Straky ve věci péče o nezletilé

R. C. ,

nar... 2006 a

K. C. ,

nar... .2007, zastoupené kolizním opatrovníkem Úřadem pro mezinárodně právní ochranu dětí, Šilingrovo nám. 3/4, Brno, děti L. Š., nar..., bytem ..., Rakousko, zastoupené Mgr. Janem Aulickým, advokátem se sídlem v Českém Krumlově, Za tiskárnou 327, a M. C., nar..., bytem Č.K.,..., zastoupeného JUDr. Ladislavem Dusilem, advokátem se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 123/36, České Budějovice,

o

úpravu poměrů, o odvolání otce proti usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 1.2.2013, č.j. -191,

t a k t o :

Usnesení soudu prvého stupně se mění tak, že řízení se

n e z a s t a v u j e .

O d ů v o d n ě n í :

Napadeným usnesením se soud prvého stupně prohlásil nepříslušným, řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků.

Okresní soud zjistil, že děti mají od září 2012 bydliště u matky v Rakousku, kde nezletilý R. navštěvuje základní školu a nezletilá K. mateřskou školu. V té době došlo k trvalému přistěhování se dětí do Rakouska, s čímž otec vyslovil minimálně konkludentně souhlas, neboť proti tomuto přestěhování v době, kdy k němu fakticky došlo, nikterak nebrojil, věc ihned neřešil. S dětmi se nadále po dohodě s matkou stýkal a až z dohodnutého styku dne 28.10.2012 děti zpět nevrátil. Jelikož návrh na úpravu poměrů k nezletilým dětem otec podal u soud prvého stupně dne 26.10.2012, měly děti ke dni zahájení řízení bydliště v Rakousku, a proto podle Nařízení Rady ES č. 2201/2003 (dále jen nařízení) není ve věci mezinárodně příslušný český, ale rakouský soud. Za této situace soud prvého stupně dle nařízení prohlásil svou nepříslušnost a s odkazem na pro neodstranitelný nedostatek podmínky toto řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení se včas odvolal otec. Uvedl, že matka jednostranným opatřením bez jeho souhlasu odvezla děti z jejich obvyklého bydliště v Č.K., kde jako rodina od narození dětí až do srpna 2012 žili, do zahraničí, konkrétně do Rakouska, odkud se s nimi odmítla vrátit. Až do svémocného zásahu matkou v srpnu 2012 děti žily v Č.K., kde chodily do školy, do zájmových kroužků, navštěvovaly zde lékaře a měly zde kamarády. Pobyty dětí v Rakousku od roku 2010 až do srpna 2012 měly povahu návštěv matky, která zde pracovala. Otec s matkou dětí žil v družském poměru po dlouhou dobu a o jejích plánech o ukončení jejich družského poměru se dozvěděl až následně. Před podáním návrhu k soudu se proto snažil věc vyřešit s matkou nejprve mimosoudně při preferování dohody rodičů. Soud prvého stupně nerespektoval právo dětí k věci se vyjádřit. Děti jsou v Rakousku nešťastné, nenavštěvují zde žádné kroužky a pro jazykovou bariéru zde nemají žádné kamarády. Jednání matky nese znaky mezinárodního únosu dětí a tímto jejím jednostranným opatřením bez souhlasu otce nemohlo dojít ke změně bydliště dětí na rakouské. Soud prvého stupně tak měl aplikovat při posouzení příslušnosti čl. 9 a 10 nařízení. Otec navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

Matka ve svém vyjádření navrhla napadené usnesení potvrdit. Dle jejího názoru jsou správné závěry soudů při rozhodování o předběžných opatřeních, z nichž vyplývá, že nezletilé děti měly fakticky své bydliště po dohodě obou rodičů v Rakouskou, kde od 1.9.2012 navštěvuje syn školu a dcera školku. Otec tento stav akceptoval, nesnažil se s matkou dohodnout jinak, teprve v říjnu 2012 začal zpochybňovat skutečnost, že by děti měly bydlet v Rakousku a zde se zdržovat. Již v době od roku 2010 do roku 2012 děti s matkou střídavě bydlely v Rakousku, nejednalo se jen o pouhé návštěvy. Děti zde mají své zázemí, kroužky, záliby a i kamarády. Ve věci je příslušný soud v Rakousku.

K napadenému opatření se vyjádřil i opatrovník nezletilých dětí. Poukázal na fakt, že se na jejich úřad dne 7.3.2013 obrátil otec s žádostí o návrat dětí z Rakouska. Otec od počátku uvádí, že s přemístěním dětí do Rakouska nedal souhlas, tento nebyl ani nahrazen rozhodnutím soudu, a přemístění tedy proběhlo v rozporu s jeho výkonem rodičovské zodpovědnosti dle § 49 zákona o rodině. Dne 19.3.2013 byla rakouskému ústřednímu orgánu zaslána žádost o navrácení dětí dle Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí z roku 1980. V rámci řízení o navrácení dětí u rakouského soudu bude nyní předmětem dokazování, zda bylo přemístění do Rakouska oprávněné a dále kde měly děti obvyklý pobyt k okamžiku přemístění do Rakouska. Opatrovník nesouhlasí s argumentací prvostupňového soudu, že otec svojí dvouměsíční nečinností ve věci vyjádřil konkludentně souhlas s přemístěním dětí a tím děti nabyly obvyklého bydliště v Rakousku. Úřad poukázal zejména na čl. 12 uvedené Úmluvy, dle kterého soud nařídí návrat dítěte, uplynulo-li období kratší jednoho roku od neoprávněného přemístění dítěte. Úmluva tak předpokládá interval nejméně jednoho roku, během kterého může rodič žádat o návrat. Opatrovník má za to, že obvyklé bydliště dětí zůstává i nadále sporné. Pokud nadepsaný soud zpochybnil svoji příslušnost, odkázal opatrovník na čl. 12 odst. 3 nařízení, dle kterého jsou soudy členského státu příslušné k rozhodování ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních v případě, že dítě má silný vztah k tomu členskému státu a všechny strany v řízení v době jeho zahájení příslušnost soudu jednoznačným způsobem přijali. Opatrovník má za to, že by nadepsaný soud mohl přijmout svoji příslušnost v řízení ve věci samé, zejména s ohledem na fakt, že ve věci již vydal několik předběžných opatření a oba rodiče jeho příslušnost přijali.

Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v celém rozsahu ( ) postupem dle , 5 a 6 a o odvolání rozhodl, aniž by ve věci musel nařizovat jednání ( ).

Odvolání otce je důvodné.

Podle čl. 12 bodu 3 nařízení soudy členského státu jsou příslušné k rozhodnutí ve věci rodičovské zodpovědnosti i v jiných řízeních, než která jsou uvedena v odstavci prvém tohoto článku, v případě, že za a) dítě má silný vztah k tomuto členskému státu, zejména z toho důvodu, že jeden z nositelů rodičovské zodpovědnosti má v tomto členském státě obvyklé bydliště nebo dítě je státním příslušníkem tohoto členského státu, a za b) všechny strany řízení v době zahájení řízení příslušnost soudů výslovně či jiným jednoznačným způsobem přijali a je to v zájmu dítěte.

Podle čl. 3 písm. d) Nařízení Rady (ES) č. 4/2009 („nařízení o výživném“) k rozhodování ve věci vyživovacích povinností je v členských státech příslušný dle písm. d) soud, který je podle práva místa soudu příslušný pro řízení o rodičovské zodpovědnosti, souvisí-li záležitost vztahující se k vyživovacím povinnostem s tímto řízením, ledaže je tato příslušnost odvozena výlučně ze státní příslušnosti jedné ze stran.

Předmětem tohoto řízení je úprava poměrů k nezletilým dětem R. a K., kteří se narodily rodičům, jež nejsou manžely. Jelikož matka s dětmi žije v Rakousku a otec v České republice, posuzoval soud prvého stupně svou mezinárodní příslušnost. Dovodil přitom, že není ve věci mezinárodně příslušný s odkazem na čl. 8 nařízení, neboť obvyklé bydliště dětí bylo ke dni podání žaloby v Rakousku na základě dohody rodičů. Pominul však, že mezinárodní příslušnost soudů se dle tohoto nařízení neřídí jen tímto článkem. Jednak je zde článek 10 řešící příslušnost v případech únosu dětí, na který poukázal otec a rovněž opatrovník nezletilých. Jednak je zde shora citovaný čl. 12 bod 3 nařízení.

O tom zda došlo k únosu dětí a zda je na místě děti vrátit do České republiky, rozhodne rakouský soud k návrhu, na jehož podání upozornil opatrovník. Jelikož odvolací soud dospěl k závěru, že je dána mezinárodní příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově dle čl. 12 bodu 3 nařízení (viz níže), nezabýval se dále tím, zda ke dni podání žaloby měly děti obvyklé bydliště i v České republice či zda došlo k únosu a zda otec posléze s případnou změnou bydliště (na výlučné v Rakousku) souhlasil. Řešení těchto otázek ponechal rakouskému soudu rozhodujícímu o navrácení dětí.

Jak již uvedeno Okresní soud v Českém Krumlově je mezinárodně příslušný dle čl. 12 bodu 3 nařízení. Děti mají nepochybně silný vztah k České republice, kde se narodily a jejímiž státními občany jsou (toto vyplývá z rodných listů dětí a výpisů z centrální evidence obyvatel). Z obsahu spisu (zejména z vyjádření účastníků) vyplývá, že do roku 2010 zde i výlučně s rodiči žily. Bydlely zde i poté, co matka v tomto roce začala pracovat v Rakousku, kde s nimi též střídavě pobývala (kdy převážně, jak vyplývá z vyjádření školky v Českém Krumlově, docházely děti do této školky, méně do rakouské). Tento stav trval do léta 2012. Otec dětí jak vyplývá z jeho podání, má bydliště v České republice.

Dále oba rodiče v době zahájení řízení příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově přijaly (a následně i opatrovník dětí, který byl ustanoven až v průběhu řízení, kdy jeho stanovisko je patrno z jeho vyjádření).

Otec podal návrh na úpravu poměrů (výchovy a výživy) dne 26.10.2012 právě u tohoto soudu. Poté dne 29.10.2012 takový návrh opět u téhož soudu podala i matka (byť s odlišným petitem, kdy na rozdíl od otce navrhla děti svěřit do své výchovy a otci určit výživné). Tím nepochybně oba rodiče vyjádřily, že přijímají mezinárodní příslušnost tohoto soudu.

Až v dalším průběhu řízení matka namítla, že otec by měl podat návrh na úpravu poměrů u soudu v Rakousku, který je mezinárodně příslušný, neboť v Rakousku mají děti dle dohody rodičů bydliště. U rakouského soudu následně matka návrh na úpravu poměrů také podala (z obsahu spisu přitom nevyplývá, že by tento soud ve věci již rozhodl - ve smyslu čl. 19 bodu 2 nařízení měl do určení příslušnosti českým soudem své řízení přerušit).

Rozhodné je stanovisko rodičů v okamžiku zahájení řízení (u matky v okamžiku jejího prvého shora zmíněného podání ve věci učiněného po zahájení řízení k dřívějšímu návrhu otce).

Rovněž tak je v zájmu dětí, aby řízení bylo vedeno u Okresního soudu v Českém Krumlově, u něhož již probíhá od konce října 2012. Tomuto soudu jsou známá podrobná stanoviska rodičů a jejich procesní návrhy, tento soud má k dispozici celou řadu listinných důkazů a ve věci již vydal několik rozhodnutí, především předběžných opatření ve věci výchovy a styku. Navíc obě děti žily dlouhodobě v České republice, mají zde příbuzenské vazby (jak vyplývá ze zprávy Městského úřadu v Českém Krumlově z 1.11.2012 a z psychologického vyšetření dětí z tohoto roku) a do loňského školního roku zde navštěvovaly i mateřskou školu. Otec dětí zde dle shodného vyjádření rodičů bydlí a i podniká. Z toho vyplývá, že předmětem dokazování rozhodně nebudou jen poměry v Rakousku. U Okresního soudu v Českém Krumlově bude snazší i komunikace s účastníky, kteří všichni ovládají český jazyk, a to jak komunikace ze strany soudu, tak ze stany české soudního znalce z oboru psychologie, jehož ustanovení ve věci lze očekávat. Okresní soud v Českém Krumlově je přitom dostupný i pro matku, která byla zvyklá do Českého Krumlova i v době minulé jezdit, i pro děti, které v případě potřeby do České republiky dopraví některý z rodičů.

Proto odvolací soud napadené usnesení za přiměřeného použití změnil a rozhodl o tom, že řízení se nezastavuje, neboť mezinárodní příslušnost Okresního soudu v Českém Krumlově je dána (není na místě, aby prohlašoval svou mezinárodní nepříslušnost), a to jak v řízení o výchově, tak i ve spojeném řízení o výživě (viz shora citovaný článek nařízení o výživném). Není tak důvodu postupovat dle

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 11. dubna 2013

JUDr. Milena B a b k o v á, v.r.

předsedkyně senátu