Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1Co 67/2012

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

-39

U s n e s e n í

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Táni Šimečkové a JUDr. Jaroslava Hikla v právní věci žalobce

J. F

., zastoupeného Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1685/19, proti žalovaným

1) S. M

., 2)

J. M

., zastoupeným JUDr. Ludvíkem Ševčíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 19, o ochranu osobnosti s náhradou nemajetkové újmy ve výši 800.000,- Kč, k odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2011, č. j. -26,

t a k t o :

I. Usnesení krajského soudu se v odvoláním napadené části v odstavci II. výroku o nákladech řízení

m ě n í

tak, že žalobce je povinen zaplatit každému z žalovaných na nákladech prvostupňového řízení částku 5.235,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám advokáta JUDr. Ludvíka Ševčíka.

II. Žalobce j e povinen zaplatit každému z žalovaných na nákladech odvolacího řízení částku 1.140,- Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám advokáta JUDr. Ludvíka Ševčíka.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud usnesením řízení ve věci zastavil pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení a s odkazem na ustanovení věta první zavázal žalobce k úhradě nákladů řízení žalovaným ve výši 15.720,-Kč.

Výši nákladů vynaložených žalovanými stanovil podle obsahu spisu a náklady tak sestávají z odměny za zastupování 12.500,-Kč, náhrady hotových výdajů 2 x 300,-Kč (za úkon právní služby, převzetí, přípravy zastoupení a za vyjádření k věcné nepříslušnosti soudu a 20% DPH).

Proti usnesení krajského soudu podal žalobce včasné odvolání a zaměřil je toliko proti odstavci II. výroku o nákladech řízení mezi účastníky. Odvolatel vytýkal soudu i žalovaným, že výpočet nákladů řízení byl učiněn v rozporu s a a Žalobce nesouhlasil s tím, že písemné podání, v němž zástupce žalovaných oznamuje soudu převzetí právního zastoupení a vyjadřuje souhlas s věcnou nepříslušností soudu, lze považovat za úkon právní služby namítal, že jiné podání zástupce žalovaných ve věci neučinil, z čehož vyplývá, že zástupce žalovaných neprovedl ve věci žádný úkon právní služby a odměnou za zastupování mu proto nepřísluší. Odkazoval přitom na publikaci s komentářem předpisů o odměňování advokátů a na nálezy Ústavního soudu v ČR sp. zn. ze dne 30. 4. 2008 a sp. zn. ze dne 15. 9. 2004. Navrhl usnesení krajského soudu v napadené části změnit tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů.

Žalovaní s odvoláním nesouhlasili, poukazovali na obsah žaloby, ve které žalobce uplatnil dva relativně samostatné nároky, z nichž jedem musel být vyloučen k samostatnému řízení, vzhledem k věcné nepříslušnosti okresního soudu. Konstatovali, že ve věci byl jejich zástupcem učiněn úkon právní služby v podobě převzetí a přípravy zastoupení a netvrdili, že úkonem právní služby je sdělení souhlasu s vyslovením věcné nepříslušnosti, ač k této otázce se nelze zodpovědně vyjádřit, bez seznámení se s projednávanou věcí, tedy bez přípravy zastoupení.

Za podstatný označili žalovaní svůj právní názor, že ustanovení v platném znění je speciální ustanovení, které má přednost před obecnou úpravou, postihující případy řízení, která skončí odmítnutím žaloby nebo zastavením řízení (s výjimkou zastavení řízení z důvodu zpětvzetí žaloby) a snížení odměny o 50% již vyjadřuje zohlednění předpokladu, že v takovýchto případech soud převážně rozhoduje, aniž by bylo ve věci jednáno a tudíž učiněno více úkonů právní služby. Žalovaní naopak tvrdili, že pro výpočet odměny je třeba aplikovat ustanovení v platném znění a odměnu zvýšit o 30%, protože ve věci advokát zastupoval společně dva účastníky.

Dále žalovaní tvrdili, že oprávněným je přiznání dvou paušálních náhrad hotových výdajů po 300,-Kč, jelikož za společné úkony při zastupování více osob přísluší ke každému úkonu tolik režijních paušálů, kolik je zastupovaných osob. V tomto směru odkázali na judikát Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 4. 2002, sp. zn. . Žalovaní navrhli změnu usnesení krajského soudu v napadené části tak, aby soud uložil žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady řízení před soudem I. stupně ve výši 22.220,-Kč, sestávajících z odměny stanovené podle , a v platném znění, dvakrát 300,- Kč, paušální náhrady hotových výdajů a 20% DPH. Dále žádali stanovit žalobci povinnost nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení ve výši 2.280,-Kč za odměnu podle a citované vyhlášky, 2 x 300,-Kč paušální náhrady hotových výdajů a 20% DPH.

Podle čl. II., přechodných ustanovení, bodu 1. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, není-li dále stanoveno jinak, použije se , ve znění tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Novela provedená nabyla v celém rozsahu účinnosti 1. 7. 2009, žaloba byla podána dne 10.5. 2011, proto je třeba řízení, včetně řízení odvolacího, provést podle ve znění platném po novele provedené (dále jen ).

Odvolací soud po zjištění, že podané odvolání splňuje obecné náležitosti uvedené v ustanovení

,

a je odůvodněno relevantními odvolacími důvody uvedenými v ustanovení (rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci) , přezkoumal postupem podle ustanovení , , rozhodnutí v napadené části, i jemu přecházející řízení a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné, oproti tomu odvolání žalovaných nelze upřít částečně důvodnosti.

Podle ustanovení z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení

a) mohlo být zahájeno i bez návrhu; to neplatí, odůvodňují-li okolnosti případu přiznání náhrady nákladů řízení;

b) skončilo smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů ujednáno něco jiného;

c) bylo zastaveno.

Podle ustanovení jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

Při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, které bylo soudem zastaveno, je povinností soudu v prvé řadě zkoumat, zda některý z účastníků nese procesní zavinění na tom, že řízení bylo zastaveno; je-li tomu tak, pak tomuto účastníku řízení vzniká povinnost nahradit náklady řízení protistraně, která zastavení řízení nezavinila ( ). V projednávané věci bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z návrhu na zahájení řízení žalobcem, a žalobci proto vznikla povinnost nahradit žalovaným jejich účelně vynaložené náklady řízení. Proti těmto právním závěrům účastníci ničeho nenamítají.

Předmětem řízení byla ochrana osobnosti žalobce s náhradou nemajetkové újmy v penězích, práva a povinnosti z odpovědnosti za zásah do osobnostních práv fyzické osoby z jediného skutku (jediného protiprávního jednání), proto se sazba odměny za zastoupení odvíjí od paušální sazby stanovené v v platném znění. Vzhledem k tomu, že žalobce založil žalobou pluralitu žalovaných, bylo zapotřebí tuto skutečnost zohlednit i při rozhodování o nákladech řízení mezi účastníky. Žalobce totiž v žalobě tvrdil a učinil tak předmětem řízení jeden protiprávní zásah do svých osobnostních práv jednáním jediné osoby (Ing. S. M., MBA), která již před podáním žaloby zemřela, přičemž žalobce dovozuje přechod práva povinností z odpovědnosti za porušení osobnostních práv žalobce na žalované a jejich pasivní legitimaci z dědické sukcese a z rozhodnutí soudu o vypořádání dědictví (žalobce při uplatnění svých žalobních požadavků vycházel z výše dědických podílů žalovaných po zemřelém Ing. S. M.i, MBA – žalovaný 1/ Ing. S. M. 94%, žalovaná 2/ J. M. 6%). Důvodnost takové žaloby z hlediska hmotného práva je v těchto souvislostech nepodstatná. Z uvedeného vyplývá, že žalobce učinil předmětem řízení jediný skutek, za který činí v důsledku dědické sukcese odpovědné dvě žalované osoby, žalobce (po formální stránce správně) požaduje po žalovaných podíl z nárokované náhrady nemajetkové újmy v penězích, proto je na místě závěr, že zde nejde o kumulaci práv a povinností z více deliktních závazkových vztahů, nýbrž o práva a nároky z jediného právního vztahu, právním předpisem, rozhodnutím soudu nebo dohodou účastníků nebyla solidarita na straně žalovaných stanovena, proto mají žalovaní v řízení postavení relativně samostatných účastníků.

K otázce rozsahu a výše účelně vynaložených nákladů řízení žalovanými, krajský soud správně vycházel z procesních předpisů, z (dále jen cit. vyhláška) a (dále jen advokátní tarif), vše v platném znění. Žalobce v odvolání předkládá právní názor, že bylo-li řízení ve věci bylo zastaveno, je nutné vzhledem k ustanovení cit. vyhlášky zohlednit rozsah zastoupení a jednotlivé úkony zastupujícího advokáta a neučinil-li v řízení žádný úkon, je třeba postupovat podle cit. vyhlášky s tím, že odměna zástupci nepřísluší. V této souvislosti nesouhlasil se závěrem soudu, který za plnohodnotný úkon právní služby považoval vyjádření žalovaných k věcné příslušnosti soudu. Vyslovil názor, že takové podání není úkonem právní služby ve smyslu ustanovení advokátního tarifu, tudíž zástupce žalovaných v řízení neučinil žádný úkon a že mu odměna za zastoupení nepřísluší. S těmito závěry odvolací soud souhlasí toliko z části.

Podle ustanovení (dále jen advokátní tarif) mimosmluvní odměna náleží za každý z těchto úkonů právní služby:

a) převzetí a příprava zastoupení nebo obhajoby na základě smlouvy

o poskytnutí právních služeb,

b) první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení

nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem,

c) další porada s klientem přesahující jednu hodinu,

d) písemné podání soudu nebo jinému orgánu týkající se věci samé,

e) účast při vyšetřovacích úkonech v přípravném řízení, a to každé započaté dvě hodiny,

f) prostudování spisu při skončení vyšetřování, a to každé započaté dvě hodiny,

g) účast při úkonu správního nebo jiného orgánu, účast na jednání před soudem nebo jiným orgánem, a to každé započaté dvě hodiny,

h) sepsání právního rozboru věci,

i) jednání s protistranou, a to každé dvě započaté hodiny,

j) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu před zahájením řízení, odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření a vyjádření k nim,

k) odvolání, dovolání, návrh na obnovu řízení, popřípadě stížnost proti rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení a vyjádření k nim,

l) podnět k podání stížnosti pro porušení zákona a vyjádření ke stížnosti pro porušení zákona,

m) sepsáníy o právním úkonu.

Podle ustanovení § 11 odst. 2 advokátního tarifu mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny náleží za každý z těchto úkonů právní služby:

a) návrh na předběžné opatření, dojde-li k němu po zahájení řízení, návrh na zajištění důkazu nebo dědictví,

b) návrh na opravu odůvodnění rozhodnutí, na odstranění následků zmeškání lhůty a na změnu rozhodnutí odsuzujícího k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách,

c) odvolání proti rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí ve věci samé,

a vyjádření k takovému odvolání,

d) návrhy a stížnosti ve věcech, ve kterých se rozhoduje ve veřejném zasedání, a vyjádření k nim, s výjimkou odvolání, návrhu na obnovu řízení a podnětu ke stížnosti pro porušení zákona,

e) jde-li o výkon rozhodnutí, za první poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení, za sepsání návrhu na zahájení řízení, vyjádření k návrhu, zastupování při jednání a sepsání odvolání proti rozhodnutí,

f) účast při jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí,

g) účast při přípravě jednání.

Podle ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu za úkony právní služby neuvedené v odstavcích 1 a 2 náleží odměna jako za úkony, jimž jsou svou povahou a účelem nejbližší.

Je nepochybné, že v ustanovení § 11 odst. 1 a 2 advokátního tarifu jsou úkony právní služby vymezeny s přihlédnutím k odst. 3 tohoto ustanovení, kogentním způsobem; ustanovení § 11 odst. 3 advokátního tarifu však stanoví, že odměna za zastoupení náleží advokátovi nejen za úkony právní služby uvedené v odstavcích 1 a 2, nýbrž také za další úkony zde neuvedené, které jsou povahou a účelem úkonům právní služby výslovně vymezeným nejbližší. Vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudů není úkonem právní služby vymezeným v ustanovení § 11 odst. 1, 2 advokátního tarifu. Zbylo posoudit, zda jde o takový úkon, který se povahou a účelem blíží některému z vymezených úkonů právní služby.

Vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudu je procesním podáním, které účastník řízení činí ve sporu o věcnou příslušnost na podkladě zákonné možnosti uvedené v ustanovení nebo na výzvu soudu vydanou v souladu s ustanovením a 3 , a jehož podstatou je sdělení, který ze soudů soudní soustavy je v řízení příslušný věc v prvním stupni projednat a rozhodnout, a názor účastníka na důvody uváděné k této otázce druhým účastníkem či soudem zejména ve zprávě příslušnému (vrchnímu či Nejvyššímu) soudu. Procesní zásada hospodárnosti řízení se vztahuje i předpisy upravující druh a výši nákladů za zastoupení účastníka v soudním řízení. Proto účel a smysl právní úpravy týkající se nákladů řízení mezi účastníky soudního řízení a jejich úhrady sleduje v prvé řadě účelnost vynaložených nákladů, ale také nákladovost či náročnost právní služby s úkonem spojenou. Z tohoto pohledu lze konstatovat, že podání žalovaných ohledně věcné příslušnosti soudů není podáním neúčelným, neboť k tomu byl zástupce žalovaných vyzván soudem. Náročnost takového podání odráží jednak jeho samotný obsah (žalovaní bez dalšího rozboru souhlasili s věcnou nepříslušností soudu, jak to soud sám nastínil) jednak rozsah právní problematiky, který bylo třeba k zaujetí stanoviska použít (ustanovení , 2 písm. a), ), tedy problematiku nijak náročnou a rozsáhlou. Zásadní ovšem je, že vyjádření o věcné příslušnosti soudů je podáním účastníka procesní povahy toliko a pouze o tom, který soud je povolán k řízení ve věci v I. stupni. Z těchto důvodů nejde učinit závěr, že vyjádření účastníka k věcné příslušnosti soudu je úkonem svou povahou a účelem nejbližší úkonům právní služby vymezeným v ustanovení a 2 advokátního tarifu, tedy ani podání týkající se věci samé, ve smyslu ustanovení advokátního tarifu, a proto není úkonem právní služby, za který přísluší odměna za zastoupení.

K otázce aplikace ustanovení § 13 a § 18 cit. vyhlášky při rozhodnutí o nákladech řízení, v němž soud prvního stupně rozhodl o odmítnutí žaloby, nebo o zastavení řízení účastníci zaujali zcela odlišné právní stanoviska.

Podle ustanovení (dále jen cit. vyhláška) ve věcech osobnostních práv, ve věcech ochrany proti uveřejňování informací, které jsou zneužitím svobody projevu, slova a tisku podle právních předpisů o hromadných informačních prostředcích, a ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o ochraně osobních údajů nebo podle právních předpisů o ochraně průmyslového a jiného duševního vlastnictví činí sazba odměny, je-li požadována náhrada nemajetkové újmy 25.000 Kč.

Podle ustanovení § 13 odst. 1 cit. vyhlášky rozhodne-li soud prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, činí sazba odměny 50 % sazeb uvedených v § 3 až 9, § 10 odst. 1 a 2, § 11 nebo § 12, nejméně však 750 Kč a nejvýše 15 000 Kč; to neplatí, bylo-li řízení zastaveno (částečně zastaveno) z důvodu zpětvzetí návrhu.

Podle ustanovení § 18 odst. 1 cit. vyhlášky učinil-li advokát nebo notář v řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50 %, nejméně na částku 400 Kč. Neučinil-li žádný úkon, odměna mu nepřísluší.

Podle ustanovení § 19a věty první cit. vyhlášky zastupoval-li advokát nebo notář v řízení ve stejné věci společně 2 účastníky, zvyšuje se sazba odměny stanovená podle této vyhlášky o 30 %.

Odvolací soud souhlasí s názorem žalobce (ale nesouhlasí s opačným názorem žalovaného), že při aplikaci ustanovení cit. vyhlášky, již nelze zohlednit úpravu uvedenou v ustanovení cit. vyhlášky. Podle struktury hlavy II. je nepochybné, že ustanovení upravuje sazby odměn pro řízení, v nichž soud prvního stupně rozhodne o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, vyjma zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu. Ustanovení je ovšem zařazeno do hlavy III. obsahující společná ustanovení, a proto je třeba aplikovat je i v případě stanovení sazby odměny podle cit. vyhlášky v těchto řízeních. Při respektování zmíněné zásady hospodárnosti řízení lze tedy přijmout závěr, že učinil-li zastupující advokát v řízení, v němž soud rozhodl o odmítnutí žaloby nebo o zastavení řízení, vyjma částečného nebo úplného zastavení řízení z důvodu zpětvzetí návrhu, žádný úkon právní služby, odměna za zastoupení mu nepřísluší. Pokud učinil v takovém řízení pouze jediný úkon právní služby, soud sníží sazbu odměny o 50 % sazeb uvedených v v platném znění, nejméně na částku 400 Kč (, , věta druhá cit. vyhlášky).

Podle obsahu spisu žalovaní vykazují náklady za jeden úkon právní služby převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu), tento úkon právní služby není ani z hlediska náročnosti či nákladovosti formálním, neboť advokát JUDr. Ševčík zastoupení převzal bezprostředně poté, co byli účastníci vyzváni k vyjádření o věcné příslušnosti soudů, tedy zástupce se musel seznámit jak s obsahem žaloby, tak s problematikou věcné příslušnosti a k věcné příslušnosti podal vyjádření, jak byl soudem žádán. Dalších úkonů do rozhodnutí soudu o zastavení řízení zástupce neučinil. Za jeden úkon právní služby náleží proto odměna podle § 6 odst. 1 písm. a) a § 13 odst. 1 cit. vyhlášky, tedy 12.500,-Kč. Tuto odměnu je třeba zvýšit o 30% podle ustanovení § 19a cit. vyhlášky a činí celkem 16.250,-Kč. Při 50% snížení odměny podle § 18 odst. 1, věta druhá cit. vyhlášky je výsledná sazba odměny 8.125,- Kč. Žalovaným dále náleží dvojí náhrada hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 cit. vyhlášky (za vykonaný úkon právní služby ve vztahu ke každému z žalovaných), 2 x 300,-Kč a 20% DPH; náklady řízení za zastoupení obou žalovaných činí celkem 10.470,-Kč. Tyto náklady žalovaní vynaložili rovnocenně (žalobce tvrdí odpovědnost každého z žalobců za protiprávní zásah předchůdce, po každém požaduje náhradu nemajetkové újmy v penězích, od toho se odvíjí sazba odměny advokáta; výše náhrady podstatná není), proto podle ustanovení věty první náleží každému z žalovaných na nákladech prvostupňového řízení částka 5.235,- Kč.

Z těchto důvodů bylo usnesení krajského soudu podle ustanovení změněno jak je uvedeno v odstavci I. výroku.

Žalovaný byl v odvolacím řízení úspěšný (přes početní chybu při stanovení výše svých nákladů řízení před soudem prvního stupně), náleží mu proto podle ustanovení a náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 2.280,-Kč, z čehož připadá na každého žalovaného 1.140,-Kč (paušální odměna za zastoupení 1.000,-Kč podle cit. vyhlášky, zvýšená podle cit. vyhlášky o 30% na 1.300,-Kč, 2x náhrada hotových výdajů po 300,-Kč a 20% DPH).

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí

n e n í

dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel ,v.r.

předseda senátu