Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24Co 221/2011

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

U S N E S E N Í

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věnceslavy Hotařové a soudců JUDr. Jana Čipery a JUDr. Jiřího Hanuše ve věci žalobce

JUDr. JV, Ph. D.

, bytem v xxx, proti žalované

RV

, místem podnikání v xxx, IČ xxx, zastoupené JUDr. Josefem Moravcem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 135/19, o zaplacení 2.051 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 23. 5. 2011, č. j. -105,

t a k t o :

I. Odvolání žalobce se

o d m í t á .

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 2.160 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované JUDr. Josefa Moravce.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem ze dne 23. 5. 2011, č. j. -105, Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou zamítl žalobu, jíž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 990 Kč proti vrácení páru obuvi zn. Marc O’Neil vzor 1123, zaplacení částky 990 Kč proti vrácení páru obuvi zn. Marc O’Neil vzor 761079 a zaplacení částky 71 Kč (výroky pod body I až III rozsudku). Zavázal dále žalobce povinností nahradit náklady řízení žalované (výrok IV) a státu (výrok V).

Proti rozsudku podal žalobce odvolání, jímž se domáhal změny rozsudku soudu prvního stupně.

Žalovaná ve vyjádření k odvolání navrhla, aby napadený rozsudek byl jako správný potvrzen.

Krajský soud po zjištění, že odvolání žalobce bylo podáno osobou oprávněnou a včas ( a 204 ), zkoumal zda je odvolání proti shora uvedenému rozsudku přípustné. Dospěl k závěru, že přípustné není.

Podle ustanovení odvolání není přípustné proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

V projednávané věci se žalobce po žalované domáhá zaplacení dvou částek po 990 Kč, přičemž jejich zaplacení je podmíněno vrácením movitých věcí (obuvi) žalované, a dále částky 71 Kč. Žalobu v podstatě odůvodnil tím, že u žalované zakoupil dva páry obuvi za cenu po 990 Kč, v záruční době se na obuvi vyskytly vady, které žalobce reklamoval. Reklamace nebyla vyřízena řádně, a proto od kupních smluv odstoupil. Částka 71 Kč představuje náklady, které žalobce vynaložil v reklamačním řízení jako poštovné.

Z pohledu shora citovaného ust. je podstatné, zda soud prvého stupně rozhodoval rozsudkem o peněžitém plnění, které nepřevýšilo částku 10.000 Kč. Je zcela zřejmé, že částka 10.000 Kč překročena nebyla (v rozsudku bylo rozhodováno o celkové částce 2.051 Kč).

Pro posouzení přípustnosti odvolání je tak rozhodující, zda jde o rozsudek, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění (okresní soud nerozhodoval rozsudkem pro uznání či pro zmeškání – viz věta za středníkem ).

V dané věci žalobce uplatnil zaplacení pohledávky z bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 odst. 1 a 2 obč. zák., a to ve formě plnění z právního důvodu, který odpadl. Pokud totiž dojde k odstoupení od kupní smlouvy, smlouva se tím zásadně od počátku ruší (§ 48 odst. 2 obč. zák.). Právní důvod plnění představovaný kupní smlouvou v důsledku jejího zrušení odpadá. Bylo-li již v době před odstoupením od smlouvy podle ní plněno, vzniká u osoby, která plnění přijala, bezdůvodné obohacení. Vypořádání účastníků zrušené smlouvy upravuje zákon v ust. § 457 obč. zák. tak, že každý z účastníků zrušené smlouvy je povinen vrátit, co podle ní dostal. Toto ustanovení určuje jako pravidlo vzájemnou vázanost práv a povinností účastníků zrušené smlouvy. Ze zákona tak vzniká synallagmatický závazek k vydání bezdůvodného obohacení tvořeného přijatým plněním, v němž je povinnost obou stran k plnění na sebe vzájemně vázána. Právo jedné smluvní strany na vydání poskytnutého plnění je podmíněno její povinností vrátit druhé smluvní straně to, co podle smlouvy od ní přijala. Platí zde zásada vyjádřená v § 560 obč. zák., že splnění závazku se může domáhat jen ten, kdo sám již splnil a předmět bezdůvodného obohacení vrátil, popřípadě je připraven svůj závazek vůči druhému splnit.

Žalobce tuto vzájemnou povinnost naprosto správně vystihl v žalobním žádání. Plně v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. R 26/75) navrhl, aby žalované bylo uloženo peněžní částku zaplatit proti vrácení movité věci (obuvi). Předmětem řízení je tedy zaplacení peněžité pohledávky, které je podmíněno vzájemným plněním nepeněžité povahy. Není sporu v tom, že jde o řízení o žalobě o splnění povinnosti ve smyslu ust. písm.)

Krajský soud má za to, že i přes takto formulovanou žalobní žádost, jde ve věci nadále o plnění peněžité. Samotná okolnost, že plnění peněžité pohledávky je vázáno na vzájemné plnění pohledávky nepeněžité, přece ještě neznamená, že by na prvním místě zmíněná pohledávka ztrácela svou peněžitou povahu. Jedná se tedy nadále o peněžité plnění, byť podmíněné. Navrženým výrokem rozsudku se totiž vyslovuje jen to, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci určitou peněžní částku, a zároveň, že toto plnění je podmíněno vzájemným protiplněním nepeněžité povahy.

Výrok rozsudku, kterým soud zaváže žalovaného ke splnění povinnosti zaplatit proti vydání věci, zcela jednoznačně neukládá žalobci, aby žalovanému plnil. Pouze je v něm vyjádřeno, že žalovaný může peněžité plnění žalobci odepřít do doby, než mu žalobce sám poskytne plnění (příp. prokáže, že je k plnění připraven). Takový výrok rozhodně není exekučním titulem, podle něhož by se žalovaný mohl po žalobci v řízení o výkon rozhodnutí (či v řízení exekučním) úspěšně domáhat nuceného splnění vzájemné povinnosti. V případě, že by žalovaný hodlal získat proti žalobci exekuční titul, musel by sám žalovat (např. i vzájemnou žalobou). Pokud soud uloží žalovanému zaplatit peněžní částku proti vrácení věci, musí žalobce v řízení o výkon rozhodnutí ( ) či v řízení exekučním ( exekučního řádu) předepsaným způsobem prokázat, že svou vzájemnou povinnost již splnil, popřípadě je připraven ji splnit. Podmíněnost pohledávky její povahu z peněžité na nepeněžitou tedy změnit nemůže. Předmětem řízení o takové pohledávce tak pouze peněžité plnění. Soud v tomto řízení o povinnosti plnit nepeněžitou pohledávku nerozhoduje. Vydaný rozsudek proto není rozsudkem o nepeněžitém plnění.

Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný závěr, že rozsudek soudu o žalobě na zaplacení peněžité pohledávky, jejíž plnění je podmíněno vzájemným plněním pohledávky nepeněžité, je rozsudkem o peněžitém plnění. Za předpokladu, že výše takové pohledávky nepřevyšuje 10.000 Kč a soud nerozhodl rozsudkem pro uznání či pro zmeškání, je odvolání proti rozsudku dle ust. nepřípustné. Na okraj se sluší poznamenat, že přípustnost odvolání nemůže být založena jen tím, že okresní soud v rozsudku poučil účastníky řízení o tom, že odvolání přípustné je.

Krajský soud z výše uvedených důvodů odvolání žalobce postupem dle ust. odmítl, neboť směřuje proti rozsudku, proti němuž odvolání přípustné není. Učinil tak bez nařízení jednání ( ).

O nákladech odvolacího řízení rozhodl soud dle ust. ve spojení s ust. V případě, že odvolání bylo odmítnuto, je odvolatel povinen nahradit ostatním účastníkům jejich účelně vynaložené náklady. V projednávané věci má tedy žalovaná proti žalobci právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Náklady žalované jsou tvořeny odměnou jejího zástupce za zastupování v částce 1.500 Kč (, , a , ve znění pozdějších předpisů), náhradou jeho hotových výdajů v částce 300 Kč (, 3 , ve znění pozdějších předpisů – za jeden úkon právní služby spočívající v písemném vyjádření k odvolání) a náhradou za 20% daň z přidané hodnoty v částce 360 Kč ( ). Náklady řízení žalované tedy dosáhly celkové částky 2.160 Kč. Soud žalobci uložil, aby tyto náklady žalované nahradil, a to v zákonné třídenní lhůtě ( ) k rukám advokáta ( ).

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení

n e n í

dovolání přípustné.

V Hradci Králové dne 12. ledna 2012

předsedkyně senátu